Ivo Budil
Ivo Budil

Ivo Budil 2. díl: Máme být spaseni multikulturalismem, ultraliberální výchovou, a jako spasené bytosti už nemáme mít požadavky, ani svobodu

Co se to děje se světem v posledních letech, či desetiletích? Kam se otočil vývoj Západu? To jsou jen některé otázky, které jsme probírali už před týdnem s antropologem, profesorem Ivo Budilem. Některé jeho výroky vás hodně zaujaly. Namátkou: „Západ rezignoval na smysl a logiku svých dějin za poslední staletí. Je to hluboký historický předěl, který může skončit zánikem Západu.“ Nebo: „Zranitelnost západní společnosti před ovládáním různými ideologiemi typu genderismu, multikulturalismu a dalších vyplývá z intelektuální slabosti elit a akademického prostředí.“ A ještě jeden jeho výrok: „Ti, kdo dnes nastolují ideologickou agendu, o žádné ponaučení, nebo vlastní obohacení nestojí. Považují se za dokonalé, za jediné nositele pravdy, lásky a dobra. V zásadě nikdy neprošli žádnou skutečnou zkouškou, kde by museli čelit protivníkovi, který by je ještě před sto, sto padesáti lety vykázal jako nedovzdělané amatéry zpátky do školních lavic.“ V této části rozhovoru budeme s panem profesorem Ivo Budilem mluvit o nástupu další krajně levicové ideologie, a také o zvláštním bloudění konzervativní části společnosti.

Společnost

Délka: 32:55
Datum: 2.2.2021

Přehrát pořad

Martina: Proč konzervativní část tak ochotně vyklidila pozice, a přenechala je, jak jste to nazval, nedokvašenému egu levičáctví, včetně školství?

Ivo Budil: Těžko říct, i když to byla možná určitá zmatenost celkového dědictví osvícenství, ve kterém se proudy, které směřovaly k přirozené normální emancipaci, a liberální proudy, vzájemně promísily, a byly občas obtížně rozeznatelné. Zároveň ale už od první světové války, od vystoupení prezidenta Woodrowa Wilsona a podobně, se do politického intelektuálního života dostává mesianismus, militarismus, snaha spasit svět. Přitom Západ nechtěl spasit svět, Západ chtěl mít otevřenou budoucnost pro svou expanzi. Spasení světa už znamená určité uzavírání historického horizontu.

Martina: Což se děje teď.

Ivo Budil: Což se děje teď.

Martina: My všichni musíme být spaseni i před svými názory, u kterých bytostně cítíme, že jsme k nim dospěli a že takto vypadá náš pohled na svět, život a společnost.

Ivo Budil: Přesně tak, a protože budeme spaseni, a jsme spaseni realizací multikulturalismu, genderismu, liberální výchovy, ultraliberální výchovy a podobně. A jako spasené bytosti už nemáme mít žádné další požadavky, žádnou svobodu.

Martina: Jsme spaseni sami před sebou.

Ivo Budil: Přesně tak.

Martina: Pane profesore, když jste hovořil o kořenech přetavení školství, tak jste zmínil osvícenství. Já jsem myslela, že se budeme pohybovat třeba v 50. letech, 60. letech minulého století, ale tyto kořeny jsou tak hluboké?

Ivo Budil: Jsou tak hluboké, protože mi připadá, že 20. století v zásadě nevytvořilo intelektuálně nic nového, inovativního ve srovnání s 19. stoletím. A když se člověk podívá na intelektuální život 19. století, tak mu připadá, že je to spíše komentář k tomu, co bylo vytvořeno v 18. století.

Vysoké školy místo toho, aby naplňovaly vizi odpovědného, vizionářského vzdělání, vědomého si omezenosti lidské existence a nutnosti disciplíny, se změnily v inkubátor ideologických aktivistů

Martina: Takže minulé století je spíše okamžik, kdy jsme si toho všimli?

Ivo Budil: Kdy to bylo uvedeno do politického života, a kdy to začalo ovlivňovat i širokou veřejnost.

Martina: Náš kolega Dušan Neumann, který žije už více než 40 let ve Spojených státech, vysvětluje proces proměny školství, a odevzdání humanitního školství do rukou ultralevice tak, že vznikaly naprosto zbytečné, a od začátku zideologizované obory, jako právě zmíněná genderová studia a mnoho dalších. A z nich vycházeli lidé, kteří se pak nemohli uplatnit v praxi, takže mohli nadále jen učit tyto předměty, nebo se aktivizovat, stát se aktivisty, případně realizovat obojí. Vidíte tento proces podobně, nebo to už je opravdu jenom špička ledovce?

Ivo Budil: Já bych možná polemizoval tím výrazem „zbytečný“. Zbytečný jak pro koho. Rozhodně to nejsou zbytečné obory pro aktivisty, kteří se cílevědomě snaží přetvořit tuto společnost v nějakou svou milenialistickou, mesianistickou, laminární nebo jinou vizi. Pro ně jsou odchovanci těchto oborů aktéry, kteří budou tuto vizi realizovat. Čili máte pravdu, a pan Neumann, v tom, že opravdu vysoké školy místo toho, aby naplňovaly původní vizi, to znamená odpovědného vzdělání, vizionářského, ale zároveň vědomého si omezenosti lidské existence, a nutnosti určité disciplíny, se změnily v zásadě v inkubátor ideologických aktivistů. Předpokládám, že dlouho tomuto směru odolávaly přírodovědné a technické obory, protože tam mají jako korekci konkrétní realitu, konkrétní fyzikální svět, přírodní zákony, které musí respektovat, a na jejichž respektování a využíváni jsou tyto obory založeny. Nemůžeme mít fyziku, matematiku, přírodní vědy, technické disciplíny, které nerespektují přírodní zákony, to je velký korektiv.

Zároveň to byly obory, které přispívaly k velkému impozantnímu materiálnímu růstu západní civilizace a západní moci. Ale obávám se, aby tenhle ideologický aktivismus nepodryl vůdčího ducha a svobodu i v těchto disciplínách, protože by to znamenalo, že Západ poté, kdy je na kraji intelektuálního bankrotu, by zbankrotoval i materiálně, což by už opravdu ohrožovalo v tvrdé konkurenci civilizací jeho samotnou existenci, jeho přežití.

Politické elity, ve snaze vyjít vstříc ultraliberální neomarxistické agendě, se dopouštějí příšerné intelektuální ignorance

Martina: Pane profesore, ale zdá se, že ani přírodovědné obory už nejsou tak úplně bezpečné před tímto ideologickým tažením. Na mnoha amerických univerzitách sami studenti vyhazují ze škol nepokrokové profesory a brání jim vystoupit, mluvit a podobně, a už nejde jen o humanitní obory. Myslíte si, že toto má ještě pořád něco společného se vzděláváním, nebo se postupně tento Májin závoj ideologie rozprostře skutečně i na matematiku?

Ivo Budil: Doufám, že ještě ne. Není to tak dávno, kdy Alan Sokal vydal knihu, ve které ukazoval, jakým tragickým způsobem se mnozí postmoderní myslitelé pletou v přírodních vědách, do jaké míry nechápou základní fungování přírodních věd. Čili přírodovědci a technici dokázali relativně nedávno, řekněme, vrátit úder. Nicméně se obávám, aby se nám skutečné přírodovědné a technické vzdělání nestalo čím dál tím více elitářským odtržením od iracionalismu zbytku společnosti, tedy enklávami, které si musíme udržovat, abychom si udrželi svou infrastrukturu, svůj způsob života, produktivitu naší ekonomiky a podobně. Případně, aby se tato technologická vzdělanost, která ztrácí na Západě vhodné prostředí a příznivé klima, nepřesouvala mimo Evropu na čínské, ruské, indické vysoké školy. Aby se technika, jako jeden z produktů faustovského ducha Západu, nevrátila zpátky do Orientu, odkud mimochodem původně přišla. Francis Bacon kdysi prohlásil, že tři velké vynálezy, které vytvořily moderní svět, jsou knihtisk, kompas a střelný prach a všechny tyto tři inovace přišly v rámci mongolského impéria ve 13., 14. století z Číny, z východu. Západ jim pak ovšem udělil neuvěřitelnou dynamiku.

Martina: Pane profesore, když se znovu vydám do přírodních věd a technických oborů, tak jak jste zmínil, jsou zatím, z podstaty své věci, v bezpečí. Ale takové okamžiky, kdy Joe Biden při kampani ke svému plénu z ničeho nic prohlásí, že žárovku vynalezl černoch, sice na podstatě fungování žárovky zatím vůbec nic nemění, ale je vidět, co on cítí velmi správně, že chce být slyšeno, a co líbivé.

Ivo Budil: Jistě, to je samozřejmě další záležitost, že se politické elity ve snaze vyjít tomuto trendu vstříc, být v souladu s ultraliberální neomarxistickou agendou, dopouštějí příšerné intelektuální ignorance.

Mnohé strany, které se označují za pravicové, jimi už nejsou. Jejich vnitřní obsah se vyčerpal, a samotní aktéři už nedokáží hodnotově rozlišit, co je pravice, levice, co je konzervativní, co je socialistické.

Martina: A to právě nedokážu pochopit, protože v naprosté většině západních zemí se politické strany, které by sestavily programy z těchto utopistických ideí, ani nedostanou do parlamentu. Dostanou se tam třeba stoupenci mírnějších, nebo vyloženě konzervativních názorů, a vzápětí přeberou rétoriku ultralevicových politiků, kteří se do parlamentu nedostali. A pořád se tváří, že jsou to pravicové strany, přestože už dávno převzaly opoziční rétoriku.

Ivo Budil: To je pravda, že v zásadě i v našem politickém prostředí vidíme, že mnohé strany, které se z nějakého důvodu označují za pravicové, liberálně pravicové, a podobně, jimi už nejsou. Že se jejich vnitřní obsah vyčerpal, respektive, že samotní aktéři už pořádně nedokáží hodnotově rozlišit, co je pravice, levice, co je konzervativní, co je socialistické. Zkrátka politika se změnila v prázdný marketing, který využívá laciná hesla, která lidé odchytí. A myslím, že konkrétně Biden si nemyslí nic. Biden prostě zachytil, popřípadě mu někdo řekl, že by bylo dobré upozornit na intelektuální přínos Afroameričanů k technickému, vědeckému pokroku ve Spojených státech amerických, takže prohlásil tuhle hloupost. To je čistě prázdná nádoba.

Martina: Řekněte mi, čím to je, že pravicový politik převezme socialistický program, aniž by ho jakkoliv změnil? Proč to dělá? Je to moderní, je to populismus?

Ivo Budil: Myslím, že je to velice individuální, záleží to na psychologii, na vývoji daného člověka. Byl ten člověk opravdu pravicový?

Martina: A nebo také prázdná nádoba.

Ivo Budil: Když se začátkem 90.let vytvářel český politický systém, tak „konzervativní, pravicový, liberální“, byla adjektiva, která byla velice v módě, a tak se jich řada lidí chytila. A po 20 letech kariéry, poté co vědí, že jejich pozice může být ohrožena, a chtějí se udržet u moci, tak se zkrátka vezou s davem.

Po roce 1990 jsme neporozuměli situaci, že vstupujeme do globálního světa volného trhu a globálních dravců, predátorů, který je hierarchický, s centrem, které si udržuje privilegované postavení, a z ostatních dělá závislé periferie, kolonie

Martina: Pane profesore, vy jste řekl, že současný politický, mediální a akademický establishment je nastaven tak, aby nás udržel v periferní pozici, a v zárodku zabránil formování nové národní elity.

Ivo Budil: To je pravda, a je to velice důležité téma, které se teď už týká i České republiky jako takové, a které vyplývá z celého našeho polistopadového vývoje. Zkrátka po roce 1990 jsme se stali obětí toho, čemu marxisté říkají falešné nevědomí, to je, že jsme nebyli úplně schopni porozumět situaci, ve které se nacházíme. A tím pádem jsme zvolili nepříliš šťastnou strategii, která zabránila naší úplné emancipaci ekonomického a kulturního rozvoje. V roce 1990 jsme částečně oprávněně chápali svou situaci jako osvobození od totalitního režimu. Sám jsem to tak intenzivně prožíval.

Neuvědomili jsme si ale, že vstupujeme do globálního světa volného trhu, globálního světa globálních dravců, predátorů. Globálního světa, který je, a vždy byl, hierarchický, to znamená globálního světa, kde jsou pravidla nastavená tak, že se někomu podařilo stát se jádrem, a toto jádro, toto privilegované postavení si chce udržet. Kolem sebe pak má státy, které jsou závislé, periferie, nebo semiperiferie, jak to nazývá třeba Emanuel Waldstein, a dostat se z této závislé pozice je nesmírně obtížné, a vyžaduje to obrovskou národní energii, a zároveň uvědomování si této situace a vědomé postulování, nastavení vhodné strategie. A my jsme si tohle vůbec neuvědomili.

My jsme si vůbec neuvědomili, že jsme vlastně jako Československo z hlediska našich západních takzvaných partnerů prohráli studenou válku, a jsme tedy prostor, který je vhodný ke kolonizaci. Prostor, který má být opět začleněn do světového hospodářského systému. Ovšem pokud se nechá, pokud nebude dostatečně rezistentní, tak v pozici periferie. A to se týká samozřejmě i ekonomiky. Česká ekonomika byla nastavena jakožto periferní dodavatel s nižší přidanou hodnotou rozvinutějším zemím v západní Evropě. Ale zároveň se to týká i nastavení mediálního i akademického prostředí. Zkrátka, pokud jste v situaci až koloniální podřízenosti, tak je vám imponována koloniální podřízenost, takže musíte myslet tak, abyste tuto koloniální podřízenost reprodukoval v sobě samotném. To se týká i politických elit, ty musely být vyselektovány tak, aby tam byli lidé, kteří ať už vědomě, v tom případě jsou to cizí agenti, nebo nevědomě, v tom případě jsou naivní oběti, přijali toto podřízené periferní postavení. Toto se týká i akademického života, čili všechno.

A veškerá národní energie, veškerý národní potenciál, který by zpochybňoval naše periferní postavení, který by se proti němu chtěl vzbouřit, který by nedej bože začal konkurovat centru světového hospodářského systému, musel být v uplynulých 30 letech eliminován, marginalizován, vyselektován. Čili to, co musíme udělat, je vzbouřit se vůči tomuto perifernímu postavení prací, jinak to nejde. Systematickou, cílevědomou prací, určitou národní strategií. Obnovit národní průmysl, obnovit sebevědomé, emancipované národní myšlení, a zkrátka se stát součástí centra, jádra světového hospodářského systému, což nám z hlediska naší historie, našeho potenciálu, prostě náleží.

Existují národní společenství, civilizace, které se najednou ocitly na periferii Západu. Ale ony si to uvědomily a intenzivně pracovaly, aby tento stav napravily.

Martina: Pane profesore, ve mně nyní tento váš názor vzbudil desítky otázek. A ta úplně první je triviální: když jste řekl současný politický, mediální a akademický establishment je nastaven tak, aby nás udržoval v periferní pozici a tak dále. Kdo ho takto nastavil?

Ivo Budil: Nehledejme v tom žádnou konspiraci.

Martina: Nehledám, jenom potřebuji těmto věcem více rozumět.

Ivo Budil: Čistě přirozené národní a politické západní zájmy.

Martina: Pomohla k tomu naše značná naivita?

Ivo Budil: Naivita a neschopnost porozumět světu, ve kterém jsme se ocitli, protože i pro politický život je velice důležitá imaginace toho, co je, a co není možné. A my jsme rok 1989, 1990 prožívali velmi euforicky, lyricky, v zásadě utopicky.

Martina: Bylo to hezké.

Ivo Budil: Zapomněli jsme úplně na Machiavelliho, zapomněli jsme na realismus, zapomněli jsme prostě na racionální pragmatické ohodnocení toho, v jaké situaci jsme.

Martina: Lze nám to zazlívat?

Ivo Budil: Asi ne, protože řada národů, které byly v minulosti, a ještě budou v budoucnosti, v podobné situaci, se k podobnému poznání, a k nastolování národní strategie dopracovávala také později. Některé to pochopily poměrně rychle, jiným to trvalo. Ale máme řadu precedentů národních společenství, národních komunit a civilizací, které se najednou ocitly na periferii Západu, uvědomily si to a intenzivně pracovaly, aby tento stav napravily.

Martina: Příklad?

Ivo Budil: Japonsko, Finsko, Irsko. Irsko bylo ve 40. letech 19. století jednou z nejchudších zemí nejen evropského kontinentu, ale vůbec západní Eurasie. Milion lidí tam umřelo hladem na bramborový mor. Třetina obyvatel se vystěhovala do Ameriky. Byla to kolonie Velké Británie, a Britové kdysi říkali, že indiáni jsou velice divocí, skoro tak divocí, jako Irové. Čili Irové pro ně byli větší barbaři, než původní obyvatelstvo Severní Ameriky. A Finové? Finsky ještě začátkem 20. století mluvilo zemědělské obyvatelstvo ve vnitrozemí, ve finských lesích. Kolem roku 1900 pouze 2/3 Finů během svého života spala někdy v posteli. Byla to zaostalá ruská provincie, a během několika generací se jim podařilo stát se jedním z technologicky nejrozvinutějších národů světa. Tedy takové příklady existují. Tyto země se k tomu dopracovávaly postupně, potřebovaly vyškolit příslušnou národní elitu, ale dosáhly toho.

Když se tady začínají objevovat hlasy o plnohodnotné ekonomické emancipaci České republiky, tak nastupují mediální a politické tlaky, které podobné hlasy umlčují

Martina: Pane profesore, vy jste řekl, že kdo rozeznal, že se dostáváme do periferní pozice, musel být během posledních 30 let vyselektován, nebo odstaven. Máte na mysli někoho, nebo něco konkrétního?

Ivo Budil: Nemyslím, spíše mi jde o to, že bychom se museli podrobně zabývat českými dějinami v posledních 30 letech, a vidět je trochu realističtěji. Ovšem pravda je taková, že poznávání situace, v jaké jsme, určitou dobu trvalo, a v okamžiku, kdy někteří lidé prohlédli, kdy bylo patrné, že se tady začínají objevovat hlasy, volající po plnohodnotné ekonomické emancipaci České republiky, tak nastoupily určité mediální a politické tlaky, které podobné hlasy umlčovaly.

Martina: Myslíte, že právě proto se tady tak rozbujela cenzura, a omezování svobody slova? Aby lidé náhodou nebyli upozorněni na to, že nás Amerika vnímá jako periferii, a abychom nedokázali pochopit, že jsme se stali také periferií Evropy?

Ivo Budil: Myslím, že částečně. Protože přeci jenom ve srovnání s jinými západoevropskými státy není pořád ještě cenzura a nesvoboda v ČR tak silná, jako jinde. Čili jednak je to liberální, nebo ultra liberální neomarxistická agenda, o které jsme hovořili, a která začíná svazovat výkonost, produktivitu a svobodné myšlení západních zemí. A jednak je to samozřejmě tento tlak. Ovšem máme určitou historickou šanci právě díky mentálnímu oslabování západoevropských zemí, které začínají viditelně stagnovat. Čili by to mohla být příležitost, abychom se stali nositeli západní modernity, určitým vzorem, zkrátka abychom očistili naše školství a náš průmysl, vědu udělali konkurenceschopnými. Zkrátka v okamžiku, kdy jádro začíná oslabovat, a ono opravdu oslabuje, tak to není pouze příležitost pro mimoevropské státy, které toho také využily, ale je to příležitost také pro samotnou evropskou periferii, včetně nás.

Martina: A vy u nás vidíte vůli, tendenci, aby se intelektuální elita probouzela, a dokázala jasně formulovat své postoje a názory?

Ivo Budil: Připadá mi, že to široké veřejnosti dochází, ale pořád ještě nenašla politickou sílu, nebo je tak trochu zdravě nedůvěřivá vůči politickým elitám, a ze setrvačnosti pořád ještě volí ty, kteří zaštiťují periferní postavení ČR.

Evropská unie nepřipouští, aby český politický život vytvořil nějakého vizionáře, pragmatika, realistu s charismatem, a hlavně s pozitivní historickou vizí. Pokud by se objevil, snažila by se ho zničit.

Martina: A nemůže v tom být i jiný faktor? Když se ptali Ronalda Reagana ještě předtím, než se stal prezidentem, proč lidi oslovuje komunismus, tak odpověděl: „Umožňuje jim svádět své neúspěchy na něco jiného, než na svou vlastní neschopnost.“ Není vlastně tato situace tak trochu pohodlná?

Ivo Budil: Je, pokud se spokojíme s periferním, respektive koloniálním postavením, pak ano. Záleží na tom, jaké máme aspirace. Ovšem problém je, že pokud jste závislí na určitém ohnisku, které samo začíná ochabovat a stagnovat, které se řítí nejen do intelektuální, ale i do hluboké ekonomické krize, kdy z 16 největších technologických firem světa dnes ani jedna nemá hlavní sídlo v Evropě, kdy vidíte, že se nemůžete vézt s nějakým ekonomicky, kulturně, intelektuálně vyspělým centrem, ale naopak jste strháváni jeho vlastní stagnací, jeho vlastním úpadkem, tak o to je vzpoura, a potřeba emancipace naléhavější. Teď už vás v zásadě ten váš koloniální plán, to vaše jádro, jehož jste periférii, nikam nemůže povznést, naopak vás může strhnout.

Martina: Jsme kolonií Ameriky, nebo Evropy?

Ivo Budil: Kolonie je možná silnější výraz.

Martina: Tak periferií, řekněme.

Ivo Budil: Řekněme periferií. Řekl bych, že jsme především periferií západní Evropy.

Martina: Ale pane profesore, říkáte „emancipace“ a vyzýváte, že to takto nemůžeme dál nechat, protože nás jinak tento vír stáhne do hlubin. Ale na druhou stranu jste řekl, že EU nepřipustí, aby byl v ČR nějaký lidový vůdce. Jak se tyto informace doplňují?

Ivo Budil: EU momentálně nepřipustila a nepřipouští, aby se to stalo, čili by se to nemělo stát. Zkrátka nedovolí českému politickému životu vygenerovat někoho podobného, nějakého vizionáře, pragmatika, realistu s určitým charismatem, a hlavně pozitivní historickou vizí.

Martina: Ale vy jste řekl, že pokud by se měl ukázat, musí být zničen.

Ivo Budil: Ano, EU by se ho snažila zničit.

Martina: Když někdo bude parafrázovat tento náš rozhovor, tak k čemu vlastně vyzývá? Co všechno se skrývá za tím, abychom přestali být periferií, a aby nás Titanik, který, když se potápí a vytváří velký vír, nevzal sebou? Kam plavat od toho epicentra ponoru?

Ivo Budil: Jednak Evropu bych neopouštěl. ČR je součástí Evropy. Od počátku našich středověkých dějin jsme se podíleli na politickém životě Evropy, občas i jako silní hráči. Čili jsme přirozeně spříznění s Francouzi, Angličany, Italy, Španěly, Švédy, Poláky a podobně. Je to naše přirozené společenství. Čili to, co děláme, neděláme pouze pro nás, děláme to i pro záchranu evropské civilizace jako takové. Program, nebo vizi, se snažím nastínit ne jako nějaké egoistické, nebo až šovinistické opuštění, distancování se od evropského prostoru, od evropanství jako takového. Jde o to, že k tomu, abychom mohli přispět k plnohodnotné záchraně Evropy, evropské civilizace, musíme mít prostor. Jako periferie prostor nemáme, čili se musíme osvobodit z periferního postavení, konkrétně v obnově plnohodnotného českého průmyslu.

Obnova intelektu jako takového, politického systému, který se stane mateřskou platformou formování našich národních zájmů, naší národní strategie, naší národní politiky, obnovy vzdělanosti, plnohodnotného kulturního života, literatury, filmu, hudby a podobně, musí začít materiální kreativitou a tvořivostí.

Martina: Ale teď už jsme vyloženě jako v dreamlandu.

Ivo Budil: Teď to nabývá podobu utopické ekonomie.

Martina: Děkuji vám, pane profesore, za tuto další zcela necenzurovanou analýzu.

Ivo Budil: Také vám děkuji.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Vladimír napsal:

    Krize, které čelíme má ještě mnohem hlubší jádro. Jde o krizi intelektu, který v prostředí nastupující technologie umělé inteligence – zde aplikované do mediálně/sociální sféry- ztrácí půdu pod nohama. Vliv virtuálního prostředí na vývoj lidského mozku vede ke ztrátě schopnosti vnímat a chápat realitu.

  2. Marie Myslilová napsal:

    Děkuji paní Kociánové a panu profesorovi za skvělý rozhovor. Osobně mne těší, že pan profesor učí na universitě, kterou vystudovala naše neteř a že naše dcera zná jeho knihy ze studia oboru „dějiny evropské kultury“ na KTF UK.

  3. Karel Dubný napsal:

    Pokud se tu tyto odkazy objeví 2x, tak se omlouvám.
    Ale jsou to zajímavé odkazy, které by mohly napovědět, co se vlastně dnes podstatného děje.

    Článek s mezititulkem *** Nie dagewesene Machtkonzentration (nebývalá koncentrace moci)***
    https://www.journalistenwatch.com/2021/02/06/weltweite-gleichschaltung-wie/
    a rozhovor s právničkou Lisou Khan ohledně velkých monopolů a jejich vlivu na společnost
    https://www.bbc.co.uk/programmes/m000rk20
    PS.
    Mohla by to redakce předat p. Budilovi?

  4. Karel Dubný napsal:

    Nie dagewesene Machtkonzentration
    – Nebývalá koncentrace moci

    https://www.journalistenwatch.com/2021/02/06/weltweite-gleichschaltung-wie/

    Nebo tento velmi zajímavý rozhovor s Linou Khan
    https://www.bbc.co.uk/programmes/m000rk20

    To chce hodně silnou intelektuální výbavu v této situaci strašit „levici“ (tedy uměle vytvořenou atrapou, která evidentně kašle na zájmy řadového občana, je mimo jiné financována a mediálně protěžována mediálními overlordy) asi tak jako v 30. letech české tajné služby posedlé především Habsburkem a jeho příznivci.
    Ale na druhou stranu zase chápu, že do takového jednostranného cirkusu se asi chodí strašit s lidmi jako jsou Budil, Kovanda, Landa … můj názor.

  5. Karel Dubný napsal:

    TO Mal:
    Martina Kociánová si jede svou agendu. To ví jenom ona, proč někdy vede tento web zvláštním způsobem, pro mě manipulativním způsobem.

    Na jedné straně je schopná položit odvážnou a trefnou otázku ***“Vy jste volili v nějakých volbách šéfa Amazonu, Googlu nebo Twitteru? Ne? Tak proč nám šéfují?“***
    viz super video ( https://www.youtube.com/watch?v=WFDM9mn3vj0 ).

    Aby v následné pikosekundě otočila a pokračovala v líčení „levice“ jako hrůzy hrůz i skrze pro mě bizární postavy jako Budil apod.
    Slušná schizofrenie.
    Že „levice“, kterou straší není žádná levice, ale atrapa levice (cílené mediální vyprázdnění obsahu slov, Overton jako vyšitý) dobře živená především globálními oligarchy prosazující jejich zámy ( oslabení role národního státu skrze různé destruktivní agendy, který doposud občas ještě hají zájmy vlastních občanů a domacího kapitálu) je pro Budila apod. asi nepodstatná skutečnost.

    A my mezitím případně míříme do korporátního fašismu či dokonce feudalismu 2.0 ?

  6. Mal napsal:

    Smutné. Zoufalé.

    Do „západní pravicové“ fikce zahleděná moderátorka se svými (některými) posluchači.

    „Kapitalismus je udivující víra, že ti nejpodlejší lidé budou dělat ty nejpodlejší věci pro největší dobro všech.“ (J. M. Keynes)

    Východiskem má být egoismus a asociálnost? Stejné vlastnosti a postoje, které v historii vždy vedly lidi i země do krizí a válek?

    Kde se vzaly pojmy „ultra liberální“, „ultra levicový“ a „neomarxistický“ ve společnosti, kde lze myšlenku efektivně šířit JEN prostřednictvím multifinancovaných technologií a médií? Kdo tyto technologie a média vlastní? Chudina, nebo oligarchie a skupiny za korporacemi?

    Zájmem církví, sekt, kohort i politických stran (bez ohledu na to, kdo za nimi stojí) VŽDY bylo a je (pokud se nejednalo nebo nejedná o ad hoc zřízený účelový spolek) dosáhnout VLASTNÍ jednotu a pevnost „Svatoplukových prutů“ (a opak dosáhnout u protivníka). Mnozí, či mnohé mají symbol prutů ve znaku. Kde tedy vzniká slepá a fanatická víra v individualizmus, asociálnost a egoismus? Roztříštěná, navzájem se požírající sebestředná společnost má být „motorem“ společné budoucnosti, jednotného národa, pevné země nebo stabilní ekonomiky? Vždyť ti lidé ve své ZASLEPENOSTI dělají přesný opak.

    Východiskem není ani slepá nenávist k jakémusi neexistujícímu komunismu nebo fanatická adorace jakéhosi mafiánského demokratismu.

    Praktický důsledek, promrhané energie a ztraceného času, je soustředění bezcharakterních, průměrných lidí v politice, managementu, na školách i vědeckých institucích.
    Úřady, školy i rektoráty jsou plné neschopných, všehoschopných ohnutých poskoků, kteří obsadili pozice právě díky chaosu vzniklému z roztříštěné, do sebe zahleděné, egocentrické, na zisku postavené společnosti. Resp. sebestředných jedinců, kteří se krátkodobě, účelově, oportunisticky spojují se sobě rovnými do po staletí známých „bolševických partiček“. V konečném důsledku pak VŽDY MUSÍ společnost skončit citátem:

    „Kapitalismus je udivující víra, že ti nejpodlejší lidé budou dělat ty nejpodlejší věci pro největší dobro všech.“ (J. M. Keynes)

    (A na tom nezmění nic blábolení o „pravici“ ani zaslepená fanatická nenávist k jakési „levici“. Naopak, lidé se stále více vzdalují humánnímu řešení.)

  7. Pavel Dudr napsal:

    Byli tady takoví, kteří věděli, jak to na západě chodí: prof. Milan Zelený, Karel Kryl, ale nikdo je do politiky ani ekonomiky nevzal.

  8. Tana napsal:

    Výborný rozhovor! Díky

  9. Richard PECH napsal:

    Mařena:
    Nikdo tu nehovoří o žádných kasárnách a klášterech, už vůbec ne profesor Bazarnyj..

    Je jedno, zda je učí muž či žena, klidně se mohou potkávat o přestávkách, ale obě pohlaví žijí v různých světech a tomu je třeba uzpůsobit i výklad. Zažil jsem to na střední škole, funguje to.
    Měl jsem to štěstí být žákem PhDr. Stanislava Voláka, ano, je to ten ministr práce a sociálních věcí ve vládě Josefa Tošovského.. Dr. Volák vyučoval do roku 1986 spojovací techniku na učilišti Tesly Karlín ve Stodu u Plzně, byli jsme jeho poslední třída, s námi odešel ředitelovat manželské a předmanželské poradně v Domažlicích.
    Byli jsme smíšená třída, prakticky všechna děvčata byla ze závodu v Českých Budějovicích a nedalekých Nýřanech, kde převažovala jemná mechanika, kluci byli zase z pražského závodu, kde se telefonní ústředny kompletovaly a oživovaly.
    Pamatuji si to jako dnes, na začátku školního roku s námi uzavřel dohodu:
    „Holky, vy se vyučíte, budete pár let pracovat ve výrobě, pak se vdáte, porodíte a vychováte pár dětí, některé budete i následovat manžela do úplně jiného města, po mateřské skončíte na telefonní ústředně nebo za kasou v Jednotě. Chci, aby jste uměly to, to, a to a já vás s trojkou pustím k závěrečné učňovské zkoušce. Poslouchejte výuku, když vás to bude bavit, ptejte se, nebo si klidně lakujte nehty, malujte si řasy, štrykujte, čtěte si, hrejte si piškvorky, ALE! NERUŠTE MNE PŘI VÝUCE!“
    Potom se otočil ke klukům a řekl:
    „Kluci, vy budete stavět telefonní ústředny, budete jezdit na montáže, živit rodinu. Musíte umět to, co holky a ještě to, to a to. Pokud to zvládnete, pustím vás s trojkou k závěrečné učňovské zkoušce.
    Poté se obrátil k nám všem, a řekl:
    „Kluci, holky, víte, co od vás chci, a kdo z vás bude chtít lepší známku než trojku, tak si o tom popovídáme u tabule“
    A tak se i stalo. Někdy krátce po Novém roce jsme měli naučenou a pochopenou látku celého ročníku a zopakované prakticky vše, co jsme se učili celé tři roky. Do konce roku jsme si jen namátkově osvěžovali znalosti a povídali jsme si o psychologii, životě, vztazích a vůbec o dalších věcech, které nás zajímaly, nebo, které považoval za důležité či užitečné Dr. Volák natolik, že nám o tom řekl.
    Pokud vím, tak po nějakých 10-ti letech jen jedna z našich spolužaček pracovala ve spojařině, a to byla zrovna ta, co se nespokojila s trojkou. Já osobně jsem z toho, co mne naučil Dr. Volák „žil“ až do maturity na večerní škole, opravdu nových věcí jsem se učilišti Ředitelství Telekomunikací v Jesenické naučil minimum a většinou to byly okrajové, čistě „telefoňácké“ speciality.
    Všichni jsme se naučili to, co jsme potřebovali a ještě mnoho a mnoho dalšího. Tedy, oddělená výuka v rámci jedné třídy, dnes naprosto nemyslitelná, šlo to jen proto, že se jednalo o vysoce specializované učiliště konkrétní továrny.
    Holky i kluci potřebují každý jiný způsob výuky, naše mozky fungují jinak, máme jiné zájmy a kdo tvrdí že tomu tak není je nevzdělaný hňup naprosto popírající přírodní zákonitosti. Jako otec párečku dvojčat, mohu naprosto jasně říci že platí metafora o tom, že „kluci jsou z Marsu a holky z Venuše“. Výjimky z tohoto pravidla jsou naprosté marginálie, které se prosadí samy v dalším životě a není třeba kvůli falešnému respektu k nim mrzačit celou dětskou populaci inkluzí a dalšími zhovadilostmi.

  10. Mařena napsal:

    Přísně chlapecké vzdělávací ústavy vedly a vedou maximálně k raketovému nárůstu homosexuality, jen vezměte např. britské privátní internátní školy a homosexuální elity, které z nich zhusta vycházejí, o církevních seminářích v katolických zemích ani nemluvě. Jednoduchá řešení bohužel neexistují a nikdy neexistovala.

  11. Mařena napsal:

    No jenže třeba mladej Trojan je mnohem lepší herec než starej Trojan, tolik k tomu slabému odvaru.

  12. Polášek napsal:

    Západní strom civilizace usychá od kořenů.

  13. Richard PECH napsal:

    Domnívám se, že degradace školství je záměr. Nemusí to být zrovna žádné „globální zákulisí“, stačí naše místní politická „šlechta“.
    Je pravidlem, že na dětech géniů příroda odpočívá a je to vidět i na naší politické „aristokracii“.
    Jiří Dienstbier mladší je velmi slabým odvarem svého tatínka, to samé je vidět i u mladého Uhla či principála Hrušínského.
    Jenže i oni chtějí, aby se jejich děti jednou měly také dobře. Chtějí to tak všichni rodiče..
    Pokud ministryně školství svěří svou dceru soukromé školičce, znamená to, že o těch školičkách, které má ve svém referátu, nemá zrovna nejlepší mínění. Určitě to byl velmi laciný faul..
    Nejlepší způsob, jak zajistit svým dětem dobrou budoucnost a schopnost patřit k vládnoucí „elitě“, je, dát jim co nejlepší školy a plebsu školy co nejvíce pokazit. Inkluze není nic jiného.
    Opravdu elitní školy na západě mají oddělenou výuku chlapců a děvčat, nejpozději od druhého stupně. Tam se vychovává vládnoucí třída.
    Fungovalo to, v meziválečném období strýc studoval na chlapeckém gymnáziu a matka s tetou v dívčím lyceu.
    Dokazují to i celoživotní výzkumy profesora Bazarného, ruského oftalmologa, který se původně jen podivoval, proč najednou mají ruské děti takové potíže se zrakem.. Výsledkem jeho celoživotních výzkumů byly nejprve různě vysoké lavice se skloněnou psací deskou, které jsem ještě i já zažil ve venkovské dvoutřídce, až to došlo do doporučení zavést oddělenou výuku chlapců a dívek, od které museli ustoupit po válce, ve které padlo na frontě příliš mnoho učitelů.
    Rusko, Čína, Kazachstán, asijští ekonomičtí tygři, tam všude se hledají postupy, jak co nejefektivněji vzdělávat děti, všechny a bez rozdílu.
    Mezitím prakticky celý Západ dělá vše proto, aby většina jeho děti byly co nejhloupější, zakomplexované, nedisciplinované, nevzdělané. Víceletá gymnázia jsou u nás trnem v oku. Propracované speciální školství se bez náhrady likviduje. Připadá vám to jako dobrý plán pro západní civilizaci? Mně nikoliv. Ale může to být docela dobrý plán pro degenerující politické elity..

  14. Jiří napsal:

    Děkuji za skvělý rozhovor! Pan Budil výborně popisuje stav naší země a společnosti.

    A to, že jsme pro Západ periférií, je vidět mimo jiné i v korporátních firmách s cizími vlastníky, jak se vedení firem chová různě k zaměstnancům v různých zemích a jak mu naši manažeři lezou kdo ví kam, aby si hlavně udrželi své židle.

  15. Mařena napsal:

    Ono asi nemá valný smysl přít se o obtížnosti jednotlivých škol. Pro někoho může být matfyz brnkačka, pro jiného hotový očistec. Někdo prostě vydře jakékoli studium, jiný se na to po prvních obtížích v prvním semestru vykašle. A klidně to může být tak, že ten dříč je tak trochu blb, a ten flink je inteligentní člověk. Dovolím si taktéž tvrdit, že ani ta nejtěžší škola nebo obor nedělají z člověka vzdělance – inteligenta. O charakteru v souvislosti se školním vzděláním nemá vůbec smysl mluvit. Snad i Vy jste přeci v životě potkal otitulovaného pitomce, skutečného vola, kterému to nepálilo a myslím si, že ani tak nesešlo na tom, zda ten pitomec vystudoval to či ono. Já ze své zkušenosti tvrdím a vůbec nechci zobecňovat, že absolventi řekněme exaktních oborů nevědí o společnosti nic nebo nic moc, což může být i osvěžující, nejsou ničím zatíženi, zatímco absolventi humanisté vědí o společnosti málo, jsou to obvykle takoví ti čtenáři jedné nebo několika málo knih, kteří se pro něco nadchli a tak seznali pravdu pravdoucí, přes kterou nejede vlak. Prostě bylo to ve skriptech a navíc to přednášel pan profesor. Abych to shrnula dnešní technici nejsou zatížení poznáním (společenským, historickým – protože při vši úctě, schopnost propočítat vynutí elektromotoru mě ve světě moc nezorientuje), zatímco dnešní humanisti jsou zatížení minimálním či zkresleným poznáním. Tak bych to aspoň viděla já.

  16. Mařena napsal:

    Ano, ano, za feudalismu to byla učiněná bomba. Na šmejda s velevznešeným rodokmenem jeden jen tak nenatrefil..

  17. Richard PECH napsal:

    Mařena:
    Už za komunistů se říkalo, že na MatFyz není těžké se dostat, ale je to dřina po celou dobu studia, zatímco na právech mají ti, co prošli u přijímaček, prodloužené mládí. To samé platí i pro medicínu, doktoři opravdu musí hodně umět a ještě nebylo snadné se tam dostat.
    Právníci také, ale v dřívějších dobách se tam hned tak někdo nedostal. Ti co uspěli, pokud to nebyly protekční dětičky, měli laťku tak vysoko, že to zkrátka dávali relativně snadno. Ale tohle platilo v dobách, kdy vysokoškolsky vzdělaných lidí bylo v populaci podstatně méně. Fakticky se nebojím vyslovit kacířskou myšlenku, že dnešní Bc. je méně než má, „pouhá maturita“, ale získaná na večerní škole ještě za komunistů.
    Soukromé vysoké školy to celé pokřivily a degradovaly skutečnou hodnotu vysokoškolského vzdělání.

  18. Richard PECH napsal:

    Politika přitahuje psychopaty, protože politický boj uvnitř politických stran je jejich živná půda. Levice nebo pravice, jsou všude. Hovořil o tom Dr. Hnízdil, i pan Frýbort, když popisoval, jak kancléřka Merkelová „vyotravovala“ ze své partaje všechny, kdož by jí mohli konkurovat.
    Politické partaje, složené z osazenstva jednoho většího výtahu se něčemu takovému nedokáží vyhnout.
    Politické elity by měly být generovány i jinak, než jen kariérním růstem uvnitř strany.
    Feudalismus to měl vyřešené povyšováním ctihodných osob do šlechtického stavu, a korigováním chování těchto lidí přes dodržování rytířského kodexu. Noblesse oblige fungovalo.
    Republikáni ale ještě správný recept nenašli, zejména v dobách dlouhotrvajícího míru, který je opravdu fenoménem dnešní doby. I v republikánské Římě byli patriciové lidé, kteří museli prokázat lidské kvality, ať už tím, že se narodili do dobré rodiny, nebo dosáhli společenského postavení svými lidskými kvalitami, ale vždy to byli lidé, kteří byli povinni bojovat za republiku.

  19. Mařena napsal:

    Myslím, že s pravicovými psychopaty, kteří vedli společnost, máme i my Češi, bohatou zkušenost. Toliko o náchylnosti.

  20. Mařena napsal:

    Je třeba přijmout fakt, že na techniku či přírodovědu vezmou každého. A kdyby i každého vyhodili .. Toliko ohledně statistiky.

  21. Vlkomír napsal:

    Protože pravicové znamená též individuální a levicové je spíše kolektivní. Věřím tomu, že svůj vlastní život si chci řídit podle vlastního svědomí a chci být zároveň odpovědný jenom za své vlastní chyby. Levicová společnost, která mi bude centrálně plánovat život, je náchylná k tomu, aby se do jejího čela posadil psychopat, který pak přes centrální plánování bude ovlivňovat životy v celé společnosti daleko snadněji, než by tomu bylo v pravicové společnosti, založené na individualitě.

  22. Richard Pech napsal:

    Pna Mařeno, je třeba přijmout statistický fakt, že mezi techniky a přírodovědci je výskyt skutečných blbců signifikantně nižší, vyhodí je zpravidla už v prvním ročníku.
    Prosím nezaměňovat inteligentní psychopaty a sociopaty s hlupáky.
    Čelíme něčemu, co nemá v dějinách vědy a vzdělání obdoby, likvidaci akademických svobod. Ani církev ve svých nejtmářštějších obdobích si nedovolila to, co dnes dělají pokrokáři na vysokých školách v celém západním světě. Není od věci to nazvat nevědomým spiknutím frustrovaných hysterických blbců a úchylů.
    Už to tu bylo, zejména v dobách etablování protestantismu. Tam, na západě od nás se především upalovaly, věšely a topily čarodějnice, a spolu s nimi i nemnozí stateční a vzdělaní lidé, kteří se této zvůli úchylů a ošklivých zhrzených bab postavili na odpor. Katolické země, s výjimkou Španělska, toho byly spíše více než méně ušetřeny. Ale díky ignorantům neznajícím historii za všechno zlo na světě mohou Jezuité, Katolická církev, Sanctum officium a Zikmund, liška ryšavá..
    V protestantských zemích a ve španělských koloniích bujelo otrokářství nejdéle. Tam se i zrodil marxismus a jeho moderní formy.

  23. Richard Pech napsal:

    Lidé, hlavně ti starší, jako třeba já, kteří si stále pamatují komunistickou propagandu zjišťují, že opět slyší staré fráze, jen v opačném gardu. Opět je tu jediná správná pravda, každý kdo si myslí něco, byť jen trochu jiného, je ignorován, v televizi máme zase parodie na diskuse, obsazení stejnými panáčkující mopslíky, jako byli ti, kterým jsem říkal „rytíři od kulatého stolu krále Jambora“.
    Pravdou je, že ti, kdož tvoří naši současnou elitu jsou skutečně neznámí lidé, loutky stranických sekretariátů, o jejichž názorech, pokud nějaké mají, nevíme zhola nic, jen to, co se dostane do médií, o kterých pouze tušíme, komu slouží.
    Lidé, kteří mají rádi svou vlast, jsou nálepkováni jako náckové, fašouni a xenofobové. Jakýkoliv kritický názor na EU je považován za spikleneckou teorii. Nejvíce to je znát na postoji k atomové energetice. Německo a Francie plánují postupnou likvidaci vlastních jaderných elektráren, dokud ještě mají lidi, kteří té technologii rozumí, americká společnost Westinghouse je na pokraji bankrotu, a korejským technologiím nevěřím od té doby, co jsem měl tu pochybnou čest být přítomen při stavbě továrny Nexen Tire u Žatce. Představa, že by tito pracovití a dobrosrdeční lajdáci a fušéři stavěli v Temelíně či Dukovanech atomový reaktor mne naplňuje strachem. RosAtom koupí podniku Škoda jaderné strojírenství zachránil pro naši zemi celou generaci inženýrů a techniků schopných stavět a udržovat jadernou energetiku. Nebýt jich, celá divize jaderného strojírenství by skončila ve šrotu a přestalo by se to i učit na vysokých školách.
    Zbývá už kromě Ruska jen Čína jako další země schopná vyrábět a provozovat jadernou energetiku jinak, než v režimu plánovaného útlumu. Multikulturní společnost dokáže nanejvýše nastartovat v Číně vyrobenou elektrocentrálu k nabití tamtéž vyrobených chytrých telefonů, ale není schopna provozovat pokročilé technologie. To je, dle mého názoru, hlavní důvod ústupu od bezemisní energetiky, která nakonec zlomí vaz i elektromobilitě.
    Zelení ekoteroristé neumí počítat a nechápou vztah mezi příčinou a důsledkem. Ekologii si může dovolit jen vyspělá a bohatá země.
    Vždy platil citát Bertolda Brechta, „Nejdřív žrádlo, potom morálka“.
    Do moří ústící kanalizační systémy Asijských, Afrických a Jihoamerických metropolí, pravidelně ucpávané igelitovými pytlíky a PET lahvemi jsou toho jasnou ukázkou.
    Jen bohaté a průmyslově rozvinuté země si mohou dovolit ten luxus, starat se o něco tak bezcenného a zbytečného, jako jsou vlastní odpadky.
    Nevzdělaní a ignorantští levičáci, neschopní se uživit vytvářením hodnot tvořivou prací, zaplevelují naše státní úřady a školy, média, překřikují všechny, kdo jim rozkovávají jejich bábovičky. Produkují další generaci ignorantů a nemyslí na to, kdo je bude živit. Tak to vidím já. A jsem rád, že stále více slyším lidi, kteří vidí a hovoří o tomtéž.

  24. Karel Dubný napsal:

    S prominutím, to jsou tedy sr**ky.
    Mi přijde Budil jako jeden z dalších pěstovaných falešných proroků cíleně vypuštěný do mediálního cirku, zatím mimo mainstreamová média.
    Jeho perverzní manipulace, skrze které útočí na levici, jsou typickým příznakem aktuálního intektuálního běsnění.
    Budil jenom provozuje jednu z dalších ideologických variant, která vtlouká lidem do hlavy, jak správně si všimli jiní, dnes již mainstreamovou a zároveň velmi primitivní tézi, kterou význavá značná část nejen český elit, ale začíná úspěšně zamořovat vědomí i středních a nižších tříd tzv. „co je dobré, je pravicové, špatné je levicové“ .
    A o to jde.
    Zničit třídní uvědomění vlastních zájmů.

  25. Rodolpho napsal:

    Levicovost má menší možnost být správné než pravicovost? Nezlobte se, ale to je pěkná blbost. 🙂

  26. AeroKarel napsal:

    Pravicové má možnost být správné, zaručeno to není.
    Levicovost funguje jen ve velmi specifických společnostech typu kibuc, Skandinávie a jinak spíš škodí.

  27. Rodolpho napsal:

    S mnohým souhlasím, ale trochu mě zaráží stále přítomné byť obvykle otevřeně nevyřčené přesvědčení paní moderátorky a naprosté většiny jejích hostů, že co je pravicové, to je správné, a naopak.

  28. Mařena napsal:

    Já bych hlavně neházela všechny do jednoho pytle. Jsou blbci mezi humanisty a společenskými vědci, jsou blbci mezi techniky a přírodovědci. Myslet si, že všichni humanisti jsou indoktrinováni progresivismem či ultraliberalismem je nesmysl. Taky není humanitní obor jako humanitní obor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..