Zpět

Zvláštní rys německé povahy a chudáček dieseláček

Text 9.5.2018

Jak se právě dozvídám, dal se v těchto dnech tamhle na Havaji do náramného soptění vulkán Kilauea. A my jsme se s těžkým srdcem museli zbavit našeho autíčka, staré, ale spolehlivé a úsporné Oktávie. Jo, rok výroby 1998, kývali hlavou znalci, to se ještě dělaly poctivé motory, kdepak dneska. Tážete se, jaká je souvislost mezi havajskou sopkou Kilauea a naší starou oktávkou… nu, takováto:

Jest nebo spíš byla naše oktávčička vybavena Dieselovým motorem, což je dnes v Německu na pováženou. Produkuje Dieselův motor vcelku opomenutelné kvantum polétavých sazí, i vypukl kolem tohoto jevu tanec na pokraji hysterie. Některá města zakázala vjezd povozům s Dieselovým motorem úplně, jiná zatím jen do centra, a jen Bůh sám ví, jaké příkazy a zákazy si slavný ouřad ještě vymyslí. Vulkán Kialuea sice vysoptí prachu, sazí polétavých i nepolétavých a jiného neřádstva víc než všechny dieseláky světa, avšak obtížno jest zakázati sopce soptění. Majiteli dieseláčku se naopak používání jeho silostroje zakáže snadno; i zakazuje se. Ještě že se nám podařilo střelit naši oktávku za pět stovek evropských jakémusi handlíři, zabývajícímu se prodejem ojetin do zahraničí; i není vyloučeno, že se bude ještě dlouhá léta prohánět po českých silnicích. A když ne zrovna po českých, pak třeba po belgických, polských či jakýchkoli jiných, neboť zbytek Evropy zakazovačnou manií netrpí.

Manií v nejlepším, chvályhodném úmyslu, nutno hned podotknouti. Němci jsou zvláštní plemeno. Žiji mezi nimi bezmála už čtyřicet let, takže bych si dovolil je znát. Nespatřuji u nich žádnou výbojnost či dobyvačnost, ani tupé plnění befélů nebo co jiného se o nich traduje v zemích koruny české; spíš je pro ně typické neumění nacházet střední cestu mezi dvěma extrémy. Střídají se tak v německé historii posledního sta let období sebevědomí až přrhnaného (am deutschen Wesen wird die Welt genesen – na německém způsobu ozdraví se svět, psalo se za časů císaře Wilhelma) se stejně, ne-li ještě přehnanějším kajícnictvím; a jak tak sleduji dění kolem sebe, má Němectvo znovu naběhnuto k etapě sebevědomí, tentokráte vysoce spastitelského rázu.

Totiž: abych ulomil hrot tomu tvrzení, nikoli celé Němectvo, pouze jeho určitá část s takovými sklony. Nedovedu odhadnout, čím přesně to je. Vím jen, co filosofů naplodilo Německo od Kanta až po Wittgensteina a Heiddegera; v jistém úseku novějších dějin jiných filosofů než německých snad ani nebylo. Nu, a kdo jest filosof, že ano: pán (zřídkakdy dáma, což také o něčem vypovídá) vzavší si do hlavy že byl zrozen k tomu, aby tápajícímu lidstvu ukázal cestu k lepší, spravedlivější etc. budoucnosti. Tentokrát to odnesl chudáček dieseláček. Kam se může napřít spasitelská posedlost příště, je těžko předpovídat, pouze jedno je jisté: dejme si pozor na ty, kdož s námi zamýšlejí něco zlého, ale týž, ne-li ještě větší pozor si dejme na ty, kdo to s námi myslí dobře. Neboť jak pravil svatý Tomáš Akvinský: nelze páchat zlo, aniž by bylo zamýšleno dobro.

Hannover, 9. května 2018

Všechny příspěvky s Luděk Frýbort

Diskuze:

Napsat komentář