Anna Hogenová
Anna Hogenová

Anna Hogenová 1. díl: V dnešní době mnozí vykonávají povely, jimž se nelze vyhnout. Takoví lidé se stávají otroky, aniž o tom vědí.

Už jste tady u nás slyšeli výrok profesora Martina Kováře, že historikové si do Nového roku přejí, aby tento nový rok nebyl historický. O tom loňském se to vskutku říct nedá, a jen málokdo na něj bude vzpomínat v dobrém. Pro většinu z nás to byl rok krizový, a nejen naše země, ale celý kontinent a prakticky celý svět byl v depresi. Silný útlum hospodářství, propad životní úrovně, obavy o zdraví, strach – a do toho vypjaté hádky lidí hlasitě zastávajících krajní pozice, od zveličování nebezpečí koronaviru, až po bagatelizování, nebo úplné popírání této hrozby. Nejde však ani tak o hádky samotné, ale o nenávist, kterou vyvolávají. Už před tím silně rozleptaná společnost je ještě rozdělenější, rozhádanější. Jak zpracovávat tyto sílící emoce? Jak zvládat úpadek podnikání, na kterém celé rodiny pracovaly desetiletí? Jak se postavit sílícímu nepřátelství, která je často vyvoláváno jen pro dosažení politických a ideologických cílů? Jak se postavit dnešnímu světu, kde se prudce zhoršují vztahy na všech úrovních – od jednotlivců, přes rodiny, obce, města, až po celé státy? Jak tomu všemu čelit? Snadné to není. O tom všem budu dnes hovořit s profesorkou Annou Hogenovou, filozofkou, fenomenoložkou, která přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde je zároveň vedoucí oddělení filozofie a etiky, a vede katedru filozofie na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Lidé

Délka: 35:13
Datum: 1.1.2021

Přehrát pořad

Martina: Paní profesorko, jsem ráda, že vás tady mám první den v roce. Dobrý den.

Anna Hogenová: Dobrý den a děkuji za pozvání.

Martina: Paní profesorko, když jste studovala filozofii, tak jste samozřejmě také studovala dějiny filozofie, a mě by zajímalo, jestli byla v historii po filozofii žízeň větší, než dnes? Jestli dnes filozofie zajímá jenom elity, nebo také občany, případně pár odborníků?

Anna Hogenová: Děkuji, tato otázka je pro mě velice pěkná. Nikdy nebyla menší potřeba filozofie, než je dnes, a to také proto, že se filozofie dotýká problému jakožto celku, a tyto celky do sebe člověk dostává jedině tak, že velice dlouho prodlévá, jak tomu říkáme, v napětí bytostného tázání, a k tomu člověk potřebuje dost času – a pak se teprve po nějaké době objeví vhled do podstaty, který dozrál v člověku. A to je podle nás základ vzdělanosti. Pokud je vzdělanost založena jenom na předávání vzdělanosti, dovednosti, návyku, postojů a kompetencí, k tomu, aby byla Evropa konkurence schopná vůči zbytku světa, což je definice vzdělání, která k nám přichází z Evropy, pokud se vzdělání produkuje jen takto, tak to není vzdělanost.

Martina: Paní profesorko, to, co jste teď popsala, ona scestnost na cestě ke vzdělání, je problémem Evropy, nebo celosvětově? Zkrátka filozofie je najednou zbytná a nepochopená?

Anna Hogenová: Filozofie je najednou zbytná, říká se tomu redundantní, zbytečná, a na její místo nastupují vědy, které používají myšlení, které se zrodilo v Evropě, a kterému říkáme karteziánské myšlení. Ale tyto vědy nejsou, řekla bych, otevřené pro promýšlení předpokladů, které vedou k inauguraci těchto věd, a proto zůstávají zanořené v karteziánském myšlení. A díky tomu se produkují jenom vědomosti, dovednosti, návyky, postoje a kompetence, které jsou předem naplánovány, vypočítány…

Martina: Šablonovité.

Anna Hogenová: Jsou to systémy struktury, které cítí, že jeho život je vlastně předem určen. Proto také tak často vyhoří. A tento svět začíná velice hluboce potřebovat opojení, rauš, intenzivní prožitky, protože v sobě tento člověk nemá základ, ze kterého by se mohl znova, vždy poprvé a naposled, rodit, což i člověku v mém věku přináší něco fantastického, protože mohu mít opět dětskou, čistou radost, protože tato filozofie toto umožňuje. Ale vědy jako politologie, sociologie a gender studies, a takovéto podivné vědy, které všechny vycházejí z karteziánského základu, a nepřestoupí horizont určenosti, který je těmito předpoklady vlastně založen, se nám představují jenom jako soubor informací, které je možno pragmaticky využít v životě, ale nedá se z toho žít.

Dnešní doba zaměňuje filozofii s ideologií – a neví o tom

Martina: Přesto všechno jsem si všimla, kolik lidí ale nadužívá slovo „filozofie“. Každý šmudlík, jsem žoviální, říká: „Moje životní filozofie. Má filozofie. Filozofie naší rodiny, naší školy. Filozofie naší firmy.“ Tak se chci zeptat, je to filozofie, nebo dnešní doba zaměňuje filozofii s ideologií?

Anna Hogenová: Odpověděla jste si naprosto přesně. Dnešní doba zaměňuje filozofii s ideologií – a neví o tom.

Martina: To je možná to nejhorší.

Anna Hogenová: To je možná to nejhorší, a je to právě něco, co je typické pro příliš pozdní, postmoderní dobu, v níž Abendland, to jest západní učenost, západní myšlení, odumírá před očima, a téměř nikdo to nevidí.

Martina: Když se podívám 40 let zpátky, tak myslím, že komunisté zaměňovali filozofii s ideologií, ale cíleně, oni to věděli, že?

Anna Hogenová: Samozřejmě, ti věděli moc dobře, že marxistická filozofie je vlastně to, co má dávat základ, řekla bych teologii, která v té době vládla. Ale ti o tom samozřejmě věděli.

Martina: Což je ale teoreticky méně nebezpečné.

Anna Hogenová: Samozřejmě, je to méně nebezpečné. Dnešní machthabeři, ti, co mají moc, vůbec nevědí o tom, že pomáhají něčemu, co ve svém důsledku znamená v podstatě odlidšťování, ztrátu vroucnosti, ztrátu toho, co je pro člověka nejzákladnější, což je nárok člověka žít ze svého vlastního pramene. A proto tito lidé dnes tak nesmírně intenzivně potřebují kupovat prožitky, zážitky, místo aby v sobě dokázali najít jistotu, která patří jenom jim, protože už předem pochopili, že jedině tímto způsobem je možné žít v dnešní době autenticky, opravdově. Lidem chybí opravdovost.

Martina: Paní profesorko, řekla jste žít z vlastního pramene. Ale tím pádem by se možná tato doba úplně rozsypala, protože ti machthabeři, jak říkáte, postavili neustálý rozvoj a růst na tom, že nežijeme z vlastního pramene, autenticky, ale že žijeme z poměřování.

Anna Hogenová: Výborně, perfektní, ano, takhle tomu je.

Martina: Mohu přinést index?

Anna Hogenová: Děláte mi radost. Ano, tak to je, tento člověk vlastně vykonává povely, které přicházejí z fenoménu, jenž se ve fenomenologii jmenuje das Ge-stell, a který představuje v podstatě všeobecnou objednávku. Každý z nás je předem objednán k určitému způsobu, jak žije svůj život, protože to má všechno směřovat k růstu, k tomu, co je vlastně předem vypočítanými dějinami, respektive historií, protože retrográdní inženýři v různých prognostických ústavech, a jiných, v podstatě vypočítávají naši budoucnost. Ale vypočítávají ji z událostí v historii nedávno prožitých, čili tam chybí počátky, které jsou daleko v našem čase, a toto vypočítávání budoucnosti pak je představováno plány, které jsou poměřováním, jak jste říkala. A z těchto plánů přicházejí k lidem povely, přicházejí beze slov jako objektivní nutnosti, které byly vědou, která verifikuje a falsifikuje, objektivovány do takové platnosti, že není možné se těmto povelům vyhýbat. A takový člověk se v podstatě stává jakýmsi neviditelným otrokem, aniž o tom ví.

Martina: A jak se jim podařilo na nás hodit tento Májin závoj? Kde jsou rebelové, kde jsou mladí, kteří se do toho vždy snažili vnést vichr, a rozmetat staré pořádky?

Anna Hogenová: K tomu je právě zapotřebí studovat dějiny filozofie, ale nestudovat je jako sumu za sebou jdoucí historických událostí, ale porozumět základním předpokladům, které pak vedou k tomu, jak se rozhoduje v dané době. To znamená znát ontologii a gnozeologii. Ontologie, teorie bytí, hledá podstatu bytí. A gnozeologie je teorie poznávání, která z podstaty bytí vždy vzniká, ano? Dějiny filozofie se dnes dohromady vůbec neučí, je možno říct, že jsou odstraňovány jako něco, co je redundantní, a nahrazuje se to novými, moderními vědami, které vycházejí, jak už jsem řekla, z karteziánských předpokladů, aniž by si to uvědomovali, a prolongují vlastně ideologický stav, který vede k tomu, že je zde das Ge-stell, a die Machenschaft, což je druhý fenomén, důležitý pro současnou dobu. Takže tyto dva fenomény řídí naše životy, aniž o tom víme.

Martina: Co znamená „Machenschaft“?

Anna Hogenová: „Machenschaft“ je od „machen“, to znamená „dělat“, a „die Machenschaft“ znamená soustavu státních úřadů, které hlídají každého jednotlivého člověka, jestli jsou povely, které přicházejí z das Ge-stell, vykonávány, či nikoliv. Čili tento člověk je opravdu řízenou, předurčenou bytostí, žije v příběhu, sám má pocit, že jeho existence závisí na jeho výkonu. A tento výkon je dnes, filozoficky chápáno, projevem podstaty bytí, která je pro současnost základem, a tato podstata bytí se jmenuje vůle k moci. Přišel na to Friedrich Nietzsche už na konci předminulého století, a tehdy nám píše ve svých posledních pracích tuto myšlenku: „Přijde doba, kterou bychom chtěli nejméně přivítat jako hosta, je to doba nihilismu, doba, ve které bude podstata člověka založena na takzvaném přemocňování, což není nic jiného, než že člověk musí být neustále výkonnější a výkonnější, protože růst jeho osobního výkonu je jedinou legitimací jeho existence.“

Filozofie má probouzet člověka k rozhovoru se sebou samým a vede ho k bytí. Pokud člověk vede rozhovor jen s přicházejícími povely, tak se cítí jako loutka.

Martina: Au.

Anna Hogenová: Ano, au. Toto se bohužel také neříká. Pravdou tedy je, že tato myšlenka patří Martinu Heideggerovi, který věnoval Nietzschemu pětisetstránkové knihy, a ve kterých ho samozřejmě domýšlí. Já toto mám z Heideggera, a Heidegger to má z Nietzscheho, a já Nietzscheho znám, Heideggera také trochu. Tyto věci vám teď říkám jaksi v jednom celku. Jestliže podstatou člověka je vůle k moci, a moc je silou – a síla se ukazuje, jenom když samu sebe přerůstá, tak kdy člověk opravdu je pro sebe a pro ostatní? Jenom když přerůstá vlastní výkon. A to je zbožšťování výkonu, které v dnešní době prolíná celou naši planetu.

Martina: Trvalý růst.

Anna Hogenová: Trvalý růst, růst růstu samozřejmě. Ale takové výkony, které jsou úplně pitomé, jako třeba je Guinnessova kniha rekordů, kam se zapisují úplně trapné výkony.

Martina: Ano, kolik člověk snědl hamburgerů za den.

Anna Hogenová: Přesně, čili výkonnost není jenom něco, co je z vnějšku přilepeno na současnou dobu, ale přichází z podstaty bytí této doby. A to může otevřít jenom filozofie, to nám neotevře nic jiného. Ale filozofie se stává něčím, co machthaberům vadí.

Martina: Paní profesorko, jestliže Heidegger vycházel z Nietzscheho, který popsal vůli k moci, a přitom navazoval na Arthura Schopenhauera, který zase popisoval ztrátu vůle k životu, tak to je smrtící kombinace.

Anna Hogenová: To je trošku smrtící kombinace.

Martina: A to se nám ten začátek roku ale pěkně rýsuje, viďte? To asi mohu zachránit jenom tím, že se vás zeptám, jak pečujete o pleť, protože to zachraňuje všechno, viďte? Paní profesorko, přece jenom bych asi chtěla našim posluchačům do nového roku dodat trošku naděje. Ale nechtěla bych, aby to bylo jakési práškové veselí, takže to teď rozhodně nechci rychle převézt na druhou kolej, která bude optimistická. Ale abychom měli přemostění: Poté co jste teď řekla, a ne všemu jsem rozuměla, ale to, co jsem pochytila, ve mně vůbec nevyvolává optimismus, ba co víc, nevyvolává ani naději, protože lidí, kteří by to takto pojmenovali, a lidí, kteří by to byli ochotni poslouchat, není vpravdě mnoho. Řeknete mi, jakou vidíte cestu? Přesto všechno, dokážete se na to podívat, jakože je to OK, šlo by udělat to a to, takže by se najednou mohla duchovní atmosféra společnosti proměnit: Je to tak snadné, nebo ne?

Anna Hogenová: Není to úplně snadné, ale není to něco, co je nemyslitelné a co je úplně vyloučené ze života. Filozofie má probouzet člověka k rozhovoru, který vede se sebou samým, a také ho vede k bytí. Podle nás je člověkem jenom rozhovorem ve filozofii, už od starého Aristotela, a ve fenomenologii je to tak. A pokud člověk vede rozhovor jen s povely, které přicházejí z fenoménu das Ge-stell, a z fenoménu die Machenschaft, tak se samozřejmě cítí jako bytost, která je jenom loutkou. A protože se bojí si to přiznat, a bojí se i vlastního pesimismu, který by z toho mohl vyrůst, tak si namlouvá takzvané pozitivní myšlení, což se dnes velice často objevuje v různých poměrně dost drahých kurzech.

Člověk může vést dialog ne jen s tím, co přichází z naplánovaných a vypočítaných systémů, ale s tím, co přichází jako něco, co si nedokáže představit, na co nemůže položit ruku, a čemu my filozofující říkáme bytí

Martina: Koučink a pozitivní myšlení.

Anna Hogenová: Přesně to jsem měla na mysli. Čili je tu jedna možnost, člověk se může rozhodnout, že bude také vést dialog, rozhovor, ne jenom s tím, co přichází z předem naplánovaných a vypočítaných systémů a struktur, ale že bude vést rozhovor s tím, co k němu přichází opravdu jako něco, co si nedokáže představit, na co si nemůže položit ruku, a čemu my filozofující říkáme bytí.

Martina: Ale musí to rozeznat.

Anna Hogenová: Ano, musí mít především odvahu nechat se nést něčím, co si nemůže představit.

Martina: Nechat se nést něčím, co nemůže ovlivnit?

Anna Hogenová: Co dokonce nemůže ovlivnit, co musí přijímat. Tento rozhovor s bytím je krásně vyložen v básních Hölderlina, který žil na počátku 19. století. Hölderlin chodí podél řeky Ister, což je Dunaj v Německu, a nechává na sebe přinášet vítr, kterému se v němčině říká Nordost, protože přichází ze severu a z východu, a Hölderlin říká, že se nechává potkávat tímto větrem, který mu přináší zlaté, těžké sny. To je samozřejmě básnické vyjádření, ale znamená to, že když se oddáme tomu, co není vypočítáno, co se nemohlo naplánovat, a co je přicházení samo, které k nám je posíláno, tak pak člověk najednou, díky tomuto rozhovoru, ke kterému musí být především velká odvaha a otevřenost, v sobě ve své přítomnosti potkává takzvané počátky, které se v něm kdysi poprvé a naposled zrodily. Ony se vynořují do přítomnosti, a tato přítomnost je najednou něco, co je dobré, kde se cítí být přijímán, kde cítí něco vyššího, než je jen to, co k němu přichází z Ge-stellu a z Machenschaft. Najednou je bytostí, která má trošku křídla, patří sobě samému. A to je onen život z vlastního pramene.

Martina: Paní profesorko, nepopisujete třeba to, čemu budhisté říkají „přijmout v holé pravdě, jací jsme“? Je to možná i nějaká cesta k osvícení. Mluvíme vlastně o tomtéž?

Anna Hogenová: Ano, je to něco podobného. Ale Evropan to proto, že je Evropanem, a žije v evropské situaci, vnímá trošičku jinak. Ale podstata je samozřejmě stejná.

Martina: Ale to bolí.

Anna Hogenová: Ano, není to jednoduché, trošku to bolí, ale je třeba se odevzdat přicházení právě na cestách. Proto lidé tak šíleně rádi cestují, a cestování je vlastně hledání svého posledního pramene, setkání s ním, protože na té cestě se oddává rozhovoru, který se nevede slovy, který je přijímáním toho, co ke mně přichází, a já si neplánuji příští krok, nedávám rozkazy tomu, co ke mně přichází, jak to má ke mně přicházet. Já se v této chvíli nechávám potkávat tím neznámým A toto dnešní člověk neumí, protože pořád plánuje dopředu.

Patočka říkal, že je nutné žít život v pravdě, který se otevírá jenom tehdy, když prožijeme otřes jistot, které se člověku neustále podsouvají skoro skrz všechny společenské výtvory, od televize, komputeru, sítí a kultury

Martina: Paní profesorko, je vůbec to, co popisujete, jakkoliv kompatibilní se současnou dobou? Protože když zahájím tento dialog se svým vlastním bytím, tak se zpomalím, tak trošku změknu, a přestanu mít keep smiling, protože na této cestě asi existují nejrůznější propady do sebe sama, tudíž vlastně přestanu být v této společnost akceptovaná, ztratím drive, tah na bránu. Co mi ještě nabízíte?

Anna Hogenová: Takhle to vypadá na první pohled. Ale když naleznete pramen v sobě samém, tak neztratíte svět, protože v tomto prameni se usebírá to, čemu Heidegger říkal čtveřina, kde nahoře jsou bozi, dole lidé, napravo Země jako planeta, a nalevo celý svět. A v tom středu tohoto pomyslného kříže potkáte vlastní pramen. Ale můžete ho potkat, jenom když na sebe necháte toto všechno v té čtveřině přicházet. To je totiž to bytí.

Martina: Potkala jste ho?

Anna Hogenová: Ano, jde to, můžete to potkat ve vteřině, cítit najednou, že jste hrozně moc, a přestáváte se bát světa. Toto dává svobodu, největší možnou svobodu v dnešní době.

Martina: Zmínila jste tady hru na pozitivní myšlení, jak to mají někteří propracované, onen prakticky neodmontovatelný úsměv. A někteří tomu i trošku uvěřili. Já potom těmto lidem sama pro sebe říkám „nádherné bytosti“. Co s člověkem může tento klam udělat? A pozor, existuje skupinka lidí, kteří to zvládli a kteří jsou pozitivní, protože to tak mají, nebo je tam nějaké poznání. Ale co s tím, když se uvrhneme do klamů pozitivna?

Anna Hogenová: Ano, člověk pak nežije vlastní život, žije podsunutý. A protože o tom neví, tak se neustále potřebuje znovu a znovu ujišťovat, že žije opravdový život. Na těchto lidech poznáte, že si vlastně životem lžou. Toto hrozně neměl rád Patočka, a proto říkal, že je nutné žít život v pravdě, který se otevírá jenom tehdy, když prožije otřes jistot, které se člověku neustále podsouvají skoro skrz všechny společenské výtvory, od televize, od komputeru, sítí a kultury, která dneska hrozně upadla. Čili tomuto člověku je neustále podsouvána jediná jistota: Jsi bytost, která je pozitivní, když je výkonová, když se umí bavit tak, jak se baví většina. A tak také žije. A to je právě scestí, které není životem v pravdě, které je životem v rolích, které byly člověku nenápadně přisunuty z toho, čemu se říká das Ge-stell.

Dnes je pravda považována za jistotu. Ale původně byla pravda neskrytostí.

Martina: Paní profesorko, byly člověku přisunuty nenápadně. A kdo mu je přisunul?

Anna Hogenová: To je krásná myšlenka. V podstatě se nedá říct, že toto všechno někdo vymyslel jako plán, ale vzniklo to tak, že Descartes měl obrovskou potřebu jistoty ve svém myšlení, protože vystudoval nejlepší školu ve Francii na konci 16. a na počátku 17. století, a to byla škola La Flèche, kde učili opravdu vynikající jedinci. A on vyjde z této školy a má potřebu jednoduché jednoty, která v člověku vzniká usebíráním, kterému se už přes dva tisíce let říká legein, a od toho je slovo logos. Má v sobě obrovskou polymatii, tedy má mnoho informací, ví toho hrozně moc, ale nic neví jistě. A on najednou potřebuje jednoduchou jistotu. A to je něco, z čeho Descartes, který je jedním z duchovních filozofických zdrojů celého novověku, vytvoří nutnost pravdy jako jistoty. Ale pravda jako jistota se může vytvářet tak, jako to dělají obratní advokáti, čemuž se říká advokátská evidence. Jistota je něco, co umožňuje lidem jistého typu jistotu vytvářet, a upevňovat pro své cíle. Dnes je pravda jistota.

Martina: Ona se už nehledá?

Anna Hogenová: Ne, nehledá se. Jistota, to může být pravda ve smyslu koherence, může to být adekvace věci a myšlenky, a mohou to být i další teorie pravd, které dneska poznáváme. Ale původní pravda byla neskrytostí, která se musí vyrvat ze skrytosti. A člověk je vzdělanou bytostí, když o tomto ví: že pravda se musí vyrvat ze skrytosti.

Martina: Jaká je technologie vyrvání?

Anna Hogenová: To je právě jiné myšlení, než digitální. Digitální myšlení vychází z nominalistických kořenů, to je druh pojímání podstaty pocházející ze středověku, kdy se podstata zjišťovala tak, že se prstem, digitus latinsky, ukáže třeba na hrníček, a při ukázání na hrníček se vysloví jméno věci, na kterou ukazuji, což je hrníček. A to jméno, latinsky nomen, je podstatou věci, na kterou ale musím ukazovat. A digitální myšlení, které je základem všech technologií současného světa, vyrůstá z tohoto pochopení podstatného, protože pravda, pravdivý výrok, je takový výrok, na který ukážu svým prstem digitus a řeknu: „To je jednička.“ Tato jednička je značka pravdy, značka pravdivého výroku v počítačovém myšlení. A nula je v počítačovém myšlení značkou nepravdivého výroku. A co jsou počítače? Nuly a jedničky. Sukcesivně za sebou jdoucí. A to jsou programy, to je celá filozofie počítačů. A jak dneska myslí člověk? On se nechce dostávat k podstatě pomalým usebíráním, ve kterém musí hledat instance, a pak musí z těchto instancí dostat druhy, které jsou vlastně výsledkem hledání, jež chce najít to stejné v mnohých instancích. A pak tyto druhy dostávat zase k tomu, čemu říkáme genus. Genus je rod. Čili toto je myšlení, ve kterém má usebírání podobu nalézání téhož v mnohosti.

Martina: Paní profesorko, velmi vám děkuji za tento krásný vstup do nového roku.

Anna Hogenová: Bylo mi potěšením, také vám děkuji.

Diskuse

Přidat komentář
  1. František napsal:

    OK. V jednoduchosti je krása.

  2. Martin Semerád napsal:

    Děkuji milému týmu kupředu_do_minulosti, že nechal kromě přepisu rozhovoru i rozhovor samotný. Bohužel se totiž ukazuje, že ten, kdo rozhovor přepisoval, to dělal bez další korektury a a namnoze i porozumění toho, oč v té které myšlence jde a co se vlastně říká.

    Jinak bych rád ještě napsal něco k diskutujícím – a jejich otázce- pro koho p. Hogenová vlastně mluví?

    Inu mluví k těm, kterým skutečná filosofie je živou vodou, kteří znovu a znovu potřebují k šílenství doby slyšet i onen příběh, kde se to šílenství vzalo a jak z něho (toho zacyklení) je znovu a znovu možné se dostat.

    Celá filosofie je tedy v podstatě báseň, která vyvádí na světlo z temnoty a učí člověka, jak se má sám stát básníkem a sám vylézt z kopky, do které se nechal zavést (a mnohdy to i zapomněl).

  3. Sefl Bohumil napsal:

    Nebaví mně filosofické úvahy k účelnosti konání člověka. V životě jako v technickém oboru matematika je důležitá pravda. Když se v matematice lže, pak výsledky jsou nesprávné. Když se nedokáže dodržet pravda v životě, potom se musí sledovat důkazy, které pravdu dokazují. Je to o tolik složitější pokud jsme svědky velkého množství dezinformací, které těžko ověříme. Potom technicky řečeno stroj se zastavil, měl nesprávné informace.

  4. Karel Dlouhý napsal:

    17:10 „Paní profesorko, jestliže Nietzsche popsal vůli k moci a vycházel nejenom z Heideggera, ale také z Arthura Schopenhauera, a ten zase popisoval ztrátu vůle k životu… To je smrtící kombinace.“
    1) Tak Nietzsche vycházel z Heideggera ? Naštěstí toto přeřeknutí, které paní profesorka taktně přešla, bylo v textové přepisu opraveno, ale snad by se dalo opravit i ve zvukové nahrávce ?
    2) Schopenhauer „popisoval“ ztrátu vůle k životu ? On ji přímo doporučoval, doporučoval se té slepé síly zříct, protože to podle jeho názoru povede k osvobození člověka o závislostí na přeludech, lákadlech, která na nás neustále dorážejí a slibují nám štěstí, ale ve skutečnosti k trvalému štěstí nevedou. Sch.proto doporučoval, mimo jiné, ponořit se do světa umění.
    Je ovšem otázkou, do jaké míry Schopenhauer zvolil správný výraz, protože pod vůlí si představíme sílu, která slouží rozumu k vykonávání jeho rozhodnutí, zatímco on měl na mysli pravý opak, slepou iracionální sílu, která působí mimo rozum, bez ohledu na něj.
    3) ad Descartes a pravda. On (a jeho vědečtí současníci) prohlásil, že je neúnosné, aby vedle sebe existovalo množství vzájemně si odporujících názorů a že je na čase zorganizovat jakousi jejich generální inventuru. Požadoval, aby bylo každé tvrzení prozkoumáno, odkud pochází a na čem se zakládá, a aby napříště byla ve vědě přijímána jen taková tvrzení, jejichž platnost lze prokázat.
    Tato inventura nejvíc postihla křesťanskou teologii, protože ta je založena pouze na citacích z Bible, experimentálně nedokazatelných. Toto je i odpověď panu profesoru Radomíru Malému, že totiž za postupný úpadek religiozity nemohou nějací zlí osvícenci, ale že je důsledkem tohoto požadavku přijímat jen takové názory, které lze empiricky ověřit. (A také důsledkem poznatků Koperníka, Keplera, Galieliho, Francise Bacona, Newtona, později Darwina.) Církev ke své vlastní škodě žádné empirické ověřování neuznává. Stačilo by poukázat na výzkumy badatelů, jako je Raymond Moody (a další), které dostatečně jasně ukazují, že materialistický obraz světa a člověka je neudržitelný.
    Teologové raději s vědci uzavřeli jakousi opoziční smlouvu a před veřejností předstírají, že náboženský a vědecký světonázor si neodporují, i když si, alespoň v tom tradičním podání, naprosto odporují, a lidem říkají, že si mohou svobodně vybrat, který chtějí, i když každý ví, že pravdu si svobodně vybírat nemůžeme, protože existuje nezávisle na nás.
    Na druhé straně vědci, kteří kdekoho obviňují z šarlatánství, podvodů nebo duševních poruch, vesele chodí do kostela a nic nenamítají proti zázrakům tam denodenně konaným. 
    4) Ad „digitální myšlení“ – To je pro mě „vyšší dívčí“. Slovo digitální ve spojení s digitálními technologiemi je odvozeno od anglického slova digit (didžit) – ve smyslu číslice, nikoliv od prstu. Odtud výraz „číslicově řízené stroje“, také NC – numerically controlled. Nechápu, proč by mělo nějak souviset s ukazováním prstem na něco, nebo dokonce se středověkým sporem o univerzálie.
    Místo staršího analogového způsobu měření a řízení se nověji fyzikální veličiny převádějí na čísla, nejčastěji vyjádřená v dvojkové číselné soustavě. Existuje i desítková a mnoho dalších soustav (12, 24, 60). Jednička v této souvislosti nijak nesouvisí s pravdivostí, tak je používána ve výrokové logice, ale ani tam nesouvisí s HLEDÁNÍM pravdy (to je záležitost metodologie), jde pouze o formální označení předpokládaně pravdivého výroku.
    Na metodologii se správně zeptala paní redaktorka, jednotný návod ale bohužel neexistuje, každý obor si musí vytvořit svou metodologii. Zatímco fyzik může zkoumat a libovolně opakovat štěpení atomového jádra v laboratoři, historik takovou laboratoř, kde by zkoumal průběh nějaké starověké bitvy nebo život panovníka, k dispozici nemá, musí volit jiné metody.

  5. zdena galajdova napsal:

    Nenašel by se tu tlumočník do hovorové češtiny ?

  6. Karel Dubný napsal:

    To: člověk schovaný pod nickem Zvracej….
    🙂
    Tak jestli paní profesorka „tvoří a vysvětluje“ filozofii pro publikum z osobností Vašeho typu, tak to mnohé
    vysvětluje.
    Děkuji za informaci.
    PS.
    Budu rád, když mi sdělite svůj pohled na moje postřehy níže, věcně, pokud toho jste schopen/na.
    Nebo jde z Vaší strany, o zde evidentně tolerovaný, trolling?

  7. Karel Dubný napsal:

    Za sebe mohu napsat, že když něco kritizují, tak tím nemíním, že je vše špatné, to v žádném případě. Mnohé tu řečeno je pro mě hodně zajímavé, a pořád zajímavější než většina rozhovorů vedená v mainstreamu.
    Ze svého (subjektivního) pohledu poukazují na to, co mě tahá za uši. A třeba se mohu mýlit.
    A chci věřit tomu, že jsou lidé, co umí podat i filozofii resp. popsat některé svoje pohledy tak, že to může být pochopitelné i větší části společnosti. I bez matoucího slovního balastu.

  8. Jiří napsal:

    Sem se nesmí napsat se*eblita s r? OK, a co to aspon oznámit, místo toho korporátně-papalášského předstírání, že příspěvek odešel…..

  9. Jiří napsal:

    Já bych paní filozofku nepodezříval z toho, že volbou slovníku chce být zajímavá. Je to její životní bublina a naštěstí má přehrávač pauzu. Pokud by svoje myšlenky přepasírovala přes mluvidla nějaké selebrity se slovní zásobou 13 000, udělala by se rozhodně zajímavější. Nemohu říct, že by mě přinutila k otevření slovníku na druhém monitoru, přesto tak 3 myšlenky ve mě významně zarezonovaly. Čekal jsem větší hrůzu…..

  10. Jiří napsal:

    Já bych paní filozofku nepodezříval z toho, že volbou slovníku chce být zajímavá. Je to její životní bublina a naštěstí má přehrávač pauzu. Pokud by svoje myšlenky přepasírovala přes mluvidla nějaké serebrity se slovní zásobou 13 000, udělala by se rozhodně zajímavější. Nemohu říct, že by mě přinutila k otevření slovníku na druhém monitoru, přesto tak 3 myšlenky ve mě významně zarezonovaly. Čekal jsem větší hrůzu…..

  11. Stefan napsal:

    Draha Pani Profesorko,
    Genesa prvopociatocnej existencie v samotnom cloveku,
    ako uvadzate, moze existovat len vtedy, ked mi dokazete,
    ze jablko sa narodilo somo od seba, bez stromu.

  12. Prokop napsal:

    Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
    Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘
    Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1. Kor 17,21)

  13. Karel Dubný napsal:

    Dobrý den,
    souhlasím s p. Doležalem. Mám VŠ technického směru, domluvím se 2 světovými jazyky, …. ale paní Hogenovou často nechápu. Možná jsem někde udělal chybu.
    Nechápu proč používá zvláštní až krkolomné slovní konstrukty, které si i běhěm jedné věty odporují, dále cizí slova, argumentační fauly … a tak se ptám, koho vlastně paní profesorka oslovuje a chce oslovit?
    ***
    Napadá mě několik otázek a postřehů.
    1) CITACE – „Pokud je vzdělanost založena jenom na předávání vzdělanosti, dovednosti, návyku, postojů a kompetencí, k tomu, aby byla Evropa konkurence schopná vůči zbytku světa, což je definice vzdělání, která k nám přichází z Evropy, pokud se vzdělání produkuje jen takto, tak to není vzdělanost.“
    NAPADÁ MĚ OTÁZKA – Tak je to VZDĚLANOST (… vzdělanost založena jenom na předávání vzdělanosti, dovednosti, návyku, postojů a kompetencí…) nebo to tedy není VZDĚLANOST?
    A proč to tedy není vzdělanost, když někdo umí použít dostupné informační zdroje vymyslet sofistikovanou technologii, která zvýší konkurenční schopnosti?
    A kdo resp. jaká autorita to takto definovala a proč? A proč bych takto pro slovně zmatenou definici vzdělanosti měl akceptovat?
    ***
    2) CITACE – „Jsou to systémy struktury, které cítí, že jeho život je vlastně předem určen. Proto také tak často vyhoří.“
    NAPADÁ MĚ OTÁZKA – Jak systémy struktur mohou cítit? Čím cítí? A pokud tedy SYSTÉMY STRUKTUR mohou cítit, jak ví paní profesorka, co SYSTÉMY STRUKTUR cítí (tedy jestli něco cítí)?
    Já jsem rád, že se vyznám v tom, co cítím já osobně. Fakt nevím, co cítí druhý člověk, natož, ony pro mě neznámé SYSTÉMY STRUKTUR.
    ***
    3) Politologie, sociologie a gender studies jsou vědy? Nebo či spíše společenské nauky či obory, které jsou poplatné ideologii a subjektivnímu nastavení „provozovatele“ těchto oborů?
    Na rozdíl od skutečných věd jako matematika, fyzika, chemie atd., kde např. ideologie, psychologie, …. nemá žádný podstatný vliv na interpretaci poznatků resp. je dezinterpretovat.
    ***
    4) CITACE – „Dnešní machthabeři, ti, co mají moc, vůbec nevědí o tom, že pomáhají něčemu, co ve svém důsledku znamená v podstatě odlidšťování, ztrátu vroucnosti, ztrátu toho, co je pro člověka nejzákladnější, což je nárok člověka žít ze svého vlastního pramene.“
    NAPADÁJÍ MĚ OTÁZKY – Jak ví, paní profesorka, že machthabeři vůbec nevědí …? Jak může mluvit za druhého člověka? Není to manipulace v kombinaci s aroganci?
    Co když machthabeři naopak vědí, ale onen proces „odlidšťování“ je prostě v lepším případě pouze elitami tolerovaný collateral damage vládnoucí „ideologie peněz“?
    ***
    5) CITACE – „Děláte mi radost. Ano, tak to je, tento člověk vlastně vykonává povely, které přicházejí z fenoménu, jenž se ve fenomenologii jmenuje das Ge-stell, a který představuje v podstatě všeobecnou objednávku. ……………. A z těchto plánů přicházejí k lidem povely, přicházejí beze slov jako objektivní nutnosti, které byly vědou, která verifikuje a falsifikuje, objektivovány do takové platnosti, že není možné se těmto povelům vyhýbat. A takový člověk se v podstatě stává jakýmsi neviditelným otrokem, aniž o tom ví.“
    NAPADÁJÍ MĚ OTÁZKY – Většina z nás byla přihlášena do „závodu krys na kolbišti ideologie trhu, kde musí dokazovat, pokud možno, stále stoupající výkonnost“, kdy si chceme udržet pracovní místo, abychom mohli platit složenky, jíst, být akceptování ve společnosti, konformně žít atd. A doufáme, že pokud bude trh či zaměstnavatel „trestat“, tak vždy jen ty druhé, ale ne nás. Tak proč se ozývat, když rány trhů dopadají na ty druhé, neschopné nebo „neschopné“, když já jsem v závodu a peníze chodí na účet? Takže ona „objektivní nutnost vyplývající z Vašeho Ge-stellu“ je výhodná pomůcka, jak zbytečně nepřemýšlet, a raději se koncentrovat na úspěšný průběh onoho závodu. Není to pohodlnější než si často vědomě uvědomovat odlidšťovanou skutečnost tváři v tvář nemilosrdných machthaberů?
    Má usmívající se (i díky módním kurzům, koučingům atd.) „otrok“ větší šanci zůstat v závodě, než pesimistický „otrok“?
    ***
    6) Proč spojujete Ge-stell, a die Machenschaft s karteziánskými předpoklady? Ty skutečně nemohou za to, jaké vládnoucí ideologii (ke které patří například ona potřeba stoupající výkonnosti) je člověk podřízen, a ve které chce přežít, co nejpohodlněji přežít. Proč tak složité výklady?
    ***
    7) CITACE – „Přesně, čili výkonnost není jenom něco, co je z vnějšku přilepeno na současnou dobu, ale přichází z podstaty bytí této doby. A to může otevřít jenom filozofie, to nám neotevře nic jiného. Ale filozofie se stává něčím, co machthaberům vadí.“
    NAPADÁ MĚ OTÁZKA – Není to od bývalé marxistky překomplikované a opatrné chození kolem kaše, neupřímné omáčkovité (rádoby filozofické, místy až ezoterické) chození kolem kaše?
    Stejně jako některá další tvrzení v tomto rozhovoru?

  14. Rosťa Doležal napsal:

    Střezme se filozofů, kteří se neumí vyjádřiti jazykem srozumitelným a myšlenky své halí do termínů zbytečně cizích, snad ve snaze vypadati moudřejší.

    A obávám se, že tímto postupem lze snadno schovat i absenci logiky, jež by měla vzletné myšlenky podporovati a naopak zamlčeti časté dokazování té které ideje pomocí jí samé, což se jako neplatný důkaz též nazývá důkaz kruhem.

    Jinými slovy, paní profesorka sice používá krásně znějící slova a často se snaží obhájit myšlenku, se kterou i souhlasím. Ale činí tak zbytečně složitě, místo aby své myšlenky dokázala vyjádřit srozumitelně.
    A kde si člověk dá tu práci a rozebere prohlášení paní profesorky, bohužel často najde jen jednu a tu samou myšlenku opakovanou několikrát, což se ovšem tváří jako její zdůvodnění.

  15. Jaromír napsal:

    Moc Vám děkuju. Já to asi mám jako můzu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..