Ivo Budil
Ivo Budil

Ivo T. Budil: Liberál a konzervativec v jednadvacátém století

Glosy

Datum: 18.9.2021

Předseda jedné z politických stran, které mainstreamová média s oblibou označují jako „pravicové“ či „konzervativní“, nedávno v rozhovoru prohlásil, že hodnotově se pokládá za konzervativce, zatímco v ekonomických záležitostech se hlásí k liberalismu. Je to zcela předvídatelná odpověď. Sám bych před dvaceti či deseti letech neřekl nic jiného. Jde o ohlas poválečného křesťansko-demokratického étosu, kdy byla západní Evropa obnovena prostřednictvím důrazu na tradiční morálku a svobodnou tržní ekonomiku. Nestalo se ale uvedené stanovisko, plně oprávněné během „hospodářského zázraku“, prázdnou floskulí? Nejde o projev intelektuální krize pravice a její odtrženosti od skutečných výzev a potřeb světa třetího desetiletí jednadvacátého století?

Pro dnešní západní společnost je příznačná mnohost životních stylů a alternativ, které se asertivně a sebevědomě hlásí o své místo ve veřejném prostoru, a dožadují se sociálního uznání. Konzervativec je zpravidla považuje za ohrožení „normálního světa“ a v jejich šíření vidí příznak probíhající „kulturní války“. Homogenizace společenského života a prosazování jednotných životních a hodnotových postojů představuje z historického hlediska poměrně nedávný fenomén související s procesem modernizace a urbanizace. Tradiční středověká nebo raně novověká společnost se vyznačovala bohatstvím, různorodostí a barvitostí mnoha životních forem. Teprve „zrození moderního občana“ v posledních dvou staletích pevně kodifikovalo a prosadilo omezený soubor pravidel jednotného „civilizovaného“ chování a myšlení. Neměli by proto nostalgičtí milovníci minulosti a „starého dobrého světa“ přivítat či alespoň s pochopením a tolerancí přijmout toto opětovné obnovování předmoderní sociální a mentální rozmanitosti? Velcí konzervativní státníci minulosti se neuzavírali před novými historickými trendy, ale dokázali jim porozumět a sladit je se svými zájmy a programem.

Vznik globální ekonomiky odstranil prakticky veškeré bariéry omezující volný pohyb kapitálu, zboží, výrobních prostředků a pracovních sil. Součástí a motivací ekonomické aktivity není pouze chvályhodná iniciativa, vynalézavost, tvořivost a radost z budování, ale také chamtivost a bezohlednost. Společnosti, jež se vzdala kontroly temných stránek lidské povahy, hrozí, že se promění v noční můru. Rezignace na aristotelské chápání hospodářského života jako snahy o obecné dobro ve jménu uspokojení egoistických potřeb nevedla k celosvětové prosperitě, ale k prudkým sociálním rozdílům, vykořisťování rozsáhlých vrstev v chudých zemích a úpadku střední třídy, která představovala páteř západní demokracie. Konzervativní myslitel byl měl být díky znalosti a vztahu k historii obeznámen hlouběji než socialista s trvalým lidským sklonem ke zkaženosti. Neregulovaná chamtivost nadnárodních korporací pustošících hmotně i duchovně planetu musí být ukázněna konzervativním systémem vystavěným na obezřetnosti vůči nespoutané ekonomické svobodě, jež často ústí do tyranie a degradace lidské důstojnosti.

Čím by se měla vyznačovat obrozená pravice schopná oslovit nejširší vrstvy a chápající jejich reálné potřeby? Projevit shovívavou „liberální“ toleranci vůči experimentování s různými variantami sociální existence, které jsou často pouhou pomíjivou módou či generační vzpourou, a revidovat neoliberální dogma o nadřazenosti tržních sil nad obecným společenským dobrem. Hodnotový liberalismus a hospodářský konzervatismus mohou uzdravit mysl Západu a obnovit jeho prosperitu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..