Ivo Budil
Ivo Budil

Ivo Budil: Post-liberální demokracie

Glosy

Datum: 7.4.2021

Západním světem obchází strašidlo neliberální demokracie. Spojily se proti ní v pozoruhodné jednotě a shodě mainstreamová média, akademické kruhy, aktivisté různých barev, neziskové organizace, vládnoucí establishment a nadnárodní korporace. Ubezpečují nás, že bez přívlastku „liberální“ postrádá demokracie smysl, a mění se v autoritářský populismus. Za posledních dvě stě let to není poprvé, kdy je demokracie vystavena kritice vrstev, jež se samy vymezují jako společenská elita. Ve druhé polovině devatenáctého století to byli představitelé aristokratického liberalismu jako Jacob Burckhardt nebo John Stuart Mill, kteří se štítivě odvraceli od plebejství, nekultivovanosti a materialismu masové demokracie. Po první světové válce se reprezentanti německé konzervativní revoluce domnívali, že vulgární a dekadentní demokracie výmarského typu není schopna zajistit opětovnou obnovu národních sil a velikosti.

V současné době vyplývá nedůvěra k demokracii z obavy, že nebude schopna dostát utopickým cílům liberální agendy. Kritici takzvané neliberální demokracie se nestrachují o vládu lidu, ale naopak se bojí skutečné vlády lidu. Liberalismus se zrodil na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století jako program neustálého osvobozování člověka od autority tradice a předsudků, které spoutávaly jeho rozum a tvůrčí síly. Umožnil obdivuhodný rozkvět naší civilizace. Poté však pozbyl brzdící mechanismus. Dnes ničí právě ty složky lidské mysli a jazyka, jimž západní společnost vděčí za svůj obrovský vzestup a blahobyt. To je pravá náplň pozdně liberálních aktivistických a relativizujících směrů, dekonstruktivismu, multikulturalismu či genderových studií, které ovládají mysl Západu na počátku jednadvacátého století.

Liberální demokracie má za cíl znemožnit lidu, aby se za pomoci zdravého instinktu vzepřel ideologiím, které se snaží zpochybnit racionalistický a humanistický odkaz osvícenství. Protikladem liberální demokracie není demokracie neliberální, ale post-liberální, spočívající v překonání krize pozdního liberalismu a v rehabilitaci rozumu, vědy a respektu k lidské přirozenosti. Konzervatismus by se měl zbavit své nedůvěry vůči lidu a osvícenství. Nejsou to jeho nepřátelé. Post-liberální konzervativní lidové hnutí využívající potenciál rozumu představuje dosud nevyužitou sílu schopnou otřást a probudit západní civilizaci.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Klára Zelená napsal:

    Pane profesore lidi spoutávala ideově církev, vynucovanou vírou .S pokrokem vědy se stala protikladná,i když nevylučuji, že pro některé potřebná. Logika ateismu a vědy nevím zda byla církví jako protivěrná vysvětlena ale je respektována a tolerována.Liberalismus byl pokrok, v onom konci 17 století a konec roboty v Rakousku – Uhersku nebyl liberalismus.Liberální demokracie není invazivní a nemá cíl vzepření se tradicím,předsudkům snad , leč nepopírá morálku a nevzpírá se vzdělanosti,vědě,právu a ústavě právě pro demokratické podhoubí.Otázka uzda neoliberalismus či něco jiného na pořadu je,právě proto že není zvládnut komunismus,populismus a řekla bych, že se bojíme vědy,spíše nutnosti tato fakta řešit. Zda to neumíme nebo nechceme neumím posoudit.Řeknu to jinak .Bude-li mi občan se základním vzděláním,tvrdit nesmysl ( i koax) doporučím mu , aby si přestavěl počítač a vodíkový motor auta.To neudělá.Říkám jen, že do parlamentu by neměli přijít diletanti jak je tomu dnes(vyhrabaní tak aby byla kandidátka plná).Další problém je v tom, že dnes se nepřerodily strany jako základní společenské skupiny se svými zájmy a jde jen o slova.případně strany 1 osoby s podobnými programy ( zda úmyslně na zmatky nebo pro narcismus a vzájemné nenávisti opět neposoudím).No a zatřetí tu máme mix novověku-středověku a starověku.Totalitním režimům vyhovuje(tam je zase elita) a demokracie řeší jenom pomocí a vzděláním,přesto že má podobné (méně vyhrocené) rozdíly sama.Ale danost člověka jako geneticky struktutrovaného jedince – nezmění,usměrnit nebo podpořit může.U nás byla kryptovytvořena“cinknutá“státní správa s prokorupčním zákonem no a tak pracuje. Debolševizace se nekonala v žádné intenzitě.Řešení je,ale realizaci není ze dne na den a nesmí být obecně populisticky poškozující .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..