Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta

Jaroslav Bašta: Člověk v tísni jako Jekyll a Hyde

Současné rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti Ruské federace 12. 11. oznámilo, že Člověka v tísni zařadilo na seznam organizací, které jsou v Rusku zakázané.

Glosy

Datum: 18.11.2019

Stalo se tak v souladu s federálním zákonem „O opatřeních proti osobám zapojeným do porušování lidských práv a svobod, práv a svobod občanů Ruské federace.“ Ruský poslanec Adalbi Šchagošev ze severního Kavkazu prohlásil, že česká humanitární organizace se věnovala verbování a výcviku protivládních demonstrantů jak v Rusku, tak v cizině.

Možná narážel na nahrávky ze školení pro ruské studenty v Jerevanu v rámci akce Forum Camp, jehož se zúčastnil také Šimon Pánek, a kde se mělo jednat o instruktáž budoucích barevných profesionálních revolucionářů. Člověka v tísni se naopak zastalo 18 ruských nevládních organizací a spolků, které zdůrazňují jeho humanitární aktivity. České ministerstvo zahraničních věcí označilo důvody zařazení na seznam za absurdní a požaduje vysvětlení od pana velvyslance Změjevského.

Domnívám se, že za zákazem činnosti české humanitární organizace Člověk v tísni v Ruské federaci lze nalézt dva hlavní důvody. Prvním je historické poučení z islámského světa, kde se jako největší nebezpečí pro stát ukázaly původně humanitární organizace Muslimské bratrstvo a Hamás. Tím druhým jsou barevné revoluce a mechanismus jejich vzniku.

V době, kdy jsem pracoval na Ministerstvu zahraničí České republiky, ať již jako velvyslanec v Ruské federaci a na Ukrajině, nebo jako náměstek ministra, jsem měl možnost se s prací této nevládní humanitární organizace důkladně seznámit. Přiznám se, že ve mně občas vyvolávala rozporuplné pocity. Na jedné straně šlo o jednu z nejznámějších a nejvýkonnějších světových humanitárních organizací, která se zasloužila o dobré jméno naší republiky v mnoha oblastech svého působení.

V první dekádě nového milénia to bylo v Ruské federaci na Kavkaze, na Ukrajině zejména na Krymu, kde české humanitární organizace patřily k těm nejaktivnějším, zejména v oblasti usmiřování mezietnického napětí a pomoci národnostním menšinám. Na druhé straně jsem například v Ruské federaci jako titulář musel řešit problémy, které vyplývaly z toho, že se Člověk v tísni občas choval jako politická neziskovka. Rusové to nejprve řešili jenom personálně, kdy neprodloužili nebo nevydali vízum některým zaměstnancům.

V roce 2005 poté, co se v tisku objevily fotografie vedoucího kavkazské pobočky v povstalecké uniformě s kalašnikovem (tehdy v Čečně doznívala válka), ruské orgány činnost Člověka v tísni zakázaly. Návrat této humanitární organizaci povolily až po dvou letech. V roce 2006 se pak odehrálo asi nejznámější obvinění Člověka v tísni z podvratné činnosti – a to na půdě OSN. Tehdy Výbor pro nevládní organizace Ekonomické a sociální rady (ECOSOC) přijal kubánský návrh na zamítnutí žádosti této organizace o udělení poradního statutu ECOSOC. Kubánský velvyslanec hovořil o financování a úkolování Člověka v tísni ze strany USA.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.