Martin Kovář
Martin Kovář

Martin Kovář 1. díl: Na univerzitách, v médiích, ve firmách, nastupuje autocenzura. V USA se bojí mluvit o tom, co vidí.

Pětiletý chlapec Cannon Hinnant jezdil v polovině srpna tohoto roku ve městě Wilson v Severní Karolíně na kole před svým domem. Z ničeho nic k němu přistoupil soused, 25letý muž, který ještě den předtím večeřel s jeho otcem, a pak s ním popíjel pivo před domem, a chladnokrevně dítě popravil střelou do hlavy. Většina celostátních amerických médií, těch médií, která by jinak po něčem takovém ihned skočila, opakovala a rozebírala tento smutný příběh do kola celé dny, a možná i týdny, dlouhé dny mlčela. Příčina mlčení řady médií byla podle všeho jednoduchá. Tato story se jim nehodila do současného mustru, který propagují. Oběť, pětiletý chlapec byl běloch, a jeho vrah, donedávna pohodový soused, černoch. Až po několika dnech, kdy se i přes urputné mlčení pokrokových médií začalo o této události v Americe hodně mluvit, se konečně objevily alespoň zmínky v televizi i novinách. Jeden z komentátorů nahodil otázku, která vystihuje situaci v Americe možná lépe, než stovka obsáhlých komentářů: „Co se to proboha s Amerikou děje? Dokážete si vůbec představit, kdyby obětí nebylo pětileté bílé dítě, ale černé? A kdyby vrahem nebyl černoch, ale běloch? Kolik demonstrací bychom viděli? Kolik vypálených a vyrabovaných obchodů, kolik zastřelených policistů? Je smutné, že si musíme začít těchto věcí všímat, ačkoliv jsme je doposud nepotřebovali. Mám na mysli tato rozdělování.“ Co se nyní odehrává, co ospravedlňuje rasismus s obráceným znaménkem, a proč mu tleskají nejvlivnější politici a největší média? Nejen o Americe, ale také o anglosaském světě, o světě vůbec, si dnes budeme povídat s historikem, profesorem Martinem Kovářem, který je profesorem na katedře hospodářských dějin Vysoké školy ekonomické a je spoluautorem knih Kolaps a regenerace, Civilizace a dějiny, Povaha změny, a tak dále.

Společnost

Délka: 41:05
Datum: 6.9.2020

Přehrát pořad

Martina: Pane profesore, jsem ráda, že tě tady mám.

Martin Kovář: A já jsem rád, že jsem tady. Přeji pěkný den.

Martina: Martine, otázka, kterou jsem tady uvedla, nemůže být na začátku jiná: Řekni mi, co se to proboha s Amerikou děje?

Martin Kovář: S Amerikou se zase neděje něco až tak překvapivého. Tento proces probíhá už delší dobu, možná druhé desetiletí. Teď nemluvím o černošských nepokojích, to je věc, která je stará jak Amerika sama. Naposledy si tím v této intenzitě prošla na konci 60. let. Ale mám na mysli zdivočelost liberálních, progresivistických, nebo jak jsi řekla, pokrokových politických elit. Amerika byla vždy hluboce rozdělená země, politicky, světonázorově, rasově, ne jenom ve zmiňovaných 60. letech, ale také v 70. letech, v době Nixonovy aféry Watergate. Ronalda Reagana po nástupu do Bílého domu liberální establishment, především ze severovýchodu Ameriky, nenáviděl na smrt. Totéž se opakovalo, když přišel George Bush mladší, což bylo ve všech ohledech složité prezidentství. Mimochodem myslím, že žádný prezident, od Franklina Roosevelta, od velké hospodářské krize, snad kromě Johnsona, mám na mysli vietnamskou válku, nemusel čelit tak složitému vývoji a tak složité situaci, jako George Bush mladší. K tomu se třeba ještě vrátíme.

Takže když po Bushově odchodu z Bílého domu vyhrál prezidentské volby Barack Obama, který ve známém souboji porazil Johna McCaina, a když pak o čtyři roky porazil republikánského vyzyvatele Mitta Romneyho, který byl ve všech ohledech kompetentní k tomu zastávat post hlavy státu, tak se mluvilo a psalo o tom, že tohle byl poslední pokus Republikánské strany vyhrát volby tak, jak je byla zvyklá vyhrávat. Apelem na bílé, heterosexuální, středostavovské voliče, a že už volby nikdy nevyhrají, pokud úplně nezmění rétoriku, a nebudou se orientovat na rasové minority, případně jiné.

A ejhle, co se nestalo, o další čtyři roky později, aniž nějakým dramatickým způsobem zaměřil pozornost na tyto minority, Donald Trump vyhrál. A zděšení progresivních demokratických politiků, a vůbec demokratického establishmentu, bylo obrovské, tím spíše, že porazil, jak se psalo, nejkompetentnější a nejlépe připravenou kandidátku všech dob Hillary Clintonovou. Zděšení liberálů bylo tak obrovské, že se rozhodli, že toto už se nesmí opakovat.

Čtyři trumpovské roky utekly jako voda, Trump nespáchal, pokud jde o zahraniční politiku, žádný významný lapsus. Na domácí politické scéně se, myslím, o zmatek v Americe zasloužily obě strany rovných dílem. Teď máme předvolební kampaň, ještě v lednu všechno nasvědčovalo tomu, že prezident bude bez problému znovu zvolen, protože ekonomika frčela na plné pecky, nebyl tu žádný problém. A pak přišel koronavirus a Black Lives Matter a tak dále, a najednou dostali demokrati do ruky argument, dostali zbraně, munici, kterou mohou použít efektivněji než dřív. Dnešní politická atmosféra ve Spojených státech je daná primárně, i když to tak nevypadá, hrozně zvláštní předvolební kampaní, tím že se letos volí prezident.

Trump je prezidentem proto, že dokázal oslovit bílé, zapomenuté lidi, ne příliš úspěšné muže a ženy ze západu a středozápadu USA. A dokázal je přesvědčit, že se na ně, na rozdíl od ostatního establishmentu, nevykašle.

Martina: Pane profesore, Martine Kováři. Na začátku jsi řekl, že Amerika je, a vždy byla, nesmírně rozdělena, a ne jen na dvě půlky, ale na mnohem více částí. Idealizovali jsme si ji tedy v našich představách, protože jsme měli pocit, že tento tavící kotlík funguje, že taková svoboda slova, svoboda projevu a svoboda médií není nikde jinde na světě, než jak je právě v tomto kotlíku?

Martin Kovář: Miloš Forman to věděl, když točil svého Larryho Flynta. To byly dvě otázky v jednom: rozdělení, a poté, jak je se svobodou slova. Pokud jde o rozdělení, tak pro posluchače úplně jednoduchá věc: naťukněte si do vyhledávače US Presidential Election, a u každého volebního roku vám vyjede také mapka. Když se na tyto mapky podíváte, tak republikáni jsou pro někoho překvapivě červení, demokraté modří, a u skoro všech voleb uvidíte dva úzké modré proužky na východním a západním pobřeží Spojených států. Pokud jde o to východní pobřeží, pak zejména na severovýchodě. A skoro celý vnitřek je vždy červený. Jinými slovy, na západním pobřeží zcela, a na východním pobřeží zejména na severu, na severovýchodě, volí demokraty. A jinak většina, drtivá většina Ameriky bude červená, tam volí republikány. To je tradiční.

Toto překreslit, tento volební model, je strašně těžké, to se v Americe, i v Británii, strašně těžko mění. Mimochodem v Británii se to povedlo toryům v prosinci minulého roku, kdy Boris Johnson dokázal pro konzervativce, zejména osobním nasazením, a tím, že jezdil do volebních obvodů, urvat labouristické bašty v severní Anglii, kde třeba 60 let žádného konzervativce nikdy nezvolili, a najednou ano. Takže když se podíváme zpátky, vracím se k Americe, na tyto mapky, tak se posluchači mohou sami podívat, že rozdělení je tradiční a standardní, to k Americe patří.

Ale co není tradiční, je strašlivá míra osobní nenávisti a averze, která jde až za hrob, která se poprvé v takovéto míře projevila na konci 60. let v souvislosti s Richardem Nixonem. To byl první z budoucích prezidentů, o kterém si aristokratické a intelektuální elity myslely, že nikdy neměl mít nárok být v Bílém domě. Potom se to týkalo Ronalda Reagana, mladého Bushe, a teď se to týká Donalda Trumpa, čímž neříkám, že tito čtyři prezidenti jsou stejní. Spojuje je jenom to, že všichni byli republikáni. Ale prezident od prezidenta se míra nenávisti vůči nim stupňuje. Nixona nenáviděli, Reagana snad nenáviděli ještě o to víc, že vyhrál dvakrát, což Nixon také, ale Reaganovo prezidentství neskončilo katastrofou Watergate. A Bush mladší, to bylo něco, zejména jeho druhé vítězství nad Johnem Kerrym. Jeho prvnímu vítězství jeho nepřátele porozuměli, protože říkali: „To nám ukradl Nejvyšší soud Spojených států, kam republikánští prezidenti jmenovali 7 z 9 soudců.“ Takže tomu roku 2000 porozuměli, že „to nám ukradli“. Ale když o čtyři roky později Bush porazil ve volbách, proti kterým už nemohli říct ani slovo, Johna Kerryho, tak to bylo smrtelné. Nejlépe to popsal můj oblíbený Philip Roth v knížce, která se jmenuje, řekl bych, Duch odchází, snad je to ona, kde autorovo alter ego sleduje tuto volební noc s dvojicí mladých, pokrokových, liberálních Newyorčanů, a popisuje, jak nemohou uvěřit tomu, co se to stalo. Řekli: „My přeci vůbec Ameriku neznáme.“

A poslední poznámka: já jsem byl v Americe mimo jiné na podzim, na konci září 2016, tedy před prvním Trumpovým vítězstvím. A jeden kolega z Kolumbijské univerzity mi tam řekl větu: „Já jsem se nikdy nepotkal s někým, kdo volil Donalda Trumpa.“ Tomu rozumím, profesor na Kolumbii. Může se mu stát, že nepotká nikoho, kdo volil Donalda Trumpa. A pak řekl: „Za svých 60 let jsem nikdy nepoznal nikoho, nemluvil jsem nikdy s někým, kdo by volil republikány.“ Nikdy za 60 let tento ctihodný profesor nepotkal nikoho, nebo nemluvil s nikým, kdo by volil Republikánskou stranu. Takto je Amerika rozdělená.

Trump je prezident, protože dokázal oslovit lidi, kteří chodili k volbám, to jsou bílí, zapomenutí, ne příliš úspěšní muži a ženy ze západu a středozápadu Spojených států amerických. Teď neříkám, že na ně opravdu myslel, ale dokázal je přesvědčit o tom, že se na ně, na rozdíl od ostatního establishmentu, nevykašle. A druhý důvod jeho vítězství – mimořádně precizní volební strategie. To znamená: nebudu plýtvat časem v Kalifornii, kterou stejně nemohu vyhrát, a soustředím se na rozhodující státy, a tam opakovaně jezdím. Konec konců Hillary Clintonová dostala skoro o tři miliony hlasů víc, a nebylo jí to nic platné, protože v Kalifornii byla na předvolebních mítincích osmkrát. Úplně zbytečná ztráta času, úplně zbytečná ztráta energie. Kdyby byla osmkrát v Ohiu, možná to dopadlo všechno jinak.

Na univerzitách, ve sdělovacích prostředcích, v korporátech a ve firmách nastupuje autocenzura. Američané se bojí mluvit o tom, co cítí a vidí.

Martina: Profesore Martine Kováři, ty se tváříš, že tě vlastně nic, co se v Americe děje, příliš nepřekvapuje, protože se dají vysledovat paralely v minulosti, což ty jako historik víš velmi dobře. Ale je tedy něco v současné Americe jinak, než bylo dříve? Něco momentálně bezprecedentního?

Martin Kovář: Jiné je asi to, co jsme znali v malé míře z konce 60. let, kdy zdivočelé květinové děti rozhodovaly o tom, co se bude dít na univerzitách, vyhazovaly své profesory a podobně. A to byla kratičká epizoda, konec konců tehdy ještě někteří politikové byli dost odvážní na to, aby se s tím vypořádali. Ronald Reagan poslal do Berkley Národní gardu a řekl: „Jestli má téct krev, ať teče rovnou, protože appeasement je cesta do pekla.“ A byl po tomto tvrdém policejním zásahu znovu drtivě zvolen kalifornským guvernérem. Dneska už je to ale skoro norma. Autocenzura nastupuje nejenom na univerzitách napříč Spojenými státy, ale také ve sdělovacích prostředcích, v korporátech a ve firmách. Toto je asi nejděsivější, že se Američané bojí mluvit o tom, jak tyto věci cítí a vidí. Tím se vracíme k předchozí otázce, že toto byla vždy země, kde byla snad největší svoboda slova. A myslím, že dneska už to tak není, a v tom je ten největší rozdíl.

Martina: Dočetla jsem se, že v dalším nedávném průzkumu, který dělal libertariánský institut Cato, se dokonce 2/3 Američanů bojí na veřejnosti říkat svůj názor. Pohybuje se to mezi 71- 76 procenty. A jestli je pro mě na Americe něco nejnepřijatelnějšího, tak je to právě toto, protože každý, kdo zažil minulý režim, a pak viděl vzpomínaný film Lid versus Larry Flynt, tak musí mít nutně dojem, že se mu tato modla zhroutila. Myslíš, že je pořád ještě dobrým znamením, že lidé v tomto průzkumu alespoň přiznají, že už neříkají, co chtějí? A že by to mohlo poskytovat zadní vrátka, nebo je to celé už úplně špatně?

Martin Kovář: Mě spíše na tom děsí to, že to přiznalo 71-76 procent lidí, takže jich je nejméně 80 procent. To je první věc. Už to, že se lidé zvykli neříkat do průzkumu veřejného mínění pravdu, je zarážející. Nedávno jsem mluvil s jedním českým diplomatem akreditovaným ve Spojených státech, bavili jsme se o předvolebních průzkumech, a on říkal: „Ale k tomu, jak to dneska stanice vydávají, si u Trumpa přičti tak 5, 7-9 procent, protože část lidí dospěla k závěru, že nemá zapotřebí poslouchat, že jsou xenofobní, tupí, hloupí, omezení, nevzdělaní jenom proto, že volí úřadujícího prezidenta. Takže to prostě neřeknou.“ Myslím, že to už není ta Amerika, ke které jsme každý, nebo skoro každý, mnozí z nás nějakým způsobem vzhlíželi. Potvrdil mi to bývalý velvyslanec ve Spojených státech Kolář a bavili jsme se o tom se Sašou Vondrou, což jsou lidé, kteří Ameriku dobře znají. Není to už ta Amerika, která byla, a jestli se to někdy vrátí zpátky, na to si netroufám odpovědět.

Martina: Říkal jsi, že lidé nepřiznají, že volí, nebo sympatizují s úřadujícím prezidentem, protože jim nestojí za to poslouchat nějaké nálepky a ostrakizování, urážky. Ale já tady mám ještě jeden průzkum, ten vznikl v srpnu, a podle něj si skoro polovina Američanů, přesně 44 procent myslí, že je naprosto v pořádku vyhodit ze zaměstnání někoho, kdo podporuje Donalda Trumpa. Tohle tady asi také ještě nebylo.

Martin Kovář: To tady také nebylo, jednak proto, že takovéto otázky asi nikdo nikdy voličům, nebo respondentům nepokládal, to zaprvé.

Martina: Myslíš, že je to tím?

Martin Kovář: Tedy v Americe. Nové je to, že někdo takovou otázku vůbec položí. Ale není to pro mě překvapení, odpovídá to přibližně tomu, jak je ta Amerika rozdělená, 45 procent a 45 procent, pak nějakých 5, 8, maximálně 10 procent těch, kteří jsou snad nějak ovlivnitelní. Nejlepší je se podívat na CNN, nebo Fox News, nejlépe během jednoho večera. Pokud posluchač umí anglicky, ať si to pustí, ale možná to bude patrné i z neverbální komunikace a z obrázků. Kdybychom nevěděli, že jsou to zprávy z jedné země, tak bychom tomu nevěřili.

Rozdělení české společnosti na kavárnu a hospodu, nebo Prahu a venkov, je komicky mělké v porovnání s tím, jak je dneska rozdělená Amerika. Mimochodem, zase v Americe to není nic specifického. Krátce před znovuzvolením Miloše Zemana jsem byl na slavnostní společenské akci, kde byla většina přednostů pražských klinik, a myslím, že novináři by tyto lidi automaticky přiřadili mezi takzvanou pražskou kavárnu. A přesto minimálně 2/3, možná 3/4 jich bylo voliči Miloše Zemana, jenom to nikomu nepovídali.

Martina: Zmínil jsi, že současná Amerika už není tou, ke které jsme vzhlíželi. Už není tou, která by bezezbytku reprezentovala hodnoty i toho světového policajta, kterého jsme v ní viděli. Co tato změna Ameriky bude znamenat pro svět?

Martin Kovář: To se uvidí 3. listopadu nebo 4. listopadu ráno. Buď Joe Biden, který mimochodem není žádný revolucionář, a myslím, že progresivistická Amerika Joe Bidenem v zásadě opovrhuje div ne jako Donaldem Trumpem. Je to revoluční liberál srostlý s establishmentem. Dokonce bych řekl, z pohledu těch revolucionářů, v uvozovkách, s tím nejhorším možným establishmentem, s clintonovským establishmentem. S nimi je neoddělitelně spojen pupeční šňůrou.

Martina: Ale přesto představuje určitý trend. A mimo jiné, kdyby při jeho věku, nechci předjímat, nemohl dostát svým prezidentským úkolům, tak myslím, že jeho viceprezidentka by vysvětlila, jak se dělá revoluce, když to přeženu.

Martin Kovář: Oni ho nakonec nominovali z prostého důvodu, protože je jediný, kdo snad může dneska Trumpa porazit. Jak to dopadne, uvidíme. Pokud jde o Kamalu Harrisovou, tak ona je také více establishment, než revoluce, Ale přeci jenom je to žena, Afroameričanka. Už jsem se také v amerických novinách dočetl, že ne dostatečně černá. Podporuje přistěhovalectví, podporuje právní ochranu ilegálním imigrantům, staví se za právo žen na předčasné ukončení těhotenství. Z toho by všem republikánům, Bushem počínaje, vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Mimochodem to, že s těmito názory je dneska středem Demokratické strany, o této straně hodně vypovídá. Máš pravdu, kdyby z nějakých důvodů, zdravotních třeba, nemohl Joe Biden dostát svým povinnostem, tak by to samozřejmě bylo prezidentství mnohem více nalevo, než se dneska zdá, jakkoliv ona není úplně radikál.

Mimochodem, vedly se velké debaty, jestli Joe Biden touto nominací udělal, nebo neudělal chybu. Jestli pro některé voliče nebude znamenat, že volí skoro prezidentku. Toto se stalo Johnu McCainovi, když si vybral tehdy známou hokejovou mámu Sarah Palinovou. Ale on musel, protože strana ho k tomu dotlačila. Toto není tak křiklavé, ale Harrisová není tak zkušená v nejvyšší politice. Může se stát, ale dva měsíce jsou strašně dlouhá doba, kdyby útoky Donalda Trumpa šly ve finále z velké části na potenciální prezidentku, a ne na Joe Bidena.

Největším nebezpečím pro USA je ovládnutí intelektuálních institucí a organizací radikálními levicovými progresivity. A proměna univerzit, redakcí velkých médií, ovlivňuje bezprecedentním způsobem mladou generaci.

Martina: Ale podívejme se teď na Ameriku jako takovou, a stále ještě srovnávejme, jakou jsme ji znali, a jaká je teď. Amerika se vždy prala za své zájmy, a to za všech prezidentů, dokonce i za těch, možná by se dalo říct, že zejména za těch, kteří tvrdili opak, že jde o svět, a ne až tak o Ameriku. Dovolila si mnohem více, než jiné země, a my jsme si na to zvykli, a bylo tak nějak logické, že bránila velmocenské, obchodní, ekonomické zájmy. Ale nikdy se nezdálo, že by takto propadla teologii, jako teď. Je to správný postřeh i pro historika, nebo se to jenom zdá, na základě aktuálních událostí?

Martin Kovář: Republikáni měli nezřídka tendenci k izolacionismu. Málokdo ví, že George Bush mladší šel do prezidentských voleb s takřka úplně izolacionistickým programem. Říkal: „Nebudeme se vůbec starat o svět. Nepovedeme žádné války v zahraničí.“ Jak by to všechno dopadlo, nevíme, ale 11. září úplně změnilo a nově definovalo Bushovo prezidentství, takže z něj byl nakonec největší intervencionalista vůbec ze všech. Barack Obala mluvil o tom, jak všechny tyto vojáky stáhne, že uzavře Guantánamo, a dá to po Bushovi do pořádku. Když po osmi letech končil v Bílém domě, v zahraničí bylo více amerických vojáků než na počátku jeho prezidentství. Donald Trump měl také spoustu řečí o tom, jak bude všechny vojáky stahovat, a tak dále. Popravdě řečeno, ne že by s tím nezačal, ale je to mnohem náročnější, než se zdá, takže Amerika pořád ještě není izolacionistickou Amerikou, byť myslím, že pokud by Donald Trump znovu vyhrál prezidentské volby, a měl před sebou najednou čtyři a čtvrt roku, tak by mnohem více začal naplňovat „America first“, dbát ještě otevřeněji a úplně nezakrytě na americké zájmy.

Svým způsobem mě fascinovalo, jakým způsobem svět komentoval jeho první inaugurační projev a jeho důraz na Ameriku. A vzpomněl jsem si na poslední návštěvu George Bushe v Evropě. S Bushem létal obrovský tým, bylo to 800 lidí, a bylo to skoro úplně šílené. A tehdy české servery a české noviny psaly, že ničím nepřekvapil, protože se bil za americké zájmy. A já jsem si říkal, za jaké zájmy by se asi měl americký prezident bít? Za švédské nebo finské, za singapurské? To je absurdní. Je to první světová mocnost, může se nám to líbit, nebo nemusí, ale všichni američtí prezidenti dbali primárně a výhradně na americké zájmy. Jen to někteří říkali otevřeněji, někteří to nějak skrývali. A Donald Trump, věrný svému buldočímu stylu, své razanci, a tomu, jak se s věcmi nemaže, to řekl rovnou, ale žádné překvapení to není. Za čtyři roky v zahraniční politice neudělal nic nestandardního.

Martina: A co si tedy myslíš o postupující ideologizaci Spojených států? Protože to v některých punktech národní zájmy poškozuje.

Martin Kovář: Určitě ano. První prezident-ideolog byl George Bush mladší, to je zase potřeba říct. Snad žádný americký prezident v tomto neztělesňoval Ameriku tak, jako on. V Čechách, a obecně v Evropě, máme pocit, že Americe rozumíme, že ji známe. A máme pocit, že to jsou úplní idioti, co neví nic o Evropě. Skutečnost je taková, že my o Americe víme stejně málo, jako oni o nás. Stačí udělat test mezi vysokoškolskými studenty, ukázat slepou mapu, a zeptat se studentů, kde je stát Washington – a je vymalováno. Přehled českých studentů o jednotlivých státech Unie není lepší, než mají Američané o evropských státech. Když mají američtí studenti umístit na slepou mapu Evropy Německo, tak by se Němci divili, kde všude ho najdou. Opačně platí totéž.

A proč mluvím o Bushovi? Protože americká politika i zahraniční politika byla v jeho případě úplně skvělá, zvláštní, a pro mnoho lidí obtížně pochopitelná směsice zvláštního mesiášského komplexu, a zároveň nesmírné pragmatičnosti v tom, jakými kroky chtěl svou ideologii prosazovat. Trump není zdaleka tak sofistikovaný, proto z toho ideologie křičí daleko více, než v případě George Bushe. Je to nejen otázka Donalda Trumpa, ale posledních 15 let. Partnery i odpůrce Ameriky to popuzuje, v případě Donalda Trumpa zvlášť, protože to hodně bije do očí.

Martina: Jaký druh ideologie máš v případě Donalda Trumpa na mysli?

Martin Kovář: Důraz na kšeft, na byznys.

Martina: To je pro zemi asi naprosto relevantní požadavek.

Martin Kovář: Tak. Potom politický konzervativismus, který se projevuje ve vztahu k přerušení těhotenství, bavíme se o domácích záležitostech. O pohledu na rasové záležitosti, na rasové otázky a tak dále.

Martina: Vzpomínala jsem ideologii, která teď ovlivňuje Ameriku. Jaký druh ideologie se ti zdá pro tuto zemi opravdu nebezpečný? Protože určitý druh ideologie, jak jsi teď řekl, představuje Donald Trump. A pak jsou tady jiné ideologie, které představují především stoupenci demokratů, ale vidíme vítězný pochod ultralevice americkými univerzitami. Vidíme Black Lives Matters, což je rovněž ideologie. Řekni mi, co myslíš, že je nyní pro Ameriku opravdu nebezpečné?

Martin Kovář: Mám pocit, že nebezpečnější je to, co jsi zmínila, tedy naprosté ovládnutí intelektuálních institucí a organizací radikálními levicovými progresivity. Protože to, jak se proměnily univerzity a redakce velkých médií, ať už tištěných, nebo vizuál, televize, nebo jednotlivé servery, ovlivňuje bezprecedentním způsobem mladou generaci. A myslím, že pokud na tradičně nejlepších amerických univerzitách, což jsou zároveň nejlepší světové univerzity, přestane být, a už jsme tomu velmi blízko, možná svobodná výměna názorů, tak se to dříve, či později, nemůže neprojevit na kvalitě těchto univerzit. A jedním z důvodů, proč je Amerika první světovou velmocí, je, že má nejlepší univerzity na světě a že, pokud jde o špičkové vzdělání, tak nejlepší vzdělání je pořád bezkonkurenčně ve Spojených státech amerických. Ale to nemusí trvat věčně. Toto je smrtelné.

Niall Ferguson, známý britský pravicový, konzervativní historik, po několika letech působení na amerických univerzitách řekl: „Nemám to zapotřebí.“ Pracuje dnes pro soukromý think tank a primárně píše si knížky. „Nemám zapotřebí, aby mě…“, neřeknu to jeho slovy, „aby mě dvacetiletí smradi kádrovali, co si mám myslet a co smím říkat.“

Svého syna bych dnes neposlal studovat na žádnou univerzitu humanitní obor ve Spojených státech nebo v Británii

Martina: Pane profesore Martine Kováři, ty to říkáš tak, jako že to hrozí. Ale myslím, že právě na univerzitách, třeba na západním pobřeží, už pokrokoví studenti, a teď doufám posluchač slyší ty uvozovky ve slově „pokrokoví“, vyhánějí profesory.

Martin Kovář: Už to tak z velké části je.

Martina: Nejdříve je označí za konzervativní, a pak se s nimi univerzita rozloučí. Nevím, jestli tím už utrpěla kvalita výuky, ale mnoho lidí, kteří žijí …

Martin Kovář: …V humanitních vědách nepochybně.

Martina: Mnozí lidé, kteří žijí ve Spojených státech, bavili jsme se o tom třeba s kolegou novinářem Dušanem Neumannem, ale i mnozí další, říkají, že na tu nebo onu univerzitu by svého potomka už nedali, protože by se museli rozpomenout na dobu, když se u nás dříve studoval VUML.

Martin Kovář: Já už bych ho neposlal na žádnou americkou univerzitu.

Martina: Až tak? Na žádnou americkou univerzitu humanitního směru?

Martin Kovář: Na žádný humanitní obor, který by se studoval ve Spojených státech ani v Británii, bych už dnes svého syna neposlal.

Martina: Tak tahle odpověď tedy zazvonila. Proč se to děje? Myslíš, že je to pokus, a teď budeme opravdu konkrétní, o další ultralevicovou revoluci?

Levičáci spojili své síly s hnutím na ochranu klimatu, za ženská práva a práv nejrůznějších menšin. Ale v jádru je to pořád stará levice, která se jenom tváří jinak.

Martin Kovář: Nepochybně. Levičáci zjistili, že ohánět se donekonečna Leninem, Stalinem, Dzeržinskim už nejde. Není to cool, není to sexy. Tak to zkusili s Marxem. Říkali, že tato ideologie je v zásadě v pořádku. Rozdělují mladého Marxe a zralého Marxe. A jenom lidské chyby způsobily, že se to nepovedlo. Ale když jim někdo v diskusi řekl: „Tak se podívejte na dílo, které napsal Marx někde na rozhraní mezi mladým a zralým Marxem.“ Bylo mu 30 let, je to Manifest komunistické strany, tak tam je všechno. Je tam diktatura proletariátu, násilné převzetí moci, likvidace vykořisťovatelských tříd. On ani Marx už není tak úplně cool. Pokud se chtějí tvářit jako demokrati, a to oni chtějí, tak to jsou -izmy. Spojili svoje síly s hnutím na ochranu klimatu, protože to zní větší části veřejnosti mnohem seriózněji. Za ženská práva, za spoustu dalších pravd nejrůznějších menšin. Ale když to odřízneme, a jdeme k jádru věci, tak je to pořád stará levice, která to vždy byla. Jenom se tváří jinak. Že je moderní, že je klimatologická, genderistická, rasová, já nevím bůhví jaká. Ale odřízneme-li to, a půjde se až na dřeň, tak je to pořád ta stará levice se vším, co k ní patří.

Martina: Marxisté ve vedení Black Lives Matter se svým marxismem naprosto netají. Extrémisté z Antify se netají zase tím, že opravdu touží po revoluci. Víme, jak situace vře nejenom v Americe, ale jak na to reaguje Evropa, svět. Existuje ještě nerevoluční cesta z tohoto stavu ven?

Martin Kovář: Snažím se být opatrným optimistou, a vždy se to nejlépe pozná ve volbách. Já si ani v náznaku, aby mi nebylo špatně rozuměno, neidealizuji Donalda Trumpa, to vůbec. Myslím si o něm své. Ale před čtyřmi lety dokázal vyhrát navzdory tomuto tlaku, navzdory tehdejší nepřízni Republikánské strany, tehdejších špiček Republikánské strany, dnes už antitrumpovský postoj vydrželo jen několik jednotlivců, nejmocnější rodině Bushů, Mittu Romnymu a tak dále. Porazil všechna velká média, porazil nejmocnější politický klan ve Spojených státech, což je Clinton klan.

To, že i v této situaci stále existují lidé jako Donald Trump, nebo Boris Johnson ve Velké Británii, a jsou schopni vyhrát, nebo i drtivě vyhrát, jako rakouský kancléř Sebastian Kurz, mi říká, že velká část elektorátu má proti tomuto protilátky. A přál bych si věřit tomu, že čím agresivnější bude levicový progresivismus, tím větší bude na jedné straně podpora, ale bude také vyvolávat odpor.

Mimochodem, proto je to v Americe s těmito volbami tak na hraně, protože když to progresivisté znovu prohrají, tak je po nich. A dalších čtyři a čtvrt roku v Bílém domě dá Trumpovi možnost formovat Ameriku. Teda Trumpovi a republikánům, to není jenom Trump, to je také Mike Pence, velmi konzervativní viceprezident, a spousta dalších lidí.

Jestli to lze ještě zastavit? Myslím, že to lze zastavit a že některé nedávné volby, a také budoucí byly a budou v tomto klíčové. V Evropě byly naprosto klíčové britské volby v prosinci loňského roku. Kdyby to vyhrál zastydlý marxista Jeremy Corbyn, tak to tedy opravdu Bůh s Británií. Nedopadlo to, teď uvidíme, jak to dopadne 3. listopadu.

Kamarád z USA, který vždy volil demokraty, mi před čtyřmi roky říkal, že nemůže dát hlas Hillary Clintonové. Dnes říká, že to asi hodí Trumpovi.

Martina: Martine, je to správný postřeh, že se tvůj vztah k Donaldu Trumpovi za ty čtyři roky poněkud vyvinul, nebo možná i trochu proměnil?

Martin Kovář: Nevím, jak bych před čtyřmi roky volil ve Spojených státech, kdybych byl Američan. Ale bavil jsem před čtyřmi roky s jedním mým kamarádem, který pochází v politickém slova smyslu z demokratické rodiny, jeho rodina po generace volila jenom demokraty, o volbách. A já mu říkám: „Budeš volit Hillary?“ A on říkal: „Ne.“ Říkám: „Cože?“ On říkal: „Samozřejmě nebudu volit Donalda Trumpa, ale já jí to prostě nedokážu dát. My, kdo známe historii Clinton klanu, tak jí to nikdy nemůžeme dát.“ Kromě toho, že mají, jak říkali, krásné artificial monster, umělé monstrum. A dneska mi tento bývalý demokrat říká, že jeho strana se tak proměnila, že nemůže vyloučit, že to dá Donaldu Trumpovi. To se v českých médiích nedočteme, tady je referování skoro jednostranné.

Já bych určitě nevolil Joe Bidena, byť, budu osobní, mi nevadí tolik, jako Hillary Clintonová. Biden je, opakuji to znova, ztělesnění establishmentu se vším, co k tomu patří. Takže určitě bych nevolil Bidena právě proto, že mám pocit, že je jenom nástrojem v rukou té části Demokratické strany, která ještě není u moci. Pár dní po volbách mu bude 78 let, a mimochodem Trump je jenom o tři roky mladší, ale působí mnohem vitálněji. A nevím, jestli si Biden vůbec uvědomuje, jak obrovskému tlaku bude čelit poté, až se stane prezidentem, pokud se jím stane, aby zemi vedl jinak, než establishmentovým způsobem, o kterém se tady bavíme. Takže určit bych nevolil Bidena, ne kvůli němu samotnému, ale hlavně kvůli straně, která je za ním, kvůli levé části této strany. A čím déle sleduji kampaň, tak mám takový pocit, že ve finále bych to dal Donaldu Trumpovi.

Martina: Děkuji za upřímnost.

Martin Kovář: Já děkuji za pozvání.

Diskuse

Přidat komentář
  1. fasd napsal:

    Mal:

    To co jsi napsal(a) tesat do kamene 😉

  2. Anonym napsal:

    Karel Dlouhý :

    Tak zajisté, pokud s  někým bezvýhradně nekriticky nesouhlasím, jsem zapšklej blbeček 😀

    Ty budeš jeden z těch co tleská pacičkama nad větou „raděj se mýlit s někým než mít pravdu z druhým“ 😀

    A ta poslední věta, kterou podsouváš, že říkám, že rozhovory zde jsou skvělé je krásná ukázka manipulace, kdy opisem mi podsouváš něco co není pravda 😀

    Takže , ne Karle, nenapsal, jsem že rozhovory zde jsou naprd, jediný kdo toto napsal v negaci jsi ty 😉

    Ale krásně jsi ukázal v čem mi dva jsme rozdílní, já vidím svět okolo sebe, že se musí přijímat kritickým myšlením, a  pokud někdo řekne blbost, že se musí člověk ozvat a nesmí držet hubu a krok, jenom protože to napsal někdo „nějaké jméno“ 😉

    A další rozdíl, je že nepodsouvám někomu nějaký text, který nenapsal=, abych ho neurazil/ponížil =nelžu 😉

    Takže mezi tevou Karle a mou osobou je hodně velký rozdíl a jsem rád, že nejsem jako ty a jsem rád, že lidi jako ty mají potřebu mě urážet, dokazujete, že dělám dobře, že se ozvu, když člvoěk jako se zamyslí a začne psát 😉 😀

  3. fasd napsal:

    Peter Jenes:

    Co podsouváš co jsem nenapsal? A pak dokazuješ, na té podsunutému tvrzení, že máš pravdu ty?
    Takže co jsem napsal já, ne to co jsi mi podsunul=lžeš (i když se ti to slovo nelíbí, tak je to fakt co děláš, podsunutí druhému, že něco řekl/napsal je lhaní :D)
    Co jsem řekl já? Jablka=mapa státu, hrušky=mapa kontinetu 😉

    Tvůj příklad je přesně co dělá profesor, manipuluje a je to buď neschopnost chápat svět okolo sebe nebo úmyslná manipulace. Takže tvůj příklad by musel být:
    Hrušky = slepá mapa neměcka zakresli řeky vs hrušky=slepá mapa USA zakresli řeky
    Jablka = slepá mapa evropy, zakresli řeky vs Jablka=slepá mapa Ameriky, zakresli řeky

    A kde tvrdím, že VŠ=musí znát dokonale geografii? Jediný kdo to napsal jsi ty… Co jsem napsal já? Že porovnávat mapu státu a kontinentu nelze, je to jiný útvar…
    Takže jsi mi podsunul svoje slova a pak jsi mi dokazoval, že nemám pravdu, takže co jiného než lhaní je tvrzení, že někdo něco řekl co neřekl…

    A to o germanistovi a spolkových zemích, proč u neměcka germanista, ale u USA nemusí být odborník na USA? 😀
    Sám u jednoho státu píšeš, že to musí být už germanista, ale u druhého ne 😀 Chlape, zde jsi si sám dál gól, kdy jsi potvrdil, pořesně to o čem mluvím já, že je pěkná hovadina, takže díky za potvrzení 😉

  4. Mal napsal:

    Zlatý socík, zlatý „bolševik“.
    Tato doba a její budoucnost je a bude TREST za zpovykanost, zaslepenost, fanatizmus, hloupost, lenost, zbabělost, konformitu a z velké části i religiozitu.
    Lidem jde doslova o život, ale pro svou záchranu neudělají doslova NIC. Ani to, že by se zamysleli.
    Naopak, o to usilovněji tahají za „svůj konec pily“, která podřezává JEJICH vlastní větev. Nepochopitelné. Smutné poslouchání. – – –

    Titul NENÍ zárukou moudrosti. Titul není zárukou NIČEHO.

  5. Mal napsal:

    Kolonizace Ameriky (tedy i základy USA) stojí na chamtivosti, genech vrahů, zločinců, zlodějů, podvodníků, včetně dalších lidských anomálií.

    USA, země, kde byla „největší svoboda slova vůbec“
    Toto řekne historik?
    Jak že se to psalo a mluvilo (včetně postojů) o původních obyvatelích v době jejich vyvražďování?
    Jak se mluvilo a psalo o černoších? Co že to byl Mccarthismus?
    „Bolševik“ například NESTŘÍLEL za názory do studentů. Americký demokratista ano.
    Nikdy profesore, NIKDY.

    Amerika, ke které „každý vzhlížel“
    Ani každý, ani skoro každý.
    K Americe vzhlíží lidé duševně ploší, primitivní, povrchní, egoističtí, chamtiví, pokrytečtí, často nevzdělaní a hloupí.

    Vyhodit z práce za názor, to tu nebylo?
    Historik a tolik nevědomosti? Odbory, mafie, černoši v USA, nic?. (Nejen v USA.) Katolíci vs. protestanti. Národy, rasy.
    Bude-li firma hospodařit (například pila) uprostřed lesů vlastněných církví, a přitom bude majitel pily účinně brojit proti této církvi, umře hlady.
    To je ZÁKLAD sociologie živočišných druhů. Nejen člověka.

    „Stahování amerických vojáků ze zahraničí“
    Těmi vojáky si, mimo agrese a jiných, řeší americká vláda zaměstnanost a nezaměstnatelnost mladých absolventů vzdělávacích institucí.
    Míra nezaměstnanosti v USA je i tak mezi 10 a 15 procenty.

    BLM (Black Lives Matter)
    Je dobrý příklad zmatenosti religionistů a konformistů věřících v Ameriku a „boha“ demokracie.
    Kdo četl Anarchistu Čtvrtka od Gilberta K. Chestertona, nemusí být ani profesorem historie, aby věděl že (jak se praví v jednom starém židovském vtipu):
    „Všechno je jinak.“
    Místo obsese a zbytečných řečí o „levici“ se vyplatí sledovat „cestu peněz“.
    BLM a další platí a podporují ti „nejchudší“ z Ameriky:
    Microsoft, Amazon, Nike, Coca-Cola a další. Oligarchie a korporace.
    Prostě si tu „levici“, „ultra levici“ a „marxisty“ VYTVOŘILI, když už nebyla vhodná kulisa a nástroj.
    Poučili se lidovým úslovím: „Kdyby nebyla, museli by si ji vymyslet.“ Obdoba WTC.

    „Naprosté ovládnutí intelektuálních institucí“
    Jestlipak se třeba Američané nepoučili pohadrákovým Československem? Dosazené „elity“ typu Havla, Drahoše nebo Putny.
    30 let „nasouvání“ lidského odpadu na NEJEN intelektuální přední (i zadní 🙂 místa odpovídá stavu ČR i USA.

    „USA má nejlepší světové univerzity.“
    Aby neměla, když si na ně ve SVĚTĚ nakradla. Včetně „mozků“. On totiž takový „demokrat“ a demokratista (podle vzoru „komunista“) NECHCE vidět systém a zdroje, ze kterých ta jeho modla žije a přežívá.

    fašismus a diktatura se „nemůže neprojevit na kvalitě universit“
    Tak jako se to projevilo u českých universit na mezinárodních žebříčcích za 30 let demokratického vedení CELÉHO školství v ČR?

    To, že je „Amerika první světová velmoc“
    NENÍ díky universitám, ale proto, že Amerika rabuje a vraždí po celém světě.

    „Pokus o ultralevicovou revoluci“
    Děvče a chlapče. Trochu vám z toho vypadlo, že proti sobě nestojí chudí Ameriky, ale farmaceuticko-technologická a zbrojařská lobby.
    Proti sobě stojí oligarchie a korporace proti oligarchii a korporacím, a vás i „pouliční lůzu“ mají jen jako „užitečné blbce“.
    Mimochodem i ty „menšiny“ platí a poštvává oligarchie. Jako příklad může posloužit jeden z „nejchudších“ světových „proletářů“, a tedy jistě nejpovolanější „marxisticko-leninsko-levicový“ oligarcha (už to je krásný protimluv) Soros a jeho OSF. Viz například LGBT, Havel a Charta 77.

    „když jdeme k jádru věci“ „půjdeme až na dřeň“ zjistíme
    … že to je pořád ta stejná feudálně otrokářská psychopatická kasta se svými podrazy, egoismem a asociálností.

    „Marxisté z BLM“
    Viz výše: Amazon, Microsoft, Nike, Coca-Cola a další.

    Volby v USA
    1 volební „hlava“ (demokratická nebo republikánská) stojí 1 miliardu dolarů.
    Kdo z vás, především „levičáků“, kteří chodí každý den do „rachoty, „na to má“?

  6. Pavel Aron napsal:

    Kéž byste měl pravdu. Držím Trumpovi palce.

  7. Karel Dlouhý napsal:

    Pro fasd
    Mně se zdá, že „prošpikován“ jste tu nejvíc Vy sám – spoustou žlučovitých myšlenek. A hledáte, kde byste si od nich ulevil.
    Podle mne rozhovory na Svobodném universu patří k tomu nejlepšímu, co lze na českém internetu najít.

  8. Peter Jenes napsal:

    Ad fasd
    Vy ste nejako zaťažený na slovíčko „lžete“? Porovnanie „slepej mapy“ USA a Európy označiť u profesora Kovářa ako lož? Označiť to ako porovnávanie jabĺk a hrušiek? No, o jablká a hrušky by išlo vtedy, ak by sme po študentovi z USA chceli aby na slepej mape Európy zakreslil európske rieky a po študentovi z Európy, aby na slepej mape USA zakreslil štáty.
    Inak mať v oku nemecké spolkové krajiny, to už vyžaduje germanistu, to je už vyšší level ako všeobecný prehľad.
    Á propos, nemyslím si, že každý VŠ vzdelaný človek musí byť nutne zbehlý v geografii. Ak to priamo nesúvisí s jeho odbornosťou a zemepis nie je zrovna jeho koníčkom…aleFloridu by mohol zvládnuť zakresliť, to uznávam.

  9. fasd napsal:

    Karel Dlouhý:

    Vám něco v pohodě a jiné už přes čáru 😀 A kdo určí co je už přes čáru?
    Podle mě oboje, to co jste řekl vy i co já, protože vzdělaný člověk (on to o sobě prohlašuje), může udělat občas omyl, ale když celý rozhovor je na podobných „přešlapech“ z jeho strany prošpikován, tak už to je k zamyšlení o té osobě 😉

  10. fasd napsal:

    Peter Jenes:

    Tak není to urážka VŠ, jak mi podsouváte LŽIVĚ, je to urážka osoby co se chlubí, že má VŠ, že ji degraduje 😉

    Ale krásně jste ukázal,, jste tímto ukázal v čem my dva máme jiný pohled nad hodnocením faktů, vy zvykový přístup, bez ohledu na fakta, já, že fakta určují jak přistupovat k datům/výrokům 😉

    Prostě pporovnávat jablka a hrušky byla vždy blbost, až dneska progresivní vzdělání říká, ANO lze, protože to říkáme 😀

    P.S. Těch blbostí co tam řekl a člověk by čekal od VŠ, že to neudělá víc, ale krásně ta mapa ilustrovala přístup…

    Ale vy jste podsunutím demonstroval i další „demagogiu“ dnešních doby, podsunutí výroku a pak ukazování jak druhý nemá pravdu, přitom jediný kdo to prohlásil jste vy, takže VY urážíte VŠ 😉

  11. Karel Dlouhý napsal:

    To porovnávání slepých map mi připadá zcela na místě. Co mi ale vadí, a je mi trapné na to upozorňovat, že paní Kociánová a ani pan profesor nedokáží odlišit anglické sloveso „to live“ /vysl. liv/ – žít, od podstatného jména „life“ /vysl. laif/ – život. A že „lives“ nevyslovují /laivz/, tedy jako množné číslo od podstatného jména „life“, ale /livz nebo liv/, tedy jako by se jednalo o tvar slovesa „to live“, čímž ovšem slogan „Black lives matter“ zcela ztrácí svůj smysl. Podobně je tomu i v jiných rozhovorech. Nechápu, že si toho nikdo z lidí, kteří jsou přítomni natáčení, nevšimne, že je to „netahá za uši“.

  12. Helena Novotná napsal:

    Vůbec nepochybuji o tom, že vyhraje Trump…
    Není to duševní velikán, ale má Kushnera a to se počítá .
    Uprostřed vítězné jízdy se nepřepřahá, toho je si dýpstejt dobře vědom.
    Děkuji za výborný rozhovor!
    🌿🌷🌱💓

  13. Peter Jenes napsal:

    Porovnanie slepej mapy USA a Európy mi príde úplne v pohode, nakoľko sú rozlohou približne rovnaké a podobne je to aj s počtom štátov. Zrovna toto si vybrať na dehonestáciu VŠ vzdelaných ľudí mi príde veľmi lacné.

  14. Peter Jenes napsal:

    Vďaka za poučný rozhovor. Mimochodom som si spomenul na jeden bonmot R. Reagan. Ten raz kráčal na nejakú republikánsku konferenciu cez špalier vlasatých protestujúcich v kvetovaných košeliach, ktorí držali transparent „My sme budúcnosť Ameriky“. Ronald len sucho skonštatoval :“To aby som predal svoje dlhopisy.“

  15. fasd napsal:

    Tak pane Kovář, proč lžete? Abychom se pochopili, porovnávat slepou mapu „státu USA“ vr „slepou mapu kontinentu evropa“??

    Když chcete porovnávat a jako VŠ vzdělaný člověk, by jste měl, tak slepou mapu Německa vs slepou mapu mapu USA, jinak řečeno, američan by ukazoval kde je Bavorsko a evropan kde je Ohio 😉

    Když by jste jako VŠ vzdělaný člověk nechal slepou mapu evropy, pak by jste musel dat slepou mapu ameriky 😉

    Ale to krásně ukazuje, jak i VŠ vzdělaní lidé mají sice velké znalosti, ale nemají rozum dostateční na jejich množství.
    Abych definoval co tím myslím, mám sousedku IQ tak 90 a relativně malé znalosti, ALE ty znalosti co umí využít na přeháním 100procent, kdežto druhá sousedka docentka na VŠ, znalosti fakt jak encyklopedie (chemička), ale jaksi rozum nestačí na to, aby s nima pracovala a využila je…

    Omlouvám se, zní to jako urážka, ale s tou slepou mapou už je to takové „klišé“ a přitom je to bohapustá manipulace, kdy z lidí dělají blbce a přitom blbec je většinou ten co tento příklad použije 😉

  16. Dušan Neumann napsal:

    několik poznámek : Stále jsou ve Spojených státech university humanitního směru, zejména na Středozápadě, kam bych potomky poslal. Jako příklad uvádím „Hillside College“ v Michiganu. Doporučuji nahlédnout na hillside.edu.

    největším Trumpovým problémem není Joe Biden, ale tzv. Nevertrumpers., kteří rozdělují Republikánskou stranu. Tvoří je část republikánské intelektuální elity, která má na stranické voliče nemalý vliv . Např.- George Will, Billy Kristol, Fareed Zacharia.

    Přesto si myslím, že Trump volby vyhraje právě proto, že m svůj hlas dají ostrakizovaní konzervatici a umírnění už je z trucu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..