Šárka Maixnerová
Šárka Maixnerová

Šárka Maixnerová 1. díl: Kdyby se v AKTIPu provozovala kineziologie, psychosomatická medicína, cokoliv, co by bylo tím, za co se to vydává, mohlo by to pomoci, ale tam se provozovaly jenom lži

Rozsáhlou a vášnivou diskusi rozvířil dokument Obchod se zdravím natočený skrytou kamerou v terapeutickém zařízení AKTIP, který odvysílala Česká televize. Část veřejnosti se cítí být utvrzena v tom, že cokoli jiného, než klasická medicína, je pověra, bláznovství nebo podvod. Jiní jsou zase pobouřeni a považují dokument za manipulaci, která má poškodit alternativní léčení. Další si myslí, že tento dokument přispěl k tomu, že alternativní přístupy ke zdraví budou házeny všechny do jednoho pytle a dojde k omezení jejich dostupnosti. A jiní, mezi nimi i obhájci, případně samotní léčitelé, se domnívají, že odvysílání dokumentu přispěje k tomu, že lidé budou opatrnější a budou se lépe orientovat. A také, že si mnozí z těch, kteří se považují za alternativní léčitele, již tolik nedovolí.

Zdraví

Délka: 44:31
Datum: 20.6.2018

Přehrát pořad

O těchto otázkách a také o tom, co bylo příčinou vzniku tohoto dokumentu, jak se dnes dívá na výsledek a reakce veřejnosti a jaký má ona sama vztah k alternativní léčbě, rozmlouvá Martina Kociánová s režisérkou a hlavní tvůrkyní pořadu Šárkou Maixnerovou.

Martina: Na úvod je třeba říci, že Šárka Maixnerová je autorkou desítek dokumentů, dokumentárních cyklů. Má na svém kontě téměř desítku knih a také mnoho novinářských a televizních ocenění. Šárko, první otázka nemůže být jiná než „proč“? Je to lapidární, ale proč jste se do tohoto dokumentu pustili, co bylo prvním prapůvodním impulsem k jeho natočení?

Šárka Maixnerová: Ta otázka je jednoduše zodpověditelná: Protože mně z natáčení Života se smrtí zbyly onkologické pacientky a mnohokrát jsme se bavily o způsobu jejich léčby, o jejich pocitech a tak. Prostě mi zbyly v životě. Když vyprávěly o svých zkušenostech z tohoto zařízení, tak jsem si celou dobu myslela, že trochu přehánějí. Pak mi ukázaly stížnosti, které na toto centrum píší od roku 2014, a odpovědi, kterých se jim dostává z České lékařské komory, z ministerstva zdravotnictví a tak. Vždy je prostě zametli pod koberec. Když jsem to poslouchala, tak jsem tomu prostě také nevěřila. Trvalo mi opravdu čtyři roky, než jsem jim uvěřila a požádala programovou radu (o schválení záměru na dokument). A protože se dostala na stůl znovu otázka infiltrací, kterou jsme dělali před patnácti lety, a Lenka Poláková se právě zeptala, jestli by toto nebylo vhodné téma pro test reality, rozhodla jsem se, že to prostě zkusíme – a kdyby se nic nestalo, tak se prostě nic nestalo. Ale ono se stalo mnohem víc, než jsem si vůbec dokázala představit.

Martina: To znamená, že kdybyste někdy po dvou měsících zjistili, že to téma není zajímavé, že se tam nic neděje, tak byste šli od toho?

Šárka Maixnerová: Ano, jako jsme odešli z jiných zařízení.

V předchozích dokumentech jsem pracovala s velkým množstvím onkologických pacientů a navázala spoustu kontaktů s vážně nemocnými lidmi. A začali jsme se bavit o způsobu jejich života a léčby.

Martina: Když se podívám na důvod nebo na okolnosti, za kterých jste začali točit, tak mě celou dobu nebylo jasné, proč lidé psali právě vám. A vy jste mi teď odpověděla, že vlastně všichni ti, kteří si stěžovali, byli z vašeho předchozího dokumentu.

Šárka Maixnerová: Ano, protože tenkrát jsem pracovala s velkým množstvím onkologických pacientů a zbyli mi ti, kteří na tom byli v té době dobře. Navázala jsem prostě spoustu kontaktů s velmi vážně nemocnými lidmi a začali jsme se bavit o jejich životě, o způsobu jejich života, léčby a tak. Chystáme i další dokumenty nejen o léčení, ale také o životě s těžkou nemocí. Už to není o paliativní péči, kterou jsme zpracovávali v Životě se smrtí, ale nyní to může být o životě s vážnými fyzickými, psychickými onemocněními.

Martina: Namátkou, kolik bylo těch příběhů, které vás inspirovaly k tomu, abyste začala?

Šárka Maixnerová: U příběhů zastupuje jedna z těch dam dejme tomu 200 pacientek včetně mrtvých. Ta druhá je mentorkou násobně tisíců onkologických pacientů.

Martina: Mentorkou? Jak si to vysvětlit?

Šárka Maixnerová: Prostě mají svoje skupiny a vzhledem k tomu, že ona je dlouhodobě těžce nemocná, tak když přibude někdo další, dělí se o zkušenosti. Je to taková jakoby svépomocná zdravotnická organizace.

Ivana Lokajová měla doporučení od svého doktora na imunologické vyšetření. Tak mohla i do AKTIPu.

Martina: Šárko, vy jste jako infiltrátorku použili herečku Ivanu Lokajovou. Proč právě ona? Proč padl na ni los – nebo z jakého důvodu jste si vybrali právě ji?

Šárka Maixnerová: Protože je to moje asistentka režie a dlouho jsme se o tom bavily. Je vystudovaná alternativní herečka a hlavně se nám hodila svojí diagnózou, protože jsme nejdříve uvažovali o tom, že tam půjde některá z těch onkopacientek. Ale to jsem já víceméně zatrhla, protože jsme nechtěli vystavovat někoho v takto vážné situaci ještě dalším tlakům a nesmyslům. Předpokládali jsme, že prostě nelžou, když jsme se rozhodli, že tam půjdeme. A Ivana měla doporučení od svého doktora na imunologické vyšetření, takže to vlastně bylo v pořádku – nic velmi vážného, jen doporučení na imunologii. Tak mohla i do AKTIPu.

Martina: Šárko, před chvílí jste řekla, že jste si vybrali Ivanu Lokajovou mimo jiné proto, že se vám mimo jiné líbila diagnóza, kterou měla, to znamená únava a imunologické vyšetření. Ale právě ta diagnóza byla předmětem časté kritiky, protože u únavy prostě nelze dokázat, že tady únava je, a pak už není. Proč jste si nevybrali někoho, kdo má třeba ekzém, kde by bylo markantní: má ekzém, neutrpí u toho psychickou újmu jako onkologický pacient a na konci buď ten ekzém stále má, nebo nemá.

Šárka Maixnerová: To už jsou pro mě úvahy za roh. S Ivanou jsme pracovaly, věděla jsem, že tuto náročnou úlohu zvládne a já jsem tam jít nemohla, protože už jsem jednu infiltraci dělala a mohlo by to být nápadné. Takže jsme sáhli po Ivaně. Tyto zpětné úvahy, jak by to mělo vypadat, aby to přesvědčilo společnost, mě upřímně přestávají bavit. Jako jak by to mohlo být, aby tomu všichni věřili?

Martina: Spíš jenom přemýšlím, jestli pokud by vám Ivana Lokajová po dvou měsících řekla: „Člověče, já už nejsem unavená, mám v sobě spoustu energie, jdu od toho.“…

Šárka Maixnerová: No, tak by ji asi musel někdo léčit. Ne obelhávat.

Martina: Rozumíte, na co se ptám?

Šárka Maixnerová: Rozumím.

Kdyby se tam provozovala kineziologie, psychosomatická medicína, kterou velmi hájím, cokoliv, co by bylo tím, za co se to vydává, tak by to klidně mohlo pomoct. Ale tam se provozovaly jenom lži.

Martina: Kdyby ji kineziologie nebo ty kapičky, které tam brala, kdyby jí to pomohlo, tak jestli byste řekli: „Aha, no tak to zabralo. Tak fajn…“.

Šárka Maixnerová: Kdyby se tam provozovala kineziologie, tak by to asi mohlo pomoci. Kdyby se tam provozovala psychosomatická medicína, kterou já velmi hájím, tak by jí to mohlo pomoci. Kdyby se tam provozovalo cokoliv, co by bylo tím, za co se to vydává, tak by jí to klidně mohlo pomoct. Ale tam se provozovaly jenom lži.

Martina: To znamená, že kineziologie neprobíhala?

Šárka Maixnerová: Jak jsme se bavili s kineziology, tak opravdu to, co tam předváděl pan Svoboda, nebyla kineziologie.

Martina: A kapičky Joalis, což jsou bioinformační kapičky…

Šárka Maixnerová: To je opět zbytečná debata. Bioinformační kapky, dobře. Ale v tom rozboru se ukázalo, že tam nejsou ty látky, které by tam měly být a u kterých je deklarováno, že tam jsou.

Martina: Pokud máme kapičky nebo kuličky, ať už homeopatické nebo bioinformační, tak debata o tom, že tam nejsou laboratorně zjistitelné molekuly určitých látek, je možná už trošku obehraná. Homeopaté totiž říkají: „Ano, nejsou tam zjistitelné,“ a pořád je tam někdo hledá.

Šárka Maixnerová: Já se ale nechci bavit o homeopatii. My jsme nenatočili nic, kde by byla obsažena homeopatie.

Martina: Bioinformační kapičky.

Šárka Maixnerová: Ty mají deklarované, že mají jisté látky. Proč tam ty látky nejsou?

Martina: Jaké látky tam nejsou?

Šárka Maixnerová: Nebyly tam třeba kopřivy, různé byliny. Jsou deklarované, že by tam měly být, a to měření je u paní profesorky Hajšlové tak citlivé, že by zaznamenalo i sebemenší promile takových látek.

Martina: To znamená, že by zaznamenaly i bioinformaci?

Šárka Maixnerová: Bioinformaci určitě ne, protože nikdo neví, co bioinformace je.

Martina: Jestli to není stále dokola. Přečetla jsem si tuším 10 let starý rozhovor s imunoložkou Blankou Říhovou, která říkala: „To je zvláštní, ano, léky s extrémně zředěnou účinnou látkou by podle toho, co jsem se naučila ve škole, neměly fungovat, a přesto mám v rodině případ, kdy to funguje.“ Takže si říkám, jestli zrovna toto není okamžik, kdy jste se pouštěli do problému, který v podstatě není možné vyřešit skrytou kamerou, ani ničím podobným. A nevíme, pokud by paní Lokajová chtěla, aby jí ty léky pomohly, zda by třeba nezabraly.

Šárka Maixnerová: My jsme se do ničeho nepouštěli. Respektovali jsme kolečko, které jí nařídila dnes už ne magistra Krutilová – a tou cestou se Ivana vydala.

Dámy byly usvědčeny ze lži, tak ať si nesou profesní důsledky. Ale proč to shazovat do osobní roviny? To je mi velmi nesympatické.

Martina: Šárko, je tady ještě jedna věc – totiž jestli si myslíte, jak říkáte v tom dokumentu, že paní Lokajová tam šla s tím, že si chce skutečně nechat pomoct. Protože nejenom alternativní, psychosomatická nebo i alopatická léčba říká, že je potřeba, aby pacient spolupracoval, aby terapeutovi/lékaři věřil, aby s ním chtěl spolupracovat. Nemohl také v tomto nastat problém, který třeba nešel překonat?

Šárka Maixnerová: Jo, jakože by se vlastně Ivana dozvěděla, že lze rakovinu vykadit od paní, která nemá titul, a v institutu, který provozuje dáma, která se chová navenek jinak, než za zavřenými dveřmi, takže by ji tam vyléčili?

Martina: Já se bavím jen o podstatě.

Šárka Maixnerová: Já se také bavím jen o podstatě tak, abych nikdy ty stížnosti pacientů neshazovala. Nikdy.

Martina: Každý dokument je sestřihem mnohého materiálu. A to je další věc, které čelíte, totiž že z 35 natočených hodin nejde samozřejmě nikdy odvysílat všechno. Byli jste si vědomi, že vypukne takováto téměř hysterie, když jste dokument připravovali? Nebo jste si mysleli, že to bude jeden z mnoha dokumentů?

Šárka Maixnerová: Já jsem si ani nemyslela, že to bude jeden z dokumentů. Netušila jsem, jaká vypukne hysterie. Je to moje práce a ta hysterie mně tak trochu i leze na nervy. Není třeba někoho lynčovat a bičovat. Prostě tady byly dámy usvědčeny ze lži, tak ať si nesou profesní důsledky. Ale proč to shazovat do osobní roviny? Je mi to velmi nesympatické. To je vlastně podstata: predikovat, co se stane po dokumentu, někdy to zaujme, někdy to nezaujme. Ale neočekávali jsme takový osobní lynč těchto žen. Dokument je sestříhán jako každý dokument, každá reportáž nebo rozhovor. Je to legrační argumentace – a právě proto jsem se rozhodla, že na web ČT dám přepis jednoho dne, toho inkriminovaného, jak lze vykadit rakovinu, a něco z přednášky paní doktorky Klímové, a ještě něco mimo přednášku, aby bylo jasné, jak Ivana reaguje.

Martina: Bude tam doslovný přepis toho dne?

Šárka Maixnerová: Ano, Vy už ho teď taky máte v ruce.

Martina: Teď jste mi ho dala, takže jsem ho ještě nestihla prostudovat. Jak jste pracovali s tím střihem? Protože sestříhat 35 hodin do 50 minut je nesmírně náročné a vy jste museli očekávat, že zazní argumentace, že je to sestříháno tak, aby to vyznělo ve prospěch určitého názoru nebo určité strany – a tak podobně. Jak jste tedy postupovali při tom střihu?

Šárka Maixnerová: Normálně jako u každého jiného dokumentu.

Martina: Jak dlouho se to stříhalo?

Šárka Maixnerová: S nějakou přestávkou jsme to stříhali 3, 4 měsíce. Je to nestandartní doba střihu pro hodinový dokument, protože se tam musely dotáčet vyjádření všech odborníků. Nenechala jsem tam nic, na co by někdo nereagoval. Když si paní vymyšlená magistra vymyslela historku, že vykaděnou rakovinu poskytnou hygienické stanici, tak trvalo měsíc, než jsme přesvědčili hygienickou stanici, že si z nich neděláme legraci. Na začátku odmítli reagovat, protože měli pocit, že je to žert. Takže vždy chvilku trval rozbor a podobně. Střih se tak zdržoval v podstatě díky odborným stanoviskům.

Celý dokument je odpovědí na zásadní otázku: Mají ti pacienti, kteří si stěžují, pravdu, nebo nemají?

Martina: Vy jste právě říkala, že jste čekali na vyjádření nejrůznějších odborníků, aby na všechno, co tam zazní, zazněl i nějaký názor, komentář protistrany…

Šárka Maixnerová: To není názor, to jsou fakta.

Martina: Proč tam chybělo vyjádření paní Klímové?

Šárka Maixnerová: Vám tam chybělo? Já myslím, že měla prostor poměrně velký. Celý dokument je odpověď na zásadní otázku: Mají ti pacienti, kteří si stěžují, pravdu, nebo nemají? A mám se jít potom ptát paní doktorky Klímové nebo pseudomagistry Krutilové, jestli to, co říká, myslí vážně?

Martina: Před chvílí jste říkala, že jste netušila, že se to zvrhne do takové osobní roviny. Paní Krutilová byla již vyhozena, už se o ní zas tolik nemluví a v centru pozornosti je právě paní doktorka Klímová, protože je šéfovou AKTIPu.

Šárka Maixnerová: Ano, je garantkou celého toho projektu.

Martina: Má tam ale jen větu: „Dejte mi 10 minut.“

Šárka Maixnerová: Ne, má tam větu: „Neříkejte lékařům, že neberete prášky.“

Martina: Ale to samozřejmě není vyjádření k celému tomu dokumentu.

Šárka Maixnerová: Ale já jsem vám na to odpověděla.

O vyjádření paní doktorky Klímové k tomu, co říká v dokumentu ona sama nebo paní pseudomagistra Krutilová, jsme nestáli. My jsme stáli o odpověď na stížnosti onkologických pacientů, nakolik je tohle zařízení poškozuje.

Martina: Možná jsem to nepochopila.

Šárka Maixnerová: Tak já to řeknu ještě jednou.

Martina: Děkuji.

Šárka Maixnerová: O vyjádření k tomu, co říká paní doktorka Klímová nebo paní pseudomagistra Krutilová, jsme nestáli, protože my jsme stáli o odpověď na stížnosti onkologických pacientů, nakolik je tohle zařízení poškozuje a jestli se nezbláznili, když píší 4 roky stížnosti na všechny strany. To je podle kodexu ČT odstavce 16 test reality. Skrytá kamera se používá v momentě, kdy není možné jinými publicistickými prostředky zjistit, jestli ten dotyčný má nebo nemá pravdu. To je celé.

Martina: Zajímala jste se také o to, jestli třeba AKTIP nemá pacienty s úspěšným vyléčením nebo alespoň zlepšeným stavem? Hledali jste je?

Šárka Maixnerová: Ano, samozřejmě. Po odvysílání se objevila zejména spousta falešných facebookových profilů. Ale pak se objevilo několik reálných lidí, kteří mluví o tom, že jim v AKTIPu nějakým způsobem pomohli. Po odvysílání máme evidovaných dejme tomu 300 dalších stěžovatelů, kteří to hodlají řešit právně, zatímco máme dejme tomu 5 těch, kterým tam pomohli, což se dá reálně dokázat pouze jejich slovy. Nemají diagnózu před a po, což je vlastně jediné, jak se to dá dokázat. Dokonce jsme s jednou z nich teď natáčeli pokračování, jmenuje se to Epilog nebo Nová zjištění, kde dáváme prostor. Vyjádří se tam pan doktor Kučera, který říká, že o ničem nevěděl a že není součástí celého toho cirkusu. Je tam jedna pacientka, které to pomohlo s migrénou, ale nikoliv celý AKTIP, ale paní doktorka Klímová jako psychiatr. Udělala klasickou terapii a ta dáma tvrdí, že předtím měla migrénu a nyní má migrénu menší.

Martina: To znamená, že jste našli jen tuto jednu pacientku…

Šárka Maixnerová: Ano… která byla ochotná se vyjádřit.

Martina: Další se vůbec nepřihlásili?

Šárka Maixnerová: Přihlásili, ale s tím, že tak jako poštěkávají. A ten kontakt s nimi… Zatímco ti nespokojení píší poměrně kultivované dopisy a vyjádření, tak z druhé strany je to divná komunikace. A když jsme je oslovovali, tak řekli, že se s námi bavit nebudou, protože jsme zaujatí a tak. Základem je jedna věc: dokázat, že člověk nějakou diagnózu měl, a potom ne.

Mám celoživotně jednu lékařku, která předepisuje od bylin přes homeopatika, antibiotika naprosto všechno. Uplatňuje celostní přístup, který je mi maximálně sympatický.

Martina: Vy jste teď řekla, že vás často osočují z toho, že jste zaujatí. Věříte vy sama určitým alternativním metodám? Vyzkoušela jste je někdy?

Šárka Maixnerová: Myslím, že toto je zavádějící otázka. Všichni mi ji kladete. Já mám celoživotně jednu lékařku, která předepisuje od bylin přes homeopatika, antibiotika naprosto všechno. Nikdy jsem se nad tím zvláštním způsobem nezamýšlela. Prostě věřím své lékařce, která prokazatelně je lékařkou, je svéprávná.

Martina: A zjevně uplatňuje celostní přístup.

Šárka Maixnerová: A uplatňuje celostní přístup, který je mi maximálně sympatický. Při natáčení Života se smrtí jsem byla nešťastná z chování alopatických lékařů – jak sdělují vážné diagnózy, jakým způsobem zacházejí se svými pacienty. To jsme řešili před nějakou dobou a je to stále. Ale tady se směšují dvě věci dohromady.

Martina: Které?

Šárka Maixnerová: Alopatická medicína má svoje předpisy. Doktoři mají 512 Kč na hodinu, mají hodně pacientů a miliony povinností, kterými je neustále zahrnuje systém. Takže místo toho, aby se věnovali pacientovi, tak koukají do počítače, nemají na ně čas. Systém je takovýmto způsobem válcuje, až to dochází do toho, že se pacient mnohdy cítí velmi poškozen jejich chováním. Udělají fakt to nutné, nepoškodí vás jako v AKTIPu, nenabídnou vám mentální operaci oka nebo podobné nesmysly. Oni vám opravdu v rámci možností medicíny pomohou, ale chovají se u toho prapodivně. To myslím, že je alfa omega toho problému.

Martina: Mimochodem když jste točila s těžce nemocnými onkologickými pacienty, co bylo důvodem, proč šli nakonec vyhledat alternativní léčbu?

Šárka Maixnerová: Protože už jim třeba klasická medicína nedokázala pomoc, to znamená, že se dostali do paliativní péče, anebo chtěli zkusit víc možností. K tomu, jak je léčila klasická medicína, chtěli zkusit ještě to nějakým dalším způsobem podpořit.

Martina: A nikomu pomoženo nebylo.

Šárka Maixnerová: Ne, naprosto. Bylo ublíženo mnoha lidem na zdraví a pomoženo nebylo z těchto pacientů opravdu vůbec nikomu.

Martina: Bylo by fajn, kdyby se třeba po tomto pořadu přihlásili a dokázali doložit, že nádor byl a po určité léčbě není.

Šárka Maixnerová: Myslím si, že kdyby takový zázrak nastal, tak by to bylo na Nobelovu cenu.

Lžou v tom, že všechny jejich přístroje a technika jsou certifikované. Lžou v mnoha věcech.

Martina: Vrátím se zpět k dokumentu. Když jsem si pročítala všechny možné diskuze, výtky a pochvaly, tak jsem nejčastěji našla, že tam jsou tvrzení proti tvrzení. Paní doktorka Klímová tvrdí, že všechny metody a technika jsou certifikované. Vy jste říkali, že nejsou. Jak jste si tyto věci ověřovali?

Šárka Maixnerová: Na místech, které vydávají certifikáty, což je Státní ústav pro kontrolu léčiv. U certifikačních komisí. Jediný, kdo poskytl jakýsi certifikát od Eurokartu, byl doktor Kučera, který se teď opravdu aktivně hájí. Je jediný z toho domu, který se pustil do vlastní obhajoby. Ale bohužel je to zase jenom tvrzení (úspěšní pacienti a tak dále). A když jsme oslovovali jeho pacienty, tak psali, že jim hrozně pomohl, ale nikdo nedoloží diagnózu. To znamená, že poskytl jakousi certifikaci KARDiVARu, za který mimochodem AKTIP dostal i Bludný balvan, která je od Eurokartu, což je Evropská certifikace. Ale u nás samostatnou certifikaci prostě nemá. A mimochodem na KARDiVAR bylo opravdu hodně stížností. Hodně se jím, a pak také neinvazivním mamografem, který také nedostal certifikát, zabývaly onkologické pacientky. Takže je to necertifikovaný přístroj. Elibra je také necertifikovaný přístroj – tomu se zase pro změnu posmívá pan doktor Kučera. Takže oni i mezi sebou shazují vinu jeden na druhého.

Martina: To znamená, že neříkají pravdu, když tvrdí, že všechny přístroje a technika jsou certifikované?

Šárka Maixnerová: I v tomto lžou. Lžou v mnoha věcech.

Martina: Několikrát jste řekla, že pacienti, kteří tvrdí, že se jim pomoci dostalo, nedoloží diagnózu. Ale pokud má někdo migrénu, stejně jako pokud je paní Lokajová unavená, tak to opravdu nejde doložit.

Šárka Maixnerová: Ale ona tam šla na imunologické vyšetření. Novináři už začínají říkat jiné věci, než jsou v tom dokumentu. Ivana měla doporučení na imunologické vyšetření, které AKTIP nabízí a imunologického vyšetření se jí tam od začátku do konce ani omylem nedostalo. Ona tam uváděla jenom své symptomy, nešla tam s tím, že je unavená. Šla na imunologické vyšetření.

Martina: To ano, ale s tím, že má zaléčenou štítnou žlázu a je velmi unavená a jde na imunologické vyšetření.

Šárka Maixnerová: Ano, Ivana šla na imunologické vyšetření.

Martina: Já jsem ale mluvila o tom, že existují diagnózy, které doložit nejdou. Lze doložit, když máte nádor/nemáte nádor, máte metastázy/nemáte metastázy.

Šárka Maixnerová: Myslím, že je to nejjednodušší: dalo by se doložit, že umí vyléčit rakovinu. Máme nádor/nemáme nádor. Slyšeli jsme tam, že lze milencem léčit rakovinu. Dobře, tak přece jestliže milenec pomáhá na rakovinu, tak proč to vlastně neaplikují onkologové? Vždy je to vlastně docela prima.

Pacientky s rakovinou byly obviněny z toho, že vlastně tu rakovinu chtěly, a když nezmění svůj život, tak si ji zaslouží

Martina: Tato věta, stejně jako vykadění rakoviny, už zlidověla. AKTIP, nebo paní Klímová, se hájí tím, že pokud má člověk určité potíže, které mohou být psychosomatického rázu, anebo pokud je nemocný a změní svůj soukromý život, přehodnotí dosavadní životní styl, včetně neodpovídajícího partnerství, které v něm vyvolává stresové faktory, tak to může mít velmi pozitivní vliv. Nevím, jestli rovnou na rakovinu, ale na zdraví určitě.

Šárka Maixnerová: To si určitě může tahle dáma myslet. Ale zrovna u onkologických pacientek bude v dotáčce dost jasné, jakým způsobem je to poškodilo. Takže vám někdo diagnostikuje rakovinu a někdo vám řekne, že se k tomu ještě máte zbavit partnera… Myslím, že to už je blázinec na druhou. Oni ti partneři totiž onkologické pacientky často opouštějí sami, protože tuto diagnózu neunesou. Pacientky se tímto cítí neuvěřitelně poškozené, protože jim rakovina byla etymologicky rozebrána, jako v českém jazyce, jinde to samozřejmě neplatí. Je to vlastně takový meisterstück paní doktorky Klímové, že rakovina je vaše vina. To znamená, že ty pacientky nejenomže měly rakovinu, ale ještě byly obviněny z toho, že vlastně tu rakovinu chtěly, a když nezmění svůj život, tak si ji zaslouží. Nevím, jak by komunikovala paní doktorka například s malými dětmi. Jestli si malé děti zaslouží rakovinu. Jestli by měly přehodnotit své myšlení. Kdyby to takto fungovalo, tak si můžeme přehodnocovat myšlení a budeme zdraví.

Martina: To tvrzení pravděpodobně vychází z názoru, že nás nemoc upozorňuje na něco, co ve svém životě děláme třeba špatně.

Šárka Maixnerová: To je pro mě názor. Všichni mohou mít jakýkoliv názor. Dnes se názory hodně zaměňují za fakta. Takže ano, toto může vycházet z nějakého názoru.

Martina: A myslíte si, že ve vašem dokumentu nezaznívají názory, ale jenom fakta?

Šárka Maixnerová: Náš dokument zachytil jenom to, co je. Proto je to dokument točený skrytou kamerou.

Martina: Přemýšlela jsem nad jednou věcí. Nad tím, že každé zařízení, pravděpodobně každá nemocnice i každá větší firma, má svého doktora Cvacha, protože to není jenom románová postava. Umím si představit, že kdybych přišla se skrytou kamerou do jakékoliv nemocnice, tak tam najdu nejrůznější pochybení. Najdu tam protivnou sestru, která řve po staré babičce jenom proto, že ta špatně slyší a nerozumí jí. Najdu tam lékaře, který na mě za celou dobu nespočine pohledem, lékaře, který, když přijdu s akutní bolestí břicha, tak mi na to břicho ani nesáhne a tak dále. To ale přece neznamená, že na základě toho mohu říct, že celá ta nemocnice je špatná.

Šárka Maixnerová: Nevím, jaké máte zkušenosti v nemocnicích.

Martina: Různé. Dobré i horší.

Šárka Maixnerová: Trochu jsem tam pobývala a tak strašné zkušenosti z toho tedy osobně nemám. Myslím, že třeba ve srovnání s Británií tady máme zdravotnictví na špičkové úrovni. Ivana zdokumentovala jenom to, čím prošla, co jí bylo doporučeno. Nic víc, nic míň. Člověk tam přijde, dostane se do péče terapeuta, o kterém posléze zjistí, že ani terapeut není, a obejde nějaké kolečko, které mu ten terapeut navrhne. Ona se nepokoušela někam dostat. Spoustu lidí a věcí v tom zařízení vynechala, protože se tam nedostala díky tomu, že nedostala doporučení. Tam je jasný ten moment, kdy jí paní pseudomagistra dává vizitky, kam všude má jít.

Martina: Mimochodem vy jste si paní Krutilovou vybrali, anebo když jste přišli o AKTIPu, tak jste k ní byli posláni?

Šárka Maixnerová: V tom dokumentu to je. Paní Krutilová byla přidělena. Ivana se objednala do AKTIPu a paní Krutilová jí jako senior konzultant byla přidělena.

Martina: Na tento způsob natáčení se ptám proto, že když zde na vašem místě seděla paní Klímová, které jsme také dali prostor, aby se vyjádřila, tak jsme si povídali o tom, že pokud, jak říká jeden můj dlouholetý kamarád, který se zabývá bezpečností, bude mít možnost dost dlouhou dobu natáčet člověka v jeho přirozeném prostředí, tak z něj šikovným sestříháním dokáže udělat cokoli.

Šárka Maixnerová: Tuto tezi vůbec nezastávám. To je váš názor a paní doktorky Klímové.

Martina: Citovala jsem svého kamaráda, kterého nebudu jmenovat, protože se zabývá bezpečnostními technikami.

Šárka Maixnerová: Jasně, ale já si toto nemyslím. To je názor proti názoru.

Martina: Víte, přemýšlím nad tím proto, a nebudeme se vůbec bavit o falešném magisterském výroku a o většině výroků, které paní Kutilová vypustila z úst…

Šárka Maixnerová: …Ale pan Svoboda doporučuje nechodit na chemoterapii. Paní doktorka Klímová doporučuje neříkat lékařům, že vysadili léky.

Martina: Takto zazní jedna věta. Opravdu nevím, co jim předcházelo a co následovalo. Mluvím o tom proto, že jsem byla před časem dlouhou dobu v lékařské péči. Protože se mi po zlomenině nohy udělal Mortnův neurom, který je nesmírně bolestivý, tak jsem chodila dlouhou dobu k nejrůznějším lékařům a můj ošetřující lékař mi říká: „Tak co s tím uděláme? Pošlu vás na vysokofrekvenční laser. Pošlu vás na elektroléčbu. Pošlu vás na vakuovou terapii.“ A prostě jsme zkoušeli. Bylo to všechno nesmírně drahé, protože ne všechno hradí pojišťovna a já jsem se pak asi na částce 25 000 Kč zastavila a pan doktor mi říká: „Nepomáhá to. Můžeme udělat ještě takovou věc, že to zkusíme operovat. Buď se to povede, ale je to nerv, nemusí se to povést, anebo výsledek může být ještě horší. Nebo tomu dejme ještě čas.“ Dodnes na něho myslím s pocitem, že pro mě udělal všechno, co uměl, protože ne všechno lze spravit. Kdybych to ale natočila a sestříhala, tak bych také vlastně v tu chvíli dostávala vizitky: „Běžte na ten vysokofrekvenční laser, 800 Kč za návštěvu. Potřebujete ji.“

Šárka Maixnerová: Ale to je v pořádku. To je zodpovědnost toho lékaře.

Martina: Bavím se stále pouze o tom, do jaké míry může takovýto dokument vystihnout objektivní realitu, aniž bych cokoliv hájila, cokoliv prosazovala.

Šárka Maixnerová: Když jsem poslouchala váš rozhovor s paní doktorkou Klímovou, tak vlastně dostávala prostor pro obhajobu celého konání tam. My se teď tady spolu neustále bavíme o tom, jak je ten dokument sestříhaný a jestli je objektivní…

Martina: Protože to je zase vaše konání.

Šárka Maixnerová: Ano, já zaplaťpánbůh nedělám to, co dělá paní doktorka Klímová i ostatní v tom AKTIPu. Prostě je natočeno to, co se stalo – a jestli to někdo chce nebo nechce relativizovat, je naprosto jeho věc. Pokud mně prostě někdo řekne slova, že doporučuje, aby se nechodilo na chemoterapii, jestli paní doktorka řekne – neberte léky a nechoďte k lékařům – dobře. Mně by vlastně stačilo, kdyby mi někdo řekl: „Vysaď léky a neříkej to svému ošetřujícímu lékaři.“ Tak už od něho další větu nikdy, nikdy nepotřebuji slyšet.

Různí alternativci jsou docela rádi, že se to natočilo, protože se prostě odděluje pravda od lži

Martina: Šárko, když sledujete to, co váš dokument vyvolal, a je to skutečně obrovská vlna zájmu, místy až hysterie, neměla jste někdy třeba chvíli takovou obavu a neřekla jste si: „Tohle jsem vlastně úplně nechtěla, protože teď zase úplně všichni hází veškerou alternativu do jednoho pytle.“ Ne, že byste za to byla zodpovědná, vy jste natočila dokument.

Šárka Maixnerová: Já jsem natočila dokument a ne všichni hází alternativu do jednoho pytle. Jsme ve spojení s různými alternativci a ti jsou docela rádi, že se to natočilo, protože se prostě odděluje pravda od lži. A psychosomatici jako pan doktor Chvála a paní doktorka Trapková, kteří jsou velkou legendou a jsou základními školiteli psychosomatické medicíny, vzpomínali na školení paní doktorky Klímové (bude zveřejněno v dotáčce). A naprosto se distancovali od jejího provedení toho, co tam předvádějí. Je tam důležitá jedna věc. Tam se nedělá psychosomatická medicína, tam se nedělá kineziologie, měří se přístroji, které nemají certifikáty a dávají se tam bioinformační kapky. Neděje se tam nic z toho, co by jednotliví alternativci opravdu dělali. Když jsme se bavili o tom, jak vypadá kineziologie, tak kineziologové říkají: „Takto nevypadá kineziologie.“ To je, jako kdybychom my dělali rozhovor a mlčeli. Takhle nevypadá rozhovor. Neodsuzují se tam jednotlivé metody (když jim někdo chce věřit, tak ať jim věří), ale ony tam ani neprobíhají. A to, co to způsobilo – mně opravdu vadí ty osobní konsekvence. Rozumím tomu, že když někdo obelhává lidi a škodí jim, tak že jsou na něj potom ti lidé naštvaní, to určitě. Ale docela bych pominula osobní útoky a sprosté maily, které se jim tam řinou. Myslím, že ve spoustě lidí je to nashromážděno ne kvůli AKTIPu, ale kvůli současnému stavu ve společnosti. Oni už to řekli Babišovi, řekli prezidentovi, že lže. Všichni to vidíme a teď je zde další lhář. Myslím, že se z mnohých lidí vyvalilo to, co mají nashromážděno jiným směrem, že to není mnohdy ani osobní vůči AKTIPu, ale je to osobní vůči tomu, co se teď tady, u nás v republice odehrává.

Martina: Myslíte si, že se společenská nespokojenost a trvalé napětí, obrátily vůči doktorce Klímové?

Šárka Maixnerová: Myslím, že mnoho lidí dostalo možnost vystřelit nějakým směrem. Píše se, že prezident ČR lže a podobně.

Martina: To jsou asi věci nesmísitelné.

Šárka Maixnerová: Je to můj názor, já to směšuji. Myslím, že někteří lidé dostali ventil, možnost: tudy se teď nadává, tak já budu také nadávat. Probíhá zde nespokojenost a legalizace lži a názorů.

Martina: Na druhou stranu si myslím, že každý, kdo přijde do AKTIPu, z něho může vzápětí odejít.

Šárka Maixnerová: Může.

Ti lidé tam mají obrovské manipulační schopnosti. Je to zvláštní talent.

Martina: Proč myslíte, že to ti lidé neudělali? Mnozí ano, mnozí ne.

Šárka Maixnerová: Teď jsem se třeba bavila po transplantaci s Renatou Kalenskou. A ta jasně říká, že prostě byla hloupá a že paní doktorka Klímová je výborná manipulátorka. Myslím, že ti lidé tam mají obrovské manipulační schopnosti. Je to zvláštní talent. Nejsou třeba tak úplně talentovaní na výkon, o kterém deklarují, že jej vykonávají, ale jsou talentovaní v tom, že to kolečko a míra spolupráce byla promyšlená.

Martina: A není to možná přeci jen určité démonizování? Že třeba shodou okolností jdou od lékaře, který na ně nemá dost času, navíc mají pocit, že už veškerou péči, kterou jim byl schopen, nebo ochoten dát, dostali. A teď se s nimi najednou někdo baví. Jak říkám, vynechme, pokud možno, paní Krutilovou.

Šárka Maixnerová: Proč bychom ji vynechávali… Paní doktorka Klímová tam z ní udělala senior konzultanta. Proč bychom měli vynechávat fakta?

Martina: Myslím to v tom smyslu slova, že její výroky nejsou asi obhajitelné z žádného úhlu pohledu.

Šárka Maixnerová: Paní doktorka Klímová ji zpočátku chvíli ve veřejných debatách obhajovala, než zjistila, asi díky neexistenci toho titulu, že to není… Ale snažila se ji na začátku obhajovat.

To je další podsouvání, jestli spolupracujeme s Bleskem

Martina: Když se podívám na termín, ve kterém byl dokument odvysílán, bylo to v pondělí, tak mě šokovalo, že Blesk věnoval tomuto tématu čtyři stránky. Myslím, že tolik neměla ani sebevražda Ivety Bartošové a říkám si, jakým způsobem mohli stihnout dát dohromady tento materiál, protože byl velmi podrobný. Probíhala nějaká spolupráce?

Šárka Maixnerová: To se musíte ale ptát Blesku, to se nemůžete ptát mě.

Martina: Vás se ptám, jestli jste nějakým způsobem spolupracovali.

Šárka Maixnerová: To je další podsouvání, jestli spolupracujeme s Bleskem.

Martina: Ne, to je opravdu otázka.

Šárka Maixnerová: Je to tak.

Martina: Překvapila mě ta míra. Čtyři stránky, to už je poctivá novinářská práce.

Šárka Maixnerová: To je a odvedli mimořádně dobrou práci. Na to jakou mají pověst, tak realita je velmi dobrá. Už nám mimochodem hezky psali i o tom Životě se smrtí, což pro ně není téma, a přesto se tomu věnovali. Tak myslím, že je docela dobré sledovat vývoj jednotlivých médií, a ne se držet jednotlivých předsudků. Dokument měl novinářskou projekci, kam byla pozvána všechna média, zhruba ve středu nebo ve čtvrtek předtím, a novináři byli zavázáni, že o tom nezačnou psát dřív, než po premiéře.

Martina: To znamená, že na novinářskou práci neměli jednu noc, ale několik dní.

Šárka Maixnerová: Všechna média. Myslím, že se i všechna média zúčastnila, takže je pouze otázkou, nakolik se připravila nebo nepřipravila. To už je pouze otázkou jejich organizace.

Martina: Šárko, jsem moc ráda, že jste přišla, že jste si na nás udělala čas a že jste nám umožnila pohled na věc vašima očima. Děkuji.

Šárka Maixnerová: Děkuji za pozvání, nashledanou.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Petr napsal:

    V tomto rozhovoru jsme se dozvěděli, že všichni lžou, jen paní Šárka mluví pravdu. Dále jsme se dozvěděli, že Blesk je korektní medium. Také zde bylo sděleno, že sestříhaná jednovětná vytržení z kontextu jsou považována za fakta. Aktip bezesporu vrhl velký stín na celostní medicínu, počin paní Meixnerové však snad ještě větší na objektivní žurnalistiku. Vážená paní Martino, máte můj neskutečný obdiv. Během rozhovoru s touto „dámou“ mně Vás bylo často velmi líto, jaké aroganci a povýšenosti jste nucena čelit. Klobouk dolů a držím palce do další činnosti. 🙂

  2. Lenka Tichá napsal:

    Mrzí mě, co teď napíšu, pořadu Kupředu do minulosti i moderátorce jsem vždy držela palce a ráda jsem její zajímavé rozhovory poslouchala, ale tentokrát to na mě působilo jako zcela jednostranná kritika tvůrců dokumentu Obchod se zdravím.
    Opravdu bylo nutné zpochybňovat motivy České televize, proč pořad vůbec natočila, a napadat ji, že natočený materiál schválně sestříhala tak, aby vyzněl v neprospěch Aktipu? Hlavní smysl se někam vytratil a paní Kociánová tohle neměla zapotřebí. Je mi to líto.

  3. Lada napsal:

    Nevidím rozdíl mezi podnikatelským záměrem terapeutů AKTIPu, kteří „dojili“ středně třídní klientelu, která, jak řekla doktorka Klímová, prostředky má, a mezi např. zubaři, kteří nepracují na pojišťovnu. Ti vás „dojí“ také, protože vám navrhují techniky a postupy, u  kterých jako laik absolutně nemůžete vyhodnotit, jestli je skutečně potřebujete – stejně to nakonec všechno zaplatíte. Pacient, který nemá medicínské či jiné odborné vzdělání, sám těžko posoudí, jestli řešení, které mu je nabídnuto, může přinést reálný efekt. Pacient, zvlášť ten těžce nemocný, je bezbranný a musí důvěřovat lékaři/terapeutovi, že jsou dostatečně mravní a dělají pro něj (nikoliv pro sebe) to nejlepší.

  4. Zajímalo by mě, proč bych měla paní Šárce Maixnerové dokládat diagnozu, když není lékař. Já diagnozu před terapií v Aktipu měla, snažila jsem se mnoho let v „normální “ medicíně, ale jedině co tato medicína svedla, byla věta o nevyléčitelnosti. To by bylo také velmi vhodné natočit, naše zdravotnictví a diagnózy. Téma pro paní Maixnerovou ?
    p.s. lidé, kteří psali štvavé komentáře vůči Aktipu na facebook jsou zaplacení, celé je to tak vylhané a manipulativní, až se dech tají

  5. Paní Maixnerová, už bylo těch lží dost, tohle se Vám nepovedlo a těžko to obhájíte, myslím, hlavně sama před sebou.

  6. Petra napsal:

    Díky paní režisérce Maixnerové. Po shlédnutí dokumentu a poslechu všech rozhovorů mám ucelenější obraz. Léčitele z Aktipu bych postavila na stejnou úroveň, jako jsou kartářky a astroložky jež mají své pořady na okrajových televizních stanicích. Zkrátka kvalitou podobný herecký výkon. Jen nechápu, jak rozumný člověk může vůbec tyhle terapie v aktipu vydržet poslouchat. Jsem zastánce alternativní medicíny, ale taky umím používat svou hlavu… Díky svobodné univerzum, za možnost si vyslechnout oba náhledy.

  7. Ladislav napsal:

    Také se mi spíše zdálo Martino, že působíte jako obhájce paní Klímové a postrádal jsem zaměření na onkologické pacienty. Já bych se na jejich místě necítil zrovna nejlépe při tomto poslechu. Možná jste si také mohla před tímto rozhovorem zjistit, jestli ti stěžovatelé opravdu existují. V tom rozhovoru jako by snad ani neexistovali.

  8. Anonym napsal:

    Díky moc za tento rozhovor. Pořád jsem byla na vážkách, ale tato paní mě přesvědčila, ať už má AKTIP praktiky jakékoliv, že to je celé hnojník.

  9. sam napsal:

    Paní Šárka, takovou aroganci už jsem dlouho neslyšel. Její dokumenty pro mě tím nemají žádnou vypovídací hodnotu.

  10. Anonym napsal:

    Jméno neřeknu: Pro mě byla nejnesympatičtější paní Klímová, to mi úplně vyrazilo dech, jaká arogance a nulová sebereflexe..Škoda, její přednášky se mi vždycky líbily.

  11. Anonym napsal:

    Já upřímně nepochopila to omílání homeopatie ohledně kapiček joalis, pokud ty kapky říkají, že tam má být kopřiva, rakytník atd., tak tam prostě být musí nebo je to podvod, to přeci není homeopatie, ale deklarované složení na kapkách. To je jak říkat, že šunka která deklaruje 90% masa a nemá ho, vlastně nepodvádí, páč může taky splnit účel- nasytit 🙂 Aneb nedám to tam- nepíšu to tam 🙂 Pokud človék nemá doma laboratoř a kapky na vyzkoušení zdarma, asi by měl mít možnost věřit tomu, co kapky deklarují.

  12. Evžena Trnková napsal:

    sorry nešlo upravit–tedy pokud bych měla jinou nemoc, než intoleranční HIT, tak to neznamená, že bych k alopatickým lékařům nešla. Ano, šla. Jako jsme taky porodila 2děti v porodnici 1983 a 1985 a taky jsem si nechala ošetřit zvrknutý kotník 2004 aj.Díky

  13. Evžena Trnková napsal:

    Děkuji Paní Režisérce Maixnerové. Jde o ty nejzranitelnější, nechápu pak paní Martinu–leda že má kšefty s Aktipem–že dokola jako houpací kůň zpochybňuje to, že herečka Lokajová šla na imunologické vyšetření a ne na psycholegii rodinných vztahů ani psychoanalýzu. Děkuji. Sama jsem farmakolog a mám 41let Histaminozu a je mi 61let a nyní 4roky se samoléčím jiným zdravým životním stylem stravou a pozitivním nastolením myšlení a mám víru v léčení a touhu se léčit takto abych nemusila co nejdéle ještě v životě potřebovat lékaře, ale k tomu mne netřeba Aktip a pokud bych však měla jiné neintoleranční onemocnění, že bych za alopatickými lékaři nešla.

  14. Richard napsal:

    Mně návštěvy v Aktipu pomohly, MUDr. Dočkalová dospěla k názoru, že zřejmě trpím chronickou obstrukční spánkovou apnoe, spánková laboratoř, kterou jsem si našel sám její diagnózu potvrdila a já jsem se po více než 20-ti letech pořádně vyspal.. Žádné prášky, vitamíny, nootropní medikamenty, žádná špatná štítná žláza, žádná játra, žádná antidepresiva, nic, nic, nic, jen mnohaletý nedostatek spánku..

  15. Alena napsal:

    Pane Vladimírem,je to tak.V podstatě moderátorce unikla ta zásadní podstata,že si stěžovali ti nejranitelnější,ti ji vůbec skoro nezajímají…Jako onkologický pacient se až moderátorkou cítím znevažována,jako by naše hlasy a stížností neměly váhu, jenom se jí snaží nachytat,o nás poškozené jí vůbec nejde….

  16. Vladimír napsal:

    Divné je, že náhle přestává zajímat, že dokument vznikl, aby poukázal na některé zhůvěřilosti, jež se v AKTIPu děly , proč byly lidé bulíkováni a proč je nepřístojné takové jednání ze strany (snad jen části) lékařského/zdravotního personálu. Každá taková odhalená záležitost by měla měla být předmětem normálního zdravého pobouření. Paní Martina se však donekonečna pitvá v tom, jestli snad paní režisérka neudělala v něčem nějakou chybičku, zda opravdu zvážila vše a dopodrobna. Zde má jasnou převahu, protože se na to dost dobře připravila a paní režisérka nejspíš není tak argumentačně vybavena jako ona. Ale kdo by dokázal geniálně odpovídat na předem připravené podrobné pitvání. Dle mého stačí, že paní Maixnerová poukázala na některé „nedobré“ aspekty v ATKIPu. Zrovna tak by jistě šlo ukázat v kterémkoli jiném lékařském zařízení tamní nedostatky, jak uvádí moderátorka Martina, že např. jsou sestry na staré a nemohoucí pacienty hrubé ap., ale soudný člověk jistě cítí, že je velký rozdíl mezi nevrlou a hrubou sestrou a bulíkováním o vykadění rakoviny. Jsem rád, že takový dokument vznikl, a i kdyby poukázal jen na jednu jedinou špatnou stránku ATKIPu, nemělo by se předhazovat, že není vše dotaženo do geniálních konců, ale zabývat se podstatou toho zlého, na co bylo poukázáno. No a už vůbec ne se snažit soustředěnou dlouhou palbou ukázat režisérku v negativním světle, aby ji čtenáři mohli vnímat jako „zlou paní“ (myslí, že v tomto smyslu odvedla moderátorka pořádný kus práce).

  17. Jméno neřeknu napsal:

    Uf, tak tohle se poslouchalo dost těžko. Takhle zlé a zaujaté lidi se snažím ze svého života vytěsnit, tady jsem to 45minut vydržel. Je dobře, že dostala prostor, aby ukázala jaká je. No a nejlepší asi bylo odvolávání na kodex ČT odstavec 16… To už byl docela bizár. Paní Martino, díky za to. Kdyby se hlasovalo o nejmíň sympatickém hostu KDM, tak to tahle zlá paní vyhraje s přehledem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.