Dušan Neumann
Dušan Neumann

Dušan Neumann 2. díl: Rasismus z černošské strany se v USA rozbujel za vlády Obamy

O rozdílech mezi Amerikou a Evropou, svobodomyslnosti, nebo naopak závislosti na státu, jsme v předchozí části rozhovoru hovořili s novinářem Dušanem Neumannem, který už čtyřicet let žije ve Spojených státech amerických. A bavili jsme se samozřejmě hodně o současné situaci, kdy část Američanů padá bezhlavě do další módní ideologie. A jak to vlastně začalo? „Rozklad Ameriky začal v šedesátých letech protesty proti vietnamské válce a rozpadem tradiční rodiny kvůli sexuální revoluci. Vyrostla generace lidí, humanitně vysokoškolsky vzdělaných, pro které nebylo žádné společenské umístění. Dostali diplomy, ale s těmi mohli jít tak leda balit hamburgery, protože je jen omezený počet míst pro genderové a podobně orientované profese, které společensky nic nepřinášejí. A tito lidé, protože se normálně neuživili, často zůstávali na univerzitách, a tam začali vychovávat další generace, které přebíraly jejich modely společnosti…“ To jsou jeho slova z minulého dílu.
A i dnes budeme s Dušanem Neumannem pokračovat v debatě o ideologii, která se dnes pokouší ovládnout nejen Ameriku, ale také Evropu, a to přes všechny evropské zkušenosti s totalitními režimy.

Společnost

Délka: 46:07
Datum: 30.10.2020

Přehrát pořad

Martina: Dušane Neumanne, nesmírně mě zaujalo srovnání v předchozí části rozhovoru, kde jsi říkal, že Amerika prochází svým ideologickým propadem, a zdůraznil jsi, jak Evropa je proti tomu přeci jen více imunní. Připomenu, že za posledních sto let Evropa dvakrát zažila, co to je propadnout nějaké ideologii, a jaké to přinese následky, ale to, co se děje v Americe, ve své evropské podobě prožívá Evropa také – a západní země se znovu do toho, co jsme říkali o Americe, vrhají se stejným nadšením jako za posledních sto let už několikrát. Takže tvůj optimismus v tomto případě až tolik nesdílím, přesto, že některé země, které si před 40 lety prošly totalitou, jsou obezřetnější. Ale přesto všechno se Evropa tváří nepoučeně. Máš pro to nějaké vysvětlení? Nebo jak to vnímáš, když jsi v Americe, a díváš se na Evropu přes oceán?

Dušan Neumann: Vnímám to tak, že americká společnost je skutečně jiná, než evropská, že to není Evropa přesazená na neznámý kontinent, kde by se lidé snažili Evropu napodobit, a docílit toho, co Evropa byla. Americká společnost je skutečně jiná.

Trochu odbočím. Když jsem se rozhodl, že zůstanu ve Spojených státech, tak jedním z důležitých momentů pro mě byla americká občanská válka, neboť jsem si uvědomil, že to byla jediná občanská válka, kterou jsem z historie znal, kde se vítězové nemstili poraženým. Nebyly hromadné popravy, nic z toho, co provázelo Španělsko, a nemluvím o ruské občanské válce. Vlastně jediným, nebo významným symbolem vítězů a pomsty poraženým bylo, že vítězové zabavili generálu Robertu E. Leeovi jeho farmu v Arlingtonu, a přeměnili ji na vojenský hřbitov, což podle mě bylo úžasné gesto smířlivosti. A tak jsem si říkal, Amerika nikdy nemůže propadnout žádnému fašismu, ani komunismu, a proto jsem takový optimista. A myslím, že nemůže ani teď, přestože se o to některé skupiny, zejména mediálně univerzitní, snaží v rámci všeobecného dobra – výboru veřejného blaha.

Martina: My pro vás vybojujeme dobro, i kdyby vás to mělo stát život. Proto jsem na začátku vybrala a utkala úvod rozhovoru z uvedených citátů. Bylo to záměrně, protože ty víš, jaká je Amerika každý jeden všední den, žiješ tam přes 40 let. Pojďme se podívat na to, co řekl onen profesor ekonomie na Univerzitě George Masona, Walter E. Williams, který tvrdí, že skutečná neutěšená situace černochů souvisí s policií a se systémovým rasismem jen velmi málo, nebo vůbec ne. To, co teď slýcháme, je, že se utlačovaná černošská populace konečně pozvedla k tomu, aby s věčným rasismem, který tam je, když ne veřejně, tak podprahově, zamávala. Jak si tedy toto spojit s výrokem profesora ekonomie, který je ze stejného etnika?

Dušan Neumann: Vzpomínám, že když jsem tehdy pro Z1 pokrýval první volby Baracka Obamy, byl jsem tehdy v Harlemu ve stánku, kde aktivisté prosazovali Baracka Obamu. A většina těchto lidí byli běloši z okolí Kolumbijské univerzity. A u chodníku zastavil mercedes, vylezli z něj tři černoši v byznys oblecích, bílé košile, kravaty, a já jsem řekl: „Jé, tady jsou.“ A tak jsem přiskočil s mikrofonem, a říkám: „Prosím vás, budete volit Baracka Obamu?“ Oni se na mě podívali: „Baracka Obamu? Ne! Barack Obama je proti byznysu, a to my nemůžeme.“ A odmítli se o tom dále bavit. Což pro mě bylo docela velké překvapení, protože přeci jenom jsem tehdy rasovou otázku vnímal více – vnímal nevnímal, ona skoro nebyla. Rasismus se skutečně rozbujel zejména z černošské strany až za vlády Baracka Obamy, bohužel. Když nastoupil, tak jsme si všichni říkali: S rasismem je amen. Máme prezidenta, který je napůl černoch, napůl běloch. On sám na začátku řekl, že s ním rasismus končí. Jenomže během vlády ze sebe udělal černocha, a na bílou maminku jaksi zapomněl. Bylo jasné, že pro druhé zvolení potřebuje většinu z rasových menšin, jimž se vtluče do hlavy, že jsou utlačovaní a že je zachrání dobro ze strany vlády. A tak dostal podporu odtud. Já jsem si skutečně myslel, že druhá volba bude daleko vyrovnanější.

Tvrzení, že rabování je kompenzace za utlačování černochů, nebo že by každý černoch měl dostat 70 tisíc dolarů, jsou naprostý nesmysl

Martina: Aha, tak proto jsi v jednom z rozhovorů zmínil, že jistý díl rasismu ve Spojených státech dáváš za vinu předvolební kampani tehdejšího prezidenta Baracka Obamy.

Dušan Neumann: Určitě, bohužel byl to přesný opak toho, co jsem si myslel, že tam Obama vnese. A myslím, že tak uvažovala i většina humanitních intelektuálů, kteří si říkali: „Zaplať pánbůh, my mu to dáme, zvolíme ho, protože tím je rasismus vyřízen. A on se tímto rozbujel z druhé strany.

Martina: To znamená, že do té doby jsi rozhodně v Americe žádný systémový rasismus nepozoroval?

Dušan Neumann: Občasný, ale ne systémový. Bylo to strašně zajímavé, tehdy jsem začínal, žil jsem v Oklahomě, což je velmi konzervativní stát, a rasismus tam byl cítit. Byl asi výraznější tím, že existovaly oddělené černošské čtvrti od bělošských. Ale nikde jsem neviděl čistější černošské čtvrti, než právě v rasistické Oklahomě. V neděli jsem chodil do baptistických kostelů, protože mám strašně rád gospely střihnuté rock-and-rollem, a tam to bylo v jednom kuse. A černošské rodiny, načinčané holčičky v bílém, no úžasné. A v nejmenším jsem tam necítil pohrdání, tito lidé byli zcela vstřícní, a přitom Oklahoma a Tulsa má takovou pověst, protože tam v roce 1921 byly jedny z nejhorších masakrů, vypálená černošská čtvrť, stovky mrtvých. Samozřejmě to bylo o 50 let později, ale Tulsa měla pověst nejrasističtějšího města.

A já jsem tam nepozoroval pohrdání těmito lidmi. Bylo to oddělené, byla to spíše segregace, než rasismus, ale nebyla už podporovaná zákonem nebo vyžadována. Busing byl běžný, dětičky se vozily autobusy do různých škol, ale rasová separace byla viditelná. Zatímco v Baltimore, což je dost velká hrůza, mám Baltimore rád, protože to je krásný přístav, je dnes separace také, ale je to separace od zbytku bílého Baltimore. Kriminalita je v Baltimore strašná.

Martina: Promiň, že to zdůrazňuji, ale myslíš černošská kriminalita?

Dušan Neumann: Většinou je černošská. Dokonce když byl malér ve Fergusonu, tak v Baltimore byly obrovské nepokoje a rabování. A městská prokurátorka, černoška, prohlásila, že toto rabování je vlastně kompenzace za jejich utlačování, a za to, že jejich praprapradědečka v roce 1619 přitáhli Portugalci do Ameriky. Za mě také nikdy nebylo v radikálních černošských menšinách tak silné hnutí za to, aby byla všem černochům plošně vyplacena kompenzace za to, že prarodiče tam byli kdysi dovlečeni jako otroci. A ti nejslušnější, nejmírnější, požadují, že by každý černoch měl dostat 70 tisíc dolarů jako kompenzaci za to, že praprapradědeček byl odvezen. To v době, kdy jsem tam přijel, dlouho neexistovalo, je to otázka asi posledních 10 let, kdy se toto stále ventiluje. Dokonce teď schválili, že se bude návrh zákona projednávat v kalifornském parlamentu. Naprostý nesmysl.

První dodatek ústavy, tedy svoboda slova, je v USA stále ještě nedotknutelný

Martina: To, co si teď říkal o kriminalitě, rabování a podobně, doplním, a znovu připomenu slova Thomase Sowella z Hooverova institutu Stanfordovy univerzity: „Média neustále opakují mantru, že došlo k pokojné demonstraci, i když skončila násilím. Kolik lidí musí při takzvaných pokojných demonstracích ještě zemřít, než média připustí, že ti, kdo podněcují davy k výtržnostem, musí vědět, co se asi stane, když pustíte v noci chátru do ulic.“ Musím tedy říct, že Thomas Sowell se s tím skutečně, lidově řečeno, nepárá, když rovnou mluví o chátře v ulicích. U nás by byl rovnou označen za rasistu, a to i v případě, že Thomas Sowell je černoch. Co ho tedy chrání ve Spojených státech, že si vůbec může někde dovolit toto říct? Chrání ho to, že je ekonom z Hooverova institutu, nebo také to, že obvinit černocha z rasismu není zas tak snadné?

Dušan Neumann: Chrání ho ústava. Pořád ještě je první dodatek, svoboda slova, v podstatě nedotknutelný. A zajímavé je, že Hooverův institut je na Stanfordu, a Stanford je velice progresivistická levicová univerzita. A to, že on je na této univerzitě 35 let, nebo kolik, tak to má určitou váhu. On tam vlastně má doživotní výsluhu, a nedá se je tak zlikvidovat. A tam, kdyby podobné výroky řekl třeba pomocník asistenta, tak by ho vyhodili, ale on se bude okamžitě soudně bránit, a děje se to. Tito lidé často přijdou o zaměstnání, ale ti, kteří za tím skutečně stojí, a dají to před soud, i když je to drahé, není to zadarmo, tak je ústavní právo stále ještě ochrání, což je velmi důležité.

Mimochodem Hooverův institut, to jsou úžasní lidé, můžete si to najít na internetu, na youtube jsou jejich přednášky. Doporučuju historika Victora Davise Hansona, který má úžasné přednášky o historii Spojených států. Je to profesor na Stanfordu, a kromě toho je to farmář, který pěstuje kiwi, pomeranče a podobně, a spojuje tradici s obrovským nadhledem. A Ameriku má zmáknutou. Dokonce před rokem vydal knížku, kde zdůvodňoval, proč Trump vyhrál, a musím říct, že mnoho z toho, co jsem dneska říkal, je z toho, co jsem si od něj přečetl.

Martina: Děkuji za tip. Ale přesto se vrátím k tvému výroku, že Thomase Sowella chrání ústava, protože jsem četla o mnoha novinářích, kteří nepochopili, řečeno slovy Jiřího Menzela, že obhajoba není součást obžaloby, a museli opustit svá novinářská místa. Jejich názory, které nebyly dostatečně progresivistické, byly shledány jako rasistické a jinak závadné. Takže pravděpodobně ne každého ústava chrání.

Dušan Neumann: V podstatě ano, ale pokud je člověk zaměstnán u soukromé společnosti, jako je třeba New York Times, a ta je ovládána určitou ideologií, byť by neměla, a nebývalo to tak, tak zaměstnavatel má právo vás vyhodit. Vy se s ním můžete soudit pro porušení pracovní smlouvy, záleží na tom, jak jste ji měli napsanou. Ale většinou, když někdo jde do takového zaměstnání, jako New York Times, tak je strašně rád, že se tam vůbec dostal, a tyto věci si asi nehlídá, a dříve se to také moc nefedrovalo, protože úroveň novin byla jiná. Dneska psaná, nebo tištěná média ztrácejí velmi silně čtenáře, zůstávají jen ta nejsilnější, mediální vliv se přesunuje na internet, a ten konzervativní do rozhlasu.

Já třeba poslouchám populárního – nepopulárního Rushe Limbaughe, který má denně asi 40–45 milionů posluchačů. Je to politický klaun, ale má výtečný tým, který mu shromažďuje fakta. A tento tým je veden producentem, který je černoch, takže obviňovat Rushe Limbaughe z rasismu je naprostý nesmysl. Já jsem ho někdy neměl rád, protože byl strašně, ještě v době, kdy jsem si myslel, že Clinton byl něco jiného, než je, zaměřen proti Clintonovým. A vrátil jsem se k rozhlasu v době, kdy televizní média začala být strašně jednostranná, a já hledal jiný zdroj. A zjistil jsem, že místní rozhlasy jsou úplně jiné, z 50 procent stále ještě konzervativní.

Některé jsou samozřejmě neposlouchatelné, je tam spousta náboženských stanic, které jsou vyloženě bigotní, nebo ortodoxní. Ale pak jsou tam jiné, velmi tolerantní. Ale má to tu obrovskou výhodu, že díky internetu si třeba naladím rádio z Wichity z Kansasu, a vím, jaká je tam asi nálada, a kdo co v Kansasu poslouchá. A protože už jsem v penzi, tak já si ladím různá rádia, třeba z Texasu, něco z Kalifornie, jinak samozřejmě NPR, které je vyloženě levicové, je to národní veřejné rádio, které žilo z příspěvků a ze státního rozpočtu, kterým chce Trump trochu ufiknout, s čímž nesouhlasím, protože i levičáky je dobré podporovat, aby člověk věděl, co si myslí, když to veřejně prezentují. Ale tato škála je daleko politicky rozmanitější, než cokoliv z toho, co mohu sledovat tady, v ČR, bohužel.

Bylo by dobré zjistit, kdo financuje hnutí jako Black Lives Matter. Z toho by se pak dalo odvodit proč.

Martina: Rozmanitější? To znamená, že máš dojem, že u nás svoboda slova v éteru není až tak markantní?

Dušan Neumann: Protože toho nejsem součástí, tak nevím, jak je to se svobodou slova. Ale tady je to se svobodou slova trošičku jiné, a je to tím, jak jsou média organizovaná, a že nemají moc peněz, takže se soustřeďují na sběr dat z nejvýraznějších nebo největších amerických zdrojů, to znamená New York Times, Washington Post a CNN…

Martina: Což jsou jednoznačné progresivistické…

Dušan Neumann: Jednoznačně progresivistické. A skoro nikdo už nejde dál, do hloubky.

Martina: Takže když jsem náš pořad začínala výroky, které jsou poněkud drsné, tak tě to překvapilo?

Dušan Neumann: Od tebe ne.

Martina: Dobře, beru to jako kompliment. Pojď mi vysvětlit důležitou věc, která mi velmi vrtá hlavou. Když už jsme připomenuli výroky Thomase Sowella, tak on také zdůraznil, že by mělo záležet na všech životech, což je ale mimochodem výrok, za který už byli lidé v Británii popotahování. Řekni mi, jak si vykládáš současnou extrémní snahu udělat z jedné rasy samé viníky, a z jiné jednoznačné oběti, bez ohledu na fakta, realitu a historii?

Dušan Neumann: Nejsem příznivcem konspirativních teorií, ale myslím, že by bylo velmi dobré zjistit, kdo toto všechno financuje, protože to nějak financováno být musí, a z toho by se potom dalo možná odvodit i to „Proč?“ Black Lives Matter je skutečně téměř nové. Existovalo předtím od maléru ve Fergusonu, ale nemělo to ten dopad. Překvapil mě právě ten dopad, jak se to obrovským způsobem vypučelo, rozrostlo, a vlastně explodovalo po smrti toho George Floyda, což se nemělo stát. Ten den samozřejmě policajt překročil meze profesionálního a slušného chování. Nic na tom nezmění to, že se oba znali, že spolu před tím dělali v nějaké sekuritní společnosti – a že pitva ukázala, že byl tak nadrogován, že by třeba nepřežil příští týden. To je jedno. To není rozhodující, rozhodující je, co to vlastně všechno způsobilo.

Prudký rozmach hnutí Black Lives Matter musel být načasován na období před volbami prezidenta USA

Martina: To určitě, ale asi se shodneme v tom, a teď bych se jako tazatel neměla dopouštět žádných závěrů, ale z toho, co všechno jsem četla, jsem narazila na opravdu desítky stejných případů, ale v opačném gardu, že i tento trigger, tento spouštěč, byl zástupný problém.

Dušan Neumann: Ale právě to mě trochu překvapilo, že si vybrali zrovna tento. Podle mě to muselo být někde načasováno, a na něco podobného se čekalo.

Martina: Připraveno? Ne ta akce, ale myslím…

Dušan Neumann: Ten výbuch, protože už se to blížilo k volbám, koronární virus ještě Trumpa dostatečně nezlikvidoval, a…

Martina: Nebo nezaměstnal.

Dušan Neumann: Myslím, že celá tato záležitost byla zaměřena ne jenom na likvidaci Trumpa jako takového, ale toho, čemu oni říkají trumpismus, neboli toho, kam americká společnost trošičku couvá. To znamená k tradicionalismu. Existují takové věci, že třeba zejména v černošské populaci se 80 procent černošských dětí rodí mimo manželství. To znamená s jedním rodičem v případě, že každé dítě má v rodině exkluzivitu vlastního otce. A to něco o naší společnosti vypovídá, a není to nic hezkého.

Sociální politika Great society prezidenta Lyndona Johnsona úplně rozvrátila jemné tkanivo černošských rodin

Martina: Ano, ale to asi nelze klást někomu za vinu.

Dušan Neumann: Já to kladu za vinu lidské, nebo společenské orientaci. Za Lyndona Johnsona zejména černošské rodiny zjistily, že se maminkám vyplatí nemít v papírech tatínka, protože dostanou na podporách daleko více, a on také, takže když to pak dají dohromady, tak mají daleko více peněz, než kdyby někde něco dělali.

Martina: Takže vychytralost.

Dušan Neumann: Vychytralost, ale v podstatě vyprovokovaná, nebo způsobená federálním programem. Do té doby to nebylo, do té doby byly černošské rodiny velice konzervativní, rozvodovost tam téměř neexistovala. A tato sociální politika, kterou začala Great society Lyndona Johnsona, úplně obrátila a rozvrátila jemnou síť, tkanivo černošských rodin, a soudržnosti, která se vybudovala jako odpor proti rasismu. Čili to, co chtěl Johnson potlačit, tak vlastně vyprodukoval.

Martina: Říká se, že i v Evropě důchodový systém zničil systém velkých rodin, protože dříve se děti musely o rodiče postarat. Musely, ať chtěly, nebo nechtěly, držet společně. Takže toto je asi jev, který se opakuje v různých podobách, na různých kontinentech. Ale zaujala mě ještě jiná věc, kterou jsme tady citovali od profesora Waltera Williamse, který řekl, že města ovládaná demokraty mají navzdory svým velkým, a rostoucím rozpočtům na školství, nejhorší úroveň státních škol. Můžeš to potvrdit? Je to tak?

Dušan Neumann: Pokud já vím, nemám to z první ruky, protože v žádném takovém okresku nebydlím, je to statisticky dokázáno. Je vůbec zajímavé, že na školství se ve Spojených státech věnuje více, než kdekoliv na zeměkouli, a školství je nejrozporuplnější, než kdekoliv na zeměkouli. Má nejlepší univerzity na světě, a nejhorší základní školy, ale ne všechny, někde to funguje výtečně. Já jsem poslal všechny své děti přes státní školu a nemohou si vůbec stěžovat, děti se v životě uchytily výborně. Ale v nejvíce podporovaných školách, právě v těch černošských ghettech, je to nejhorší. A jedním ze základních důvodů podle mě je, že se netrvá na disciplíně, a učitelé nejsou schopni disciplínu udržet, a ani si ji vyžádat. A myslím, že dneska už ani nevědí, že by to tak mohlo být. Tam na malých městech to tak, zaplať pánbůh, není. A když srovnám školský rozpočet střední nějaké školy v Pensylvánii, kde žiju, s rozpočtem někde v Baltimore, tak ten u nás je poloviční, a dětí tam odmaturuje 80 procent. Zatímco v Baltimore, kde je rozpočet podstatně vyšší, neodmaturuje ani polovička.

Cílem hnutí BLM je rozvrat tradiční americké společnosti

Martina: Třetí citát, který jsem už někde říkala, jsem vybrala ze dvou důvodů. Je to příběh, který vyprávěl Robert Woodson, černošský aktivista za občanská práva, kdy říká: „Vůdce Black Lives Matter navštívil město Huston poté, co tam byla zastřelena sedmiletá černošská holčička, a ve veřejné sbírce vybral sto tisíc dolarů jako odměnu za odhalení vraha, protože předpokládal, že vrahem dívky byl běloch. Když zjistil, že dívku zavraždil černoch, tak od celé této tragédie dal okamžitě ruce pryč.“ Dlouho jsem nad tím přemýšlela, protože mě nenapadá žádné jiné vysvětlení, než že se přinejmenším tento leader BLM snaží co nejvíce rozvířit rasovou nenávist. Je jediný, nebo je BLM organizací, která je k tomuto úkolu předurčena? Protože jestli tam o někoho opravdu nešlo, tak o tu černošskou dívenku.

Dušan Neumann: To je to, o čem jsem mluvil, tedy že ač nejsem zastáncem konspiračních teorií, tak celé toto hnutí musí být odněkud organizováno a financováno, a jeho cílem je rozvrat. Rozvrat tradiční americké společnosti. Ale co je cílem kromě tohoto vizionářského jakobinismu, nevím. Ale bohužel o městech ovládaném demokraty je to fakt, a je to tragédie. Chicago má starostku, šéfkou policie byla černoška, která dokonce rezignovala, protože každý víkend je v Chicagu kolem 50 postřelených, 10 zastřelených, a za posledních tři měsíce ani jeden z nich nebyl bílý, Asiat a podobně. A neskutečné návrhy jako v Minneapolis, že stáhnou 1,5 milionů dolarů z policejního rozpočtu, a dají je na sociální pracovníky, kteří by měli chodit s policistou, a přesvědčovat gangstera, aby byl hodný a vzdal se, nemohou fungovat. Na to člověk nemusí být sociální vědec, aby mu to bylo jasné, selský rozum si to přebere.

Martina: Profesorka Carol Spain, mimochodem také černoška, pro úplnost říká: „Pokud dnes existuje systematický rasismus, jedná se o rasismus proti bělochům, a to v tom smyslu, že bělochům je pořád opakováno, že jsou zodpovědní za všechno zlo na světě.“ Myslíš, že to není zase jenom jednostranný pohled, a hlavně mi vysvětli, pokud si toto skutečně část populace v Americe myslí, a dokonce to veřejně říká, proč to nesmí zaznít v Evropě? Protože k těmto informacím se člověk opravdu dostane, jenom když se opravdu pídí.

Dušan Neumann: Nevím, proč to nemůže zaznít v Evropě. Ve Spojených státech se to také moc hlasitě neprezentuje, a pokud prezentuje, tak je to právě ze strany těch obviňujících. A tam je pro mě největším překvapením, že bílý, starý, rasistický muž je největším malérem pro Spojené státy v očích bílých, bohatých, předměstských žen. To mi vysvětli. Nevím, jestli jsou tyto manželky doma utiskované, nebo jak to je. Ale pro feministické, nebo pseudofeministické hnutí, je starý běloch největším zločincem, utlačovatelem a mizerou.

Progresivisticky orientovaný guvernér Pensylvánie vyhlásil, že je kvůli covidu třeba zavřít malé obchody, ale ne hypermarkety. Ale tři komisaři prohlásili, že podle ústavy na to nemá právo a že rozhodnout majitelé obchodů a lidé, kteří tam chodí.

Martina: Ale řekni mi, když máš pořád optimistický vhled, a říkáš, že Amerika je jiný svět, a že tam nějaký -ismus, nacismus, fašismus, a podobně, nemá šanci prorůst, tak teď jsme vyjmenovali tolik rozkladných faktorů, že přidá-li se k tomu něco, jako třeba silnější virus, a tím pádem útlum ekonomiky, a tedy nezaměstnanost, tak ti opravdu stále zůstává optimistický názor?

Dušan Neumann: Omlouvám se, ale můj pohled podporuje to, co jsem tady tvrdil, že všechno, co víme, je většinou prezentace z virtuálního světa, a že mlčící většina nakonec podle mě snad rozhodne, že se nenechá uřvat. Dám malinký příklad z našeho okresu: V Pensylvánii je commonwealth, to znamená, že má státní vládu a parlament, a každý okres má vlastní vládu, triumvirát, jako za starého Říma, tři komisaře. Když náš velmi progresivisticky orientovaný guvernér vyhlásil, že je třeba zavřít všechny obchody, zejména ty malé, protože pouze hypermarkety jako Walmart jsou schopny to uregulovat, tak tři komisaři prohlásili, že podle ústavy Pensylvánie na to nemá guvernér právo a že si musí rozhodnout majitelé obchodů a lidé, kteří tam chodí, sami. A dopadlo to tak, že řezník a pekař, a nevím kdo, vystrčil před obchod kýbl s rouškami, a mašinku na trhání čísel jako na poště a řekl: „Jenom sedm lidí v obchodě.“ A všechno to fungovalo úplně v pohodě. Takže se znova ukázal selský rozum, že lidé sami nejlépe vědí, jak se chránit.

Že třeba potřebují nějaký podnět, asi by nikoho nenapadlo si vzít roušku, pokud by se o nich nemluvilo. Dokonce musím říct, že český video shot, kde hezká holka mluvila o tom, že rouška vás přede mnou chrání, se stal ve Spojených státech velmi populárním, a tím se to trošku rozjelo. Ale pak už se toho lidé chopili sami.

A dodnes je největším politickým sporem v Pensylvánii spor mezi parlamentem, okresy a guvernérem. Guvernér se snaží být plošně totalitární, něco podobného, jako je plukovník Šprýmula. A okresy říkají: „Tak podívejte se, v březnu u nás nemocnice vyčlenila 20 pokojů s ventilátory, protože byl velký strach, a dodnes se použil jeden pokoj. Takže je zbytečné se toho příliš bát.“ A na to právě narazil Trump, to je podle mě trošku ta jiná americká mentalita, a doufám, že ta převládne i u voleb, kde půjde o budoucnost Spojených států, a vlastně vůbec ne o Trumpa.

Trump je prý rasista, protože na post nejvyššího soudce nejmenoval žádného černocha. Ale to je rasistický projev, neboť na tento post se jmenuje na základě meritu, a ne na základě barvy kůže.

Martina: Přemýšlím, jak jsme se k tomuto dostali z otázky, proč se u nás příliš neinformuje o takzvaném rasismu naruby, což myslím, není přesný termín, protože rasismus je vždycky rasismus, ať je namířen proti komukoliv. Ale tyto věci spolu souvisí.

Dušan Neumann: Souvisí. Asi tím, že jsem příliš ukecán. Ale máš úplně pravdu. Třeba to lidem nedojde. V besedě Harissová prohlásila, že Trump je v podstatě rasista, protože na post nejvyššího soudce nejmenoval žádného černocha. Ale toto je přeci rasistický projev, neboť na post nejvyššího soudce se jmenuje na základě meritu, zkušenosti a tak dále, a ne na základě barvy kůže.

Martina: Vždyť u vás už byl i příklad, kdy…

Dušan Neumann: Jeden černoch je v Nejvyšším soudu. Clarence Thomas.

Martina: …kdy vysoká úřednice adoptovala ke svým dětem ještě dvě děti z Haiti, a teď to slízla, že jenom chtěla zdůraznit svou bělošskou nadřazenost. V tom už se jeden těžko orientuje.

Dušan Neumann: To se nedá. Obvinili ji, že je vlastně kolonizátor.

Martina: Poté, co si vzala dva sirotky. Tak co už s tím. Ale mně se v této souvislosti vybavuje výrok další významné americké černošské osobnosti, Shelbyho Steela, vedoucího pracovníka již zmíněného Hooverova institutu, který řekl: „Nastává čas, kdy my, černoši, musíme přestat vnímat sami sebe jako oběť, a musíme uznat, že máme svůj osud vždy ve svých vlastních rukou. Jedním z nejrozkladnějších vlivů liberalismu 60. let 20. století je to, že u lidí, které se snažil pozvednout, podkopal ducha svépomoci a individuální zodpovědnosti.“ Podle něj je tady už několikátá generace, která není zvyklá brát život do vlastních rukou. Jak se to stalo? Proč si někdo může dovolit chovat se pořád trošku jako dítě?

Dušan Neumann: Podle mě, jak už jsem říkal, to začal koncept Great society Lyndona Johnsona v 60. letech, který, jak jsem snad zdůvodnil, způsobil rozklad americké tradiční černošské rodiny. Bělošské samozřejmě také, ale u černošské to bylo výraznější. A také rozklad tradičních hodnot. Já jsem tradicionalista, a základem dobře fungujícího státu je dobře fungující rodina, nic lepšího se doposud nenašlo, a právě tento koncept společnosti dost podlomil, a rozvrátil tím, že sebral lidem zodpovědnost za sebe sama, a delegoval ji státu.

Martina: Asi ne všem.

Dušan Neumann: Každý se tomu nepoddá.

Francie by se mohla propadnout tak, že by musel vyrůst nový Karel Martel, a táhnout na Marseille

Martina: Takže za to vlastně může Lyndon Johnson. Zase za to může velký bílý muž.

Dušan Neumann: Bílý. On byl, někdy si o tom budeme povídat, v soukromí hrozný člověk. Ale abych se vrátil k tomu, co tady cituješ. Černošská, konzervativní, intelektuální vrstva roste a košatí, což mě dává další podnět k optimismu, že to není rasově podřadná populace, což se opravdoví rasisti snažili prosadit. Mimochodem dneska je Kukluxklan jakýsi klub, který má asi šest tisíc členů v celé Americe. Má snad dokonce méně členů, než americká komunistická strana. Je to v podstatě naprosto bezvýznamná organizace odborářského ražení. Ale různých anarchistických skupin, jako je Antifa, je mnohem více, a jsou daleko silnější. Bojůvky, jako novoárijské a podobné, jsou opravdu strašně okrajovou věcí proti tomu, co to bývalo. Když si člověk uvědomí, že v roce 1938 a 1939 pochovalo po ulicích 100 tisíc Němců z Deutscher Bund v Americe, to už si dneska nikdo nepamatuje, Amerika byla v trochu jiné, ale podobné situaci, a musela to také zvládnout, a zvládla.

Martina: Dušane Neumanne, citovala jsem řadu černošských osobností, které hovoří o nepokojích, o situaci černošské populace, nepokojích BLM výrazně jinak, než je prezentováno ve většině evropských, ale i amerických médií. Myslíš, že bude možné na obou kontinentech tyto zdroje citovat i za pár let? Nebo se podaří silám ideologům prosadit, že se smí zveřejňovat jen pravověrné postoje? Co myslíš?

Dušan Neumann: Protože jsem stále optimista, tak myslím, že tato vrstva černošských intelektuálů konzervativního zaměření poroste, zesílí, a bude obohacena černošskými vědci z oblasti přírodních věd. Existuje dokonce velmi hezký americký film o třech černošských fyzičkách v NASA, pokud se to tak dá říct, moje čeština na to dneska nestačí, které matematicky zpracovaly projekty Apolla. O tom se nikde nemluvilo. Tyto dámy se tím nikde nevytahovaly, neříkaly, že jsou dobré matematičky, protože jsou černé, ale jsou dobré, protože jsou dobré matematičky. A vrstva těchto lidí podle mě roste a je podporovaná, a tak myslím, že snad za čas bude dominovat, protože jejich národní, vlastenecké, vědecké zakotvení bude daleko silnější, než anarchojakobínské vizionářství utopické společnosti, která nemá základ v ničem, ani v ekonomickém, ani v něčem životném.

Martina: To jsi vyslovil naději pro Ameriku, kéž by tomu tak bylo. Jak to vidíš s Evropou? A teď vlastně hovořím o svobodě slova, protože když tady čtu výroky, které jsou skutečnými citacemi, tak se stejně cítím velmi nekomfortně. Asi mi rozumíš.

Dušan Neumann: Rozumím ti. Co se týká EU, tak jsem trošičku pesimista. Obávám se, že může dojít k ideologickému příkopu mezi Visegrádem, to znamená mezi starými posttotalitními státy, kde si generace ještě pamatuje, a ostatními zeměmi EU. Nevím, jestli se Britům podaří po odtržení od EU zkonsolidovat, protože tam už je to dost silné. Ale Britové přece jenom mají tisíciletou tradici, a tak je možné, že se jim to také podaří zastavit. Ale jinak nevím. Nakonec myslím, že zdravý rozum musí nějakým způsobem převládnout, že se Francie nemůže propadnout do toho, aby musel vyrůst nový Karel Martel, a táhnout dolů někam na Marseille. Takže nejsem natolik optimistický, jako v případě Spojených států, a myslím, že v Evropě to bude složitější s tím, že se asi budou čím dál tím více odpoutávat státy bývalé východní, nebo posttotalitní Evropy. Jde o to, co s tím udělají Němci, protože Německo je vůdčí silou, a Francouzi tomu přizvukují, a rádi by vedli oni, ale nemají na to. Osobně si myslím, že orientace na zelenou energetickou politiku musí přivést Německo trochu do kolen.

Martina: Ano už se to blíží – rok 2024. Ale to bychom otevřeli další téma.

Dušan Neumann: Ano, to bychom otevřeli jiné téma, a potřebovali bychom tam, nebo tady někoho, kdo o tom ví více, než já.

Martina: Dušane Neumanne, moc ti děkuji za informace, které jsi nám z druhého břehu přivezl, a budu se těšit, že zůstaneme ve spojení, zejména v období kolem amerických voleb. Díky za to.

Dušan Neumann: Také děkuji a na shledanou.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Jirka napsal:

    S leccim co Neumann pise se da souhlasit, ale jeho fanaticka obhajoba Putinova oranzoveho tajtrlika ukazuje na Cechacka, ktery se ani po vsech tech letech v Americe nedokazal zbavit predsudku vypestovanych v komunisticke diktature a vlivu tamni ceske mensiny. Mene Fox News, vice (treba) The Economist.

  2. Karel Dubný napsal:

    Pane Dlouhý, bingo.
    Proč ta progresivistická „levice“, která jen tak mimoděk pracuje úspěšně na likvidaci tradiční levice (např. ČSSD u nás) má tak neskutečnou moc, že kdejaký moudrý spoluobčan potřebuje strašit obecně levici a vidí prsty levice v kdejaké nekalosti?
    A mezitím nám k volbám rozšiřuji paletu pravicových a víc pravicových stran, které se předhánějí ve snižování daní pro nejbohatší, privatizace služeb státu, atd..
    Proč tuto progresivistickou „levici“ dokonce „poslouchají“ a financují korporátní kruhy?
    Tady něco fakt neštymuje.
    Jeden by si mohl myslet, že tato „levice“ ve skutečnosti slouží ….

  3. Karel Dlouhý napsal:

    „A tito lidé, protože se normálně neuživili, často zůstávali na univerzitách…“
    Jak to, zůstávali ? O tom, kdo bude přijat na místo vyučujícího, snad rozhoduje někdo jiný, ne sami uchazeči. Stejně tak někdo jiný předem rozhodne, jaké obory budou preferovány a jaké znevýhodňovány, na jaké budou vypisovány granty a na jaké ne. A kteří vyučující budou propagováni a kteří za nesprávné názory hanobeni v médiích a posléze propouštěni ze škol.
    Nebo snad i v médiích zůstávají ti, kteří si to usmyslí, zaměstnávají tam sami sebe a vládnou světu jakožto sedmá velmoc ? Netušil jsem, že ti budižkničemové, kteří se nikde jinde neuživí, mají takovou moc.
    Co se týče těch genderově zaměřených profesí, tak ty přibývají jak houby po dešti ve formě neziskovek, povinně placených ze státních rozpočtů.
    A ti političtí neziskovkáři, navzdory přání většiny voličů, pak ze zákulisí ovlivňují moc legislativní, výkonnou i soudní. Někdy i prostřednictvím OSN.
    Kdo jsou vlastně skutečnými autory vehementně prosazovaných textů jako Istanbulská úmluva, migrační pakty nebo deklarace práv lidí afrického původu ? Ti neumětelové ? A všichni ostatní, včetně nejbohatších oligarchů a nejvlivnějších globalistů jen poslušně tancují, jak oni pískají ?
    Slyším Pavla Dobeše, jak si pobrukuje : Zum, zum-zum, zum, nejde mi to do kebule,
    zum, zum-zum, zum, nejde mi to na rozum.“

  4. Jiří napsal:

    Dušan Neumann je velký optimista, kéž by měl ve všem pravdu. pravdu

  5. fasd napsal:

    No, že se nemstili a jediné co bylo zabavení generálovy jeho farmu?

    Pane Neumanne, doporučuju nastudovat historické zápisy co se poté dělo a nepřebírat „historii lidí 60 let“, docela se budete divit, že se „nic se nedělo“ není až tak pravda 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..