Zpět
Andor Šándor Díl 1/2

Afghánistán a Irák: Ve Spojených státech se o strategických věcech rozhoduje diletantsky

Text 18.8.202126 min Přehrát

Lidé, kteří předvídali, že by Tálibán mohl dobýt Kábul už k symbolickému výročí 11. září, byli ještě před pár dny označováni za krajní pesimisty, kteří jsou mimo realitu, jenže ukázalo se, že i tzv. krajní pesimisté hýřili optimismem, protože Tálibán dobyl hlavní město Afghánistánu ještě o skoro celý měsíc dříve. Stalo se tak v neděli 15. srpna, kdy prezident Ašraf Ghání uprchl ze země a islamisté obsadili prezidentský palác. Co se to tedy vlastně stalo v Afghánistánu, že se režim 20 let budovaný Spojenými státy a dalšími zeměmi, podporovaný stamiliardami dolarů, zhroutil při první ofenzivě? Dokonce tak ostudně, že vládní vojáci desítky let cvičení a vyzbrojovaní armádami Severoatlantické aliance mnohdy vůbec nebojovali, a nebylo výjimkou, že Tálibánu předali klíče od vozidel obrněných transportérů, převlékli se do civilu a zmizeli. Co bude dále s Afghánistánem, a jak se vláda Tálibánu promítne do bezpečnostní situace v Evropě? O tom všem budeme mluvit v našem aktuálním vysílání s někdejším náčelníkem vojenské rozvědky, generálem Andorem Šándorem.

Martina: Jsem ráda, že vás tady mám, vítejte.

Andor Šándor: Potěšení je na mé straně, Martino.

Martina: Pane generále, jak si vysvětlujete to, že se 20 let budovaná armáda sesypala a rozutekla tak neuvěřitelně rychle?

Andor Šándor: Tak to vysvětlení faktické je velmi snadné. Vy můžete, když budu mluvit za nás, za Alianci, tak my jsme mohli vyzbrojit afghánskou armádu, mohli jsme ji vycvičit, mohli jsme vycvičit speciální síly k jistému standardu, který nebyl zanedbatelný. Ale nemohli jsme jednu jedinou věc udělat, kterou měla udělat afghánská vláda, a to znamená vypěstovat v nich bojového ducha, morálku a ochotu bránit tu zemi, kterou oni mají samozřejmě zosobněnou v té vládě. A těžko můžeme čekat, že vojáci budou bojovat za vládu, kterou považují za totálně zkorumpovanou, takže to je asi ta faktická věc. Druhá věc je, která je symptomatická pro celé toto dlouhé období, které se dá nazvat jako kombinace politické korektnosti, pokrytectví a lhaní si do kapsy. Jestliže do Kábulu jezdili různí představitelé vlád, různí představitelé Severoatlantické aliance, kteří pak mluvili o tom, že jsme někoho hodili do vody, a on neumí plavat apod., a plácali nejdřív Karzájímu a potom Ghánímu po zádech, jak je to všechno dobré, a říkali jsme si, jak perfektně tu armádu cvičíme, až jsme tomu uvěřili. Pak najednou, když to měla předvést, tak to prostě nepředvedla, protože neměla toho bojového ducha. Afghánská armáda, na rozdíl od Tálibánu, což je taková franšíza paštunských islamistů, bojovníků, a ta je hodně homogenní, že ano, jsou to Paštuni, kdežto afghánská armáda je nějaký slepenec různých etnik, a pokud vezmete, teď si vymyslím Tádžika, a necháte ho bojovat u Kábulu, no tak asi tam se nemůžete dočkat žádného oslnivého úspěchu, jako jsme koneckonců viděli. Já se i domnívám, že na určité úrovni byly neformální dohody, a ta poslední věc asi, která je důležitá, že Tálibán se nedopouštěl žádných viditelných zvěrstev. A protože, když budete mít přece jenom před sebou protivníka, který páchá zvěrstva, tak vás to bude přece jenom nutit přemýšlet o tom, co se stane se mnou, jestli se mám nechat zajmout a popravit, anebo mám čestně bojovat. To ten Tálibán neudělal.

Martina: Takže na to šel chytře?

Andor Šándor: Já si myslím, že Tálibán 2021 je přece jenom trochu jiná parta než parta okolo mully Umara, který v Kandaháru, jestli se nepletu, založil s padesáti svými souvěrci Tálibán.

Martina: Otázka je, jaký bude Tálibán 2022.

Andor Šándor: To je samozřejmě dobrá otázka, ale já jsem ochoten věřit, že to může dostat podobu, že oni přece jenom budou chtít fungovat v trochu jiném módu, řekněme, on už není rok 96, s podporou i mezinárodního společenství. Dokonce si myslím, že nebude pro Saúdskou Arábii a Emiráty jednoduché uznat Tálibán, tak jako to udělaly v těch 90. letech. Je jiná situace, Tálibán ví, že jedna generace Afghánců prožila přece jenom jiný život, především v těch městech, a že toto musí vzít v potaz. Existují sociální sítě, ta situace se v mnohém jako by změnila, a oni to vnímají a chápou. Máte samozřejmě pravdu, že teď jsou to nějaká proklamace, protože nechtějí, aby se jim to celé rozvalilo. Ale teď dnes vyzvaly ženy, že mohou vstoupit do vlády, nebo že chtějí, aby ženy vstoupily do vlády, že situace v Kábulu může být jiná, než v nějakém malém městečku, protože, jak jsem řekl, ta franšíza Tálibánu nebude kdoví jak úplně zase tak jednotně řízená, že ti místní velitelé, šéfové, to tam můžou prosazovat trochu jinak, to tak asi je, ale tak to bylo koneckonců v Afghánistánu vždycky – nejednotné.

Martina: Pane generále, a vy byste tedy byl spokojený s tím výsledkem, že nespočetné miliardy dolarů, mnoho lidských životů, 20 let takzvaně pinožení se – a na konci je něco jako Tálibán s lidskou tváří?

Andor Šándor: Podívejte, pokud ten Tálibán bude dodržovat nějaká základní práva žen, práva dívek, pokud to bude inkluzivní společnost, byť tam bude právo šaría. Ještě nevíme, jestli tu zemi označí jako islámský chalífát, to ještě nevíme. Pokud nebude, a já věřím, že Baradár, Jákub a tihle ti lidé, co jsou ve vedení Tálibánu, neudělají stejnou chybu, jako udělal mulla Ummar, když začal komunikovat s bin Ládinem, tak si myslím, že bychom měli akceptovat odlišné, měli bychom to respektovat, a pokud nás to nebude ohrožovat, tak co? Tak osobně, jaká je jiná alternativa? Půjdeme tam znovu a budeme proti nim bojovat? Budeme znovu utrácet ty stamiliardy dolarů, budeme se dívat, jak vojáci se vrací domů v zinkových rakvích? Jaká je ta jiná alternativa? Navíc si myslím, že teď v této době je i ta mezinárodní situace trochu jiná v okolí. Čína může sehrát poměrně důležitou roli při kultivování Tálibánu. Rusko evidentně bude také, pokud Tálibán bude dodržovat dohody, bude ho podporovat. Řekněme si, že obě země mají neuvěřitelnou radost z toho, jak si Američani naběhli, to je prostě…

Martina: To je velmi nebezpečný vzkaz, bych řekla.

Andor Šándor: Přesně tak. Já myslím, že se k tomu ještě dostaneme… A tak, já bych s tím byl spokojen, protože co jiného? Jiná alternativa je dalších pět let, deset let povídat si ty nesmysly, že u Kábulu bojujeme za Prahu, jak se nám ty afghánské národní síly dobře podařilo vycvičit, vyzbrojit apod. Já myslím, že jsme teď vyzbrojili vlastně efektivně jedinou vojenskou sílu, a tou je Tálibán.

Martina: Ano, já právě přemýšlím, jak si přebrat to, že společnými silami Severoatlantická aliance vybavila, vyzbrojila Tálibán těmi nejmodernějšími zbraněmi, které původně dodávala afghánské armádě. A pořád nějak nemohu přetavit ten výsledek v pocit, že se to vše povedlo, to, co jsme si předsevzali, a s čím se před desítkami let do Afghánistánu šlo.

Andor Šándor: Já si myslím, že ten prvotní impuls zlikvidovat ty základny al-Káidy, to bylo asi správně. Já bych o tom nepochyboval. Ta operace proběhla velmi dobře. Možná, že poslední den, kdy jsme měli být v Afghánistánu, bylo zabití bin Ládina v Abbottábádu, byť si myslím, že v tu dobu to byla figura, která na to neměla žádný velký vliv. Ale to je tak vždycky, když vstoupíte do země s velkou vojenskou silou, rozbijete, co umíte a co můžete, a pak si nevíte rady, pak začnete vymýšlet a implantovat na kmenová zřízení, na kmenové struktury, začnete implantovat nějakou demokratickou společnost, snažíte se vyvolat nějaký demokratizační proces, vytvořit nějaké volby, nebo ustanovit nějaké volby apod., a nemáte žádnou strategii odchodu. A jenom čekáte, kdy to už konečně můžete předat. A pak najednou v jednu chvíli vlastně zjistíte, že to vlastně stejně není komu předat.

Martina: To jsme zjistili v Iráku, to jsme zjistili v Libyi.

Andor Šándor: Ano, to je prostě celý problém toho, že bychom se neměli angažovat tam, kde nás neohrožují. Tálibán byl problém tehdy s al-Káidou, ale… on dokonce mulla Umar tehdy navrhoval, že vydá bin Ládina do Pákistánu, a ať se prokáže jeho účast na těch Dvojčatech. Konec konců za to bin Ládin nikdy nebyl hledán, protože hlavní tvůrce 11. září je šajch Muhammed, který nabízí, že bude mluvit o tom, jak to bylo se Saúdskou Arábií, když mu konečně přestanou hrozit trestem smrti apod. Ale prostě jsme tam byli tak, jako že tam budeme pořád, jenomže to není mise OSN na Kypru. To prostě je někde úplně něco jiného, a nepoučili jsme se, a až Trump jasně řekl: „Tohle opravdu nemá žádný smysl, tohle fakt nemá žádný smysl.“

Martina: Já jsem slyšela názor, že západní vojáci, včetně těch našich, odvedli v Afghánistánu skvělou profesionální práci, ale zásadní chyby nasekali – že to takto řeknu – od začátku politici především tím, že se snažili implantovat do úplně jiné kultury západní šablonu – ideologii liberální demokracie. Vy už jste něco podobného zmiňoval. Řekněte mi, je to opravdu takto snadné, je to tatáž chyba, kterou jsme udělali, myslím tím Západ v Iráku, v mnoha afrických zemích atd., je to jenom toto?

Andor Šándor: Já si myslím, že v Iráku byla ještě větší chyba. Každý student politologie ví, že základní problém Blízkého východu je šíitsko-sunnitský spor. Sice z menšinově, ale ovládaného, sunnitského Iráku, jsme udělali většinový šíitský stát, čímž jsme neuvěřitelně posílili Irán, kterého jsme označovali za hlavního nepřítele. To je prostě neuvěřitelné, kdo v té Americe rozhoduje o těch strategických věcech. Je to opravdu na úrovni diletantismu. A pokud se nepoučíme z chyb, no tak je opakujeme, a já si myslím, že jsme se prostě nepoučili nikde, a opakujeme je nadále s tím že, řekněme si narovinu, je řada elementů ve společnosti, které na tom profitují. Profitují na tom hodně, jsou to výrobci zbraní, dodavatelé všech různých materiálů. Já nevím, jestli jste někdy byla na americké základně mimo území Spojených států v nějaké misi. To je super, tam mají kostel, mají PXE, VXE, to jsou ty obchody, kde si voják může koupit džíny, může si koupit jídlo, cokoliv dalšího, mají neuvěřitelný catering, je tam o ně postaráno. To někdo musí vyrobit, to někdo musí dovést, to někdo zaplatí – samozřejmě daňový poplatník. Takže okolo těchto misí Američané – to prostě už bylo za 2. světové války – pořádali atletické hry apod., zatímco Rusové seděli ve vaťákách, pili to strašnou samohonku a snažili se přežít. Já jsem to teď hodně zlehčil, ale oni jsou zabezpečeni velmi dobře, a to všechno je velký byznys, na kterém se dá dělat spousta věcí, takže ti, co mají i ty rozhodující firmy v rukou, které toto vyrábí, tak vlastníci, tak samozřejmě nějakým způsobem vyvíjí i ten neformální tlak na vlády, to si nedělejme iluze.

Martina: A přesně tak to bylo, myslíte si, i v Afghánistánu?

Andor Šándor: Já jsem si tím jist, že to prostě… Zničila se tam spousta techniky, spousta munice se vystřílela. To je velký byznys, který za tím byl vždy, vždy bude stát, a potom, když to navlékneme do nějakého kabátu – takových těch našich řečí, které umíme, tak to můžeme voličům občas prodat. Akorát se ukázalo, že americký volič už to nechce koupit, už toho má dost.

Martina: Pane generále, a znamená to tedy, když si vzpomenu na proklamace, které zaznívaly třeba od nás z generálního štábu – vy jste tu větu zmínil – „v Afghánistánu se bojuje za Prahu“, tak to znamená, že jsme docela normálně naletěli, že my jsme tam šli s ideami, zatímco v Afghánistánu se odehrávaly nějaké hry, do kterých nám nebylo smět ani nahlédnout?

Andor Šándor: Já myslím, že ti, co chtěli vědět, jak to tam je, tak to věděli. Problém je, že žijeme příliš dlouho v té pokrytecké a politické korektnosti, kdy se nenaučíme nazývat věci správnými jmény, a dokonce do takové fáze, že jim uvěříme. Tomu nakonec pak uvěříme, že to vlastně tak je, jak to říkáme a děláme to, co bychom vlastně dělat neměli. To je evidentní. Afghánistán, a nejenom Afghánistán, Irák apod., samozřejmě Bosna a … To všechno je důsledek jedné zásadní změny, která nastala v roce 90: pád bipolárního světa, konec Varšavské smlouvy a debata, co s Aliancí. Jak se dříve říkalo: „Out of area or out of existence.“ – buď půjdeme mimo oblast z atlantického prostoru, anebo skončíme. Přijali jsme princip „out of area“ a dělali jsme, chodili jsme do misí, chodili jsme do konfliktů, které s ochranou a obranou euroatlantického prostoru neměly nic společného. Je otázka, jak se to na té Alianci projeví dál, já bych nebyl úplně blahosklonný v tom, že se nic neděje. Já si myslím, že některé velké evropské země to budou vnímat tak, jako že, do jaké míry, jak dlouho je třeba sehrávat užitečného idiota Američanům, kteří nakonec stejně si to udělají po svém, tak, jak je to pro ně nejvýhodnější. Ten odchod z Afghánistánu je tady přece úplně evidentní, že už se Američané příliš neohlíželi.

Martina: Nechci vás chytat za slovo, ale znamená to, že v tomto případě jsme sehráli užitečného idiota?

Andor Šándor: Měřeno výsledkem nepochybně ano, a já jsem někde napsal, že teď budeme hledat negativa a pozitiva, budeme se o nich dlouho bavit. Já jenom věřím, že ten provinční rekonstrukční tým postavil aspoň nějaké školy, do kterých chodily děti – nemocnice apod., že tahle činnost napomohla k vytvoření už jinak přemýšlející generace Afghánců, že tím, že jsme jim umožnili chodit do škol apod., že to nebylo zanedbatelné, takže z hlediska tohoto bych to neviděl úplně jako negativní. Říct, že naši vojáci získali bojové zkušenosti, dobře, to tak bývá, to je fakt. Zda jsme měli tak dlouho tam setrvávat? Je to otázka, podívejte se, Francouzi odešli v roce 2015. Ale my jsme zase v Mali, kde se pro mě velmi těžko hledá vysvětlení, co tam vlastně děláme. Víte, já nemám příliš rád slova partneři, spojenci… a když už tedy, tak bych byl pragmatický, a chtěl bych vědět, ať to řeknu narovinu, co za to od těch Francouzů máme, že jsme s nimi v Mali. Mali nás neohrožuje. Mali může ohrožovat Francii, protože to je součást jejího koloniálního dědictví, ale nás ne.

Martina: A nemáte na to odpověď?

Andor Šándor: Ne. Já vám řeknu jeden malý příklad. Já jsem byl vlastně den před 11. zářím s ministrem zahraničí Kavanem v Litoměřicích. Ukazoval jsem mu náš litoměřický útvar, a den předtím ještě jsem byl v Kosovu. A my jsme tehdy byli na základně v Šajkovaci, kde byl československý prapor, a říkal jsem ministru Kavanovi: Víte, kdo tu vodárnu bude za nemalý peníz modernizovat, pane ministře? On říká: „Já nevím.“, Já říkám: „No, Dánové.“ Říkám: „Přijde vám to normální, když my tam máme téměř 500 vojáků, vlastně tam plníme nějakou roli pro bezpečí té dané lokality, ale tu vodárnu prostě budou dělat Dánové?“ Víte, kam směřuji?

Martina: To je ta otázka, co za to máme od Francouzů, že zase bojujeme v Mali za Prahu.

Andor Šándor: To je přesně ono. Já si myslím, že bychom měli být méně Rychlé šípy, měli bychom být více pragmatičtí – proboha! Já ten pragmatický rozměr postrádám.

Martina: Navíc, já teď osobně postrádám pocit nějakého bezpečí, když si uvědomím, jakou máme armádu, když si uvědomím, že je tady i pro nás Severoatlantická aliance, jejíž jsme součástí, a ona je ta, která by nám případně pomohla – doufejme – podle onoho vyzdvihovaného a haněného článku 5, tak by nám pomohla v případě nějakého našeho nebezpečí, a teď se ukázalo, že celou Severoatlantickou alianci je schopen Tálibán položit na lopatky.

Andor Šándor: Ano. Nemůžete vyhrát krutou válku nějakým polomírovým přístupem. Válka je nelítostná věc, a v momentě, jak se i při té válce příliš ohlížíte na ztráty, tak ji nemůžete vyhrát. Ten Tálibán se evidentně na žádné ztráty, ani vlastní, neohlížel. A navíc to jsou, víte, my jsme si zvykli říkat Tálibán, a já říkám Paštuni – 40 % afghánského etnika, které nedělalo nic jiného, než chtělo svoje území zpátky. Kteří nechtěli nic jiného, než abychom vypadli. Celou dobu říkali: Vy máte hodinky, my máme čas. A my jsme to nevnímali. My jsme vůbec neposlouchali a vsadili jsme na jednoho koně, který se ukázal jako naprosto chromý.

Martina: Promiňte, který kůň to byl?

Andor Šándor: To byl Kábul, afghánská vláda, afghánská armáda. Ta policie byla ještě horší, co si budeme povídat. Ta byla ještě víc zkorumpovaná a prolezlá. Takže neuvědomovali jsme si, že Afghánci možná nemají rádi Tálibán, ale mají ho mnohem radši než nás. My jsme prostě bezvěrci, jim naše peníze nevadí, ale my jim vadíme. Dokonce Karzájí nám říkal: „Proč si platíte vlastní vrahy?“, tím měl na mysli americkou vojenskou pomoc Pákistánu, že ano. To prostě žasněte nad tím, jak vlastně ten obraz je velmi nehezký. Když nad tím zapřemýšlíte, jak vlastně najednou si naskočíme do nějaké mise, a teď v ní jedeme, pořád jedeme a říkáme: „My pomáháme spojencům.“ My jsme se prostě dostali do toho soukolí těch frází, které používáme, a tím úplně do toho zabředneme, a potom… Já jsem se díval na debaty politiků a musel jsem kdesi napsat, že se mi vtírá nebezpečná analogie, když mluví o dopadech Afghánistánu na naši bezpečnost, jestli taky takto rozumí i jiným věcem, kterými nás ovládají, a děsí mě ta odpověď. Tady v tomto prostoru zaznívá spousta věcí, které jsou úplně mimo, a mně lidí volají a ptají se mě: „Fakt k nám přijdou? Budou nám tady řezat hlavy?“

Martina: Ale tu odpověď nikdo nezná, že ano.

Andor Šándor: To sice nikdo nemůže vyloučit, ale já mám silný pocit, že to není v zájmu Tálibánu.

Martina: Děkuji vám, pane generále, za vaši analýzu.

Andor Šándor: Rádo se stalo, já vám také děkuji, Martino.

Všechny příspěvky s Andor Šándor

Diskuze:

  1. Ten (mentalne) chromy kun, na ktereho Cesko vsadilo, neni nejaka Afghanska policie ale ten pruhovanej s hvezdama na hlave, co si furt mysli, ze je jednicka. Ale neni.

  2. Jano,je to hlavně lobování firem které se živí výrobou všech zbraní čehokoliv,co souvisí s vyvražděním zemí na kterých zkouší účinky těchto zbraní.Amerika nyní okupuje myslím 156 zemí planety a tam odzkoušeli vše od napalmu např. až po jaderný výbuch.Bohužel se musí zbraňové systémy stále zlepšovat,neboť amerika od doby kdy tam emigrovala rodina Rotschildů,nepamatuji si již léta kdy to bylo,ale myslím si 15-+16 století,kdy ovládli banky a řídili jako jedni z mála ameriku takovéto mafie a to se děje dodnes.EU poslanci jsou každý den oslovováni SOROSEM a lobisty firem vyrábějící vesměs zbraně a chemikálie a ke svým neadekvátním platům na které dřou ČEŠTÍ občané ještě lobují proti bezpečnosti národů a podepisují si takový super bordel miliardářů na válkách po celé planetě vědomě!A zeptejte se,,slečny,, JOUROVÉ copak jí asi nabízí SOROS,se kterým je opravdu velká kamarádka!?

  3. Všechny tyto okupace jsou jediným cílem!!!!Vyzkoušet nové zbraně,které má někdo pro obranu a Amerika pro okupace a rozkrádání přírodního bohatství.Naše vláda šašků jsou jenom loutky a jsou rádi,že je neodstřelí tyto mafie,které již 30 let řídí politiku této země a národ mlčí!

  4. Nedávno jsem psal o Talibanu i o ,,naší,,armádě!Naše armáda sbor okupantů vyslán vládou služebníčků EU kde lobují výrobci zbraní a jiní!Vše je hra o penězích a o charakteru vlád.Generál Šándor psal o tom,že jsme nebojovali o naši zem a to jsem zamlčel ve svém článku o talibanu,neboť jsem nechtěl na prezidenta Zemana házet špatná slova,která pronesl.,,NAŠE,,armáda je sborem okupantů vraždících v cizích zemích!!!!I VLÁDA!Mají bránit naši zem,Babiš a vláda nesou vinu na vyhazování našich miliard nejen v AFGHANISTÁNU a dokazuje že je služebníček jak nacistické EU tak poblblého prezidenta BIDETA,který patří do šaškecu!

  5. Takže, shrnuto: deset roků tam bojovali sověti – prohráli, dvacet roků tam bojovali amíci a spojenci – prohráli, ani jednomu se nepodařilo implantovat pro Afghánistán nepřijatelný model politického uspořádání. Ztracené životy na obou stranách, promrhané obrovské finanční částky (naopak u zbrojního průmyslu, tam bylo pěkně napakováno), neschopnost nebo neochota poučit se z minulosti, katastrofální analýza vojenské a politické situace, podcenění Tálibánu a jeho podpory u obyvatel. Vnímali jsme Tálibán jako teroristickou organizaci, jenže on to byl z jejich strany národně osvobozenecký boj. Výsledkem je, stejně jako v Iráku nebo v Libyi, debakl zahraniční a vojenské politiky USA a Nato. Ano, byly tam režimy z našeho evropského a zejména US pohledu nepřijatelné, ale to nás neopravňuje k vojenským zásahům a k demolici jejich tradičních zřízení a hodnot, a navíc, kdy po našem zásahu zůstane rozvrácená infrastruktura země a občanská válka jak je tomu v Libyi, kdy dojde k eskalaci migračních vln, což zase odskáče Evropa. Tedy: vynaložili jsme obrovské finance na naši vojenskou misi a budeme ještě navíc vydávat nemalé finance na podporu afghánských uprchlíků (což je pochopitelně naše morální povinnost), prohra se všemi důsledky.

  6. Ladislave, ano, výborný film, sice je s odstupem vidět, že vítězství nad Rusy stejně štěstí nepřineslo. A hlavně se člověk musí ptát, proč se USA stále někam serou a importují svou pravdu a vidění světa, žádné zázraky se nekonají, do 2. světové války nic moc, že?

    A přesto jsou prezentování jako velmoc a kolébka svobody, ach jo.

    Uvědomila jsem si, že netuším, proč Rusové do Afghánistánu vlastně šli, takže jdu pátrat.

  7. Na celom pripade ma hneva, s akou falosnostou sa cely problem vycuvania vojenskych jednotiek USA a celeho NATO z Afganistanu serviruje mediami hlavneho prudu obcanovi. Ziadne analyzy pricin neuspechu tejto vojenskej akcie, ziadne konstatovania o tom, akou je v skutocnosti sila vojenskeho zoskupenia NATO a ake su jeho ciele ? Rad vojenskych rieseni pod velenim Pentagonu konci opat blamazou, po Korei, Viatname, Syrii, Lybii, Iraku, Granade, tento raz Afganistan. Pekna seria debaklov !

  8. Co to je za blábol, že „západní civilizace odchod z Afghanistánu uspěchala“? Vy ta okupační vojska, která 20 let dusila Afg., zjevně proti vůli většiny afghánců, považujete za západní civilizaci?

  9. Děkuji za pěkný rozhovor, už se těším na pokračování, bohužel západní civilizace odchod z Afg. uspěchala. Bělorusko jim vadí ale Talibán ne zajímavé morální principy zastávají.

  10. Děkuji Jano, že jste připomněla skvělý film Soukromá válka Charlie Wilsona. Ten bych skutečně doporučoval vidět každému, kdo myslí a chce si udělat vlastní, střízlivý názor, a nespoléhat jen na to, co nařídí myslet ideologičtí propagandisté.

  11. Děkuji za rychlost, se kterou nám Martino přinášíte aktuální náhled pana Šándora, je radost ho slyšet, ikdyž se občas těžko poslouchá.
    Situaci v Afghánistánu dobře popisuje film Soukromá válka Charlie Wilsona, vřele doporučuji. Na to, že je to americký film, tak celkem kritický, hlavně posledních pár minut po titulcích stojí za to… ač je to film z roku 2007, pořád má co říct.

    Jak říká pan generál, snad se za ty peníze, co tam natekly postavily také nějaké školy, infrastruktura…
    Roky mne fascinuje, jak si západní svět přisvoji právo říkat zbytku světa, jak má žít… Ta drzost, se kterou vyvážíme náše vidění světa, uspořádání… a začalo to misionářstvím. To se mi otvírá kudla v kapse, když poslouchám o ušlechtilosti církve v Jižní Americe a Africe… a pořád v tom pokračujem. Obyvatelé Afgánistánu cítí příslušnost ke svému kmeni, území, kde žijí, ne státnímu uspořádní a tady se to jasně ukázalo.
    Ale chápu, plácat se po rameni, protože se válčilo za Prahu:-( a teď vidíme, jak se válčilo…
    Nedivím se, že je Amerika v šoku, jak rychle se změnila situace, mno jo… když naslouchají těm, co jim mažou med kolem úst.

    Je mi líto všech, co zemřeli v tomto pokusu o změnu uspořádání, kéž by se to stalo poučením.
    Těším se na další díly.

  12. V ČSSR boli niečo vyše 20 rokov sovietske vojská. Ako sme ich mali radi? Ako sme chceli súdiť autorov pozývacieho listu?
    Diví sa niekto ešte Afgáncom?
    Vojnu je ľahko začať. Ťažšie je vojnu ukončiť. A veľmi ťažké je ukončiť ju tak, že si zachováte tvár.

  13. Jako vždy „super“ neposlouchá se to snadno, ale tvrdá realita. Martino, pozvěte Ándora prosím častěji, myslím, že má co říct dost pravidelně. Jeho slova mi opakovaně potvrzuje i kamarád co byl roky u URNY, vAfganistánu i Iráku, ted už řadu let dělá něco jiného, ale vyprávěl říkal více méně to samé co Andor…..Mno žijeme skutečně v „zajímavých“ časech

Napsat komentář