Jan Štrobl
Jan Štrobl

Jan Štrobl 2. díl: Čeká nás likvidace většiny našich lesů, česká krajina se změní na step

Inženýru Janu Štroblovi jsou lhostejné ideologie, módní nebo staré, politika a tím spíše politikaření. Jde mu o jeho milovaný les, o který chce pečovat s veškerými znalostmi a zkušenostmi, které nashromáždil. Jeho povídání o realitě českých lesů není radostné.

Příroda

Délka: 29:34
Datum: 20.8.2019

Přehrát pořad

Minule například řekl, že hlavním zlomem v péči o les na Šumavě bylo založení Národního parku Šumava – tehdy se poprvé přestala dělat ochrana lesa proti kůrovci. Nyní je na Šumavě asi 300 kilometrů uschlých původních lesů. Navíc je veřejnost, podle něj, pravidelně mystifikovaná médii, kde dostávají prostor zejména lidé, kteří si z přírody udělali ideologickou živnost, ale ve skutečnosti je jim příroda lhostejná. V našem povídání budeme dnes pokračovat. Začneme tím, jak se proti kůrovci postupovalo dříve a jak dnes.

 

Martina: Na samém začátku je jeden slabší, napadený strom, který když necháme být, tak se pak kůrovcová lavina šíří geometrickou řadou. Dřív měl polesný Frantu s pilou a Pepu s bryčkou, koněm nebo traktorkem, prošel svůj revír – a když zjistil, že je někde napadený strom – viděl pod ním piliny, výletové otvory – tak ho označil, Franta přijel, porazil, odkořili a zlikvidovali. Ale to při dnešním hospodaření vůbec nejde, protože když se znovu dostaneme do roku 1989, tak tehdy to byly jedny státní lesy. Ale dnes mají lesy stovky různých majitelů a ani Lesy ČR nejsou zrovna akceschopné.

Jan Štrobl: Já bych se to pokusil říct na svém vlastním příkladu. V době, kdy jsem si o tom mohl sám rozhodovat, nepodléhal jsem žádným výběrovým řízením, i když jsme čelili nějaké kůrovcové kalamitě, která se vůbec nedá srovnat se současnou katastrofou, která v naší republice nastala. V době, kdy jsem přebíral třeba lesní zprávu, tak se v předcházejících dvou letech u nás vytěžilo přes 8 tisíc kubíků dřeva na 4700 hektarech. Měl jsem lesní správu 4700 hektarů lesa, převážně smrkového, protože Šumava je převážně smrková.

A zavedl jsem úplně jiný systém, pečlivě jsme si vedli mapu a evidovali kůrovce. Šli jsme po každém napadeném stromu a začali používat otrávené trojnožky. To jsou tři o sebe opřené kůly, postříkané insekticidem, kde je zavěšena feromonová návnada, tedy pytlík, který vydává sexuální pach kůrovce smíchaný s pachem zavadajícího stromu. A to na sebe láká samce kůrovce. Samci napadají strom, tam si vyhloubí snubní komůrku, potom vydávají sexuální pach a lákají samičky, které dělají mateřskou chodbu, jež pokračuje nahoru a dolů a kladou vajíčka. Tento proces vývoje kůrovce trvá od šesti do deseti neděl.

Martina: A v otrávené trojnožce je to stojí život.

Jan Štrobl: Ano. Feromonový pytlík, návnada samce láká, tak na to nalítne, usedne a jak usedne, tak si olíže packy a uhyne. Takže takovýmto způsobem toto působí a likviduje jak samce, tak samice. Tímto způsobem jsme začali hospodařit a z 8 tisíc kubíků jsme z roku na rok spadli na 150 kubíků roční těžby. Další rok jsme měli asi kolem 250 kubíků, dohromady za další tři roky kolem 600 kubíků celkových těžeb na téměř 5 tisících hektarech. A 500, 600 kubíků těžby za tři roky na 5 tisících hektarech, to nic není. To je, jako kdybyste tam kůrovce neměla. Takže jsme mohli používat daleko míň chemie, než se používalo dva roky předtím, kdy se musely stříkat skládky, protože se musely dodržovat obranné postupy proti kůrovci a musela se na to používat spousta litrů chemie.

Martina: Rozumím, měli jste menší plochy, o které jste se starali, a věděli jste o každém stromu z těch, o které jste se starali.

Jan Štrobl: Neměli jsme menší plochy, měli jsme stejné plochy jako každý jiný.

Martina: Když byl dříve polesný, tak se říkalo, že svůj revír obešel za půl dne. A dneska že ho ani za pět dní neobjede v autě.

Jan Štrobl: To ne. Lesní správa měla skoro 5 tisíc hektarů, jak jsme si řekli. A k tomu jsem měl šest lesníků, to znamená, že každý měl na starost 700, 800 hektarů lesa a za tento svůj úsek zodpovídal. Dnes mají třeba revírníci u státních lesů běžně 1500 až 2000 hektarů lesa a více.

Martina: Ano, o tom mluvím.

Jan Štrobl: Jak si pak lesník může hlídat tak rozsáhlou plochu?

Martina: Takto jsem to myslela, ano. To znamená, že nemá přehled o tom, co se v lese děje.

Jan Štrobl: Nemůže mít přehled, protože to nestačí ani obejít. Nezapomeňte, že musí všechno časově stíhat, to znamená, že přijde určité období, kdy se kůrovec začne rojit, což je v nižších podmínkách, když je normální počasí, tak kolem půlky dubna. Ale ve vyšších nadmořských výškách se začíná rojit až začátkem května, až koncem května. Existovala na to dokonce odborná norma číslo 2711, přímo na kůrovce, která určovala, že obranná opatření proti kůrovci musí být položeny v nižších partiích do půlky dubna, a ve vyšších, na horách, do konce dubna. A to vše muselo být připravené. To znamená, že lesník musel všechno obejít, o všem vědět a vše musel mít připravené, hlavně vykácené atraktivní stromy.

Dříve, když byl nalezen jediný strom napadený kůrovcem, tak byl hned zlikvidován. Dnes se musí vyhlásit výběrové řízení a čeká se třeba dva měsíce, která firma vyhraje. A za tu dobu už je zničeno tři čtvrtě hektaru lesa.

Martina: Ale řekněte mi, co tedy vlastně způsobilo současnou totální neakceschopnost? Tvrdíte, že není akceschopný Národní park Šumava, ale zjevně nejsou akceschopné ani Lesy ČR a o spoustě rozdrobených majitelů asi ani nemáme vůbec přehled. Co způsobilo to, že všichni hledí na to, jak se kůrovec šíří geometrickou řadou, může to způsobit obrovskou ekologickou katastrofu – a pořád zvažujeme…

Jan Štrobl: Národní park Šumava, to je kapitola sama o sobě. K tomu se ani nechci vyjadřovat, tam to udělali cíleně lidé, kteří měli naprosto laický přístup, takže je zbytečné se o tom bavit. O tom by musela být samostatná kapitola. A co se týká státních organizací, které se měly o kůrovce starat, a i soukromníků, tak tady se udělalo pár záležitostí, které prospívají rozmnožování kůrovce. Jak jsem říkal, především transformace lesnictví – lesy se rozdělily. A teď si vezměte, že navíc přestaly zaměstnávat vlastní lidi, což byl asi první zádrhel.

Do té doby jsme jako lesáci vše dělali s vlastními lidmi. Měli jsme vlastní těžaře, traktoristy, lidi, kteří pracovali v pěstební činnosti, takže byli vyškolení. Byli to stejní odborníci, jako lesníci, kteří pracovali v lese. Tyto jsme všechny postupně vyházeli v průběhu pár let a začali jsme to dělat dodavatelsky. To znamená, že jsme oslovili cizí firmu, na tu jsme ještě museli udělat výběrové řízení – a ta přišla. Třeba Ukrajinci nebo firma, která k lesům neměla vůbec žádný vztah, sázeli stromky, starali se o práci v lese a podobné věci. A to byl zádrhel. Pak zhruba před deseti lety nastoupily harvestory. To znamená, že se změnil i způsob těžby.

A to jsou základní kroky, které způsobily nárůst kůrovce. Protože pokud se v době, kdy jsem to dělal u sebe v lese, objevil jeden strom, tak první den jsem ho objevil, sdělil jsem to lesníkovi a řekl mu: „Podívej se, zítra to bude dole. Zasanované, bude oloupaná a spálená kůra.“ Nebo toho bylo moc a nestíhali jsme, tak jsme používali chemii. Ale pokud jsme začínali u jednoho stromu, tak jsme ani chemii vůbec nepoužívali. Oloupalo se to, spálilo, položil se tam lapák a tím jsme vychytali zbytek kůrovce, který tam někde byl. Pokud lesník druhý den strom neuklidil a neudělal tyto obranné opatření, tak jsem mu říkal: „Rovnou jdi k ekonomce pro pozdrav.“ A dostal 500 Kč z platu.

Takže každý jsme se snažili, abychom tuto záležitost okamžitě likvidovali. Zatímco dnes, když se u Lesů ČR, nebo u státní organizace, kdekoliv, i u soukromníka, není to jen chyba Lesů ČR, najde napadený strom, tak se musí vyhlásit výběrové řízení a čeká se třeba šest neděl, dva měsíce na to, která firma vyhraje. A za tu dobu už je zničeno tři čtvrtě hektaru lesa.

Martina: A když se nějaká firma odvolá, tak pro catering kůrovec letí jinam.

Jan Štrobl: Tak se to prodlouží a máte celý rok. Zmiňoval jsem, kolik to je za rok, nebo za dva, když to necháme bez zásahu.

Čeká nás likvidace většiny našich lesů, krajina se změní na step

Martina: Nerozumím dvěma věcem. Zdá se, že Lesy ČR asi nemohly, protože je stát rázem Dřevěnou knihou zbavil akceschopnosti, jen tak poslat chlapíka s motorovou pilou do porostu a říct: „Shoď tam tenhle napadený strom.“ Nešlo to. A do toho říkáte, že v současné době mají hlavní slovo, když vás budu citovat „různí nevzdělanci, aktivisté, duháci, ochranáři a další různí neznalci lesnické problematiky. Lesáci jsou odstaveni mimo, protože prý chtějí jenom kácet.“ Tak mi řekněte, kdo zde tedy je, kdo se o lesy ještě bude starat? Protože lesáci tak nějak nemohou, nebo je to zdlouhavé – a aktivisté, jak říkáte, nemají často příliš dobré nápady. Tak co nás čeká?

Jan Štrobl: Čeká nás likvidace na tři čtvrtě území plochy našich lesů. Vezměte si jenom takovou věc, že smrk má v ČR zastoupení zhruba kolem 52, 53 procent. Takže to je polovina. A tento brouk vám to žere od 60 let, ale to se bavím pouze o tom lýkožroutu smrkovém a lýkožroutu menším. Ale pokud máme lýkožrouta severského a lýkožrouta lesklého a potom ještě lýkožrouta matného, tak ti už napadají mlaziny, to znamená od smrků, které jsou třeba pět metrů vysoké a mají stáří třeba do 20 let.

Martina: To znamená, že nás čeká budoucnost lesostepní?

Jan Štrobl: Spíš stepní, řekl bych. Protože to v současné době nestačíme ani zalesňovat.

Martina: Ne, že by v tomto problému bylo tak důležité říct, kdo za to může, protože teď je spíš důležité říct, co s tím. Ale pokud nenajdeme jádro pudla, tak se asi nedostaneme ani k tomu, abychom řekli, co dál, protože není, koho bychom tím pověřili. A mě tedy nesmírně až pobavilo, když jsem se dočetla, že vloni udělila česká inspekce životního prostředí 3,5 milionovou pokutu po nějaké kontrole a konstatovala, že v případě kůrovcové kalamity stát neplnil své povinnosti. A to už jsem si opravdu připadala jako v blázinci, protože když to rozebereme, tak stát zaplatil pokutu státu za to, že dělal, co mu stát nařídil.

Jan Štrobl: Ano, sám sobě.

Martina: A v tu chvíli se o naše lesy opravdu začínám bát.

Jan Štrobl: Ale bude to ještě daleko horší. Uvědomme si jednu věc. Dnes nejsme schopni, tedy státní organizace, nějak operativně zareagovat. Když jsem mluvil o tom, jak jsem říkal svému lesníkovi: „Tamhle jsem ti našel strom, zítra musí být dole,“ tak jsme měli vlastní lidi. Ale dnes státní lesy z většiny vlastní lidi vůbec nemají, rozumíte. A kde jsou potom soukromníci?

Po republice jezdí auta a vlaky se dřevem napadeným kůrovcem a rozšiřují ho tak po celé zemi

Martina: A navíc musí všechno vysoutěžit, že ano?

Jan Štrobl: A ještě musí vysoutěžit. Kdyby dnes řekli, že soutěž nemusí být a oni to už i, myslím, řekli, tak kdo to ale bude dělat? Zase to bude nějaká firma. Ale my dnes nemáme dostatek lidí, abychom byli schopní zpracovat v takovémto rozsahu současnou kalamitu. A navíc se to ještě dělá neodborně. Další věc je, co provádí vláda. Když to srovnávám s předchozími režimy, tak v době socialismu jsem si vůbec nedovedl představit, že by době atraktivity, nebo žiru kůrovce, to znamená od května do září, mohlo jet po silnici auto a vést fůru neasanovaného dřeva napadeného kůrovcem.

Martina: To znamená, že se trousilo dál.

Jan Štrobl: Jasně, rozváželo ho dál. To znamená, že všude, kudy jelo, z něj vylítávalo miliony brouků, kteří napadali okolní lesy. Tehdy, kdyby se něco takového stalo, by vás za to snad zavřeli. V současné době je úplně normální, že takto jezdí celé vlaky. Zastaví třeba v Jeseníkách, na Bruntálsku nebo na Českomoravské vrchovině, tam naberou nějaké dřevo, které je napadené a plné brouků, a jedou přes republiku. Rozumíte? Teď je zde ještě nebezpečí severského brouka, který sem přišel z tajgy. To je brouk, proti kterému těžko můžeme působit, protože nenapadá ležící, ale pouze stojící dřevo. A proti němu zatím nemáme obranný mechanismus. To znamená, že si tohoto nebezpečného škůdce rozvážíme dál do republiky.

Martina: Četla jsem i o případech, že když se položily lapáky, to znamená poražené kmeny, které slouží pro klasického kůrovce jako návnada, takže mnohdy nebyl včas zajištěný odvoz, a takto jsme lýkožrouta ještě více namnožili.

Jan Štrobl: Není to tak doslova. Když jsem vzpomínal na lesní zprávu, a jak jsem to začal dělat nějakým jiným způsobem, tak tenkrát jsem stál před rozhodnutím, jak postupovat. A protože je vždy dobré, abychom jako praktičtí lesáci dostávali informace z vědecké garnitury, které bychom potom byli schopni v přírodě použít, tak jsem tam v té době měl jednoho inženýra. Byl to entomolog, věnoval se tomu a byl to jeho koníček. Ten dělal pro náš podnik, sedli jsme si spolu a já jsem mu řekl: „Řekni mi vše o biologii tohoto brouka, abych věděl, jak mám proti němu postupovat.“ On mi všechno vyříkal. Vyříkal mi i to, že kůrovec je přes zimu také v hrabance pod kůrou stromů, v lýku. A z jara, kdy je po zimě, se začíná probouzet a vylézá na nějaké hrabanky, na vyvýšená místa, většinou na dřeva, na pařezy, které jsou pořezané. A tam se ohřívá a vzlítává někam, kde napadá stromy. A já říkám: „Tak to je docela dobrý nápad, že pokud budeme mít nějaké kůrovcové ohnisko, postříkat stromy insekticidem, což znamená, že budu hubit matky. A k tomu jsme postavili tu trojnožku s feromonovým odparníkem, který kůrovce přitahoval. Tímto jsme celé ohnisko vydezinfikovali. Tím pádem se odtamtud nemohlo nic rozšiřovat.

Martina: Říkáte, že balíček opatření pro záchranu našich lesů, který předložili vládě aktivisté z hnutí Duha, lze z valné většiny pokládat za zcela škodlivý a velice nebezpečný. Četla jsem, co říkal děkan lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, Libor Jankovský. A tomu se to tak nezdá. Říká, že tam jsou velmi nové, zajímavé, progresivní nápady. Ale odložme, zdali je to účinné, nebo není. Přemýšlím, jestli nějaký návrh, nějaký balíček opatření předložili také lesníci, Lesy ČR? Protože u nás studují v Brně lesní inženýři, je to vlastně dlouhé studium, pětileté a nákladné.

Jan Štrobl: Já jsem taky Brňák.

Odborní lesníci, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, se bojí mluvit, protože se musí starat sami o sebe a mají hypotéky

Martina: Ano. Ale pak předkládají návrhy aktivisté hnutí Duha, kteří mnohdy nemají vzdělání a mnohdy možná nemají ani praxi. Jak se v tomto vyznat?

Jan Štrobl: Hleďte, já tomu pořádně nerozumím. V televizi poslouchám, když pan veterinář Bláha mluví jako lesnický expert s nějakým náměstkem o Lesích ČR. Člověk si říká: „Jsem soukromník, můžu mluvit sám za sebe, takže nejsem nikomu podřízený. Ale proč na něj nereaguje, vždyť se říkají takové hlouposti.“ Ale potom si říkám: „On je ale zaměstnanec.“ A člověk vidí, že zaměstnanci ani nechtějí reagovat, protože každý má dnes nějakou hypotéku, musí se starat o svůj vlastní život a podobně. To znamená, že tito zaměstnanci, pokud jsou někomu u lesů podřízení, a nejsou to jen Lesy ČR, tak pokud jsou někomu podřízeni a nejedou s touto garniturou, tak jsou zkrátka likvidováni.

Martina: To já vím, ale je to teda…

Jan Štrobl: Já to vidím takto: nemyslím, že by se nechtělo. Lesáci vědí, jak by se na to mělo působit.

Martina: A kdo jim to zakazuje? Vedení je za to státu z pozice zákona zodpovědné.

Jan Štrobl: Dobře, ale vezměte si dnes neodbornost ministrů – od toho všechno působí, všechno pokračuje. Na internetu čtu, jak ministr Brabec, pan premiér si to dokonce dal na své stránky, které taky sleduju, nesl slavnostně do lesa150 housenek hnědáska osikového a že ho tam zase obnoví. Podívejte, jestli si někdo myslí, že nějakými 150 housenkami hmyzu se zachrání nějaký druh hmyzu, tak takhle to vůbec není. Musíme se nejdřív starat o biotop, o prostředí, a pokud vytvoříme prostředí, tak tam hmyz přijde sám a ve velkém množství. Rozumíte? A ne se 150 housenkami. To kdyby jimi krmili rovnou ptáky, slepice, tak by udělali možná líp, aspoň by se slepice nažraly. To jsou jenom populistická opatření, a já třeba toto vůbec nechápu.

Martina: Vy máte pifku na návrhy aktivistů, přičemž oni za to ve své podstatě nejsou vůbec zodpovědní, protože ze zákona za to, jak budou vypadat naše lesy, jsou odpovědné Lesy ČR. Tak jak to, že jim všichni popřávají tolik sluchu a jsou ochotni postupovat metodou pokus-omyl, která se teď ukazuje jako poměrně neúčinná? Zrovna nedávno jsem šla delší dobu našimi lesy a byla jsem neustále ztracená, protože všechny turistické značky na rozcestích byly pokácené, a to proto, že průřezy lesem jsou skutečně čím dál tím větší. Jak to, že někdo dopřává tolik sluchu lidem, o kterých vy, a ostatní lesáci říkají, že jsou opravdu nekompetentní, že je to taková opičí láska, zachráníme jednoho brouka, kdyby to mělo stát život celý les?

Jan Štrobl: Sám to také nedokážu pochopit. Dnes existuje obrovská cenzura, já jsem třeba se svými názory začal bláznit někdy loni v červenci. Psal jsem všem vládnoucím stranám – premiérovi, prezidentské kanceláři, rozumíte? Nic neděje. Psal jsem upozornění na všechna tato nebezpečí, na ta, která budou, a co všechno vznikne v roce 2019, aby měli 9 měsíců na to, aby se na to mohli připravit, aby se to všechno zpracovalo, připravilo, měli jsme na to postupy. Všichni lesáci tyto postupy znají, přesto se neudělalo vůbec nic, přesto se dál bude vozit dříví. Přesto dál fungují dřevosklady, kde se zpracovává dřevo, ze kterého vylétává brouk, a nejsou opatřeny feromony, lapači, aby se tento brouk nemohl z dřevoskladu dostat ven. Toto bylo dřív naprosto nemyslitelné.

Martina: Koho byste posadil na lavici obžalovaných? Kůrovce asi ne.

Jan Štrobl: Vládu. Současná vláda současného režimu, ta to způsobila. Záležitost kůrovce není poslední dva, tři roky, jak si někdo myslí. Problémy s kůrovcem mají prvopočátek v lesnické transformaci zhruba v roce 1992. Od té doby se to přestalo dělat tak profesionálně, tak odborně, jak by se to dělat mělo.

Martina: Pane inženýre, děkuji vám za tento rozhovor.

Jan Štrobl: Já děkuji vám za tuto možnost.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Iva napsal:

    Pane Míčku, teď jsem si přečetla i Váš příspěvek. A mám neskrývanou radost. Děkuji, že jste si dal tu práci. Lidé jako vy by měli tvořit plány a strategie péče o les a krajinu. S radostí se jako laický divák zúčastním nějakého „Debatního kroužku“. Je nejvyšší čas se o těchto věcech otevřeně bavit. Nejradši bych koupila les a starala se o něj nebo pozemky, kde by bylo možné vysadit nový les. Stromy jsou tak moc potřeba. A při Vaší zmínce severomoravských lesů se mi až sevřelo srdce, když si vybavím některé holiny v Beskydech. Přátelé bydlící v kopcích v blízkosti lesa hovořili o tom, jak byli šokováni, nakolik se změnilo okolní klima, rostlinstvo i chování živočichů poté, co byl pokácen zhruba 50metrový pás vzrostlého lesa. Máme před sebou stále velký kus cesty. Ale už si vliv svého chování na prostředí začínáme stále více uvědomovat a měnit svá rozhodnutí. Tedy, je to mé velké přání!

  2. Iva napsal:

    Pane Žídku, souhlasím. Umělá chemie do lesa nepatří. Děkuji za informaci o ptačí třešni 🙂
    Absolutně nemá smysl bojovat proti přírodě, jejíž jsme součástí. Spíš se ptám, co bylo/je na dosavadním hospodaření v lese špatně, že stromy začal likvidovat takový nenápadný brouček. Je to signál k jinému přístupu? Nebo je potřeba regulovat jiné vzdálenější zdroje? Věřím, že jsme v této zemi schopni najít odpovědi a konat moudrá rozhodnutí. Příroda má obrovskou regenerační schopnost… pokud jí my lidé důvěřujeme a respektujeme.
    PS. Ráda přijedu na brigádu sadit, třeba ptačí třešně 🙂

  3. Martin Míček napsal:

    Velmi mnoho je otázkou MÍRY a VĚDĚNÍ.
    Pro to abychom věděli musíme být schopni a ochotni POZNÁVAT.
    Celý život.
    A nebát se změnit či upravit svůj názor, stejně jako nebát se „i v bouřích“ zůstat věrný svému přesvědčení a zásadám.
    Zatímco v případě „rozkulačení“ Státních lesů se s panem Janem Štroblem shodnu, v mnohém jiném mám poněkud odlišné názory.
    Lýkožrouti jsou součástí ekosystémů horských lesů a v PŘIROZENÝCH lesních porostech (nebo v těch jim velmi blízkých) by jejich působení nebylo katastrofou- kdyby tyto lesy přírodní a přírodě blízké neobklopovaly velké plochy přeměněných lesů které mnohem spíše připomínaly /jí plantáže. Zásadním problémem je to že v nepůvodních porostech se nehospodařilo vhodným způsobem, nebyly včas přeměňovány na přírodě bližší a stabilnější. Prohospodařili jsme víc jak 30 let. Nyní budou změny bolestnější, náročnější a bude záležet na bezmála každém z nás.
    Příčinou současných ZMĚN V LESÍCH I KRAJINĚ je tedy KOMPLEX VLIVŮ: změna mezoklimatu v horách, často i mikroklimatu (mj. v kontextu- tj. souvztažnosti) s celoplanetární změnou klimatu (i když ten se měnil a měnit vždy bude, jen se budou střídat různá období stability či rychlejších změn i výraznějšího charakteru).
    Další velmi významný spolupůsobící faktor je narušení podmínek pro přirozené mykorrhizy symbiotického charakteru, změny i v působení těch samých druhů hub. Pozitivní druhy a jejich společenstva nahradily v převaze nyní patogeny- např. václavka. O její rozšíření se bohužel „lesníci“- smrkaři spoluzasloužili měrou velmi výraznou… Např. na území býv. Severomoravského kraje je to problém bezmála na 70 % všech ploch smrkových či převážně smrkových porostů. Navíc houby jsou obrovské, dlouhověké organismy s mnoha strategiemi vývoje a působení, které se mohou měnit i v průběhu staletí či tisíciletí. Naprosto dnes stále nevíme, co taková václavka všechno dokáže – navíc ve spolupůsobení s mnohým dalším. Nefunkčnost houbových vláken (houby v nepříznivých podmínkách vlákna mj. přerušují) znamená velmi výrazným způsobem oslabení obranyschopnosti stromů i celého lesního ekosystému, zhoršení schopnosti vyrovnávat extrémní situace a VČAS na ně reagovat…
    Dalším faktorem je vyčerpání svrchních půdních horizontů- nejen katastrofální úbytek dostupného uhlíku V PŮDĚ (ne na jejím povrchu- to je rozdíl), v katastrofálním vyčerpání hořčíku (jeho soustavným odstraňováním z ekosystému bez adekvátní možnosti náhrady) a mnohých dalších změnách. Dalším faktorem je pochopitelně přesušování svrchních půdních horizontů- neb půda bez porostního krytu a bez humusu není schopna vodu déle vázat.
    Změny v druhovém složení lesů a to zejména neodpovídající POLITICKY motivované pěstování smrků navíc nevhodným způsobem zakládání stejnověkých a velkoplošných monokultur vedly mj. k dlouhodobému nepříznivému působení na půdní biotu, faunu zejm. – takže i k dalšímu závažnému negativnímu působení na les- nejen nakonec také na smrkové plantáže…
    Lesníci minulých 17-18 desetiletí se bohužel svým způsobem spoluzasloužili o rozvoj současné SMRKOVÉ KATASTROFY- KALAMITY.
    Zaspal výzkum, vývoj, státní správa…
    Oni „lesníci praxe“ často činili v dobré víře a v mnohých případech s nesrovnatelně větší péčí, svědomitostí a pílí nežli dnešní nájemní firmy- které jak J. Štobl správně poukazuje k předmětu zakázky a danému území v naprosté většině nemají žádný vztah… A zodpovědnost jen aktuálně vyplaceným nevyčíslíš, neobsáhneš…
    Kromě toho je tady dlouhodobé negativní působení řady dalších faktorů- vysokých, neodpovídajících stavů zvěře, výstavba vysušujících lesních zářezových cest naprosto nevhodně měnících hydologické charakteristiky a nevhodně měnících reliéf NA TISÍCÍCH KM DÉLKY (a tak zcela měnících vodní poměry celých pohoří, území), nevhodná či nulová kompenzace jejich výsušného účinku…
    Zapomínat nesmíme ani na mnohde dosud velmi účinné tzv. „náhradní meliorace“ a meliorace vůbec na pozemcích přiléhajících k prameništím, lesním porostům. Jejich jen pouhé zatravnění mělo minimální vodozádržný účinek. Přitom jejich celková efektivní plocha v klíčových oblastech pro lesy i zásak vody v krajině je ve střední Evropě bez nadsázky KATASTROFOU.
    Dalo by se pokračovat ještě dlouho.
    Základem je tedy KOMBINACE dlouho působících VLIVŮ, DLOUHODOBÉ STRÁDÁNÍ NEVHODNĚ ZALOŽENÝCH – a často i nevhodně spravovaných porostů…
    NEDOSTATEK ODPOVÍDAJÍCÍ SKUTEČNÉ KOMUNIKACE mezi zainteresovanými (hádka a spor bez konkrétního byť postupového cíle není komunikací), bez SKUTEČNÉHO VYJEDNÁVÁNÍ ZAINTERESOVANÝCH, bez sdílení své části SPOLUZODPOVĚDNOSTI – a bohužel za trpného pasivího přihlížení národa…
    Toto píši jako více než 25 let činný ochránce přírody „z lidu“, člověk ještě déle žijící v horách, který se i jako aktivista s mnohými jinými aktivisty- těmi fanaticky zastávajícími jen „jedinou strategii, jediný myšlenkový proud“ dostává dlouhodobě do konfliktů…
    Správná strategie je dle mého názoru nejspíše dlouhodobě sledovaná a vyhodnocovaná, podle výsledků upravovaná KOMBINACE ZÁSAHOVÝCH ÚZEMÍ, ale na strmých, citlivých, výsušných svazích někde i NEZASÁHOVÝCH ZÓN – či zón s upravenými metodami zásahů (nemusí vždy jít o odstranění stromu).
    Výsledné působení musíme vždy v daném širším území co se účinků, dopadů a působení týče posuzovat SPOJITĚ a ve vzájemných SOUVISLOSTECH, kompenzacích vyvažování účinků a vlivů.
    „Sterilní porosty“ naopak NEPŘEDSTAVUJÍ ZDRAVÝ LES, jsou jen krátkodobě „udržitelné“…
    Zdravý, věkově i druhově a strukturálně pestrý les se dokáže s riziky vyrovnat, roste víceméně sám a my mu pomáháme a bereme si JEN TO CO MŮŽEME- ne jako to dlouholeté drancování posledních cca 300- 150 roků… UNIFIKACE přístupů (nepřizpůsobení se místním a „oblastním“ pří. poměrům) lesy naopak ničí!!
    Není „jediné správné“ strategie!
    Cílem musí být péče o udržení a obnovu STABILNÍCH LESŮ- ne „svatá válka s brouky“, ani „smiřování se se stepí“…
    K věci jsem své napsal v „Analýze vlivů lesního hospodaření na lesní ekosystémy Jeseníků“ před víc jak 19 lety…
    dostupné na internetu.
    Nelekejte se vydavatele autor byl jediný (na zákl. i širší spolupráce vč. odb. literatury tehdy dostupné).
    I dnes by bylo záslužné uspořádat někde – třeba na „Debatním klubu“ (?) otevřené diskusní kolečko pro skutečné povídání s milovníky skutečných lesů…
    Kéž nám současné změny v krajině přinesou více pokory k LIMITŮM poznání, „kontroly nad situací“ i vědomí naší trvalé sounáležitosti s naší společnou matkou- Planetou Zemí.

  4. Teodor napsal:

    Muj otec zachanil Sumavu zacatkem 50-.tych let pred kurovcem Napsali i knihu. Prectete si, co tenkrat napsal. I kdy jem byl tenkrat jen 11-ti lete dite, vim zhruba jak se to delalo.

  5. Jaroslav Pokorný napsal:

    V době, kdy jsem si o tom mohl sám rozhodovat, nepodléhal jsem žádným výběrovým řízením, ……………

    Jen pro upřesnění – ta „doba“, to bylo, prosím, kdy?

  6. 6p napsal:

    Hnědásek osikový zřejmě jehličnatý les nepotřebuje.
    Hnědásek osikový zřejmě jehličnatý les nahradí.
    To vypadá na ztrátu schopnosti seřadit si priority podle důležitosti, aneb sluníčkářský odpis v přímém přenosu. Konečně to snad pochopí všichni!

  7. Anonym napsal:

    Reakce = Ondřej K.
    Když čtu to Vaše „managementová opatření“, otvírá se mi kudla v kapse. Tvl, to jistě bylo opatření – jestlipak předtím, než ty housenky vypustili, taky slavnostně přestřihávali pásku? To musela bejt ale komédie …
    Pravdu má pan Štrobl – kdyby je byli rozšlapali na chodbě toho výzkumáku, kde je vypiplali, vyšlo by to nastejno …

  8. Anonym napsal:

    Proboha, proč ta novinářka několikrát píše „lesní Zpráva“? Vždyť je to od slova spravovat= spravovat lesy … a ne o nich podávat zpravodajství, vedoucí je lesní správce a ne zprávce. 🙁

  9. Ondřej K. napsal:

    Pane Štroble, na záchranu hnědáska osikového byl vytvořen záchranný program, na němž se podíleli naši nejlepší specialisté na tento druh. Předtím, než byla provedena repatriace housenek, byla provedena taktéž managementová opatření v místech vysazení, jinými slovy, lokalita byla uzpůsobena druhu tak, aby mu vyhovovala. A jak by se tam ten hnědásek mohl znovu sám rozšířit, když všude okolo vychcípal, právě kvůli špatnému lesnímu hospodaření? Předtím, než budete opět šířit svá „moudra“, zkuste si zjistit aspoň nějaká základní fakta. Svobodné universum rád poslouchám, ale takhle jednostranný a demagogický rozhovor tu ještě nebyl, doufám, že to byla výjimka.

  10. Tomáš Papež napsal:

    Dobrý den Martino,
    rád poslouchám Vaše rozhovory, vážím si Vašeho rozhledu i schopnosti formulovat otázky. Jen je mi líto, že debatu nahradil monolog, kde není možné argumentovat.
    I díky tomu se do povědomí pomalu dostává, že jediná možnost jak bojovat s přirozeným přírodním regulačním mechanismem našich smrkových plantáží, je chemie. Okrajově se zmíní, že to odskáčou i další druhy bezobratlých, ale nijak se to nerozvede. Nikdo nezvedne obočí na to, že se vážně navrhuje 30% našeho území chemicky asanovat ve chvíli, kdy hmyz dramaticky ubývá kam se podíváme…
    Škoda, že v rozhovoru opakovaně zmiňovaný „veterinář z Duhy“ ani kdokoliv z NP Šumava nedostal možnost odpovědět a argumentovat… vždyť je-li pan Štrobl takový zkušený odborník a praktik, nemělo by pro něj být obtížné argumentovat proti jinému názoru, ne? Vím, že se to do formátu pořadu nehodí, ale útoky na ty, kteří se nemohou bránit, jsou velice nízké. Mnohá z tvrzení pana Štrobla jsou pouze jeho názory, nikoliv fakta. Třeba brouk co ze Šumavy doletěl do Jeseníků. Nadutost, s jakou si lidé namlouvají, že umějí pěstovat les lépe, než jej umí vytvořit sama příroda, už pomalu přestává být k smíchu…
    Škoda, že se v rozhovoru ani z Vašich úst nemůže ozvat argument strany zastánců přírody podložený daty. Že tedy pomáháte svým střípkem současné kampani „na Šumavě chaty a sjezdovky, ne nějaké pralesy“ viz https://www.bc.cas.cz/data/files/BC/Sumava_kurovec/TZ_Sumava_BC_PrF_2019.pdf
    Obnova lesa není na roky ani na desítky let, je to proces na staletí. Příroda to zkrátka neudělá tak, jak chce člověk, ale tak, aby to fungovalo… nicméně chápu, že to dnešní rychlé době musí znít jako šílenství a že VĚTŠINA bude požadovat, aby to někdo zařídil a to hned, nejlépe pomocí chemie, legislativy a dotací. Už slyším ty argumenty, jak zachraňujeme chemií lesy pro naše děti. Škoda, že menšina, racionalita a pohled z delší perspektivy tentokrát nedostaly prostor ani u Vás.

    S úctou a přáním pevného zdraví a duševního pokoje
    Tomáš Papež, Koryčany

  11. Milada Stroblová napsal:

    Prvně se připojuji k panu Michaelu Fausekovi- výše – poděkování paní Kociánové, mám k  Vám velkou úctu.
    V čt24 hovořil Karel Schwarzenberg / rozhovor s D. Takáčem/o svých lesích a na adresu katastrofy způsobené kůrovce. Pojmenoval zcela špatný systém, tak jako, J. Štrobl. Navazuji na egyptologa Bártu/ výborný rozhovor s Čestmírem Strakatým Reflex/ přebujelá administrativa startuje pád civilizací. Příroda koná – vládci diskutují……
    INFORMUJME BLÍZKÉ O  SVOBODNÉM UNIVERSU

  12. Michael Fausek napsal:

    Dobrý den. Bláhově jsem se domníval, že jste součástí českého rozhlasu. Dnes jsem zjistil, že tomu tak už dlouho není. To jsem rád. Už jsem zadal trvalý příkaz na alespoň malý příspěvek. Děláte úžasnou práci a paní Kociánová je naprosto vynikající reportérka, která se nemusí za svou práci stydět na rozdíl od jejích bývalých kolegů. Jste ukázkou jak má vypadat nezávislé a kvalitní zpravodajství. Děkuji za nás za všechny. S pozdravem Michael Fausek

  13. Petr S. napsal:

    Důkaz sluníčkářské blbosti právě zde:

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/unikatni-fotografie-podivejte-se-jak-se-uschla-sumava-za-10-let-sama-od-sebe-zazelenala-77701?dop-ab-variant=2&seq-no=1&source=hp

    Šumava se sice zazelenala, jen přišlo dřevo nazmar, vysemenilo se tam to samé a jen se rozlétl kůrovec do zbytku republiky a zničil tisíckrát větší plochy. O škodě hospodářské a na životním prostředí v širokém a dalekém okolí ani zmínka.
    Takto dnes pracují ekoteroristé, veterináři na místě ředitelů národních parků a podobní osvícenci, zdravě uvažujícím ochranářům se omlouvám.

  14. Marián Hesoun napsal:

    Koňečne počuť zdravý rozum. Ďakujem za vaše relácie a pridávam tiež niečo zaujímavé od Štefana Vaľa o vode a ako ju zadržať v lesoch. https://youtu.be/oFOqiVyOzUw

  15. Rudolf Židek napsal:

    Chemie do lesa nepatří. To, co dnes nezničí kůrovec, zničí chemické postřiky. Kdysi dávno se do smrkových lesů sázely stromy ptačí třešně. Kůrovec dal přednost třešni před kůrou smrku a ptáci pak sezobali třešně I s kůrovcem. Dnes již v lesích ptáci nejsou, protože byli vyhubeni chemickými postřiky.

  16. petr dostálek napsal:

    Přesně pravda dělal jsem lesařinu o každém napadeném stromu jsme věděli a hned likvidovaly. Zásadní je že člověk k té práci musí mít vztah at je to obyčejný lesní dělník nebo vrchní nadlesní. Vždy se těch rádoby ochráncu zeptám co jsi pro ten les a přírodu udělal kolik jsi třeba nasázel stromku místo toho kecání. Jsem již nějaký čas v duchodu ale když jdu do lesa koukám najen po houbách ale taky i po stromech. přeji všem kteří to myslí s našimi lesy dobře hodně zdaru.

  17. Petr S. napsal:

    Výborný pořad, mluvíte mi z duše a nebojíte se věci nazvat pravým jménem. Podobná tragická situace je dlouhodobě i v jiných odvětvích státu. Češi proberme se, dokud je čas, ale nikoli s kolaboranty s milionového chlívku, je to falešná vlajka cizích zájmů a z bláta do louže. Pokusme se hledat na české alternativě, pokud je to možné. Tam lze najít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..