Tomáš Tureček
Tomáš Tureček

Tomáš Tureček: Vem ho sekyrou!

Glosy

Datum: 16.12.2019

Týden do vánoc je ještě dost dlouhá doba, říkám si a vyrážím do oblíbeného zahradnictví pro stromeček. Výběr ze dvou posledních „nechtěnánků“ však opravuje moji mylnou představu o toku adventního času. Takže zbývá próza obřího hobbymarketu. Zde je vše s německou důkladností zkatalogizováno, stromky poslušně stojí v pozoru ve vyrovnaných řádách, najít příhodnou oběť nečiní většího problému, zde se dostane na každého dle velikosti bytu i stavu kapsy. Tady dobré zprávy končí.

Podávám stromkovému muži stojan, klasický dřevěný ve tvaru kříže, a jako každoročně žádám, zda by mohl kmen stromku ofrézovat na velikost stojanu. „Fréza je maximálně na šest centimetrů průměru,“ odtuší muž při pohledu na evidentně užší stojan. „Tak mi to trochu přitesejte sekyrkou,“ nenechám se odbýt věda, že se tak děje rovněž každý rok. „To my ale nesmíme,“ překvapí mě odpověď toho dobrého muže. „Ale pokud chcete, mohu vám sekyrku půjčit a můžete si stromek upravit sám,“ dodává. Nyní v jeho mluvě postřehnu východní přízvuk a z jeho pohledu je patrné, co si o celém nařízení myslí.

Lehce otráveně beru do ruky evidentně novou sekyrku, stromek položím na nejbližší odřezek kmene a napřáhnu novotou se blyštící nástroj. „Ne, tady nesmíte,“ téměř mě okřikne dobrý muž. „Musíte si zajít někam stranou,“ vysvětluje téměř omluvně. Vleču tedy nebohý stromek mezi nedaleké pytle s hnojivy, ovšem už poněkud namíchnut, byť ne na muže, který mi dobromyslně půjčil novou sekyrku, abych mohl dokončit dílo, jež je mu odepřeno.

Protahuji ramena a zahajuji potřebný zákrok, koneckonců co bych neudělal pro zdárné prožití vánočních svátků. Uff, ta kavkazská jedle je snad normální dub, divím se v duchu, když lesklý nástroj sjíždí po kůře stromku. Dobrá tedy, přitvrzuji úsilí, začínají odletovat první odštěpky. Po chvíli musím odložit svrchník a naplno se oháním sekerou mezi hromadami hnojiva. Inu, potvrzuje se stará známá pravda, že u dřeva se člověk ohřeje skutečně kdykoli.

Po dvacetiminutovém boji se zápas chýlí ke konci. Co je, proboha, tohle za pancéřový stromek? Věc, která by normálně trvala jednu dvě minuty, se podezřele protáhla. Prohlížím si zapůjčenou sekyrku. Její nové ostří je tupé jako pr…ůměrně opotřebený příborový nůž v naší domácnosti. Teď mi to konečně dochází. Zaměstnanci nemohou zacházet s nebezpečnými nástroji, aby se něco nestalo – a i nebezpečné nástroje musí být vyrobeny tak, aby přestaly být nebezpečné. V hlavě mi bliklo, jak rychle postupuje ten nádherný nový svět. Zrušíme či zakážeme vše nebezpečné – a na Zemi zavládne bezpečí, klid a mír. Není i nákup stromku krásným vánočním poselstvím?

S námi to zvládnete. Jupí jupí, jupí jupí já.

Diskuse

Přidat komentář
  1. jitka hodná napsal:

    krásně popsáno !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.