Václav Cílek: Největší nebezpečí je nejistota

Václav Cílek: Největší nebezpečí je nejistota

Občas se za mnou stavují lidé a ptají se, co si osobně myslím o současné situaci. Obvykle musím pokrčit rameny a říct: „Nic určitého nevím, budoucnost nešla předpovědět ani dřív, natož nyní, ale to je přece normální lidská situace. Jsme v ní zběhlí, protože neustále zacházíme s nejistotou – ta se týká třeba výběru partnera nebo místa, kde trávit dovolenou. Život je hra na pravděpodobnost.“

Glosy

Datum: 3.8.2020

Nejprve však, jaké jsou novinky? Americké aerolinky ohlásily, že návrat do normálního provozu očekávají až v roce 2024. Podle jedné studie se nejméně 30 % lidí bude, pokud to půjde, vyhýbat hotelům, a možná až 40 % zbytečnému cestování. Většina z těchto lidí se chce vrátit k dřívějšímu životnímu stylu, teprve až bude vyvinutá vakcína. Zde je situace hodně nejistá, protože některé studie jsou optimistické, ale jiné varují před tím, že virů je víc typů a že není jisté, na jak dlouhou dobu vakcína ochrání.

Testování na koronavir ukázalo, že v bombajských slumech – což je necelá polovina města – má protilátky více než polovina lidí, ale počet mrtvých se (snad) nijak výrazně nezvýšil. Koronavirus se podle místa a etnika chová velmi rozmanitě – a to rovněž snižuje předpověditelnost a možnost jednoho „zázračného“ léku na všechno. V řadě lokalit USA se věk nakažených dál snižuje. Začíná být poměrně dobře prokázané, že koronavirus může mít i u mírných příznaků vliv na mozek, ale diskutuje se možnost (některé studie tomu naznačují) silnějších a častějších infarktů. Mnoha mladým lidem trvá celé týdny, než překonají i poměrně slabé příznaky koronaviru. To je jeden z hlavních důvodů, proč se mu vyhýbat. Co s námi udělal, se může projevit až po týdnech, měsících či letech.

Intuitivně jsme nastaveni na chřipkové vlny, které přicházejí na podzim a pak odezní. Zatím to vypadá, že roční období nemají na koronavir žádný vliv. Prostě je ignoruje. Mnoho koranavirových zpráv působí podivně. Například šéf mexického drogového kartelu si nechal pro sebe a své lidi postavit vlastní nemocnici. Už dříve najímal doktory, aby jeho lidé nemuseli třeba se střelnými ranami do běžných nemocnic. Americké prezidenty vnímáme z hlediska obrovské moci, ale velice často mají i nějaký duchovní aspekt, který do nějaké míry ovlivňuje jejich postoje. Guardian se zaměřil na okolí prezidenta Trumpa, kde příslušníci jedné církve nejenom prorokovali, že koronavir rychle zanikne, ale také radili obskurní Trumpem propagované léky, či uvažovali, že koronavirus se dá léčit pomocí DNA z mimozemských tvorů a že vir se víc šíří u žen, které snily o obcování s démony. Podobné iracionální názory se pravidelně objevují v prostředí velké politické moci.

Mám-li se vrátit k původní otázce o budoucnosti, musím říct, že nevím, ale i v tom případě si člověk vytváří nějaké očekávání a životní strategii. Rok začal přírodní pohromou – australskými a dalšími požáry, ale pak se přelil do sociální pohromy. Myslím, že to byl Kerouac, který říkal, že „živly jsou zaplaťpánbu v pořádku, to jen člověk se musí mít na pozoru, zatímco vesluje peklem.“ To už neplatí, živly v pořádku nejsou, takže osobně a bez záruky čekám nějaký klimatický či vulkanický problém. Vychází mi z toho, že náročná situace se může vléct dalších několik let. Kdybychom chtěli použít symbolického jazyka, asi bychom hovořili o sedmi hubených letech.

Stále vnímám analogii s koncem středověku, kdy spolu vládly mor, válka a hlad. Kupodivu kultura této doby ve stínu apokalypsy je poměrně optimistická. Středověk skončí, během tří desetiletí se zcela promění atmosféra doby a v mnoha evropských regionech nastane víceméně šťastné období renesance. Budoucnost střední Evropy se mi proto jeví dost optimisticky. Nepodlehneme zmaru, má cenu zlepšovat své okolí a vytvářet platformu budoucího světa, přestože dnes investujeme velké peníze do toho, abychom zachránili tu podobu světa, která nejspíš zachránit nejde. A tak uprostřed špatných zpráv o nemocech, migracích, hladomorech a dalších konfliktech se člověka zmocňuje dějinný optimismus a chuť něco pořádného dělat. Jen se sám sebe občas skepticky ptá, zda očekávání dobrých zítřků pochází z historického vědomí, anebo je nějakým dalším opiem znejistělého lidstva. Spíš bych věřil tomu prvnímu, protože svět se obnovuje – a regenerace je jednou z velkých dějinných sil.

Prameny: z více knih stojí za upozornění kniha britského historika Johna Abertha „From the brink of the Apocalypse.Confronting Famine, War, Plague, and Death in the Later Middle Ages“, druhé vydání 2010, Routledge.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..