Milan Zelený
Milan Zelený

Milan Zelený 2. díl: Původní ideou Evropské unie byla Evropa regionů, tedy předání kompetencí dolů do regionů. Dnes se předávají kompetence nahoru – a máme superstrát.

V minulém díle našeho rozhovoru s ekonomem profesorem Milanem Zeleným některé myšlenky působily až kacířským dojmem. Jednak citát Karla Čapka, který řekl: „Čeho je třeba, je pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnost výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“ A pak také myšlenka pana profesora, že „by bylo omylem se domnívat, že základním posláním politické strany je pomáhat voličům“.

Peníze

Délka: 38:36
Datum: 22.10.2019

Přehrát pořad

Tyto věty vyvolaly velkou polemiku, což není nic divného v dnešní době, kdy se pořád mluví o úloze politických stran a hnutí, i jednotlivých politiků, rozebírá se demokracie, nejčastěji její jedna větev, tedy liberální demokracie – a ve všech pádech se skloňuje morálka, nebo spíše rozličné představy o morálce. Světová témata, velká slova, velké pojmy jsou vůbec probírány horem i dolem. A my v tom budeme pokračovat i v této části dialogu s profesorem Milanem Zeleným.

 

Martina: Pane profesore, kdybychom udělali nějakou statistiku slov a termínů, které byly v posledních letech nejvíce nadužívány, tak by mezi nimi určitě byl pojem „globalizace“. To, jak o ní mluví politici, vzbuzuje dojem, že je to něco daného, nevyhnutelného, konečného, je to tady a my to musíme vzít na vědomí. Jenomže vy naopak tvrdíte, a už jste to několikrát naznačil nebo přímo řekl, že globalizace končí a že nás nyní čeká období lokalizace. Myslíte, že to politický proud již vzal na vědomí?

Milan Zelený: Politický proud to možná bere na vědomí podvědomě, ale oficiálně to na vědomí nebere, protože globalizace je to, co jsem říkal, co je zvykové a představuje status quo. Když jsem byl mladý student, už v USA, tak se globalizace začínala teprve projevovat a vznikala. A tehdy byly v ulicích studenti, protestovali proti tomu, a mně se to tehdy zdálo nesmyslné a říkal jsem si: „Jak mohou protestovat proti něčemu, co vůbec nemohou ovlivnit,“ protože globalizace byl docela přirozený proces. Chci ale říct, že globalizace neznamená globální nebo mezinárodní obchod, protože to jsme zde měli už za Marka Pola. Ale globalizace je zcela specifická a poměrně krátká fáze ve vývoji ekonomiky, kdy se po druhé světové válce a pak až v 70. letech otevřely možnosti rozvojovým nebo zaostalejším zemím. A vyspělejší země si uvědomily, že pracovní síla je tam výrazně levnější než doma. A to je vlastně globalizace. Globalizace není globální obchod, ale využití rozdílu v hodnotě pracovní síly.

Tím pádem ale, kdyby se nad tím více přemýšlelo, by si lidé museli jasně uvědomit, že globalizace je právě z tohoto důvodu sama sebe omezující a sebe diskvalifikující. To znamená, že jakmile se následkem globalizace začne zvyšovat cena práce, a některé věci z toho vidíme i v Česku, které na nízké ceně práce založilo celý rozvoj v 90. letech, tak se začne globalizace nevyplácet. Nemusí dojít k vyrovnání platů a mezd, ale stačí pár procent – a to, že se vyrobené produkty musí převážet na velké vzdálenosti, někdy i po celém globu, a už to není tak výrazné.

Všimněte si, že v Česku byla globalizace po 90. roce nasazena velmi silně, kdy celá řada podniků, zvláště mezinárodních, využívala nízké ceny pracovní síly. Nyní už je to nahrazováno něčím jednodušším, ale o to více nebezpečným, to znamená, že už nejde o podniky, ale o různé sklady a skladiště, což jsou různé bedny, které vidíte a jež se dnes začínají rozrůstat, protože tam není potřeba tolik pracovní síly.

Ale nyní dochází k tomu, že se podniky vrací do svých mateřských zemí. Mohl bych uvést příklad z Německa: Němci vyrábějí sportovní boty Adidas a podrážky dělají na Tchaj-wanu, další komponenty v Číně, něco jiného v Singapuru a tak dále. A když to všechno sečtou, tak výroba jednoho páru bot, provedená tímto způsobem, trvá 90 dní, to znamená, že od začátku výroby po 90 dnech vypadne pár bot. A jelikož se jim to prodražilo, tak najednou přišli s nápadem takzvané „speedfactory“, což je rychlá produkce. A tím se vrátili k baťovskému názoru, že vyrábět co nejblíže ke konečnému zákazníkovi je správné ekonomické myšlení. Takže nyní vyrábějí Adidas přímo v Německu i se všemi komponenty – a dokonce říkají: „Ano, komponenty je nejlepší vyrábět blízko místa, kde je konečná kompletace.“ Takže vidíte úplný zvrat od globalizace. Když si propočetli, jak dlouho trvá výroba jednoho páru bot, tak zjistili, že jeden den. To je zkrácení z 90 na jeden den, takže se nedivte, že globalizace začíná opravdu ustupovat a upadat, ovšem s výjimkou některých zemí, které nejenom že svou budoucnost postavili na láci pracovní síly, ale i na podpoře takzvaných zahraničních investorů.

S touto myšlenkou, které se nyní v Německu říká „speedfactory“, přišli jako první na světě baťovci, kteří tomu říkali „průmyslové město“. A už tehdy vyváželi do světa ne boty, ale průmyslová prostředí, průmyslová města, která vyráběla boty co nejblíže konečnému zákazníkovi. Čili není zásadní rozdíl mezi globalizací a lokalizací, protože to, co dělali Baťové, bylo, že využívali lokalizaci, vyváželi města do lokalit a tím se stali lokálními producenty. To znamená, že globalizace a lokalizace nejsou v nějakém drastickém rozporu, ale naopak, tím že se začnete věnovat lokálním ekonomikám, vůbec nevylučujete, že budete fungovat na globální úrovni.

Ale dnešní globalizace, která je krátká a už v podstatě skončila, je založena na poměrně hloupé myšlence, že se levná pracovní síla udrží na výrazně dlouhou dobu. To se ukázalo jako nepravdivé, a tudíž globalizace dnes velmi rapidně začíná ztrácet svůj vliv a začínají se prosazovat lokální ekonomické systémy, alespoň tedy v Číně, ve Spojených státech, v Japonsku, tedy v zemích, které si globalizací prošly. Byl bych samozřejmě rád, aby se tomu tak stalo i v Česku, a myslím, že náš nezávislý institut pro hledání a udržování rovnováhy byl založen právě proto.

Žádná ekonomika není stroj, není vytvořena člověkem, ale je to organizmus, který podléhá evoluci

Martina: To znamená, že globalizace tak, jak jste ji popsal, byl zcela přirozený proces. Ale protože nastal v průběhu globalizace úkrok stranou, došlo k tomu, že globalizace, jak ji známe, končí. Ale otázkou je, jak bude vypadat deglobalizovaný svět a jestli si s ním budeme umět poradit?

Milan Zelený: Jak bude vypadat deglobalizovaný svět, je právě to, čím už se dvacet let převážně zabývám. My jsme si navykli, že ekonomický svět ovládají a prosazují politici, kteří dnes určují úrokové míry, tisknou peníze, kontrolují banky, i centrální, a mají k dispozici ekonomickou diplomacii, takže kontrolují svět. Ale to neznamená, že svět ekonomiky se přestal vyvíjet. Vyvíjí se, evoluce ekonomických systémů probíhá navzdory těmto snahám politiků a prochází svými transformacemi a metamorfózami, kde vznikají základy nového systému. A to ne proto, že by si to vymyslel nějaký politik nebo ekonom, ale proto, že je to následek zcela přirozených evolučních trendů. Jinými slovy, jakákoliv ekonomika není stroj, není to něco, co je vytvořeno člověkem, ale je to organizmus, který podléhá evoluci.

Ekonomika začínala dokonce před vynálezem zemědělství, kdy se žilo v kmenech při hledání a lovení. A zemědělství toto vše radikálně změnilo. Najednou se lidé mohli usadit na jednom místě, zakládat obydlí, pole a cesty, nemuseli se stěhovat sem a tam, jak tomu bylo v kočovných společnostech. Zemědělství pak bylo nahrazeno průmyslem a opět, každá forma transformace dělá lidi nešťastnými, protože se z historie neumí naučit a přizpůsobit se tomu, že k těmto procesům dochází přirozeně. Takže vždy probíhaly vzpoury: když vzniklo zemědělství, tak sem přišly hordy kočovníků z Asie. Když se objevil průmysl, tak byly po celém světě stávky a probíhala americká občanská válka. A ta nebyla ani tak válkou mezi zastánci otrokářství a jeho odpůrci, ale byly vyvolána rozdílem mezi zemědělstvím, které nebylo mechanizované a nepoužívalo stroje, a Severem, který byl na mechanizaci vyloženě závislý a viděl ji jako budoucnost. A po druhé světové válce po průmyslu přišly služby, a celá řada vyspělých zemí se dominantně stala ekonomikami služeb. V takových zemích jako Rusko nebo Česko se to zpomalilo, protože jsme zůstaly průmyslovými zeměmi.

A po službách se začíná objevovat situace, kdy nemáme další hospodářský sektor, který by mohl ekonomice dominovat, takže to přešlo na stát. Takže se stát začíná stávat hlavním zaměstnavatelem a zdrojem zaměstnání, a to vidíme i u nás. Takto to probíhá. A my už se neumíme dostat do dalšího sektoru, protože produkce potravin, výroba věcí, nabídka služeb a následně být zaměstnán u státu, tak tím jsou vyčerpány čtyři ekonomické činnosti a žádná pátá neexistuje.

Vaše otázka zněla, co bude teď: Nastane takzvaná metamorfóza, což bych připodobnil k tomu, když vezmete housenku nebo červa, který neustále roste ve svém prostředí a přidává sektor za sektorem. A tak se dostane do situace, kdy už sám sebe nemůže v původním prostředí uživit. Příroda to řeší tak, že vynalezla systém metamorfózy, to znamená, že se červ změní v motýla – a motýl se posune do úplně jiného, nového prostředí, kde opět může fungovat, množit se a udržovat svůj druh. Toto je metamorfóza, která nastává, to znamená, že dochází k tomu, že se ekonomika, která byla založená na jednotlivých segmentech, začíná integrovat do jednotlivých celků. Lokální ekonomika znamená, že dochází k propojení zemědělství, průmyslu, vzdělání a lokální samosprávy do jednoho celku, mohli bychom říci, do jakéhosi většího baťovského průmyslového města, kde neexistuje jenom průmysl, ale i nemocnice a vše, co člověk potřebuje k životu.

A toto se snaží udělat náš institut, abychom probudili tyto ekonomické možnosti v jednotlivých regionech, abychom regiony dostali do rovnováhy na podobnou úroveň. Nechci říci stejnou úroveň, protože každý region může spoléhat na odlišné složení svých činností. Ale v každém případě jde o to, abychom se vyhnuli tomu, že některé regiony budou zaostávat a že lidem nebude zbývat nic jiného, než se přestěhovat do Prahy nebo do velkých konglomerací.

Současná technologie umožňuje velmi výkonné strojové a digitální systémy, které jsou dimenzovány na menší ekonomiky. Máme různé roboty a systémy automatizace, které mají takovou vlastnost, že jsou velmi miniaturizované a jednoduché, a umožňují, aby se v lokalitách ekonomika vytvářela tak, že lidé celou řadu produktů a služeb, i vzdělávacích, budou moci poskytovat sami sobě.

Dneska se například rozjíždí využívání satelitů, které mají pokrýt celou Zemi internetem kompletně tak, že všichni budou mít přístup k informacím a budou si moct dělat svou lokální ekonomiku takovým způsobem, aby vyhovovala lokálním potřebám. A jediné, s čím se bude v podstatě obchodovat, je, že tento digitalizovaný systém potřebuje správný soubor příkazů, algoritmů a návodů, který se vsune do třírozměrného tisku, který vám vyrobí boty, šaty nebo celou řadu dalších věcí, třeba i automobily, podle lokálních potřeb. Lidé budou celosvětově obchodovat pouze s těmito znalostmi a soubory – a tam bude hlavní rozvoj inovací. S tím se bude obchodovat, což vůbec není narušením lokalizace nebo mezinárodního obchodu. Ale mezinárodní obchod už se nebude snažit převážet neuvěřitelné množství těžkých a nekvalitních produktů, a bude spoléhat na lokální produkci a na obchod se znalostmi. Někdy pro zjednodušení říkám, že to bude podnikatelská společnost, kde budeme potřebovat namísto toho, abychom učili děti, aby se stali vhodnými a pokud možno levnými zaměstnanci, tak je budeme učit, jak se stát podnikateli.

A i o tomto bych mohl opět říct, že to nemám ze sebe, ale že to je český klasický odkaz od Baťů, kteří o tomto mluvili. Například Jan Baťa říkal, že v Evropě bylo 20 milionů nezaměstnaných právě proto, že nám chyběl milion vychovaných, vycepovaných a odvážných podnikatelů. Takže my se v našem institutu také snažíme zakládat podnikatelské univerzity, kde bychom učili lidi a děti, ne jak být zaměstnanci, ale jak být podnikateli. Narážíme přitom samozřejmě na stát, který říká, že nemůže podpořit podnikatelskou univerzitu, protože se nikdy nesetkali s věcmi takové akreditace a děti se musí biflovat informace tak, jak je to předepsáno akreditačními skupinami.

Současné státní intervence se snaží přizpůsobit ekonomiku vlastním cílům, jako kdyby to byl stroj. Ale není to možné – a nemají sílu spontánní evoluční rozvoj ekonomických vztahů zastavit či zrušit

Martina: Jak popisujete, jak by měl vypadat motýl, který se vylíhne z deglobalizovaného světa, tak to poslouchám, jako kdyby už tomu tak bylo. Ale vy jste řekl jednu důležitou věc, že to probíhá navzdory snahám politiků. Já bych možná ještě doplnila, že deglobalizace probíhá také navzdory tomu, že nejen politici, ale také státy velice rády zasahují do ekonomiky. A když se podíváme na Evropu, tak nejenom samotné státy, ale tuto funkci plní i nadstátní útvary, jako třeba EU, která je často kritizovaným výrobcem různých regulativ, zákazů a direktiv.

Milan Zelený: Samozřejmě státy zasahují. Zasahuje americký Trump i Evropská unie zasahuje.

Martina: Není to zase socialismus?

Milan Zelený: Je to státní intervence. Nerad bych vyvolával nějaké zapadlé výrazy, ale myslím, že socialismus to není, ale je to něco tomu hodně podobného, je to výrazná státní intervence, která se snaží přizpůsobit ekonomiku vlastním cílům, jako kdyby to byl nějaký stroj. Ale není to možné, a státy nemají sílu na to tento spontánní evoluční rozvoj ekonomických vztahů zastavit nebo zrušit. To nejsou voliči, ale společenské organismy, které se neustále udržují a neustále jim narušují to, aby se zakotvily v jednom stabilním systému – a ten si ponechaly na věky věků. Změna skutečně probíhá takto, a ony se tomu neumí přizpůsobit.

To, že to vidíte a vnímáte a uvědomíte si: „Vždyť já už jsem toto zahlédla,“ je důkaz toho, že tento proces pořád probíhá a že se těmto evolučním procesům budeme muset podřídit. Už jsme se přirozeným procesům jednou vzepřeli a mysleli jsme si, že poručíme větru, dešti, že nasázíme lesy podle vlastních představ a v zemědělství uděláme nekonečné lány od obzoru k obzoru plné řepky. A už začínáme narážet a vidíme, že to nejde. Ekonomika skutečně není stroj, který bychom si mohli zkonstruovat, ale je to život lidí, kteří hledají zlepšení své životní úrovně navždy. A zlepšení životní úrovně přichází se zvýšením produktivity práce, což znamená, že technika, stroje a nyní nové formy strojů, to znamená digitální technika, jsou něčím, s čím je třeba počítat.

Když mluvím o vzdělávání k podnikání, tak je to širší záležitost. To vyžaduje, abychom učili malé děti tomu, aby uměly řešit problémy, měly sebedůvěru, věděly, že problémy musí řešit samy, že je za ně nikdo nevyřeší. To je myšlení podnikatele. A to musí vznikat od počátku, protože, když necháme lidi vystudovat univerzitu a pak z nich budeme chtít dělat podnikatele, tak narazíme. Univerzitní vzdělání je založené na informacích a podnikání je založené na znalostech. Už Einstein říkal, že informace nejsou znalosti. A my žijeme ve světě, kde informace jsou všude, přes internet v podstatě zadarmo, ale znalostí se nedostává. Znalost znamená, že něco umím, a ne, že o něčem něco vím. Když studuju kuchařskou knihu, tak to neznamená, že budu umět vařit, když si přečtu příručku o lyžování, tak to neznamená, že budu umět lyžovat, když si přečtu a prostuduju všechny knihy, které mi říkají, jak se má řídit podnik, tak to neznamená, že se stanu podnikatelem. A to jsem opomenul, že se všechno mění tak rychle, že tradiční systémy ani nestačí vzdělávání.

Všimněte si, jak najednou vypukla epidemie plagiátorství. Najednou zjišťujeme, že u celé řady lidí s vysokoškolským vzděláním se ukazuje, že to opsali. A nikdo nehledá důvody, proč tomu tak je. Tomáš Baťa říkal: „Nenapodobovat, být v čele.“ Měl jsem přítele, který mě poslouchal a říkal: „Hele, Milane, to co říkáš, je zajímavé, chtěl bych o tom vědět víc, kde si to můžu přečíst?“ A já jsem říkal: „Podívej se, až si to budeš moct přečíst, tak už budeš pozadu. Být v čele, být na špici znamená, že si to nemůžeš přečíst, ale že to vytváříš svou akcí.“ Já jsem strávil celý život publikováním, mám nejvíc publikací nebo citací publikací mezi českými ekonomy, a mně je to úplně jedno, protože jsem ke konci života změnil postoj a říkám: „Nejlepší publikace je okamžitá a kompetentní aplikace.“ Mezičlánek publikace zdržuje, protože než to sepíšete, publikujete, než si to někdo přečte a než to prosadíte, tak je svět úplně jinde.

Takže já tu rychlost míním vážně a myslím, že bez kvalitativní změny vzdělávacího procesu budeme opět zaostávat, protože změna vzdělávacího procesu se musí posunout od informací ke znalostem. Informace je v podstatě zápis, takže od zápisu ke skutečné akci a dění. A to bychom měli vyžadovat od našich škol a univerzit, ale bohužel k tomu nedochází. Politici jsou totiž navyklí, když je někdo požádá o nějaké řešení, tak na to hodit spoustu peněz a prostí lidé si myslí, že tím poskytují řešení. Ale tak tomu není. Řeknu to jednoduše: když máte špatný systém, a je jedno jaký, a hodíte na něj spoustu peněz, tak budete mít špatný systém, který je nadmíru předražený. Čili pokud máte školství, které nefunguje a neučí to, co má učit, a dáte na to spoustu peněz, tak bude učit to, co učilo, ale za více peněz. Čili když máte špatný systém a chcete ho dát na internet, tak budete mít špatný systém na internetu, a tak dále. Takže peníze nic neřeší. Musí se změnit obsah, a jestliže budu odměňovat ty, kteří udržují starý obsah, tak nemůžu doufat ve změnu systému.

Tyto věci jsou velice náročné, ale pro pochopení velice jednoduché, protože to, že budeme naslouchat přírodě a respektovat ji, se týká i společenských systémů. Takže já mám větší důvěru, že by se naslouchání přirozeným systémům mohlo lépe podařit na jednotlivých regionech nebo lokalitách, než někde na nějakém ministerstvu, kde sedí lidé, kteří mluví rychleji, než stačí myslet, takže máme jen přemíru slov a myšlenky žádné, jenom názvy a slova a rychlost přednesu. Nechtěl jsem mluvit o lidech, ale ono to všechno souvisí.

Původní ideou EU byla Evropa regionů. To je předání kompetencí dolů do regionů. Dnes se předávají kompetence nahoru a máme zde superstát.

Martina: Myslím, že jsem pochopila, co říkáte, tedy že je potřeba změnit myšlení a vychovávat k nemonokulturnímu myšlení. Ale to je věc, u které, i kdybychom teď hned začali se správným systémem vzdělávání, tak je to práce na desetiletí. Ale my jsme teď v určitém bodě. Vy hovoříte o zásadní úloze regionální ekonomiky, ale já se ptám, jak to vypadá teď, v tuto chvíli? Jde to ještě v EU, která je rok od roku silnější a osobuje si stále více rozhodování a pravomocí vůči členským zemím? A politici nadto stále hovoří o tom, že bychom se k EU měli přimknout ještě více a být součástí jejího tvrdého jádra. Jak toto koliduje s tím, co jste říkal, a jakou máte vizi?

Milan Zelený: Jestli si pamatujete něco trochu z historie EU, tak zpočátku se mluvilo o Evropě regionů. A všimla jste si, že toto odpadlo?

Martina: Ano.

Milan Zelený: A toto odpadlo. Původní myšlenkou byla Evropa regionů. A proč vzniká Evropská unie? Protože chování národních států, zvláště pod vlivem stran, o kterých jsme mluvili, vedlo k několika světovým válkám a k výraznému zničení Evropy. Takže šlo o to, jak oslabit národní stát tak, aby se nemohl pouštět do těchto militaristických dobrodružství. A existují dva způsoby: první, že určité základní části a role národního státu přesunete dolů, na regiony a dáte samosprávám a regionálním systémům možnost, tak jako se to stalo Baťům ve Zlíně. A to byla původní myšlenka Evropy regionů.

A za druhé potom, díky přirozenému rozvoji politického myšlení, začaly vznikat politické ambice a v posledních dvaceti letech namísto toho, aby se předávaly povinnosti národního státu dolů, tak se začaly předávat nahoru a vytvořili jsme vlastně podobný systém, který jsme chtěli oslabit, a udělali jsme ho silnějším. Takže dnes na místo státu máme superstát. To je problém, který zde vzniknul, a jediný způsob, který vidím, je začít pracovat na jednotlivých lokalitách a pomáhat jim v zakládání malých průmyslových měst baťovského typu v regionech, my tomu v našem institutu říkáme kondenzační jádra, tak, aby se zcela přirozeným způsobem začaly nabalovat lokální podniky a podnikání. Tak by lidé nemuseli opouštět své regiony za prací, ale aby práce přišla za nimi a docházelo k vyrovnávání regionů.

Podkladem zdravé ekonomiky není vynikající ministerstvo, ale regionální stabilita a vyrovnanost. Proto říkáme, že institut, který jsme založili, je institutem pro rovnovážný rozvoj. To, co je dnes celosvětovým základem společnosti, jak říkal pan doktor Cílek, je, že žijeme v éře nerovnováhy. Ale to nestačí říct, ale je třeba rovnováhu znovu hledat a definovat. Myslím, že to stojí za to, a jsem velmi vděčný, že se skupina velmi významných lidí, Čechů a Slováků, přihlásila k našemu institutu a doufáme, že přitáhneme i mladé generace a pod heslem „uděláme si to sami“ se nám podaří fungovat bez zdrcujícího dohledu státní byrokracie.

Martina: Děkuji vám, pane profesore, za rozhovor.

Milan Zelený: Já děkuji vám.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Karel Janyška napsal:

    PROČ JE EU SOCIALISTICKÝM NESMYSLEM A  ZLOČINEM, ZEJMÉNA RUDOČERNÝCH SOCIALISTŮ.

    Jak známo, vývoj lidského světa je tažen civilizací jednotlivců obchodem, tedy jejich vyšším a vyšším osamostatňováním. Takoví lidé jsou pak už dlouhá tisíciletí tahouny dalšího jeho vybavování technickými prostředky, neboť svojí nekoordinovanou aktivitou vygenerovali neosobně a nezáměrně spontánní řád lidské interakce a lidského světa, který je svými evolučně vyvinutými pravidly řídí a nutí k efektivním a produktivním druhům jednání.

    A přinutil je založit evoluční cestou bez původního záměru vlastní správní jednotky, národní státy.

    Pomiňme tu eskapádu historických událostí, které vedly k dnešku a podívejme se na to, co je. Co vniklo a co dál vzniká. Jen za poslední 3 dekády vznikly desítky nových národních států a nikdo se jich, tedy každý toho svého, nechce vzdát. Jak to ? Vždyť EU je přece prý jakousi novou lepší formu lidského světa. Tak proč ne ?

    Jednoduše proto, že to není mírovými cestami možné. Historickými vazbami a vzájemnou všemožnou sounáležitostí osazené skupiny lidí, kteří si říkají národ, dokonce až paradoxně na tom trvají i v USA, kde je national skoro všechno, totiž se této vlastnosti ani vzdát nemohu. Je vrostena v jejich historii a v jejich myslích, tedy v systému tzv. pravidel jejich správného chování. Proto není znám případ, kdy by se někdo dobrovolně vzdal své národní identity.

    Národy a jejich národní státy, není zatím dáno, že co národní stát to jeden národ, se staly jedinými možnými správci zemského povrchu, a každý vidí, že skoro o každý metr svého území jsou ochotny bojovat. Ale co je nejpodstatnější pro existenci lidského světa, že se staly největšími prvky jeho spontánního řádu, který je samotnou podstatou jakékoliv možnosti, aby lidský svět vůbec existoval. Přičemž vzájemné vazby prvků spontánního řádu jsou výsostně omezující, tedy negativní, tedy zákazové. On jediný umožňuje lidem a jejich organizacím, včetně národních států, sledovat nekonečné množství účelů a cílů svých jednání tak, aby při tom nenarážely do ostatních, tedy, aby lidí se stejným neosobním sebezáchovným úkolem vůbec přežití.

    Tato neobkročitelná podstata musí každého, kdo se o zorganizování lidského světa snaží příkazy, varovat. Nejde to, není to možné, musel by nejprve umět zrušit vesmír a naučit se ho sestavovat, tedy nekonečně složité řády, příkazem (tedy lidským rozumem, který je ovšem produktem vývoje, takže to není možné už z tohoto důvodu), ne omezeními. To je každému, aspoň trochu málo zorientovanému člověku jasné.

    EU je tedy silou anticivilizační a může existovat jen na základě 3 předpokladů.

    1.Všichni lidští obyvatelé a všechny národy Evropy se prohlásí dobrovolně, podtrhuji dobrovolně, za Němce a vznikne německý superstát, který budě řízen klasickými metodami. Bude mít i svoji velkou armádu a policii.

    2.Momentální vývoj bude pokračovat navzdory názorům Evropanů na EU a bude postavena silná eunijní policie a armáda k potlačování odporu a nesouhlasu. Takový stav známe ze Sovětského svazu a každý ví, jak to s ním dopadlo.

    3. Evropská unie bude stát na stejném principu, na kterém stojí spontánní řád lidského světa v Evropě, tedy na negativní multismlouvě mezi státy pro dosažení konsensu a garantování principu, já pán – ty pán.

    3a. Žádná Evropská unie prostě nebude.

    Vraťme se teď k názvu eseje a zdůvodněme ho. Kdo má všech pět pohromadě, všechno našel unitř. Kdo ne tomu nemá žádný smysl cokoliv dalšího povídat.

    Snad až na termín rudočerní. Od roku 1931 je církev svatá přesvědčena o správnosti socialismu, neboť přijala do své doktríny tzv. sociální spravedlnost, takto socialismu právě středobod. Od té doby se sice všemožné druhy socialistů perou navzájem, ale táhnou ve skutečnosti za jeden organizační provaz. Nutí je k tomu uznání řídící autority, coby podle nich jediné možné varianty uspořádání lidského světa a jedné možnosti, která lidstvo může přivést ke štěstí.

    Hluboce, ale opravdu hluboce, se mýlí. V případě náboženských fanatiků je to dokonce pohrdání dílem božím. Kdyby to tak Bůh chtěl, udělal by to tak a možnost zorganizovat lidský svět by lidem poskytl. On to však neudělal… Dzp.

  2. Karel Janyška napsal:

    INTEGRACE NÁRODŮ EVROPY V NÁROD JEDEN, V POSLEDKU NĚMECKÝ, PROSTŘEDNICTVÍM EU ?

    Název, jak z hororu, co ? A přesto popisující realitu. Co se tedy děje ?

    Lidský svět, coby celek, se snaží zorganizovat (já vím, že marně, ono to nejde ze známých důvodů, je navždy lidmi nezorganizovatelným spontánním řádem, který řídí je, ne oni jeho) skupina nejbohatších lidí světa, tedy špičkových socialistů. Ano, bohatí mentálně propadnou dojmu, že když umějí zorganizovat tak obří a výnosné firmy a majetky, že by to mohlo jít i z celým lidským světem. A tak pilně zasedají v různých světových podivných institucích a radí se, jak to udělat.

    Špičkou a centrem takového celosvětového radění, tedy socialistického řádění, je Bilderberg. Na něm se tajně, naposledy na konci minulého roku na 3 denním jednání, domlouvají. Kdo to nechce vidět – nevidí, stačí však vyhledat všechno na netu a jen ignorant si myslí, že na tajném jednání si porovnávají, kdo má dražší slipy nebo hodinky. Dohodnou se a konají. A samozřejmě, že v první řadě ovlivňují politické dění všude ve světě tak, aby to jejich záměrům vyhovovalo. A jedním z jejich hlavních zájmů je samozřejmě Evropa.

    Mimochodem, Macron pracoval přímo v administrativě Bilderbergu a tak není divu, že náhle z ničeho nic získal takovou podporu Francouzů prakticky neznámý člověk, když mu Bilderberg patřičně pomohl. Totéž platí o předsedovi francouzské vlády, který byl účastníkem Bilderbergu také. Také, o podle všeho vydírané, Merkelové. Každý si pamatuje, když vypukla aféra s tím, že ji sledovala roky tajně polostátní americká agentura, jak rychle změnila názor na jí před tím tolik kritizovaný mulitikulturalismus.

    Německo a Francie se dohodly pod tlakem svých mocenských choutek, tažených inspirací socialismem, který má ve Francii své „vědecké“ rodné hnízdo a kterým se Němci velmi rychle nakazili už dávno. Dokonce přes linie první světové války se hádaly, řečeno s mistrem Hayekem z jeho slavné Kontrarevoluce vědy, kdo z nich lépe ovládá umění socialismu, tedy kdo umí lépe zorganizovat lidský svět. No a taková ideologická nálož v obou národech se Bilderbergu velmi hodila a hodí. Tlačí je už roky k založení jednoho evropského velkostátu, který by mohli mocní lépe svými penězi ovládat. EU ničím jiným, než takovým zárodkem, neustále se vyvíjejícím v  tomto směru, není.

    Ale vraťme se k tzv. integraci Evropy, tedy neustále omílanému termínu, jakoby vůbec nešlo o pohlcení malých velkými a likvidaci národních států a dokonce národů na evropském kontinentu. Ano, tzv. integrace Evropy nic jiného neznamená. Kdo si pod takovým termínem představuje něco jiného, měl by to vyložit. Já, coby znalec kompozitivní teorie, to nedokáži. Kdo potom jiný, mi není jasné.

    Momentální model EU podle LS, jak jinak, byla přijata za předsednictví Německa, je skvělým nástrojem pro tak zločinný úkol. Vždyť z ní vycházející euorgány neslouží ničemu jinému, než podřízení všeho v EU Německu, coby nejsilnějšímu jeho členovi. Každý vidí, že za EU v případě skutečně velkých věcí jedná Merkelová, ne ty loutky, které Německu v čele EU slouží. Mimochodem, Německo už těží z EU a eura teď. Má největší přebytek státních financí na světě, přestože růst HDP jen průměrný.

    A intergrace, tedy podřízení národních států a národů Evropské unii prostřednictvím tzv. implementace tzv. evropského práva, čti evropského, tedy vlastně novoněmeckého, příkaznického práva, postupuje. Někdy tempem až závratným. Najednou se mluví o Evropanech, o Evropě jako státu, o evropanství a  populismu těch, kteří se odmítají takovému vývoji podřídit. A Macron do toho přijde na poradě se svojí rupočernou německou soudružkou s návrhem na urychlení integrace a zapojení do této nelidskosti dalších a dalších oblastí tak, aby evropský stát skutečně vznikl, a to co možná nejrychleji.

    Neznikne však. Vznikne jen strašné napětí, které může skončit obřím krveprolitím při zpětném osvobozování národů a národních států z područí tohoto zločinného molochu. Návrhy na evropskou armádu a společnou policii a zdanění nejsou ničím jiným, než dalšími střípky do mozaiky euvýstavby, tedy v budoucnu podřízení Evropy tomu nejsilnějšímu, tedy v posledku právě Německu. To, že si to Francouzi a další neuvědomují, není vůbec důležité. Prostě jim chybí vzdělání stran spontánního řádu lidského světa.

    Nemá cenu nikoho o takovém vývoji přesvědčovat. Pro sečtělého je však až neuvěřitelně a nápadně shodný s vývojem a koncem SSSR a pěstováním tzv. sovětského člověka, mimochodem, u nás Čechoslováka a v EU teď tzv. Evropana, které tak krutě a přirozeně selhalo. Stalo se to proto, že se to stát muselo. Spontánní řád lidského světa nic jiného nedovolí a už vůbec ne lidskou hloupost a nadutost ve věcech, které náleží jen a jen jemu, coby nezničitelné neosobní spontánní řídící struktuře všeho ve vesmíru, tedy i lidského světa. Je jedinou možností existence lidstva… Dzp.

  3. Anonym napsal:

    Supersrát ano….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..