Helena Brown: Jaké si vzít poučení z kauzy polské hovězí?

Helena Brown: Jaké si vzít poučení z kauzy polské hovězí?

Více než měsíc řeší tuzemská veřejnost i média kvalitu polských potravin (zejména pak hovězího) i kvalitu polského dozoru na jatkách i v potravinářském řetězci.

Glosy

Datum: 3.3.2019

Obvyklá doporučení pro českého spotřebitele pak znějí: nekupujte polské potraviny a kupujte produkty původem z naší země. Což není první doporučení tohoto typu, přesto se ale nákupní zvyklosti naší veřejnosti příliš nemění. Z celé řady důvodů. Tím prvním, který je většinou uváděn, je skutečnost, že naši spotřebitelé ve výběru potravin řídí především co nejnižší cenou – a polské (ale i jiné zahraniční výrobky) jsou začasto levnější, než ty naše. Tím druhým pak je ale o něco složitější problém – totiž jak nakupovat kvalitnější výrobky (minimálně část lidí by si za ně bylo ochotna mírně připlatit), když je veřejnost dennodenně bombardována naprosto protichůdnými údaji o tom, co to vlastně ona „kvalita“ je. Našinec je pak samozřejmě totálně dezorientovaný a snadno podléhá různým marketingovým kampaním. V nich zaznívá mnohé, často ale ne to nejdůležitější.

Například o hovězím, na jehož kvalitu má zásadní vliv způsob chovu a nakládání s masem zvířete po jeho porážce. Nejvyšší předpoklad budoucího kulinářského zážitku přitom představuje maso z masných plemen skotu, tedy těch, která se chovají pasteveckým způsobem celoročně na otevřeném prostoru. Takových zvířat sice v ČR pomalu přibývá, ale většinu z celkového stavu skotu u nás tvoří zvířata ustájená v uzavřených prostorách, patřící mezi dojená, případně směsná, ne ale masná plemena. Nutričně hodnotnější (křehčí a obohacené o produkty mléčného kvašení) je pak odvěšené (zrající, stařené) hovězí maso, to se ovšem na našem trhu zas tak moc neprodává. Je nebo by mělo být totiž dražší, protože zráním (mělo by se tak dít alespoň po dobu 14 dní) ztrácí část své hmoty a kromě toho je při zrání masa nutné udržovat patřičnou teplotu. To v praxi znamená vyšší náklady a ve výsledku vyšší cenu – kterou ovšem nechtějí spotřebitelé zaplatit. A ještě se domnívají, že nejlepší hovězí je „to čerstvé“. Není to pravda.

Normální by samozřejmě bylo, abychom kupovali maso z pasoucího se skotu z tuzemských chovů, a mimo jiné i tím napomáhali vyšší poptávkou po takových produktech žádoucímu zlepšení stavu naší krajiny, ale i žádoucímu zlepšení našich jídelníčků. Vyzrálé hovězí je považováno za nejkvalitnější z červených mas na světě, u nás ovšem patří mezi nejméně konzumovaná masa. Protože je drahé, a to je ještě o něco levnější proto, že ani není vyzrálé. Proto se k nám dováží maso levnější, a to nejen z Polska. A nejen maso, a nejen hovězí. Je to škoda – ale v mnohém si za to můžeme sami svým chováním a šetřením na nesprávném místě.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Ivan Hrbek napsal:

    Dne 2. 3. 2019 se na Statku Krasoňovice konala Valná hromada Svazu faremních zpracovatelů. Tento svaz je profesní organizací zemědělců, kteří se rozhodli produkci své zemědělské prvovýroby nabídnout přímo svým zákazníkům a nejen to, řada z nich se rozhodla své suroviny zpracovávat na potravinářské výrobky a nabízet je jak svým zákazníkům, tak do obchodní sítě. Tito zemědělci jsou velmi znepokojeni potravinovými skandály poslední doby:
    – Prokazatelný dovoz do ČR závadného masa z mrtvých dobytčat z Polska a jeho uvedení do obchodní sítě.
    – Opakovaný výskyt velkých množství (více než tuna) masa z dovozu z neznámých zdrojů nakaženého salmonelou.
    – Existence neschváleného a neregistrovaného podniku na zpracování masa na území Prahy
    – Víc než tuna pochybného kebabu na území Olomouckého kraje.
    – Těmto skandálům v minulosti předcházelo bez větší mediální odezvy spoustu obdobných, jako posypová sůl vydávaná za potravinářskou, vepřové maso obsahující dioxin, dovážené z Německa a další
    Evropská komise navíc brání ČR v tom, aby své občany chránila před nákazami z alimentárních zdrojů. A český stát se potýká s tím, zda je oprávněn zdraví svých občanů vůbec chránit.
    Přitom naši zemědělci, kteří poráží nebo zpracovávají dobytek na farmách a uvádějí na trh to nejkvalitnější maso, jsou jeho největší spojenci v boji proti dovozu veškerého výše uváděného svinstva ze zahraničí. Faremní zpracovatelé jsou první, kdo usilují o kvalitu místních regionálních potravin a osamostatnění se od vlivu potravinářských řetězců. Spojují s produktem své jméno, svůj statek, který budují a se svými zákazníky se denně potkávají
    Místo toho, aby jim stát pomohl jejich projekty realizovat, vytváří umělé překážky, kterými jim brání v normální práci. Kdyby desítky zemědělců po celé republice mohli za rozumných podmínek porazit býka či dva týdně a uvést je na trh, místo aby se potýkali s umělými překážkami od úředníků Státní veterinární správy, tak tady bylo o pár desítek tun kvalitního masa víc a nikdo by nemusel dovážet to nekvalitní a nebezpečné z jiných zemí. A kdyby zemědělcům tito úředníci uměle nezvyšovali náklady nesmyslnými požadavky, tak by tomu dováženému svinstvu mohl konkurovat i cenově.
    Viníkem současné situace je zcela jednoznačně český stát, který nevyužil, ale naopak dusí potenciál českého zemědělství. Přístup státních orgánů se dá v mnoha případech nazvat šikanováním a brání v realizaci faremních provozů. A konkrétní úředníci veterinární správy, kteří se na vytváření takového prostředí podílejí, nejsou bráni k odpovědnosti. Nesmyslnými a protizákonnými požadavky zvyšují náklady zemědělců a tím snižují jejich konkurenceschopnost. Stát pomáhá tím, že zemědělci hází klacky pod nohy, čímž mu vytváří situaci válečnému stavu se blížící.

    Navíc stát zcela rezignoval na svou povinnost zajistit potravinovou dostupnost, což znamená, aby si naprostá většina obyvatel mohla potřebné potraviny bez problémů pořídit. A to nejen ve standardní situaci, ale kdykoliv. Koncentrace výroby do mamutích podniků a prodeje do hypermarketů je v běžných podmínkách efektivní, ale při komplikacích typu havárie, sabotáže, teroristické útoky či válečné ohrožení takový systém kolabuje a je extrémně zranitelný. I několikadenní pokles dodávek ropy může vést k omezení dopravy a k tomu, že vesnici bude muset uživit místní sedlák. Je nezbytně nutné nastavit únosný poměr produkce a spotřeby regionální, celostátní a globální.

    To už je ovšem práce pro politiky, nejen na národní, ale i Evropské úrovni. I proto se valné hromady zúčastnila paní Klára Samková, kandidující za Alternativu pro ČR do Evropského parlamentu. Aby se s problémy, s nimiž se část našich zemědělců i společnosti potýká, seznámila a mohla přispět k jejich řešení. Také proto má na své kandidátce odborníky ze zemědělství a potravinářství. Protože problém s potravinami si veřejnost uvědomila až teď, když si nebyli lidé jisti, zda si mají v restauraci objednat biftek. A mohla by si ho uvědomit daleko bolestněji, až by maso na ten biftek nebylo ani v oblíbeném hypermarketu.
    Přístup českých veterinářů k českým zemědělcům můžete spatřit od 4 minuty 15 vteřiny na tomto videu, respektive v pořadu ČT z doby, kdy ještě plnila svou funkci a nesloužila jako systémový manipulátor.
    https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/212562248420024-nedej-se/
    Ing. Ivan Hrbek
    Předseda Svazu

  2. Milada Stroblová napsal:

    To, co nedáme našemu tělu v podobě kvalitní výživy, která je dražší, se po šedesátce promítne do našich zdravotních problémů, které nejspíše marně budeme léčit léky, které často platíme.
    Snaha EU šikanovat Českou republiku za plošnou veterinární kontrolu masa, za zviditelňování polských nedostatků v péči o skot a zpracování masa ukazuje na špatné kroky politiků EU. Hromadění podobných chyb oslabuje autoritu EU.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.