Jaroslav Kašparů
Jaroslav Kašparů
Teolog, psychiatr, pedagog, filosof

Maxmilián Kašparů: Poradci

Někdy mám dojem, že žijeme ve světě plném poraden. Máme poradny předmanželské, manželské, předrozvodové i porozvodové, poradny psychologické, poradny pedagogické, poradny chovatelské, mykologické…, prostě poradny na všechno. A nejlepšími poradci jsou absolventi různých víkendových rádoby „psychologických“ kurzů a výcviků, kteří z oboru psychologie sice neznají vůbec nic, ale kurzy jim dodají takové sebevědomí, že bych jejich komplex vícecennosti chtěl zažít aspoň pár hodin před smrtí.

Glosy

Datum: 1.12.2018

Vzhledem k mé lékařské profesi se na mne obrací lidé, žádající také nějaké ty rady.

„Poraďte mi, co mám říct našemu klukovi, když…“
Neporadím, protože vašeho kluka neznám.

„Poraďte mi, jak mám reagovat, když manžel…“
Neporadím, manžela jsem v životě neviděl.

„Co si myslíte o mojí tchyni, která….“
Nemyslím si nic, protože ji neznám.

Nedávno jsem slyšel historku o manželce, která opakovaně volala do psychologické poradny s tím, že její manželství je v krizi. Psycholog jí telefonicky poradil, aby změnila situaci v kuchyni a vařila pestřejší stravu, protože láska prochází žaludkem. Za měsíc volala opět, že vaří italskou, maďarskou, českou i čínskou kuchyni, ale manželská krize trvá. Poradce doporučil změnit situaci v obývacím pokoji. Za měsíc žena volala, že přestavěla všechen nábytek, ale manžel si toho po příchodu z práce ani nevšimnul. Poraděnko doporučil změnu v oblasti sexuálního života, ale ani tato rada nepřinesla žádné zlepšení jejich manželské krize.

Psycholog ji tedy pozval na osobní, nikoli telefonickou konzultaci. Když v určený čas otevřela dveře psychologovi ordinace, vstoupila tam jeho vlastní manželka. Profesionál selhal.

Jiná historka popisuje dvě kolegyně ze společné kanceláře. Jedna poradila druhé vlastní zkušenost s řešením manželské krize.

„Koupila jsem si černé střevíce, černou noční košili, dala jsem si černou sponu do vlasů, obula černé střevíce a na krk si uvázala černou mašli. Přišla jsem do ložnice… a to se děly věci.“

Po víkendu se svěřila poučená kolegyně, že udělala všechno přesně tak, jak jí bylo doporučeno. A výsledek? „Když jsem přišla celá v černém do ložnice, manžel vykřikl „Co, umřela maminka?“ …a tady selhal i poradce amatér.

Někteří žadatelé o radu mi pošlou, nebo osobně přinesou fotografii dotyčného, se kterým jim mám poradit. Domnívají se, že ze skupinové fotografie žáka z první třídy, která je stará dvacet let, určím diagnózu a navrhnu léčení.

Odpovídám přirovnáním s automechanikem, kterého navštíví majitel vozu s fotografií svého nepojízdného auta a žádá radu, co udělat, aby auto jezdilo. Automechanik dopadne jako já. Neporadí. Vzhledem k takovým odpovědím nepatřím ani já za dobrého psychiatra.

„Vy mi neporadíte? Tak to se, pane doktore, musím zase obrátit na naši sousedku. Ta poradí s problémama ouplně každýmu. Ona má totiž kurz Červenýho kříže a uklízela dlouhá léta ve špitále, kde operovali všechno možný.“

Nedivím se. Já jsem onen půlhodinový kurz neabsolvoval a ve špitále jsem nikdy neuklízel. Mám tedy co dohánět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.