Dušan Neumann
Dušan Neumann

Dušan Neumann 1. díl: Levicový aktivismus v USA je jakobínský trockismus – a je podporovaný miliardáři

Hned na začátku se vám dnes musím omluvit, protože budu citovat, a to dlouze. Budu citovat déle, než jste zvyklí, ale prosím chvilku vydržte – doufám a jsem přesvědčená, že nebudete litovat:

Společnost

Délka: 36:21
Datum: 23.10.2020

Přehrát pořad

První citát: „Musíme si uvědomit, že skutečná neutěšená situace černochů souvisí s policií a se systémovým rasismem jen velmi málo, nebo vůbec ne. A na tom nedávné sociální nepokoje nic nezmění. Zaměřme se raději na odpovědnost těch, kteří řídí naše velkoměsta. Města ovládaná demokraty mají navzdory svým velkým, a rostoucím rozpočtům na školství, nejhorší úroveň státních škol. Podívejme se například na Baltimore – a v ostatních městech řízených demokraty je to podobná katastrofa.“ Tato slova pronesl Walter E. Williams, profesor ekonomie na univerzitě George Masona.
A další citát: „V těchto dnech média neustále opakují mantru, že došlo k pokojné demonstraci, i když skončila násilím. Kolik lidí musí při takzvaných pokojných demonstracích ještě zemřít, než média připustí, že ti, kdo podněcují davy k výtržnostem, musí vědět, co se asi stane, když pustíte v noci chátru do ulic? Vláda davu není demokracie. Vláda davu ve skutečnosti demokracii ohrožuje, protože ohrožuje životy černochů i bělochů, a na všech životech by mělo záležet.“ Tak toto řekl Thomas Sowell, ekonom a zasloužilý spolupracovník Hoover Institutu Stanfordovy univerzity.
A poslední citát: „Vůdce Black Lives Matter navštívil město Houston poté, co tam byla zastřelena sedmiletá černošská dívka, a ve veřejné sbírce vybral 100 tisíc dolarů jako odměnu za odhalení jejího vraha, protože předpokládal, že vrahem dívky byl běloch. Když zjistil, že dívku zavraždil černoch, tak ho celá tragédie okamžitě přestala zajímat. Toto hnutí zneužívá podporu chudých černých Američanů k násilnému povstání v zemi a k nastolení anarchie. Tito lidé nechtějí nic jiného, než zničit občanskou společnost. Když může rozvášněný dav obsadit policejní stanici, tak proč by se třeba nemohl nastěhovat do vašeho domu? Hnutí Black Lives Matter, které se stavělo do role zastánce sociální spravedlnosti pro černochy, se ve skutečnosti stalo parazitem.“ Toto veřejné prohlásil Lober L. Woodson, aktivista za občanská práva.
Milí posluchači, víte, co mají společného všichni tito tři citovaní lidé kromě toho, že jsou vzdělaní a racionálně uvažující? Možná tušíte – ano, jsou to černoši. Vážení členové americké společnosti vystupující v televizi, píšící do novin, velmi často vystupující v rozhlasových stanicích v celé Americe. Jenže, slyšeli jste někdy u nás jejich názory? Nebo jste tady slyšeli jen, že hnutí BLM je úžasné, nenásilné, jak to jsou samí hodní lidé, jen trochu nešťastní, kterým to občas pokazí nějaký zcela ojedinělý příklad zkratkovitého jednání, ale to musíme omluvit, protože přece lidé z BLM jsou rozhořčeni, frustrováni, a protestují, či rabují zcela oprávněně. Jenže tito lidé, které jsem citovala, mluví úplně jinak. Mluví o chátře v ulicích, a o BLM jako o parazitech. Co se to děje? Proč se tak změnil svět, že se k nám zase dostávají jen jednostranné informace?
Nejen o Americe, nejen o médiích budeme hovořit s jedním z našich nejzkušenějších novinářů, Dušanem Neumannem, který už 40 let žije ve Spojených státech, pracoval jako zpravodaj televize Z1, a také jako zpravodaj pro Český rozhlas z USA.

Martina: Dušane, teď jsem přečetla mnoho citací. Překvapil tě jejich obsah vzhledem k tomu, že vím, že na prázdniny, tedy téměř dva měsíce, jsi byl v ČR?

Dušan Neumann: Nikoliv, protože například Sowella sleduju asi už 20 let. A i jiné černošské vzdělance a aktivisty, kterým se opravdu nedostává žádné veřejné publicity, kromě některých konzervativních rádií, hlavně rozhlasových stanic, které jsou konzervativní. V televizi, kromě Foxu, je skoro nikde neuvidíte. Existují internetové televize, ovšem jejich dosah není celokontinentální, jako u velkých vysílacích sítí. Takže mě to nepřekvapuje.

Sleduji i aktivitu, která je dnes poměrně silná, což jsou minority, neboli menšiny pro Donalda Trumpa, které tvoří zejména černošští aktivisté, a také Hispánci. Když teď srovnám některá z minulých čísel, tak při první volbě volilo Donalda Trumpa něco mezi 4 – 8 procenty černošských voličů. A dnes, podle konzervativních průzkumů, ty progresivní to moc nedělají, má naději, že černošských voličů bude přes 20 procent, což je neuvěřitelné, a nikdy se nic takového pro bílého kandidáta nestalo.

Martina: Co myslíš, že Ameriku, a potažmo tím pádem i ostatní svět, čeká v úterý 3. listopadu? To proběhnou ve Spojených státech prezidentské volby. Jak to vnímáš? Dáváš větší šanci Donaldu Trumpovi, nebo jeho vyzyvateli Joe Bidenovi?

Dušan Neumann: To velmi záleží na tom, jak se Donald Trump chová, protože se někdy skutečně chová nepředvídatelně, pokud by ho člověk vnímal jako politika. Pokud ho vnímá jako developera na Manhattanu s chováním řeznického psa, tak je předvídatelný, ovšem to v politice ne vždy funguje, a oslovuje to jenom určitou část elektorátu. Takže podle toho, jak se chová, jsem buď mírný optimista, nebo větší optimista, ale stále si myslím, že bude zvolen, a ani ne pro samotnou osobu Donalda Trumpa, protože podle mne dneska ve Spojených státech o Donalda Trumpa ani nejde. On je vlastně substitutem zachování konzervativní americké, podnikatelské a k risku ochotné populace, oproti podivnému sociálnímu experimentu, o kterém říkám, že to je jakobínský trockismus podporovaný miliardáři. Je to pro mě nový fenoménem a myslím, že i Karel Marx by se otáčel v hrobě, kdyby o něčem takovém slyšel.

Martina: Prosím tě, „jakobínský trockismus podporovaný miliardáři“, to je téměř vyšinutí z vazby.

Dušan Neumann: Je to neuvěřitelné, těžko se to chápe, ale právě tyto aktivistické, protitrumpovské směry jsou nejvíce podporované novými technologickými IT giganty jako je Google, Amazon, Facebook a podobně, které si z nějakého důvodu myslí, že jsou na tom tak dobře, že mohou změnit svět, protože jsou nositeli jediné a veškeré pravdy. A některými jedinci, kteří mají moc, reprezentovanou majetkem nebo penězi, a kteří ovládají média, a mají představu, že toho o vás vědí více, než vy sám nebo sama, a že vědí, co je pro vás lepší než vy sama. A to je vždy nástroj k záhubě jakékoliv demokratické nebo republikánské společnosti.

Anarchistický progresivismus v USA se podobá Francouzské revoluci a vyznačuje se nadšením, nedostatkem vzdělání a historického pohledu na minulost

Martina: Dušane Neumanne, když miliardáři podporují levici, navíc poměrně militantní levici, jak můžeme vidět, tak s tím by možná obstálo srovnání, když by myši mezi sebou dělaly sbírku na uzdravení kočky.

Dušan Neumann: Pro mě je to dodnes dost nepochopitelné, i když já už dělení na levici, pravici moc neakceptuji, protože se doba jaksi, řečeno shakespearovsky, vymkla z kloubů. Já je spíše charakterizuji jako anarchistické progresivity. Ale všichni jsou to snílci. Je to sen o společnosti – moje babička by řekla, že roupami nemají co dělat, sen o společnosti, kde všichni mají na všechno nárok, a je natolik vyspělá, že tento nárok je schopna uspokojit bez vynaložení fyzické práce, ale i bez nějaké snahy o udržení společnosti. Proto mi připadá, že to je jakobínské. Odráží se v tom, že nemůžeme na dnešek implantovat Francouzskou revoluci, protože podmínky byly jiné. Nadšení, nedostatek vzdělání a historického pohledu na minulost – to je ale úplně stejné.

Martina: Dušane, potom co jsi řekl, je asi tato otázka zbytečná, ale přesto všechno bych chtěla, aby odpověď zazněla explicitně. Říkáš, že nejde ani o Donalda Trumpa, ani o Joe Bidena: co by sis přál ty?

Dušan Neumann: Přiznám se, že pro mne je volba Donalda Trumpa poslední bariérou, která brání americké společnosti, aby se z tradiční podoby stala nástupištěm experimentu. A je podle mě smutné, že tradiční obrovská republika, která má 230letou tradici demokratických postupů, dnes vlastně stojí za zástupným elementem Donalda Trumpa, a že jedinou, a poslední bariérou mezi jakobínským snovým utopismem, je narcistní grobián. A na druhé straně je prosazovatel tohoto experimentu, lehce senilní politik, který za 47 let v Senátu vlastně vůbec nic neudělal, kromě toho, že jeho rodina poměrně slušně zbohatla.

Martina: To je trošičku smutný obraz současné Ameriky.

Dušan Neumann: To je smutný obraz.

Trump prosadil, že za každý nový zákon musí navrhovatelé přinést dva, které se zruší. A jeho administrativa to opravdu dělá. A je to znát, znovu se oživil americký podnikatelský duch.

Martina: Když se ještě budu věnovat osobě Donalda Trumpa, a tomu, co se můžeme v našich médiích dozvědět o blížící se volbě, tak jsme velmi často zásobováni informacemi, že Trumpovi určitě podrazil nohy koronavirus, že nezvládl pandemii, a to že mu prohraje volby. To můžeme slyšet v Evropě, i u nás, patří to k pravidelným chvilkám nenávisti v každých zprávách. Jak to vnímáš ty?

Dušan Neumann: Zrovna včera jsem díky internetu v americké televizi viděl Jane Fondovou, která prohlásila, že koronavirus je božím darem americké levici. Takže ano, je to pravda, protože do té doby, než vypukla pandemie, byla americká ekonomika na velikém vzestupu. Burza šla nahoru, market, akciový trh dosahoval výšky jako nikdy předtím, i když ho budeme redukovat, řekněme, o inflaci a podobně. Byla neskutečně nízká nezaměstnanost. Za 40 let v Americe jsem nepamatoval, že nezaměstnanost byla 3,4 procenta, a zejména u černošského elektorátu, u černošských menšin, byla méně než 10 procent. Normálně byla kolem 20 procent.

A zase, je tady snaha vytvářet model, ve kterém je všechno personifikováno do Donalda Trumpa. Ale Trump není diktátor, i když se ho levice snaží portrétovat jako vtělení Goebbelse s Hitlerem dohromady, což je absurdní. Ale jeho administrativa je skutečně velmi funkční, a on, na rozdíl od předchozího prezidenta, má talent obchodníka a manažera, takže si do funkcí vybírá chytřejší lidi, než je on sám.

Martina: Což je vždy znamení dobrého manažera, protože jenom ti neschopní se obklopují lidmi, kteří jsou méně schopní, než oni sami.

Dušan Neumann: Ano přesně tak, což je podle mě dalším důkazem toho, že to funguje, ale že se o těchto lidech moc neví. Oni fungují, administrativa funguje zejména v oblasti průmyslu, obchodu, životního prostředí. Ale o těchto lidech se moc neví. Nemají skandály, jdou dopředu a dělají, co dělat mají. Jedním z důvodů, proč jsem poprvé volil Donalda Trumpa, bylo, že jedním z úhelných kamenů jeho programu bylo, že za každou novou regulaci a zákon, který podepíše, musí navrhovatelé přinést dva, které se tím současně zruší. A skutečně tato administrativa to dělá, a dneska tento poměr nových a zrušených zákonů není 1:2, ale 1:7. Za každou novou regulaci bylo sedm jiných zákonů zrušeno, a je naprosto znát, jak se společnost rozvolnila, a znovu se oživil americký podnikatelský duch.

Bohužel pandemie toto vše zastavila, i když i dnes k rozvolňování dochází, protože Američané jsou přeci jenom od Evropanů trošku rozdílní, a velká část populace stále, řekl bych 50 procent, vyznává to, že za sebe rozhoduji sám, že zodpovědnost je moje, individuální, a nemohu ji, a hlavně nechci, delegovat na stát. V Evropě je to trošku naopak, hodně lidí se snaží o to, aby se o ně stát postaral, a radši budou zticha, když budu mít své pohodlí, a stát je z toho vytáhne.

Pokud by po volbách mělo docházet k viditelnému, nebo předpokládanému rozpadu Spojených států, tak by se většina Američanů proti tomu sjednotila

Martina: V obém mají oba kontinenty svou tradici a vycházejí z toho. Musím říct, že hláška, kterou jsi vzpomenul, kdy Jane Fondová řekla, že covid je boží dar pro americkou levici, je skutečně překvapivý výrok vzhledem k tomu, co to v Americe způsobilo. Ale možná by nás ani neměl tak úplně překvapovat, protože mně se teď vybavil asi 30 let starý rozhovor s Karlem Gottem v Mladém světě, kde se svěřil, že když působil v Americe, tak se setkal s Jane Fondovou a Joan Baezovou, a že to jsou obě ohromné dámy, a k tomu utrousil, že jsou to levicové tety. A je vidět, že to stále platí.

Dušan Neumann: Určitě to platí. A Jane Fondová je v tomto typickým příkladem bohaté intelektuální levice. Je totiž manželkou Teda Turnera, zakladatele CNN, čili, jak se říká v Česku, je tvrdě za vodou, a může si dovolit levicové výstřelky, aniž by tím přišla o chleba nebo o kaviár.

Martina: Ano, může si dovolit levicovou ideologii, protože se jí to asi vyloženě nedotkne. Dobře, pojďme se podívat zpátky do budoucnosti, na 3. listopad. Opakovaně jsem slyšela názor, že ať dopadne volba jakkoliv, tak rozdělení Ameriky je tak hluboké, a příkopy jsou vyhloubeny tak, že obě strany jsou téměř nesmiřitelné. To znamená, že ať bude zvolen ten, nebo ten, tak 50 procent bude hrubě nespokojených. Obáváš se nějakých nepokojů?

Dušan Neumann: Já se toho neobávám, protože si nedovedu představit, že by mělo dojít k nějakému vnitřnímu konfliktu, nedej bože k občanské válce. Tak daleko to, myslím, ještě nedospělo.

Martina: Je to zbožné přání, nebo čerpáš z nějakých indicií?

Dušan Neumann: Myslím, že jednou z indicií je, že pokud se lidé mají tak dobře, že skutečně nemají hlad, tak nevytáhnou s flintami do ulic, určitě ne masy a davy. A dneska se máme všichni velmi dobře, nejen ve Spojených státech, ale i tady. Úroveň chudoby je ve Státech postavena na úplně jiných měřítcích, než třeba v Africe.

Volba Donalda Trumpa je poslední bariérou, která brání americké společnosti, aby se z tradiční podoby stala nástupištěm levicového experimentu

Martina: Ano, ale jakékoliv nepohodlí v naší rozmařilosti mohou lidé už vnímat úkorně.

Dušan Neumann: To určitě vnímají, ale pokud by měli ležet někde na barikádě, a pít jenom vodu, a neměli přísun piva a teplé vody na holení, tak myslím, že nepokoj by rychle ustoupil, a zůstal by u anarchistických bojůvek. Pokud by vyhrál Joe Biden, tak myslím, že ze strany radikálního pravicového, řekl bych supernacistického hnutí, k ničemu velkému nedojde, protože těchto lidí je opravdu málo. Nehledě na to, že jsou všichni pod určitou kontrolou, což se ukázalo nedávno, kdy byla odhalena skupina konzervativních, nebo dalo by se říct potrhlých radikálů, kteří chtěli unést guvernérku státu Michigan, a vystavit ji jakémusi procesu, protože je prý zrádkyně. Tak ty FBI odhalila, a sedm jich zatkla, což je na národ, který má 320 milionů obyvatel, skutečně symbolické. Chátry jako Antifa je tedy sto tisíckrát více.

Martina: Myslíš, navzdory tvému spíše optimistickému vhledu do budoucna, že by mohl být ve hře i rozpad Spojených států amerických? Že by vznikly jakési Rozpojené státy?

Dušan Neumann: To je velmi nepravděpodobné. Protože doposud, kdykoliv došlo, jak se říká, na lámání chleba, a Američané občas potřebují, aby dostali políček, jako byl Pearl Harbor, nebo 11. září, tak se pak začnou dít věci. A pokud by mělo docházet k něčemu takovému jako viditelný, nebo předpokládaný rozpad Spojených států, tak myslím, že většina Američanů by se proti tomu sjednotila.

USA se obrátily k ideologiím v době protestů proti vietnamské válce sexuální revolucí. Vyrostla humanitně vzdělaná generace s diplomy profesí, které nic nepřinášejí. A tito lidé zůstali na univerzitách a vychovali další generace.

Martina: Amerika se nám dlouho jevila jako neobyčejně silná a neochvějná. Měli jsme ji na piedestalu jako pevnou demokracii, která není náchylná k ideologiím. Soustátí mladé, a tudíž nezatížené. Úcta k individuální svobodě, ale i ke svobodě jako takové, a ke svobodě slova, byla až úctyhodná. Pověz mi, žiješ tam 40 let, sleduješ to, a zároveň máš nadhled, protože jsi příchozí. Kdy a kde se to zvrtlo? Komu se to podařilo zvrátit, a svým způsobem Ameriku rozvrátit?

Dušan Neumann: Podle mě to začalo v 60. letech protesty proti vietnamské válce. A rozpadem tradiční rodiny, sexuální revolucí. To všechno způsobilo, že vyrostla humanitně vysokoškolsky vzdělaná generace lidí, pro které nebylo společenské umístění. Tito lidé dostali diplomy, a s nimi mohli jít maximálně balit hamburgery, protože je jenom určitý počet míst pro různé genderové specialisty, forenzní a podobné humanitně orientované profese, které ale společensky nic nepřinášejí. A jak se říká, když někdo neumí psát, tak se stane kritikem. A ti, když se neuživili, tak často zůstávali na univerzitách, a začali vychovávat další generaci, která přijala jejich vizionářské modely budoucí společnosti. To znamená, že začaly všechny zelené, klimatické, katastrofické předpovědi, protože strach se prodává ze všeho nejlépe. A tito lidé se tomu začali věnovat.

Já jsem se zelenými dost komunikoval, protože mně to bylo ze začátku sympatické. Ale když jsem zjistil, že většina z nich nechápe, co je to trojčlenka, tak mi bylo jasné, že o tomto problému nevědí vůbec nic, že to pro ně je jenom nástroj, jak se ideologicky prosadit proti něčemu, co sami jinak nemohou ovlivnit, ale za co nejsou zodpovědní, takže v tom mohou velmi silně vystupovat. A tak to bylo i v jiných oblastech amerického života. Všimněte si, nebo můžeme si všichni všimnout, že absolventi technických univerzit tomu nepodléhají. Málokdy najdete…

Martina: I u přírodovědných to bývá lepší.

Dušan Neumann: Nenajdete fyzika nebo studenty fyziky, kteří by se shromáždili před policejní stanicí, a házeli tam dlažební kostky. Mají na starost něco jiného.

Ideologičtí aktivisté jsou hodně viditelní na sociálních sítích a média si jich hodně všímají. Ale mlčící většina má jiné zájmy, starosti a názory.

Martina: Dobře, řekl jsi, že to započalo v 60. letech, a to, jak jsi to popsal, mi se znalostí té doby na jednu stranu dává logiku. Ale na druhou stranu, zní to příliš nahodile. Proč se to stalo najednou?

Dušan Neumann: Musíme k tomu ještě přičíst faktor technologie, to znamená informační revoluce. Do té doby se lidé museli sejít v hospodě a tam si nadávat. Neexistoval internet, neexistoval prostor, ve kterém každý může všechno, nebo až donedávna mohl, než začali technologičtí nebo informační giganti tento prostor regulovat. Ze začátku regulovat, dnes se dá říct, že už se cenzuruje. A to je nový fenomén, který nikdy neexistoval, protože neexistovalo mediální pole, které je v podstatě svobodné, až anarchistické. A najednou se zjistilo, že moc toto pole regulovat je soustředěno do malého počtu organizací, nebo i individuí. A tito lidé právě tím, že nemají osobní kontakt, osobní zodpovědnost, ale mají tu celkovou, tak se sami vidí jako nositelé pokroku, nebo informačních trendů. Sami se v sobě vzhlížejí, a nakonec dojdou k přesvědčení, že vědí, co je pro svět nejlepší, protože jinak by se nedostali do pozic, ve kterých jsou.

Martina: Takže by se dalo říct, že to začalo tím, že informační tok byl najednou řízený velmi úzkou skupinou lidí, která sledovala své, či nějaké jiné zájmy. Je to tak?

Dušan Neumann: Je to tak. Ale na druhou stranu bych trošičku vyzýval k opatrnosti, protože tento svět je strašně viditelný, a já zatím nemám žádná data, abych si srovnal, na kolik to ovlivňuje skutečný reálný svět. Protože my se pohybujeme ve virtuálním světě, a ten je svým způsobem generační. Ve Spojených státech sedí na internetu také hodně důchodců, ale ti si tam většinou objednávají rohlíky, nebo pantofle, a politických debat se vůbec nezúčastňují. Ale přesto jsou součástí tohoto světa. Zatímco ti ideologicky nadšení strašně hlasitě vykřikují, a jsou interpretováni, nebo vnímáni médii, která jsou profesionálně obsazena jejich souputníky z univerzit, takže dostávají daleko větší podíl hlasů, než asi ve skutečnosti mají. A to, myslím, se ukáže právě u těchto voleb.

Martina: To znamená, že je možné, že nám, tobě, mně, ostatním novinářům vzniká virtuální realita, protože se o to zajímáme, mudrujeme o tom, a máme pocit, že tak žije každý. Ale zbytku Ameriky, kromě Washingtonu D.C. a New Yorku, se to vůbec netýká? Tak to myslíš?

Dušan Neumann: Že by se jich to vůbec netýkalo, není pravda, ale zdaleka to neovlivňuje jejich životy tak, jako třeba ty naše, protože my v tomto virtuálním světě vlastně žijeme a pohybujeme se v něm. A reálný svět lidí, kteří mají úplně jiné starosti, a kterých je, řekl bych, ještě pořád většina, se nás tak nějak netýká, protože se s námi moc neprolíná. My se s těmito lidmi potkáváme v samoobsluze, nebo v tramvaji, ale nedebatujeme s nimi, protože každý kouká do svého telefonu, a jenom si potvrzuje to, co si sám myslí.

Tlak mediálních guru a internetových dobrodějů na zbytek populace je tak velký, že to i lidé, kteří ho nemají rádi, nakonec ve volbách na truc hodí Trumpovi

Martina: To je sice pravda, ale na druhou stranu se i těch lidí v Evropě, nebo v Americe, kteří si svůj normální život neotravují nekonečnými diskusemi o tom, koho zvolit, dotkne to, co za ně prosadí, vymyslí a schválí politická garnitura. To znamená, že když u nás schválíme Lisabonskou smlouvu, tak se dotkne i lidí na Vysočině. Když budeme mít afirmativní akce, kolik žen, Romů, černochů nebo Turků, jen tak plácám, musí být zaměstnáno v úřadech, tak se to dotkne i všech těchto lidí. Takže je to možná jenom zdání. Ale to, že to k sobě tito lidé nepustí, neznamená, že je to neovlivní.

Dušan Neumann: Pochopitelně. Ale ještě je zde jeden moment, a to, že progresivistická vrstva mediálních guru a internetových dobrodějů tlačí na zbytek populace, na tichou, nebo mlčící většinu, už tak silně, že to dneska ve Spojených státech, zejména ve velkých městech a v kulturních a mediálních centrech, došlo tak daleko, že (a to jsou zprávy, které mám potvrzené od známých), se lidé bojí vyvěsit americký prápor, nebo poster, ceduličku „Trump, Pence“, protože se to prostě nenosí, a protože reakce ze strany progresivismu je téměř násilná, určitě je ostrakizující. A to je, myslím, naděje trumpistů, nebo tohoto elektorátu a protorátu, že tito lidé, i když Trumpa nemají rádi, i když je jim nesympatický, mu to hodí jenom z trucu, jako výraz protestu proti nátlaku progresivitů. A to, myslím, že Trumpovi přinese mnohem více hlasů, než jeho přesvědčení zastánci, kterých nemůže být tolik.

Martina: Musí si tedy Amerika prožít své ideologické zešílení se všemi následky, které z toho pravděpodobně plynou?

Dušan Neumann: Myslím, že ano. My máme určitou výhodu, nebo alespoň naše generace, že jsme zažili totalitní systém, a naučili jsme se v tom plavat a číst mezi řádky. A dneska si i v amerických médiích člověk musí číst mezi řádky. Ne to, co je tam schováno, ale to, co tam není. Schovávat se ještě nemusí, to ještě ne, ale to, co se vynechává, je zrovna tak důležité, jako to, co tam není.

A je velmi zajímavé, že americká společnost je strukturovaná zespoda nahoru, že svoboda nebyla nadělena aristokracií, která už nevěděla, jak to všechno zaplatit. Ale že to vzniklo z komunity, zespoda. A tak to bude i dnes. Vždy opakuji příklad, že když se jde k volbám, tak nejdůležitější je volba starosty ve městě, šéfa policie a šerifa. Potom do státního parlamentu. A Washington je „tam“, je fajn, protože má pod sebou NASA a letadlové lodě, ale nás se to v podstatě vůbec netýká. Čili největší politický dopad je místní, a tam dochází k urputným bojům, a internet tam vlastně nemá žádný vliv, protože tam se ještě lidé sejdou v putykách. I když dneska kvůli covidu je to omezenější. A rozhodování na místní úrovni se pak promítne i do celostátní, nebo i do federální kontinentální politiky.

A zajímavou, docela důležitou věcí je ještě dnes nepokořený americký optimismus. Bylo to vidět na posledním vystoupení Donalda Trumpa na balkoně, kdy ho Anne Applebaumová přirovnávala k ducemu. Duce také vlezl na balkon, ale zapomněla, že tam byli i Jimmy Carter a Michelle Obamová. A Trump tam vystoupil a řekl jednu rozhodující větu: „Nenechte ovládat svoje životy covidem.“ A to, myslím, Američanům rezonuje úplně z hloubi, protože v tom je právě vlastní zodpovědnost, ochota orientovat se v komunitě. Žít, a nenechat se ovládat něčím, co nemohu úplně ovlivnit, ale co v důsledku není tragédie rozměru černého moru. Když si vezmete statistiky, tak ano, je to špatné, hlavně zdravotnická sféra ještě pořádně neví, co s tím. Ale ukazuje se, že to prostě není tragédie, při které by lidstvo mělo vyhynout.

Martina: Myslíš, že Američané přesně teď potřebovali tato povzbudivá, a vlastně trošku zlehčující slova, slyšet?

Dušan Neumann: Myslím, že to potřebovali. Navíc Trump, který je narcisem, tak vystoupil s tím, že byl pokusným králíkem. Nechal si namíchat koktejly medikamentů, které ještě nejsou schváleny, a neprošly třetí klinickou fází schvalování. Ale on tvrdí: „Dokud je šance, dokud tady je perspektiva, že to bude fungovat, tak to stojí za to risknout.“ To je americký přístup k věci. A on to udělal sám na sobě. A myslím, že Američané, na rozdíl od levice, která tvrdí, že je nezodpovědný blbec, řeknou: „To je frajer. Vzal to na sebe a vyšlo to. Zaplať pánbůh, máme také naději.“

Martina: Děkuji ti, Dušane Neumanne, za racionálnější pohled na Ameriku dnešních dnů, než je dnes většinou zvykem.

Dušan Neumann: Také děkuji.

Diskuse

Přidat komentář
  1. Jirka napsal:

    Rudohnedy dedecek netusi, ze Trump zdedil rostouci ekonomiku i klesajici nezamestnanost od Obamy a ze se ty 3 roky jen vezl. Nez vsechno zprasil jak zakon kaze. A ze se Ted Turner a Jane Fonda rozvedli uz pred 20 lety. 🙂

  2. Vláďa Kordy napsal:

    Díky za tento rozhovor!
    Potvrzuje to, co si myslím – mluvíte mi z duše 🙂
    Jiným snad otevře oči…

  3. Dana napsal:

    Moc děkuji za rozhovor, skvěle a věcně popsaná situace v Americe. Díky p.Neumannovi.

  4. Anonym napsal:

    Asi si americké elity musí prožít Frandozskou revolucí.

  5. Peter J. napsal:

    Výborný rozhovor. Vďaka.

  6. ZdeněkJ. napsal:

    Bylo by prosím možné ztlumit podkres, např. když citujete, je ta hudba na pozadi velmi rušivá. Většinou poslouchám a něco dělám, ale takhle je to nemožné. Děkuji.

  7. Pavel napsal:

    Krásně popsaná nová levicová utopie, šířící se ze západních universit i dík novým technologiím a médiím, která tu utopii propagují. Studoval jsem trochu historické kořeny tohoto jevu (z děl US akademiků o kořenech moderních sporů, od Francouzské revoluce, přes občanskou válku v USA, až po Brity v Indii a na Středním východě v počátku 20.stol., okolnosti bolševické revoluce v Rusku a vznik 1. a 2. světové války), odkud se bere (opakovaně) v USA podpora těchto anarchií (superbohatí v USA podporovali skrytě i otevřeně jak bolševiky tak například Hitlera), a je to jednou z nejzajímavějších otázek světa .-) .

    Jde snad pouze o chamtivost několika málo super-bohatých, jejich touhu po kontrole společnosti a moci, čemuž nevědomky mladí utopisté – podporovaní superpracháči zpozadí – slouží, nebo snad existují i další jiné důvody? Křesťanství mizí, papež podporuje různé novoty, jdoucí proti rodině, i jinověrce s jejich odlišnou vizí společnosti, to je také jedna rovina ničení hodnot našeho světa.

    Každopádně smekám před vaším hostem, má pro mne osobně velmi přesné postřehy. Pseudovzdělání je skutečně jedním z nových problémů, zatímco víra v to, že „vím lépe, co je pro druhé dobré…“, je problém spíš starý, zdatně živený těmi, kteří touží zpozadí“ (bez voleb a dohledu veřejnosti) po kontrole celé společnosti.

  8. Anonym napsal:

    skvělé, dát možnost k přeposlání

  9. zdena galajdova napsal:

    Úžasný rozhovor ! Tleskám a raduji se ! Díky Vám oběma !!! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..