Vladimír Vytásek
Vladimír Vytásek

Vladimír Vytásek 2. díl: Bylinkami se dá nahradit chemie, ale nikoli chirurgie nebo zubař

Je hezké, když si člověk váží přírody a má ji rád. Je krásné, když ji pomáhá chránit a pečuje o ni. Ale když jí navíc k tomu všemu ještě rozumí a její poklady pomáhá šířit ku prospěchu jiným lidem, to je úžasné. Přitom takových lidí je velmi, velmi málo. Kolik lidí dnes objevuje dávnou bylinkářskou moudrost našich předků? Kolik lidí hledá a studuje, pídí se po znalostech o jejich léčivých účincích? Kolik lidí zkoumá, jak na nás působí bylinky z různých klimatických pásem, jak nám mohou pomoci a kde a za jakých okolností je můžeme užívat na různé neduhy bez vedlejších účinků?

Příroda

Délka: 37:46
Datum: 3.8.2018

Přehrát pořad

Odpověď je smutná: málo, velmi málo je dnes takových lidí. Ale přesto ještě zcela nezmizeli. S jedním z nich, nástupcem slavných bylinkářských jmen, Vladimírem Vytáskem hovoříme také dnes.

 Martina: V předchozí části našeho rozhovoru jsi mluvil o tom, že bychom si měli bylinky sbírat nebo pěstovat sami. A měli bychom se do nich vciťovat, poklonit se jim a prosit je, aby nám pomohly. Ale přesto. My jsme zvyklí jít k lékaři. Tudíž když budu používat bylinky, stejně budu potřebovat tento mezičlánek, protože si nevěřím, že jsem schopna sama sobě indikovat. A proto na to pořád musím jít alespoň trochu přes rozum, mít pocit, že bylinkám rozumím, vědět co mohu a že si neublížím. Například bych si nedovolila jen tak namíchat čaj mému synovi, protože bylinky někdy mohou mít obrovskou sílu. Pan Zentrich, Janča, Váňa – nikdo z těchto bylinářů už zde není. Byli to bylináři, kteří uměli indikovat? Řekli: „Vy potřebujete tu a tu bylinu, protože vidím nebo cítím, že vám špatně pracují ledviny.“ Byl to tento typ bylinářů?

Vladimír Vytásek: Určitě ano. Je tam orientální diagnostika. Člověk to může sám na sobě vypozorovat, třeba podle barvy očí, skvrn, podle chodidel. Například když šlápne na reflexní podložku, ucítí místo, které zabolí, podívá se na spodek chodidla a uvidí ledviny, játra… Dá se to vypozorovat.

Martina: Asi bys nechtěl, aby ti po odvysílání rozhovoru volalo pár desítek tisíc lidí a ptali se, kdy je přijmeš a jak jim poradíš. Ty děláš hlavně kurzy, protože říkáš, že si lidé mají poradit především sami. Jsme ale v tomto okamžiku, jak nyní jsme, v jakém jsme rozpoložení, schopni si pomoci sami?

Vladimír Vytásek: Věřím, že ano, pouze někdo k tomu nedojde hned. Jak propagoval Pepa Zentrich, existuje třetí cesta ke zdraví. První je, že obíháme doktory, zjistíme, že nám až tak moc nepomohou. Potom obíháme léčitele, různé bylináře. Ale nejúčinnější je aktivní přístup, když člověk začne sám něco dělat, sám něco změní a potom nastane léčební proces. A nemusí to být pouze o bylinkách. Stačí změnit myšlenky, nějakou maličkost. Člověk by měl vnímat nemoc tak, že to není trest, ale vybočení z vesmírného řádu, že něco děláme špatně. Ukáže nám, že něco není v pořádku, a člověk pak začne něco aktivně dělat. Nemoc není trest, ale pomůcka.

Bylinkami se dá nahradit chemie, ale nikoli chirurgie nebo zubař

Martina: Existuje nějaká nemoc, nebo potíž, do které by ses s bylinkami radši nepouštěl?

Vladimír Vytásek: Jsou zde nemoci jako schizofrenie a další vážné nemoci. Nebo když je tam nějaké zranění. Nesmírně si vážím chirurgů, protože to je na vysoké úrovni. Chirurgii a zubaře nám bylinky nenahradí. Bylinkami se dá nahradit chemie.

Martina: Když se lékaři baví o bylinkách, tak hodně argumentují tím, že nikdy nedokážeme určit, kolik potřebné drogy nebo v jakých kombinacích je v rostlinách obsaženo. Na každé půdě a v různých měsících může být rozdílná koncentrace. Hraje roli, zda kytka roste ve stínu, nebo na slunci. Jak se v tom orientuješ? Tuším, že nad tím přemýšlíš trošku jinak, ale já pořád ještě od tebe trošku potřebuji vysvětlení strojaře a nejen bylináře.

Vladimír Vytásek: Nevím. Ptal jsem se Pepy Zentricha, proč třeba celík zlatobílý je účinnější, když roste ve stínu, než na slunci. On to bere jako fakt, že to jsou zkušenosti předků. Navštěvoval bylináře, kteří už zemřeli. Ale naši předkové nepotřebovali bádat, něco zkoumat. Měli natolik rozvinutou intuici, protože žili v souladu s přírodou. Když přijímáme zkušenosti předků a na bylinky se naladíme, tak ony nám samy ukáží.

A věda nám v tom může dokonce pomoci. U třezalky tečkované se říkalo, že je to svatojánská bylina. Věřilo se, že nejúčinnější je kolem svatého Jána, ale bralo se to jako pověra. A potom se v laboratořích lékařské fakulty udělaly rozbory a zjistilo se, že třezalka tečkovaná má kolem slunovratu na svátek svatého Jana skutečně nejvíce účinných látek, což naši předkové věděli. Když by na tyto věci byla společnost zaměřená, tak by se dnes daly měřit laboratorně.

Martina: Tyto informace jsou velmi cenné, ale vytrácejí se. Myslíš, že naši vnukové o tom již nebudou mít vůbec ponětí? O nějakých svatojánských bylinkách, nebo dokonce o tom, že některé byliny se mají sbírat třeba při úplňku a podobně.

Vladimír Vytásek: EU nyní hodně bylinky zakazuje, vymýšlí pomluvy, že na základě rozborů jsou tam prý možnosti nežádoucích účinků – pyrolusity, alkaloidy a tak dále. Když je bude oficiální věda zakazovat, tak si lidé budou bylinky sbírat sami a to bude ta vlastní aktivita a nikoli pasivní přístup. Většina si myslí, že se informace dočtou na internetu, všechno si koupí a nemusejí pro to nic dělat. To ale vede k pasivnímu způsobu života.

Chemický průmysl, který vydělává miliardy, se snaží dokázat, že bylinky mají vedlejší účinky, protože jsou pro něj konkurencí

Martina: Proč si myslíš, že EU zakazuje bylinky a že si vymýšlí? Jmenoval si nějaké alkaloidy.

Vladimír Vytásek: Jde o to, že bylinky jsou konkurencí chemickému průmyslu, který vydělává miliardy. Když si člověk vezme chemii, tak tam je sice krátkodobý efekt, ale příznak nemoci se potlačí a nevyléčí se. Právě chemický průmysl se snaží dokázat, že bylinky mají vedlejší účinky. Zvířátka v laboratořích musí jíst bylinky a nemohou dělat nic jiného. Potom se zjistí, že mají poškozené játra. Typickým příkladem je, když krmili krávu devětsilem lékařským. Nic jiného jí nedávali a potom tato kráva měla zcepenělá játra. Otázkou je, jestli to bylo z té bylinky…

Martina: A hlavně z toho množství. Kráva by nikdy nejedla jenom devětsil.

Vladimír Vytásek: Jistě. Myslím, že jí játra zničil hněv. My si to neuvědomujeme, ale za většinu nemocí mohou naše emoce, které přijímáme přes hlavu. Strach škodí ledvinám, smutek plicím, hněv játrům a vztek žlučníku. To je typická čínská medicína, která hledá příčinu. Většinu nemocí si způsobujeme negativními emocemi.

Martina: Ajajaj Vláďo, za tyhle názory dostaneme za uši. Jsi na to zvyklý?

Vladimír Vytásek: Jo…

Kdyby nebylo bylinek, tak jsme dávno vymřeli. Lidstvo a přírodní říše jsou navzájem propojeni.

Martina: Někteří lidé určitě nabídnou: „My se vyvíjíme, Země se mění. Proč se tedy léčit jako indiáni bylinkami, když máme cílené léky, nanotechnologické možnosti, díky nimž můžeme s přesností indikovat a aplikovat nejrůznější léčebné látky přímo do buňky. Proč jezdit parní lokomotivou, když máme letadlo?“

Vladimír Vytásek: Je to o tom, že bylinky jsou osvědčeny několik tisíc let. U chemie může být krátkodobý efekt a za 10, 20 let se dozvíme, že s tím mohou být spojeny nějaké nežádoucí účinky, o kterých nyní nevíme. Kdežto bylinky jsou prověřeny časem, a kdyby nebylo bylinek, tak jsme dávno vymřeli. Lidstvo a přírodní říše jsou navzájem propojeni.

Martina: Ale neříkej mi, že bylinky nemají žádné vedlejší účinky. Například se uvádí: „Tento čaj můžete pít pouze týden.“ To znamená, že pak bychom mohli dopadnout jako ta kráva.

Vladimír Vytásek: Problém je v dávkování. Někdo chce urychlit léčení a myslí si, že když použije velké dávky, tak to urychlí. Ale opak je pravdou. Člověk by se měl obrnit trpělivostí a měl by dodržovat doporučení k užívání léčebných kůr. Další nebezpečí je v tom, že když je na obale napsáno: „Možno užívat dlouhodobě,“ tak to neznamená trvalé užívání. Vedlejší účinky se projevují v momentě, když bylinky užíváme neúměrně dlouho.

Proto bychom měli kůru užívat třeba pět týdnů a potom nasadit proti stejné nemoci jiné bylinky s jiným složením, aby nedošlo k návyku. Tělo by si zvyklo a už by to nepomáhalo. Proto jsou vhodné kůry. Úžasné je, že když jsou jednotlivé bylinky, které mohou mít vedlejší účinky, používány ve směsích. To znamená, že vedlejší účinky jedné byliny jsou ve směsi sníženy jinými bylinkami a léčivost se zvýší.

Martina: Ale kdo mi poradí? Kdo mi řekne, jak to kombinovat? To už je alchymie a asi to nejde dělat jako Werich: „Přiměřeně, přiměřeně“.

Vladimír Vytásek: Existuje dostatek herbářů, které jsou celkem dobře zpracované.

Martina: Stačí to? Myslím, že už se spousta lidí otrávilo houbami s atlasem v ruce.

Vladimír Vytásek: Doporučuje se spolupráce s lékařem, s bylinkářem a ještě doporučuji spolupráci s botanikem. Staré herbáře, s krásně vymalovanými bylinkami, byly pro nás daleko srozumitelnější, než současné atlasy, kde jsou vyfotografované a tyto fotografie nemusí odpovídat skutečnosti.

Bylo by ideální, když by v každém městě byl nějaký bylinář, který by léčil své příbuzné a sousedy, měl mít okruh lidí, kterým by pomáhal

Martina: Je jasné, že se sami musíme chtít o bylinkách co nejvíc dozvědět. Již jenom proto, aby se úplně nepřerušil tok informací z minulosti, které nyní u sebe soustřeďuješ ty, protože ještě víš, co byla svatojánská bylina a podobně. Chodí za tebou lidé s tím, že se chtějí učit? Anebo za tebou chodí s tím: „Řekněte mi, co mám vypít, aby mi bylo dobře.“ Kterých je víc?

Vladimír Vytásek: Já lidi usměrňuji. Radím, aby chodili na mé přednášky, chodili na kurzy, aby uměli pomoct sami sobě, protože není v silách jednoho člověka, aby léčil stovky lidí. Ideální by bylo, když by v každém městě byl nějaký bylinář, který by léčil své příbuzné a sousedy a měl okruh lidí, kterým by pomáhal.

Martina: Máš na seminářích, které pořádáš proto, abychom byli informovanější a samostatnější, čím dál tím víc, nebo míň lidí?

Vladimír Vytásek: Každý rok je jiný a hodně to kolísá. Jeden rok jsem měl na kurzu 40 lidí, dalších rok jich bylo jenom 12. Byla to spíše záležitost pořadatele. Neurčily se hranice.

Martina: Když je člověk pilot, tak musí mít nějaké znalosti a trochu talent. Stejně tak musí mít předpoklady pro lékařství a jiná povolání. Musí mít člověk také talent a předpoklady pro to, aby byl dobrým bylinářem a dokázal, jak říkáš: „Naciťovat bylinku“? Nebo se to může naučit každý?

Vladimír Vytásek: Pro každého je to dáno nějak jinak. Znám lidi, kterým je bližší reflexka, protože jsou nadáni technicky. Kdo je více citlivý, srdíčkový, tak jsou pro něj vhodnější byliny. Přírodních léčivých metod je celá řada, akupunktura a podobně. Každý se v tom může najít, nemusí být každý bylinář. Neměl by se každý snažit dělat všechno. Jsou lidé, kteří dělají jak akupunkturu, tak byliny, homeopatiku a Bachovu květovou terapii. Když toho člověk dělá hodně, tak potom nemůže jít do hloubky a nemůže to dělat pořádně.

Martina: Čemu z toho všeho, co jsi vyjmenoval, dáváš přednost? Čemu věříš nejvíc?

Vladimír Vytásek: Nejbližší jsou mi bylinky a podobně.

Martina: Mnozí mi psali, ať si povídáme o lidovém léčitelství a jsou velmi nakloněni starým, tradičním, osvědčeným postupům. Mnoho z nich napsalo: „Moc rád bych uvěřil. Ale upřímně, bylinky mi nikdy nepomohly.“ Je to velmi častý názor a postřeh: „Chtěl bych věřit, chtěl bych používat přírodní přípravky na vlasy, přírodní krémy, ale nakonec musím uznat, že chemie mi zabere a že vlasy a pleť jsou lepší a žaludek mě již tolik nebolí.“

Lidé jsou v zajetí strachu, vzteku, hněvu, my se ale musíme dostat do svého vnitřního světa, do srdíčka, kde je čistá, bezpodmínečná láska a klid. To nás může vyléčit.

Vladimír Vytásek: Problém je v tom, že lidé jsou v zajetí strachu, jsou hodně napojeni na vnější svět.

Martina: Co si pod tím mohu představit?

Vladimír Vytásek: Když to vezmu jako přirovnání ke vztahu, tak hodně lidí se domnívá, že najdou ideálního partnera, který pro ně udělá první poslední, a že budou šťastni. Dokud ale nenacítí lásku uvnitř ve svém srdíčku, tak šťastni nebudou. Když v sobě budou mít nějaký stres, strachy, tak najdou někoho, kdy ty strachy má podobné.

Strach, vztek, hněv, to vše je vnější svět. My se musíme dostat do svého vnitřního světa, do srdíčka, kde je čistá, bezpodmínečná láska. A když se do toho dostaneme, tak se dostaneme do stavu klidu a pak se naučíme vnímat vnější svět jako bylinky a ostatní věci. To nás může vyléčit. Teď je hodně populární očista těla, ale zapomíná se na očistu hlavy – a to je to nejtěžší. Vyčistit mozek od nežádoucích negativních informací.

Martina: Já jsem chtěla vědět, jaké kytky mám hodit do hrnce a jak dlouho je vařit a ty na mě prakticky s osvícením. To, co popisuješ, jsou metody, které jsou popsány v mnohé duchovní literatuře. Jak si na to šel ty?

Vladimír Vytásek: To vše je vzájemně propojeno. Já vidím právě ty souvislosti. Když člověk vezme jen hmotnou část bylinky, které bude vařit, a přitom bude vnímat vnější svět, zaobírat se věcmi, kterými by neměl, tak mu mohou pomoci pouze tak, že ho částečně utlumí. Ale jinak mu nepomohou.

Martina: Dobře, ale ty říkáš, že si musíme vyčistit mysl, vyčistit hlavu. To není snadné.

Vladimír Vytásek: Není to snadné, to je to nejtěžší. Ale prostě je na čem pracovat.

Martina: Jak si na tom pracoval ty?

Vladimír Vytásek: Na základě zážitků – a také se mi objevily nějaké nemoci. Řekl jsem si: „Aha, nebyl jsem v přítomném okamžiku, řešil jsem minulost, přemýšlím nad budoucností.“ Tak jsem to prostě změnil.

V bylinkách je čistá, bezpodmínečná láska. Když jdeme ke stromu, můžeme být naštvaní, můžeme se radovat, ale strom nás bude mít pořád rád.

Martina: Tím jsi mi vlastně právě řekl, že bylinky jako takové nestačí.

Vladimír Vytásek: Je to pomocník, veliký pomocník. Bylinky nám také mohou pomoci, je v nich totiž čistá, bezpodmínečná láska. Když jdeme ke stromu, můžeme být naštvaní, můžeme se radovat, ale ten strom nás bude mít pořád rád.

Martina: Jenomže mnoho lidí si tohle vůbec nedokáže uvědomit a obecně nedokážeme takto přemýšlet. Co s tím? Práce?

Vladimír Vytásek: Pracovat.

Martina: Jenomže těch průvodců, kteří ti nabízejí, že tě naučí nejen bylinky, ale také nejrůznější metody, je mnoho. A těch skutečně dobrých, kteří tě nezavedou do velmi nebezpečných slepých uliček, je velmi, velmi, velmi málo.

Vladimír Vytásek: Nejlepší učitel je ten, který nás něco naučí a my ho potom nepotřebujeme. Je hodně učitelů, kteří lidem pomáhají, ale problém je v tom, že na nich u některých lidí může vzniknout závislost. Potom se z toho nedostanou a jsou na těchto učitelích, léčitelích, napořád závislí.

Martina: To je velmi častý jev.

Vladimír Vytásek: Souhlasím, a proto je lepší si vybrat učitele spíše tak, že ho člověk intuitivně nacítí srdíčkem.

Když je člověk ve stresu, tak mu poradí a do klidu nejlépe pomůže příroda

Martina: Teď bychom se dostali asi trochu do smyčky, protože na to, aby člověk mohl zapojit intuici, musí mít nejprve uklidněnou tu hlavu, protože jinak mu intuice řekne velmi, velmi podivné věci. A v tu chvíli jsme zase na začátku, protože jak si najít se špatnou intuicí dobrého učitele. To už jsme ve smyčce, viď? Poradíš mi?

Vladimír Vytásek: Nejvíce nám pomůže a poradí příroda. Když je člověk v nějakém stresu, tak mu do klidu nejlépe pomůže příroda. Když jdeme sami někam do lesa, sedneme si na palouk, uvolníme se, začněme pozorovat tu nádheru, tu krásu, květy, ptáčky, zvířátka… Když se dostaneme do klidu, poznáme, že nemůžeme hodnotit sami sebe, ale že nás může hodnotit příroda. Přiletí k nám motýlek, sedne si do dlaně, přiletí ptáček, přestane se nás bát, sedne na rameno a podobně. To je cesta, která nám ukáže, že se dostáváme do klidu.

Martina: Vláďo, na mě žádný ptáček nikdy nesedl, ty mě lekáš. Na tebe ano?

Vladimír Vytásek: Motýlek přiletí, sedne…

Martina: To ano, to je pravda. Pojďme být opět trochu praktičtí. Třeba nás teď poslouchá někdo, kdo si řekne: „Ok, já to zkusím. Pár bylinek znám, vypěstuji si je.“ Když se někdo bude chtít pustit do bylinkářství, na co by si měl především dát pozor? Je nějaký základní soubor rad, jak se orientovat, co dělat a čeho se vyvarovat?

Vladimír Vytásek: Měl by se vyvarovat módních novinek, takovým těm rychlokvaškám, kdy někdo napíše o nějakém zázraku do novin nebo populárních časopisů. Další problém je, že se o některých bylinkách píše nepravda. Zveličují se účinky, aby se prodaly nějaké výrobky. Když jde člověk do bylinek, tak by se měl orientovat ve specializovaných zahradnictvích, kde bylinky mají a mohou poradit. Neměl by je kupovat někde na tržišti, na flórách a podobně.

Martina: Občas se také objeví bylinky, které jsou ozářené. Je to problém?

Vladimír Vytásek: Myslím, že u bylinek ozáření problémem není. Většina se vypěstuje u nás, něco se doveze z Holandska. Problém je v tom, že je prodejci neznají, a aby se bylinky prodaly, tak se falšují názvy jako je třeba ženšen pětilistý, gynostemma pětilistá, která ale se ženšenem nemá nic společného, je to byznys. Aby se prodejci uživili, tak někteří z neznalosti, nebo nevím z jakého důvodu, neuvádějí přesné informace.

Takže to chce obrátit se na kvalifikované firmy, které se specializují na zahradu, a takový přístup si nemohou dovolit. Anonymní prodejce něco prodá a už ho člověk neuvidí. Kdežto pokud by nějaká firma prodala člověku něco jiného, tak by zkrachovala, protože by se to mezi lidmi rozšířilo. Je dobré dávat přednost odborníkům, kteří se tomu věnují.

Martina: Řekl jsi: „Je to byznys.“ Když jsme domlouvali naše povídání, tak mě překvapilo, že jsi mi říkal: „Abych mohl jet do Prahy, tak si musím vzít dovolenou a nemůžu do práce.“ A tak si říkám: „Ty opravdu nejsi bylinářem z povolání? Nevěnuješ se tomu na plný úvazek?“

Vladimír Vytásek: Bylinářem z povolání nejsem hned z několika důvodů. Bylinky mám jako koníčka, teď to začíná být kůň. A dělám to s radostí, s lehkostí a nechávám tomu volný průběh. Když se objeví nějaký pořadatel, tak prostě jdu na kurz, ale sám nic nepořádám.

Martina: Prč ne? Proč nechceš šířit osvětu, o které ty jsi přesvědčený?

Vladimír Vytásek: Poněvadž kdybych se měl zaobírat technickými záležitostmi, tak by mě to odvedlo od bylinek. Věnuji se bylinkám a na ostatní věci nemám čas.

Martina: A co je tedy tvým povoláním?

Vladimír Vytásek: Mým povoláním je pomáhat mentálně postiženým v sociálním zařízení. Mám na starosti pracovní terapii, na které také pěstujeme bylinky, které se pak dodávají do kuchyně. Takže částečně mě to tam naplňuje.

Martina: A vaříš pacientům i čaje?

Vladimír Vytásek: Občas vařím.

Martina: Ale pokud vím, tak při léčení mentálně postižených se používá především chemie.

Vladimír Vytásek: Určitě ano.

Martina: Jak to vnímáš?

U bylinek je to tak, že nezaberou hned. Když člověk onemocní, tak léčba potřebuje určitý čas. U chemických léků jde o krátkodobý efekt, o potlačení příznaků.

Vladimír Vytásek: Vnímám to tak, že je to dáno naší civilizací. Jednorázově se řeší, aby si neublížili a tak podobně. Jde o věci, které mohly být zanedbány v dětství, a nyní je to již v takovém stádiu, že nějaká cesta zpět již moc není možná. Může se jen něco zmírnit.

Martina: Myslíš, že se ve větší míře vrátí zájem o bylinky namísto léků, které jsou možná zbytečně silné, anebo jsou jejich vedlejší účinky ne úplně bezpečné?

Vladimír Vytásek: Hodně záleží na lidech, jak se nechají zmanipulovat strachem, byznysem, reklamou. U bylinek a podobně je to tak, že nikdy nic nezabere hned. Když člověk onemocní, tak léčba potřebuje určitý čas. U chemických léků jde o krátkodobý efekt, je to potlačení příznaků.

Martina: Jaká je tvoje nejoblíbenější bylinka? Máš jednu, která je taková tvoje?

Vladimír Vytásek: Mám jich celou řadu. Nejoblíbenější je bylinka, která v naší republice upadla v zapomnění: růže stolistá.

Martina: Ach, ty máš doma u dveří dřevěný erb s růží stolistou jako svoje domovní znamení. Proč je pro tebe právě růže stolistá tak sakrální?

Vladimír Vytásek: Úžasná je její vůně, která sama léčí, její barva léčí. A je u ní široké spektrum léčivých účinků.

Martina: Na co účinkuje?

Vladimír Vytásek: Pomáhá na psychiku, na žaludeční vředy, léčení jater, je to antibiotikum. V kombinaci s řepíkem lékařským je to nejlepší kloktadlo na posílení hlasivek.

Hodně věcí je založeno na strachu, jako obavy z rezistence bakterií a chřipkové epidemie. Když se člověk dostane do radosti a nemá strach, tak se imunita natolik promítne do fyzické roviny, že člověk neonemocní.

Martina: Přivez mi jí metrák. To vypadá skoro jako všelék. V minulé části rozhovoru jsem zmiňovala primářku antibiotického centra, která mi potvrdila informace, že resistence bakterií na antibiotika dosahuje takové míry, že se blížíme době před antibiotické. Což je pro nás opravdu dramatické, protože v tu chvíli jsme poměrně hodně bezbranní. Je to informace, která tebe, bylináře, leká?

Vladimír Vytásek: Myslím, že je to založené na strachu, a zase až tak moc tomu nevěřím. Hodně věcí je založeno na strachu, jako chřipkové epidemie a podobně. Když se člověk dostane do radosti a nemá strach, tak se imunita natolik promítne do fyzické roviny, že člověk neonemocní.

Martina: To ano, ona říkala, že cílem je samozřejmě posilovat vlastní imunitu. Ale to nic nemění na tom, že existují panbakterie, které jsou skutečně resistentní vůči všem známým antibiotikům, a je jich čím dál tím víc. Ptala jsem se proto, jestli si myslíš, že je opravdu možné, abychom v budoucnu třeba sněť nebo nebezpečný hemofilus skutečně léčili lichořeřišnicí. Jestli si s tím vystačíme.

Vladimír Vytásek: S lichořeřišnicí si nevystačíme. Je nutné měnit i přírodní antibiotika. Ale třeba hálka šípková nebo kalisie vonná jsou ještě silnější antibiotika než lichořeřišnice. Přírodních antibiotik je hodně, a aby nedošlo k přírodní resistenci, tak je dobré je střídat.

Martina: To znamená, že ty se doby postantibiotické nebojíš.

Vladimír Vytásek: Nebojím.

Na těžké deprese je účinný olejíček z růže stolisté nebo damašské. Pár kapek má tak obrovskou sílu, že dokáže pomoci člověku, který už rezignoval, hrozila sebevražda, nebo že skončí na psychiatrii.

Martina: Když se podíváme na další civilizační choroby, tak třeba na vysoký krevní tlak existují bylinky. Ale co deprese? Vím, že je spousta bylinek na uklidnění, všichni znají meduňku a podobně. Ale co hluboké deprese, pocit ztráty smyslu života? Dokáže nám v takovém případě vrátit chuť do života kytka?

Vladimír Vytásek: Dokáže. Na to je nejúčinnější právě růže stolistá, ale ne ve formě čaje, ale jako olejíček, který je nejdražší na světě. Podle výzkumů má v sobě pár kapek oleje z růže stolisté nebo z růže damašské má tak obrovskou sílu, že dokáže pomoci člověku, který už rezignoval, hrozila sebevražda nebo že skončí na psychiatrii. Je prokázáno, že její energie a vůně dokáže člověku nastartovat organismus. Začne sám sobě věřit, má nádech smyslu života.

Martina: Dnes má mnoho lidí problémy s energií, protože se cítí permanentně unaveni, ospalí, bez nálady. Nepopisuji depresi, ale pocit, kterému pravděpodobně říkáme chronický únavový syndrom. Dá se i s tím něco dělat, anebo je potřeba prostě změnit způsob života a nechtít jen odstranit únavu?

Vladimír Vytásek: Je to tím, že jsme se hodně izolovali, jsme zavřeni ve Faradayových klecích. Měli bychom chodit hodně do přírody, propojovat se se stromy, s vodou. Chronické únavy jsou způsobeny tím, že jsme izolovaní a energie přírody, plusové a minusové póly, nepůsobí. A je tam také strach, který nám nejvíc ubližuje. Strach je opak lásky.

Martina: Existuje nějaká bylinka proti strachu?

Vladimír Vytásek: U každého může být jiná. Máme na výběr. Jsme svobodní a můžeme si vybrat, jestli dáme přednost lásce, nebo strachu. Celá zeměkoule je však dnes založena na strachu díky médiím, televizím, nesmyslným zákonům, příkazům, směrnicím, které člověka svírají jako v kleštích.

Martina: Vidět toto vše tě naučily kytky?

Vladimír Vytásek: Nejenom kytky, ale také pozorování okolí. S člověkem, který je ve strachu, se snadněji manipuluje, snadněji se ovládá. To pak vede k tomu, že člověk není sám sebou a je jako kolečko nějakého soukolí, jako kdyby byl součástí nějakého stroje. A to je to nejděsivější.

Martina: Jsi šťastný?

Vladimír Vytásek: Snažím se být.

Martina: Vláďo Vytásku, moc děkuji za návštěvu ve studiu a za to, že jsi nám dal nahlédnout pod pokličku, ve které vaříš nejenom bylinky.

Vladimír Vytásek: Já také děkuji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.